V tomto okamžiku se vám uvnitř hlavy promítá film. Jde o fantastický mnohaúrovňový film. Je trojrozměrný a s prostorovým zvukem, takže zachycuje vše to, co vidíte a slyšíte. Ale to je jen začátek. Váš film má i vůni, chuť a hmat. Zaznamenává vaše tělo, bolest, hlad, orgasmy. Má emoce, strach i radost. Má vzpomínky, když se scény z vašeho dětství přehrávají přímo před vámi. A má také ten neustálý hlasový doprovod, když vědomě o něčem přemýšlíte. Ve středu tohoto filmu jste vy, kdo toto vše přímo zažívá. Tento film je vaším proudem vědomí, předmět zakoušení mysli a světa.
Right now you have a movie playing inside your head. It's an amazing multi-track movie. It has 3D vision and surround sound for what you're seeing and hearing right now, but that's just the start of it. Your movie has smell and taste and touch. It has a sense of your body, pain, hunger, orgasms. It has emotions, anger and happiness. It has memories, like scenes from your childhood playing before you. And it has this constant voiceover narrative in your stream of conscious thinking. At the heart of this movie is you experiencing all this directly. This movie is your stream of consciousness, the subject of experience of the mind and the world.
Vědomí je jedním z nejzákladnějších faktů lidské existence. Každý z nás má vědomí. My všichni máme svůj vlastní vnitřní film, Vy, Vy i Vy. Neexistuje nic, co bychom znali důvěrněji. Přinejmenším já znám své vědomí důvěrně. Nemohu si být ale jist, že i vy ostatní máte vědomí.
Consciousness is one of the fundamental facts of human existence. Each of us is conscious. We all have our own inner movie, you and you and you. There's nothing we know about more directly. At least, I know about my consciousness directly. I can't be certain that you guys are conscious.
Vědomí je také něčím, pro co má cenu žít. Pokud bychom neměli vědomí, nebylo by v našich životech nic, co by mělo smysl nebo hodnotu. Jde ale zároveň o nejzáhadnější jev ve vesmíru. Proč máme vědomí? Proč máme tyto vnitřní filmy? Proč nejsme prostě roboti, kteří zpracovávají vstupy a produkují výstupy, aniž by zakoušeli jakýkoli vnitřní film? V současnosti nikdo nezná odpovědi na tyto otázky. Hodlám zde navrhnout, že k vědeckému studiu vědomí budeme potřebovat radikálnější nápady.
Consciousness also is what makes life worth living. If we weren't conscious, nothing in our lives would have meaning or value. But at the same time, it's the most mysterious phenomenon in the universe. Why are we conscious? Why do we have these inner movies? Why aren't we just robots who process all this input, produce all that output, without experiencing the inner movie at all? Right now, nobody knows the answers to those questions. I'm going to suggest that to integrate consciousness into science, some radical ideas may be needed.
Někteří lidé říkají, že věda o vědomí není možná. Věda, už ze své podstaty, je objektivní. Vědomí, už ze své podstaty, je subjektivní. Tudíž nemůže existovat věda o vědomí. Po většinu 20. století tento názor přetrvával. Psychologové studovali chování objektivně, neurovědci studovali mozek objektivně a nikdo se o vědomí ani nezmínil. I před 30 lety, kdy TED začal, existovalo jen velice málo vědeckých prací o vědomí.
Some people say a science of consciousness is impossible. Science, by its nature, is objective. Consciousness, by its nature, is subjective. So there can never be a science of consciousness. For much of the 20th century, that view held sway. Psychologists studied behavior objectively, neuroscientists studied the brain objectively, and nobody even mentioned consciousness. Even 30 years ago, when TED got started, there was very little scientific work on consciousness.
