Když jsem dostal svou aktuální práci, radili mi, že mám každý den vyzpovídat tři politiky. Díky natolik intenzivnímu kontaktu s politiky dnes můžu říct, že jsou to všechno náladoví šílenci. Trpí poruchou, které říkám logorrhea dementia - mluví tak moc, že sami sebe dovádějí k šílenství. (Smích) Ale mají úžasné sociální dovednosti. Když se s nimi potkáte, zaháčknou se do vás, zadívají se vám do očí, obsadí váš osobní prostor, a vlezou vám pod kůži.
When I got my current job, I was given a good piece of advice, which was to interview three politicians every day. And from that much contact with politicians, I can tell you they're all emotional freaks of one sort or another. They have what I called "logorrhea dementia," which is they talk so much they drive themselves insane. (Laughter) But what they do have is incredible social skills. When you meet them, they lock into you, they look you in the eye, they invade your personal space, they massage the back of your head.
Před několika měsíci jsem večeřel s jedním republikánským senátorem který celou dobu držel ruku na mém stehně a mačkal jej. Před mnoha lety jsem viděl, jak v Senátu Ted Kennedy potkal Dana Quayla. Byli to přátelé, vzájemně se obejmuli, smáli se a jejich obličeje byly asi tolik od sebe. Tiskli se k sobě, a navzájem se poplácávali po těle. Já na to: "Běžte s tím někam do hotelu. Nechci se na to koukat." Ale mají sociální dovednosti.
I had dinner with a Republican senator several months ago who kept his hand on my inner thigh throughout the whole meal -- squeezing it. I once -- this was years ago -- I saw Ted Kennedy and Dan Quayle meet in the well of the Senate. And they were friends, and they hugged each other and they were laughing, and their faces were like this far apart. And they were moving and grinding and moving their arms up and down each other. And I was like, "Get a room. I don't want to see this." But they have those social skills.
Jiný příklad: V posledním předvolebním období jsem jezdil po New Hampshire s Mittem Romneym. Vydal se na kampaň se svými pěti úžasnými syny: Bipem, Chipem, Ripem, Zipem, Lipem a Dipem. (Smích) Vešel do jedné restaurace, představil se jedné rodině a řekl: "Ze které jste vesnice v New Hampshire?" A pak popsal dům, který mu v té vesnici patří. A pak se prošel po místnosti, a když odcházel z restaurace téměř každého, s kým se tam potkal, oslovil křestním jménem. Říkal jsem si, že to je sociální dovednost.
Another case: Last election cycle, I was following Mitt Romney around New Hampshire, and he was campaigning with his five perfect sons: Bip, Chip, Rip, Zip, Lip and Dip. (Laughter) And he's going into a diner. And he goes into the diner, introduces himself to a family and says, "What village are you from in New Hampshire?" And then he describes the home he owned in their village. And so he goes around the room, and then as he's leaving the diner, he first-names almost everybody he's just met. I was like, "Okay, that's social skill."
Je však paradoxní, že když se tito lidé dostanou k samotné politice, sociální schopnosti se vytrácejí a začnou se vyjadřovat jako účetní. Během mé kariéry jsem psal o celé řadě neúspěchů. Když se rozpadl Sovětský svaz, poslali jsme tam ekonomy s privatizačními plány, ale chyběla jim společenská důvěra. Napadli jsme Irák, aniž bychom znali kulturní a psychologickou realitu země. Měli jsme finanční regulační systém založený na předpokladu, že obchodníci se chovají racionálně a nedělali by hlouposti. Třicet let již píšu o reformě školství - v zásadě jsme přeorganizovali byrokratické kategorie - nezávislé školy, soukromé školy, lístky na obědy - ale každý rok se potýkáme se žalostnými výsledky. Pravdou je, že lidé se učí od těch, které mají rádi. Když tedy nemluvíme o individuálním vztahu mezi učitelem a žákem, nemáme realitu, kterou bychom chtěli mít. A ta realita chybí také v oblasti politiky.