Před 20 lety se ale všechno začalo měnit. Neurovědci jako Francis Crick a fyzikové jako Roger Penrose začali prosazovat, že nastal čas vytvořit vědu o vědomí. Od té doby došlo k opravdové explozi v počtu vědeckých prací o vědomí. A tyto práce jsou úžasné. Opravdu skvělé. Ale i tak mají zatím pár podstatných omezení. Středobodem vědy o vědomí v současnosti se stalo hledání korelací, korelací mezi konkrétními oblastmi mozku a konkrétními stavy vědomí. Něco z toho jsme viděli v úžasné práci Nancy Kanwisherové, kterou představila před pár minutami. V současnosti už například mnohem lépe rozumíme tomu, které části mozku odpovídají vědomým prožitkům sledování tváří, pociťování bolesti, pocitu radosti. Jde ale stále spíše o vědu korelací. Nejde o vědu vysvětlení. Víme, že tyto oblasti mozku odpovídají určitým druhům vědomého prožívání, ale nevíme, proč tomu tak je. Rád bych to připodobnil k tomu, že tyto neurovědné výzkumy zodpovídají určité typy otázek, které chceme o vědomí vědět, jako jsou otázky o tom, co určité oblasti mozku dělají a s čím korelují. Ale v jistém ohledu jsou toto snadné problémy. Nic obtížného pro neurovědce. Z hlediska vědomí nejde o obtížné problémy. Ale neřeší skutečnou záhadu, jádro zkoumaného předmětu: proč by všechny tyto fyzikální procesy v mozku měly být doprovázeny vůbec nějakým vědomím? Proč je zde tento vnitřní film? V současnosti nemáme ani náznak řešení.
Now, about 20 years ago, all that began to change. Neuroscientists like Francis Crick and physicists like Roger Penrose said now is the time for science to attack consciousness. And since then, there's been a real explosion, a flowering of scientific work on consciousness. And this work has been wonderful. It's been great. But it also has some fundamental limitations so far. The centerpiece of the science of consciousness in recent years has been the search for correlations, correlations between certain areas of the brain and certain states of consciousness. We saw some of this kind of work from Nancy Kanwisher and the wonderful work she presented just a few minutes ago. Now we understand much better, for example, the kinds of brain areas that go along with the conscious experience of seeing faces or of feeling pain or of feeling happy. But this is still a science of correlations. It's not a science of explanations. We know that these brain areas go along with certain kinds of conscious experience, but we don't know why they do. I like to put this by saying that this kind of work from neuroscience is answering some of the questions we want answered about consciousness, the questions about what certain brain areas do and what they correlate with. But in a certain sense, those are the easy problems. No knock on the neuroscientists. There are no truly easy problems with consciousness. But it doesn't address the real mystery at the core of this subject: why is it that all that physical processing in a brain should be accompanied by consciousness at all? Why is there this inner subjective movie? Right now, we don't really have a bead on that.
A můžete říci, dejme prostě neurovědcům pár dalších let. Ukáže se, že jde o další z emergentních vlastností, jako jsou dopravní zácpy, tornáda, nebo život, jak se časem zjistí. Klasické případy emergence jsou všechno případy emergentního chování, jak se chová dopravní zácpa, jak fungují tornáda, jak se živé organismy rozmnožují, přizpůsobují a metabolizují, jde o otázky o objektivním fungování. Mohli byste to aplikovat na lidský mozek, a vysvětlit tak nějaké chování a funkce lidského mozku jako emergentní jev: jak chodíme, jak mluvíme, jak hrajeme šachy, jde o otázky o chování. Ale když dojde na vědomí, otázky o chování jsou těmi jednoduchými. Složitými problémy naopak jsou otázky typu, proč je všechno toto chování doprovázeno subjektivní zkušeností. A pak, v klasickém paradigmatu emergence, a v klasickém paradigmatu neurovědy, toho nedokážeme mnoho zodpovědět.
And you might say, let's just give neuroscience a few years. It'll turn out to be another emergent phenomenon like traffic jams, like hurricanes, like life, and we'll figure it out. The classical cases of emergence are all cases of emergent behavior, how a traffic jam behaves, how a hurricane functions, how a living organism reproduces and adapts and metabolizes, all questions about objective functioning. You could apply that to the human brain in explaining some of the behaviors and the functions of the human brain as emergent phenomena: how we walk, how we talk, how we play chess, all these questions about behavior. But when it comes to consciousness, questions about behavior are among the easy problems. When it comes to the hard problem, that's the question of why is it that all this behavior is accompanied by subjective experience? And here, the standard paradigm of emergence, even the standard paradigms of neuroscience, don't really, so far, have that much to say.
Do morku kostí jsem vědeckým materialistou. Chci vědeckou teorii vědomí, která funguje. A dlouhou dobu jsem mlátil hlavou do zdi a hledal teorii vědomí, která by užívala výhradně fyzikální pojmy a fungovala. Dospěl jsem však k závěru, že tohle nemůže fungovat ze systematických důvodů. Je to dlouhý příběh, ale základní myšlenka je, že to, co dostanete z čistě reduktivního vysvětlení založeného na fyzikálních pojmech, jsou příběhy o fungování systému, jeho struktuře, dynamice, chování, které produkuje, což je skvělé pro řešení snadných úkolů -- jak jednáme, jak fungujeme -- ale jakmile se dostaneme k subjektivnímu prožívání -- jak něco cítíme zevnitř -- je to něco zcela zásadně nového, a vždy jde o nezodpovězenou otázku. Takže si myslím, že jsme tak trochu ve slepé uličce. Máme ten úžasný a fascinující řetezec vysvětlení, jak jsme si zvykli říkat, že fyzika vysvětluje chemii, chemie vysvětluje biologii, biologie vysvětluje část psychologie. Ale vědomí, zdá se, do tohoto schématu nezapadá. Na jednu stranu jde o fakt, že jsme při vědomí. Na stranu druhou nevíme, jak jej zabudovat do našeho vědeckého pohledu na svět. Takže myslím, že v současnosti je vědomí jistou anomálií, kterou potřebujeme zabudovat do našeho pohledu na svět, ale zatím nevíme jak. Tváří v tvář anomálii jako je tato mohou být potřeba radikální nápady, proto myslím, že potřebujeme jeden či dva nápady, které budou zpočátku vypadat šíleně, předtím, než budeme schopní uchopit vědomí vědecky.
Now, I'm a scientific materialist at heart. I want a scientific theory of consciousness that works, and for a long time, I banged my head against the wall looking for a theory of consciousness in purely physical terms that would work. But I eventually came to the conclusion that that just didn't work for systematic reasons. It's a long story, but the core idea is just that what you get from purely reductionist explanations in physical terms, in brain-based terms, is stories about the functioning of a system, its structure, its dynamics, the behavior it produces, great for solving the easy problems — how we behave, how we function — but when it comes to subjective experience — why does all this feel like something from the inside? — that's something fundamentally new, and it's always a further question. So I think we're at a kind of impasse here. We've got this wonderful, great chain of explanation, we're used to it, where physics explains chemistry, chemistry explains biology, biology explains parts of psychology. But consciousness doesn't seem to fit into this picture. On the one hand, it's a datum that we're conscious. On the other hand, we don't know how to accommodate it into our scientific view of the world. So I think consciousness right now is a kind of anomaly, one that we need to integrate into our view of the world, but we don't yet see how. Faced with an anomaly like this, radical ideas may be needed, and I think that we may need one or two ideas that initially seem crazy before we can come to grips with consciousness scientifically.