But the paradox is, when a lot of these people slip into the policy-making mode, that social awareness vanishes and they start talking like accountants. So in the course of my career, I have covered a series of failures. We sent economists in the Soviet Union with privatization plans when it broke up, and what they really lacked was social trust. We invaded Iraq with a military oblivious to the cultural and psychological realities. We had a financial regulatory regime based on the assumptions that traders were rational creatures who wouldn't do anything stupid. For 30 years, I've been covering school reform and we've basically reorganized the bureaucratic boxes -- charters, private schools, vouchers -- but we've had disappointing results year after year. And the fact is, people learn from people they love. And if you're not talking about the individual relationship between a teacher and a student, you're not talking about that reality. But that reality is expunged from our policy-making process.
To mě přivedlo k otázce: Jak je možné, že natolik společenští lidé se dokážou odlidštit když přemýšlejí o politice? Dospěl jsem k závěru, že je to jen známka většího problému. Po staletí jsme věřili představě, že člověk je rozdělená bytost, že rozum je oddělený od emocí a že se společnost vyvíjí jen do té míry, do které dokáže rozum potlačovat vášně. Dovedlo nás to k přesvědčení, že člověk je racionální bytost, která reaguje přímo na podněty. Vedlo to ke vnímání světa, podle kterého lidé používají předpoklady z fyziky na měření lidského chování. Kvůli tomu máme dnes omezenou představu o lidské povaze.
And so that's led to a question for me: Why are the most socially-attuned people on earth completely dehumanized when they think about policy? And I came to the conclusion, this is a symptom of a larger problem. That, for centuries, we've inherited a view of human nature based on the notion that we're divided selves, that reason is separated from the emotions and that society progresses to the extent that reason can suppress the passions. And it's led to a view of human nature that we're rational individuals who respond in straightforward ways to incentives, and it's led to ways of seeing the world where people try to use the assumptions of physics to measure how human behavior is. And it's produced a great amputation, a shallow view of human nature.
Dokážeme skvěle mluvit o materiálních věcech, ale máme potíže mluvit o emocích. Bez problému mluvíme o dovednostech, bezpečnosti a zdraví, ale nevíme, jak mluvit o charakteru. Slavný filosof Alasdair MacIntyre jednou řekl: "Máme koncepty starodávné morálky, cti, počestnosti, dobroty, ale už dlouho nemáme systém, který by je spojoval." To vedlo k povrchnosti v politice, ale také k celé řadě lidských počinů.
We're really good at talking about material things, but we're really bad at talking about emotions. We're really good at talking about skills and safety and health; we're really bad at talking about character. Alasdair MacIntyre, the famous philosopher, said that, "We have the concepts of the ancient morality of virtue, honor, goodness, but we no longer have a system by which to connect them." And so this has led to a shallow path in politics, but also in a whole range of human endeavors.
Je to patrné v tom, jak vychováváme naše děti. Ve tři odpoledne jdete před základní školu, díváte se, jak děti vycházejí z budovy, a na zádech vlečou třicetikilové krosny. Když zafouká vítr, jsou jako bezbranní brouci. Vidíte, jak ke škole přijíždějí auta - většinou značky Saab, Audi nebo Volvo, protože v některých čtvrtích je společensky přijatelné mít luxusní auto, pokud pochází ze země, která nesouhlasí ze zahraniční politikou USA - to je v pořádku. Na děti čekají bytosti, kterým říkám "nadmatky", jsou to mimořádně úspěšné kariéristky, které nechaly práci, aby měly jistotu, že se jejich děti dostanou na Harvard. Nadmatky poznáte obvykle podle toho, že váží méně, než jejich vlastní děti. (Smích) Od početí dítěte dělají cviky na zadek. Děti se narodí, a už jim ukazují kartičky se znaky v mandarinštině.