Je tu pár kandidátů na tyto šílené nápady. Můj přítel Dan Dennett, který je tu dnes mezi námi, jeden má. Jeho šíleným nápadem je, že neexistuje žádný těžký problém vědomí. Celý předpoklad vnitřního subjektivního filmu zahrnuje druh iluze nebo zmatení. Takže vlastně všechno, co musíme udělat, je vysvětlit objektivní funkce a chování mozku, čímž se pak vysvětlí vše, co je třeba vysvětlit. Jak říkám, fandím mu. Je to ten druh šíleného nápadu, který musíme prozkoumat, pokud trváte na čistě redukcionistické teorii vědomí založené na procesech mozku. Současně pro mě a mnoho dalších lidí se tento pohled blíží příliš blízko zpochybnění samotného faktu vědomí a není tak příliš uspokojivý. Takže se vydám jiným směrem. Ve zbývajícím čase chci prozkoumat dva šílené nápady, které, jak se domnívám, mohou být slibné.
Now, there are a few candidates for what those crazy ideas might be. My friend Dan Dennett, who's here today, has one. His crazy idea is that there is no hard problem of consciousness. The whole idea of the inner subjective movie involves a kind of illusion or confusion. Actually, all we've got to do is explain the objective functions, the behaviors of the brain, and then we've explained everything that needs to be explained. Well I say, more power to him. That's the kind of radical idea that we need to explore if you want to have a purely reductionist brain-based theory of consciousness. At the same time, for me and for many other people, that view is a bit too close to simply denying the datum of consciousness to be satisfactory. So I go in a different direction. In the time remaining, I want to explore two crazy ideas that I think may have some promise.
První šílený nápad je, že vědomí je zcela základním jevem. Fyzikové občas některé části vesmíru prohlašují za základní stavební kameny: prostor, čas, hmota. Postulují základní zákony, podle kterých se řídí, jako gravitační zákon nebo kvantová mechanika. Tyto základní vlastnosti a zákony nejsou již vysvětlovány žádnými jednoduššími pojmy. Naopak jsou brány jako primitivní a na nich je vystavěn celý svět. Sem tam je seznam těchto základů rozšiřován. V 19. století přišel Maxwell na to, že nemůžete vysvětlit elektromagnetický jev v pojmech tehdejších základů -- prostor, čas, hmota, Newtonovy zákony -- takže postuloval nové základní zákony elektromagnetismu a postuloval elektrický náboj jako základní jednotku, která se těmito zákony řídí. Myslím si, že v této situaci jsme i v případě vědomí. Pokud nedokážeme vysvětlit vědomí v pojmech současných základů -- prostor, čas, hmota, náboj -- pak zcela logicky musíme rozšířit seznam. Přirozenou věcí je postulovat vědomí samo o sobě jako něco základního, jako základní stavební jednotku přírody. To neznamená, že najednou nebudete moci dělat nadále vědu. Otevírá vám to cestu, jak dělat vědu nově. Potřebujeme pak studovat základní zákony, kterými se vědomí řídí, zákony, které propojují vědomí s ostatními základy: prostorem,časem, hmotou, fyzikálními procesy. Fyzikové občas říkají, že chtějí základní zákony tak jednoduché, aby si je mohli napsat na tričko. Podobné to je, myslím, i s vědomím. Chceme najít základní zákony tak prosté, abychom si je mohli napsat na tričko. Zatím ale tyto zákony neznáme, ale pídíme se po nich.
The first crazy idea is that consciousness is fundamental. Physicists sometimes take some aspects of the universe as fundamental building blocks: space and time and mass. They postulate fundamental laws governing them, like the laws of gravity or of quantum mechanics. These fundamental properties and laws aren't explained in terms of anything more basic. Rather, they're taken as primitive, and you build up the world from there. Now sometimes, the list of fundamentals expands. In the 19th century, Maxwell figured out that you can't explain electromagnetic phenomena in terms of the existing fundamentals — space, time, mass, Newton's laws — so he postulated fundamental laws of electromagnetism and postulated electric charge as a fundamental element that those laws govern. I think that's the situation we're in with consciousness. If you can't explain consciousness in terms of the existing fundamentals — space, time, mass, charge — then as a matter of logic, you need to expand the list. The natural thing to do is to postulate consciousness itself as something fundamental, a fundamental building block of nature. This doesn't mean you suddenly can't do science with it. This opens up the way for you to do science with it. What we then need is to study the fundamental laws governing consciousness, the laws that connect consciousness to other fundamentals: space, time, mass, physical processes. Physicists sometimes say that we want fundamental laws so simple that we could write them on the front of a t-shirt. Well I think something like that is the situation we're in with consciousness. We want to find fundamental laws so simple we could write them on the front of a t-shirt. We don't know what those laws are yet, but that's what we're after.