You can see it in the way we raise our young kids. You go to an elementary school at three in the afternoon and you watch the kids come out, and they're wearing these 80-pound backpacks. If the wind blows them over, they're like beetles stuck there on the ground. You see these cars that drive up -- usually it's Saabs and Audis and Volvos, because in certain neighborhoods it's socially acceptable to have a luxury car, so long as it comes from a country hostile to U.S. foreign policy -- that's fine. They get picked up by these creatures I've called uber-moms, who are highly successful career women who have taken time off to make sure all their kids get into Harvard. And you can usually tell the uber-moms because they actually weigh less than their own children. (Laughter) So at the moment of conception, they're doing little butt exercises. Babies flop out, they're flashing Mandarin flashcards at the things.
Jezdí pro ně do školy a chtějí mít osvícené děti, takže je zavedou do zmrzlinárny Ben & Jerry's, která má svou vlastní zahraniční politiku. V jedné ze svých knížek píšu, že Ben & Jerry's by měla vyrábět pacifistickou zubní pastu, která by mikroby nezabíjela, ale požádala je, aby odešly. Byl by to hit. (Smích) A pak jdou do supermarketu Whole Foods nakoupit jídlo pro kojence. Whole Foods je jeden z pokrokovějších supermarketů, kde všichni pokladní vypadají, jako by jen zaskakovali z Amnesty International. (Smích) Nakoupí krekry z mořských řas značky Veggie Booty, pro děti, které přijdou domů a řeknou: "Mámo, dej mi sušenku, která mi pomůže předcházet rakovině konečníku."
Driving them home, and they want them to be enlightened, so they take them to Ben & Jerry's ice cream company with its own foreign policy. In one of my books, I joke that Ben & Jerry's should make a pacifist toothpaste -- doesn't kill germs, just asks them to leave. It would be a big seller. (Laughter) And they go to Whole Foods to get their baby formula, and Whole Foods is one of those progressive grocery stores where all the cashiers look like they're on loan from Amnesty International. (Laughter) They buy these seaweed-based snacks there called Veggie Booty with Kale, which is for kids who come home and say, "Mom, mom, I want a snack that'll help prevent colon-rectal cancer."
(Smích)
(Laughter)
A tak děti vyrůstají určitým způsobem, sklízejí úspěchy, které umíme měřit - přípravku na zkoušky SAT, hoboj, fotbal. Vystudují na prestižní škole, dostanou dobrou práci a někdy se povrchně považují za úspěšné a vydělávají velké peníze. Někdy je potkáte na turistických místech jako Jackson Hole nebo Aspen. Mají elegantní a štíhlou postavu - nemají moc stehna - mají jen dvě elegantní lýtka jedno na druhém. (Smích) Mají vlastní děti a podařilo se jim dosáhnout genetického zázraku tím, že si vzali krásné lidi, takže jejich babičky vypadají jako Gertrude Stein, jejich dcery jako Halle Berry - nevím, jak se jim to povedlo. Pak jim dojde, že je v módě mít psy třikrát větší než po strop. Takže mají chlupaté, sedmdesátikilové psy - vypadají jako velociraptoři a mají jména po postavách z románů Jane Austenové.
And so the kids are raised in a certain way, jumping through achievement hoops of the things we can measure -- SAT prep, oboe, soccer practice. They get into competitive colleges, they get good jobs, and sometimes they make a success of themselves in a superficial manner, and they make a ton of money. And sometimes you can see them at vacation places like Jackson Hole or Aspen. And they've become elegant and slender -- they don't really have thighs; they just have one elegant calve on top of another. (Laughter) They have kids of their own, and they've achieved a genetic miracle by marrying beautiful people, so their grandmoms look like Gertrude Stein, their daughters looks like Halle Berry -- I don't know how they've done that. They get there and they realize it's fashionable now to have dogs a third as tall as your ceiling heights. So they've got these furry 160-pound dogs -- all look like velociraptors, all named after Jane Austen characters.