Druhý šílený nápad je ten, že vědomí může být univerzální vlastností. Každý systém může mít určitý stupeň vědomí. Tomuto pohledu se občas říká panpsychismus „pan" -- „vše" „psýché" -- „mysl" každý systém má vědomí, nejen lidé, psi, myši, mouchy, ale i mikrobi Roba Knighta, elementární částice. Dokonce i foton má nějakou formu vědomí. Tato myšlenka neříká, že fotony jsou inteligentní nebo že myslí. Neznamená to, že foton zažívá pocity úzkosti, protože si říká: „Pořád si jen tak poletuji rychlostí světla, nikdy nezpomalím a nepřivoním si k růžím." Ne, nic takového. Tato myšlenka říká, že možná fotony mohou mít nějaké hrubé náznaky subjektivních pocitů, nějakého primitivního předchůdce vědomí.
The second crazy idea is that consciousness might be universal. Every system might have some degree of consciousness. This view is sometimes called panpsychism: pan for all, psych for mind, every system is conscious, not just humans, dogs, mice, flies, but even Rob Knight's microbes, elementary particles. Even a photon has some degree of consciousness. The idea is not that photons are intelligent or thinking. It's not that a photon is wracked with angst because it's thinking, "Aww, I'm always buzzing around near the speed of light. I never get to slow down and smell the roses." No, not like that. But the thought is maybe photons might have some element of raw, subjective feeling, some primitive precursor to consciousness.
To vám může znít trochu bláznivě. Říkáte si, jak někoho může napadnout něco tak bláznivého? Nějaké motivy pochází z prvního šíleného nápadu, že vědomí je základním elementem. Pokud je základní, podobně jako prostor, čas a hmota, je přirozené předpokládat, že může být také univerzální, jako jsou ty ostatní. Stojí taky za zmínku, že ačkoli nápad působí jako v rozporu s našimi intuicemi, působí tak mnohem méně na lidi z jiných kultur, kde lidskou mysl považují za mnohem propojenější s přírodou.
This may sound a bit kooky to you. I mean, why would anyone think such a crazy thing? Some motivation comes from the first crazy idea, that consciousness is fundamental. If it's fundamental, like space and time and mass, it's natural to suppose that it might be universal too, the way they are. It's also worth noting that although the idea seems counterintuitive to us, it's much less counterintuitive to people from different cultures, where the human mind is seen as much more continuous with nature.
Hlubší motivace pochází z myšlenky, že možná nejprostším způsobem, jak najít základní zákony spojující vědomí s fyzikálními procesy, je propojení vědomí s informacemi. Kdykoli je zpracovávána nějaká informace, je tu vědomí. Komplexní zpracování informací lidmi znamená komplexní vědomí. Jednoduché zpracování informací znamená jednoduché vědomí.
A deeper motivation comes from the idea that perhaps the most simple and powerful way to find fundamental laws connecting consciousness to physical processing is to link consciousness to information. Wherever there's information processing, there's consciousness. Complex information processing, like in a human, complex consciousness. Simple information processing, simple consciousness.