Když pak zestárnou, nemají skutečnou životní filosofii, ale rozhodli se: "Ve všem se mi dařilo, takže ani neumřu." Najmou si osobní trenéry, berou Viagru jako mentolky. Můžete je potkat na horách. Šlapou na běžkách do kopce tváří se přitom tak vážně, že by přitom Dick Cheney vypadal jako Jerry Lewis. (Smích) Prosviští kolem vás rychlostí vystřeleného náboje směrem do kopce.
And then when they get old, they haven't really developed a philosophy of life, but they've decided, "I've been successful at everything; I'm just not going to die." And so they hire personal trainers; they're popping Cialis like breath mints. You see them on the mountains up there. They're cross-country skiing up the mountain with these grim expressions that make Dick Cheney look like Jerry Lewis. (Laughter) And as they whiz by you, it's like being passed by a little iron Raisinet going up the hill.
(Smích)
(Laughter)
Je to součást života, ale není to celý život. Za posledních několik let jsme více pronikli do zákonitostí lidské povahy a lépe poznali, kdo jsme. Není to zásluhou teologie nebo filosofie, ale díky studiu lidské mysle. Napříč všemi oblastmi výzkumu, od neurovědy až po kognitivní psychologii, behaviorální ekonomii, psychologii, a sociologii budujeme revoluci v lidském povědomí. Když to dáme všechno dohromady, získáme nový pohled na lidskou povahu. Na míle vzdálenou chladnému materialistickému pojetí přírody. Jde o nový humanismus, nové okouzlení. Když dáme dohromady výsledky výzkumu, získáme tři klíčové poznatky:
And so this is part of what life is, but it's not all of what life is. And over the past few years, I think we've been given a deeper view of human nature and a deeper view of who we are. And it's not based on theology or philosophy, it's in the study of the mind, across all these spheres of research, from neuroscience to the cognitive scientists, behavioral economists, psychologists, sociology, we're developing a revolution in consciousness. And when you synthesize it all, it's giving us a new view of human nature. And far from being a coldly materialistic view of nature, it's a new humanism, it's a new enchantment. And I think when you synthesize this research, you start with three key insights.
zaprvé: zatím co vědomá mysl píše životopis našeho druhu, za většinu vykonané práce vděčíme nevědomé mysli. Dá se to vyjádřit tak, že lidská mysl dokáže za minutu zaznamenat miliony informací, z nichž si je vědoma asi čtyřiceti. To vede k určitým zvláštnostem. Například k mému oblíbenému příkladu: lidé se jménem Dennis se mnohem častěji stávají zubaři (angl. dentists), a lidé se jménem Lawrence častěji právníky (angl. lawyers), protože nevědomě se uchylují k věcem, které pro ně působí známým dojmem Proto jsem dal své dceři jméno Prezidentka USA Brooksová. (Smích) Zadruhé: nevědomá mysl není pouze hloupá a posedlá sexem, ve skutečnosti je velice chytrá. Jedním z nejtěžších kognitivních úkolů je koupit nábytek. Je hrozně těžké si představit, jak bude daný gauč vypadat ve vašem domě. Měli by jste na to jít tak, že si nábytek prohlédnete, vyspíte se na to, zabavíte se nějak a o pár dní později se rozhodnete podle intuice, protože nevědomě jste se už rozhodli.
The first insight is that while the conscious mind writes the autobiography of our species, the unconscious mind does most of the work. And so one way to formulate that is the human mind can take in millions of pieces of information a minute, of which it can be consciously aware of about 40. And this leads to oddities. One of my favorite is that people named Dennis are disproportionately likely to become dentists, people named Lawrence become lawyers, because unconsciously we gravitate toward things that sound familiar, which is why I named my daughter President of the United States Brooks. (Laughter) Another finding is that the unconscious, far from being dumb and sexualized, is actually quite smart. So one of the most cognitively demanding things we do is buy furniture. It's really hard to imagine a sofa, how it's going to look in your house. And the way you should do that is study the furniture, let it marinate in your mind, distract yourself, and then a few days later, go with your gut, because unconsciously you've figured it out.
Dalším zjištěním je, že emoce jsou centrem našeho myšlení. Lidé po mrtvici nebo s poškozenými částmi mozku, které řídí emoce, nejsou příliš chytří, dokonce bývají často bezbranní. Obrovská kapacita v oboru je dnes tady s námi a bude mít zítra přednášku - Antonio Damasio. Jedna z věcí, kterou nám ukázal je, že emoce nejsou oddělené od rozumu, ale tvoří jeho základ, protože nám říkají, čemu máme připisovat hodnotu. Studium a rozvíjení emocí je jedna z hlavních činností moudrosti.
The second insight is that emotions are at the center of our thinking. People with strokes and lesions in the emotion-processing parts of the brain are not super smart, they're actually sometimes quite helpless. And the "giant" in the field is in the room tonight and is speaking tomorrow morning -- Antonio Damasio. And one of the things he's really shown us is that emotions are not separate from reason, but they are the foundation of reason because they tell us what to value. And so reading and educating your emotions is one of the central activities of wisdom.
Už jsem trochu starý a s emocemi to příliš neumím. Jeden z mých oblíbených příběhů o mozku je o mužích mého věku. Dají je do stroje, který snímá mozek - mimochodem, nejde o skutečný případ, ale to nevadí - dají jim sledovat horor a pak jim řeknou, aby popsali svoje pocity ke svým ženám. Snímky mozku byly v obou případech identické. Šlo o nefalšovanou hrůzu. Takže když mluvím o emocích, je to jako kdyby Gándhí povídal o obžerství. Ale jde o hlavní organizační proces způsobu, jakým přemýšlíme. Říká nám, co si máme pamatovat. Mozek je zápis pocitů jednoho života.
Now I'm a middle-aged guy. I'm not exactly comfortable with emotions. One of my favorite brain stories described these middle-aged guys. They put them into a brain scan machine -- this is apocryphal by the way, but I don't care -- and they had them watch a horror movie, and then they had them describe their feelings toward their wives. And the brain scans were identical in both activities. It was just sheer terror. So me talking about emotion is like Gandhi talking about gluttony, but it is the central organizing process of the way we think. It tells us what to imprint. The brain is the record of the feelings of a life.
Třetím poznatkem je, že nejsme primárně samostatné bytosti. Jsme společenskými, nikoli racionálními tvory. Projevujeme se ve vztazích a jsme navzájem jeden s druhým spojeni. Když se setkáváme s jinými lidmi promítáme si v mysli to, co vidíme v jejich mysli. Když ve filmu vidíme automobilovou honičku, je to skoro stejné, jako bychom sami někoho honili. Když se díváme na porno, jako bychom se sami milovali, i když asi ne tak příjemné. Vidíme to, když jde ulicí milostný pár, nebo když davem v Egyptu nebo Tunisku prostoupí emoce, vzájemné hluboké propojení. Tato revoluce v tom, kdo jsme nám nabízí nový pohled na politiku a hlavně na lidskou povahu.
And the third insight is that we're not primarily self-contained individuals. We're social animals, not rational animals. We emerge out of relationships, and we are deeply interpenetrated, one with another. And so when we see another person, we reenact in our own minds what we see in their minds. When we watch a car chase in a movie, it's almost as if we are subtly having a car chase. When we watch pornography, it's a little like having sex, though probably not as good. And we see this when lovers walk down the street, when a crowd in Egypt or Tunisia gets caught up in an emotional contagion, the deep interpenetration. And this revolution in who we are gives us a different way of seeing, I think, politics, a different way, most importantly, of seeing human capital.