Skutečně vzrušující věc posledních let přinesl neurovědec Giulio Tononi, když vzal tento typ teorie a vyvinul přísnou matematickou teorii. Má tak matematické měřítko pro měření zabudované informace, které nazývá phi, jež měří míru informace zabudované do systému. A předpokládá, že phi souvisí s vědomím. Takže v lidském mozku, kde je informace zabudována v ohromné míře, je phi vysokého stupně, je zde plné vědomí. U myši, kde je střední stupeň zabudování informace, což je stále významné, je dost solidní míra vědomí. Ale jak pokračujeme níže k červům, mikrobům a částicím, míra phi klesá. Míra zabudované informace klesá, ale stále není rovna nule. V Tononiho teorii se na nulový stupeň vědomí nedostanete. V důsledku toho navrhuje základní zákon vědomí vysokého phi, vysokého vědomí. Nevím, zda je tato teorie správná, ale jde v současnosti o přední teorií ve vědě o vědomí, a byla použita k integraci celé řady vědeckých dat, a má milou vlastnost, že je dostatečně jednoduchá, takže si ji můžete napsat na tričko.
A really exciting thing is in recent years a neuroscientist, Giulio Tononi, has taken this kind of theory and developed it rigorously with a mathematical theory. He has a mathematical measure of information integration which he calls phi, measuring the amount of information integrated in a system. And he supposes that phi goes along with consciousness. So in a human brain, incredibly large amount of information integration, high degree of phi, a whole lot of consciousness. In a mouse, medium degree of information integration, still pretty significant, pretty serious amount of consciousness. But as you go down to worms, microbes, particles, the amount of phi falls off. The amount of information integration falls off, but it's still non-zero. On Tononi's theory, there's still going to be a non-zero degree of consciousness. In effect, he's proposing a fundamental law of consciousness: high phi, high consciousness. Now, I don't know if this theory is right, but it's actually perhaps the leading theory right now in the science of consciousness, and it's been used to integrate a whole range of scientific data, and it does have a nice property that it is in fact simple enough you can write it on the front of a t-shirt.
Poslední motivací je, že panpsychismus nám může pomoci zabudovat vědomí přímo do fyzického světa. Fyzikové a filozofové pozorovali, že fyzika je podivně abstraktní. Popisuje strukturu reality pomocí hromady rovnic, ale ty nám neříkají nic o realitě, kterou popisují. Jak řekl Stephen Hawking, co rovnicím dodává života? Inu, z hlediska panpsychismu můžete nechat fyzikální rovnice tak, jak jsou, a zároveň je můžete použít pro popis proměnlivého vědomí. Přesně tohle fyzika ve svém důsledku dělá, popisuje proměnlivé vědomí. Z tohoto pohledu je to vědomí, kdo dává rovnicím život. Z tohoto pohledu se vědomí nenachází mimo fyzický svět jako nějaký bonus. Je přímo v jeho nitru.
Another final motivation is that panpsychism might help us to integrate consciousness into the physical world. Physicists and philosophers have often observed that physics is curiously abstract. It describes the structure of reality using a bunch of equations, but it doesn't tell us about the reality that underlies it. As Stephen Hawking puts it, what puts the fire into the equations? Well, on the panpsychist view, you can leave the equations of physics as they are, but you can take them to be describing the flux of consciousness. That's what physics really is ultimately doing, describing the flux of consciousness. On this view, it's consciousness that puts the fire into the equations. On that view, consciousness doesn't dangle outside the physical world as some kind of extra. It's there right at its heart.
Tento pohled, panpsychický pohled, má, myslím, potenciál přehodnotit náš vztah k přírodě, a může mít i poměrně závažné společenské a etické důsledky. Některé z nich nemusí ladit s našimi intuicemi. Můžeme si říkat, že bychom neměli jíst nic, co má vědomí, takže bychom měli být vegetariáni. Ale pokud jste panpsychista a přijmete tento názor, budete mít opravdu velký hlad. Takže myslím, že když o tom budete uvažovat, povede to k přehodnocení vašich názorů, zatímco to, na čem záleží z hlediska etiky a morálního uvažování, není až tak důležité z hlediska pouhé existence vědomí, ale z hlediska míry a komplexnosti vědomí.