Jsme dnes potomky francouzského osvícenství. Věříme, že rozum je největší ze všech schopností. Ale myslím, že tento výzkum ukazuje, že britské nebo skotské osvícenství, David Hume nebo Adam Smith ve skutečnosti lépe rozuměli tomu, kdo jsme - věděli, že rozum je často slabý a city silné a že citům se dá často důvěřovat. Tato práce opravuje zaujatost v naší kultuře tu hlubokou odlidšťující zaujatost. Umožňuje nám lépe pochopit, co přesně potřebujeme, abychom se měli v životě dobře. Když přemýšlíme o lidském kapitálu, myslíme na to, co se dá snadno měřit - známky, testy SAT, tituly, počet let školní docházky. Pro dobrý a smysluplný život však potřebujeme hlubší věci, věci, na které ani nemáme slova. Dovolte mi zmínit několik příkladů Myslím, že výzkum k nim směřuje.
We are now children of the French Enlightenment. We believe that reason is the highest of the faculties. But I think this research shows that the British Enlightenment, or the Scottish Enlightenment, with David Hume, Adam Smith, actually had a better handle on who we are -- that reason is often weak, our sentiments are strong, and our sentiments are often trustworthy. And this work corrects that bias in our culture, that dehumanizing bias. It gives us a deeper sense of what it actually takes for us to thrive in this life. When we think about human capital we think about the things we can measure easily -- things like grades, SAT's, degrees, the number of years in schooling. What it really takes to do well, to lead a meaningful life, are things that are deeper, things we don't really even have words for. And so let me list just a couple of the things I think this research points us toward trying to understand.
První dar nebo talent je telepatie (angl. mindsight) - schopnost vstoupit jiným lidem do mysli a zjistit, co nám mohou nabídnout. Člověk má tuto schopnost vrozenou. Meltzoff z Univerzity ve Washingtonu se naklonil na dítě, které bylo na světě 43 minut. Vyplazil na miminko jazyk. Miminko vyplazilo jazyk na Meltzoffa. Děti se rodí se schopností proniknout do mysle své matky a vzít si pro sebe to, co tam najdou - modely, jak rozumět realitě. V USA mívá 55 procent miminek hlubokou, vzájemnou konverzaci se svými matkami a učí se modelům, jak vycházet s jinými lidmi. Lidé, kteří mají modely na to, jak vycházet s jinými, mají v životě obrovský náskok. Vědci z Minnesotské univerzity provedli studii, ve které byli schopni u 18-měsíčních miminek s přesností 77 procent předpovědět, které z nich úspěšně skončí střední školu, podle toho, které miminko mělo dobrý vztah ke své matce. 20 procent dětí nemá takový vztah. Říkáme tomu vyhýbavá vazba ("avoidant attachment") Mají problém navázat vztah s jinými lidmi. Prožijí svůj život jako plachetnice lnoucí k větru s touhou sblížit se s lidmi, ale nemají k tomu modely, jak na to. Jde o dovednost, která nám umožňuje se navzájem od sebe učit.
The first gift, or talent, is mindsight -- the ability to enter into other people's minds and learn what they have to offer. Babies come with this ability. Meltzoff, who's at the University of Washington, leaned over a baby who was 43 minutes old. He wagged his tongue at the baby. The baby wagged her tongue back. Babies are born to interpenetrate into Mom's mind and to download what they find -- their models of how to understand reality. In the United States, 55 percent of babies have a deep two-way conversation with Mom and they learn models to how to relate to other people. And those people who have models of how to relate have a huge head start in life. Scientists at the University of Minnesota did a study in which they could predict with 77 percent accuracy, at age 18 months, who was going to graduate from high school, based on who had good attachment with mom. Twenty percent of kids do not have those relationships. They are what we call avoidantly attached. They have trouble relating to other people. They go through life like sailboats tacking into the wind -- wanting to get close to people, but not really having the models of how to do that. And so this is one skill of how to hoover up knowledge, one from another.