This view, I think, the panpsychist view, has the potential to transfigure our relationship to nature, and it may have some pretty serious social and ethical consequences. Some of these may be counterintuitive. I used to think I shouldn't eat anything which is conscious, so therefore I should be vegetarian. Now, if you're a panpsychist and you take that view, you're going to go very hungry. So I think when you think about it, this tends to transfigure your views, whereas what matters for ethical purposes and moral considerations, not so much the fact of consciousness, but the degree and the complexity of consciousness.
Je také přirozené se ptát, zda je vědomí i v jiných systémech, v počítačích. Co takové systémy umělé inteligence, jakou byla Samantha ve filmu Ona. Má vědomí? Pokud zastáváte informační panpsychický pohled, pak zcela jistě složitě zpracovává informace a zabudovává je, takže odpověď je velmi pravděpodobně ano, má vědomí. Pokud je to pravda, vyvolává to závažné etické otázky jak o samotné etice vytváření inteligentních počítačových systémů, tak o etice jejich vypínání.
It's also natural to ask about consciousness in other systems, like computers. What about the artificially intelligent system in the movie "Her," Samantha? Is she conscious? Well, if you take the informational, panpsychist view, she certainly has complicated information processing and integration, so the answer is very likely yes, she is conscious. If that's right, it raises pretty serious ethical issues about both the ethics of developing intelligent computer systems and the ethics of turning them off.
Nakonec se můžete ptát po vědomí celých skupin, a dokonce celé planety. Má Kanada své vlastní vědomí? Anebo regionálněji, má skupina jako je publikum na konferenci TED, má právě teď kolektivní TED vědomí, vnitřní film promítaný v této TED skupině, který se odlišuje od vnitřních filmů jednotlivých částí? Neznám na tuto otázku odpověď, ale myslím, že je přinejmenším hodna toho, abychom se jí vážně zabývali.
Finally, you might ask about the consciousness of whole groups, the planet. Does Canada have its own consciousness? Or at a more local level, does an integrated group like the audience at a TED conference, are we right now having a collective TED consciousness, an inner movie for this collective TED group which is distinct from the inner movies of each of our parts? I don't know the answer to that question, but I think it's at least one worth taking seriously.
Fajn, takže vize panpsychismu je radikální, a nevím, zda je správná. Pravděpodobněji se mi jeví první šílený nápad, že vědomí je základní, než druhý nápad, že je univerzální. Pohled vyvolává mnoho otázek, má mnoho obtíží, třeba jak se na sebe malé kousky vědomí skládají, až vytvoří komplexní vědomí, které známe a máme rádi. Pokud dovedeme na tyto otázky odpovědět, pak budeme na dobré cestě k seriózní teorii vědomí. Pokud ne, pak jde pravděpodobně o nejtěžší problém ve vědě a filozofii. Nemůžeme čekat, že jej vyřešíme přes noc. Ale myslím, že jej jednou vyřešíme. Pochopení vědomí je klíč k pochopení vesmíru i k pochopení sebe sama. Potřeba je je jen správný šílený nápad.
Okay, so this panpsychist vision, it is a radical one, and I don't know that it's correct. I'm actually more confident about the first crazy idea, that consciousness is fundamental, than about the second one, that it's universal. I mean, the view raises any number of questions, has any number of challenges, like how do those little bits of consciousness add up to the kind of complex consciousness we know and love. If we can answer those questions, then I think we're going to be well on our way to a serious theory of consciousness. If not, well, this is the hardest problem perhaps in science and philosophy. We can't expect to solve it overnight. But I do think we're going to figure it out eventually. Understanding consciousness is a real key, I think, both to understanding the universe and to understanding ourselves. It may just take the right crazy idea.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)