Další schopností je vnitřní rovnováha. Schopnost s klidem vnímat vlastní zaujatost a selhání vlastní mysli. Tak například jsme stroje s přílišnou sebedůvěrou. 95 procent našich učitelů tvrdí, že jsou nadprůměrnými učiteli. 96 procent VŠ studentů, že mají nadprůměrné sociální dovednosti. Magazín TIME se Američanů otázal: "Jste v jednom procentu nejvíce vydělávajících lidí?" 19 procent Američanů řeklo, že ano. (Smích) Mimochodem, je to různé pro muže a ženy. Muži topí dvakrát tak častěji jako ženy, protože si myslí, že jezero proplavou. Ale někteří lidé mají schopnost vnímat vlastní předpojatost a přílišné sebevědomí. Mají tzv. epistemologickou skromnost. Jsou otevření tváří tvář nejistotě. Jsou schopni přizpůsobit sílu závěrů síle vlastních důkazů. Jsou zvídaví. A tyto vlastnosti často nesouvisí s výškou IQ.
A second skill is equipoise, the ability to have the serenity to read the biases and failures in your own mind. So for example, we are overconfidence machines. Ninety-five percent of our professors report that they are above-average teachers. Ninety-six percent of college students say they have above-average social skills. Time magazine asked Americans, "Are you in the top one percent of earners?" Nineteen percent of Americans are in the top one percent of earners. (Laughter) This is a gender-linked trait, by the way. Men drown at twice the rate of women, because men think they can swim across that lake. But some people have the ability and awareness of their own biases, their own overconfidence. They have epistemological modesty. They are open-minded in the face of ambiguity. They are able to adjust strength of the conclusions to the strength of their evidence. They are curious. And these traits are often unrelated and uncorrelated with IQ.
Další schopností je "medes", něco jako průbojnost - je to řecký termín. Jde o schopnost reagovat na prostředí, pochopit jeho pravidla - vzít si to nejdůležitější. Jeden z mých kolegů z New York Times napsal skvělý článek o vojácích v Iráku, kteří při pohledu na ulici byli schopni zjistit, jestli tam byla nášlapná mina. Nebyli schopni popsat, jak na to přišli, ale pokaždé cítili jakýsi chlad a vetšinou měli pravdu. Další schopností je účast ("sympathy"), schopnost pracovat ve skupinách. Je to mimořádně užitečná schopnost, protože skupiny jsou chytřejší než jednotlivci a skupiny pracující osobně jsou mnohem schopnější, než skupiny pracující na dálku, protože 90 procent naší komunikace je neverbálního charakteru. Efektivita skupiny není závislá na IQ skupiny. Je závislá na tom, jak dobře komunikují, jak často si v konverzaci předávají slovo.
The third trait is metis, what we might call street smarts -- it's a Greek word. It's a sensitivity to the physical environment, the ability to pick out patterns in an environment -- derive a gist. One of my colleagues at the Times did a great story about soldiers in Iraq who could look down a street and detect somehow whether there was an IED, a landmine, in the street. They couldn't tell you how they did it, but they could feel cold, they felt a coldness, and they were more often right than wrong. The third is what you might call sympathy, the ability to work within groups. And that comes in tremendously handy, because groups are smarter than individuals. And face-to-face groups are much smarter than groups that communicate electronically, because 90 percent of our communication is non-verbal. And the effectiveness of a group is not determined by the IQ of the group; it's determined by how well they communicate, how often they take turns in conversation.
Pak můžeme mluvit o tzv. míchání ("blending"). Každé dítě dokáže říct: "Jsem tygr," a předstírat tygra. Na první pohled tak jednoduché. Ve skutečnosti je však šíleně těžké vzít koncept "já" a koncept "tygr" a spojit je v jedno. Ale toto je zdroj inovací. Picasso například vzal koncept západního umění a koncept afrických masek a spojil je v jedno - nejen geometrii, ale také jejich morální systémy. To jsou všechno dovednosti, které nemůžeme počítat a měřit.
Then you could talk about a trait like blending. Any child can say, "I'm a tiger," pretend to be a tiger. It seems so elementary. But in fact, it's phenomenally complicated to take a concept "I" and a concept "tiger" and blend them together. But this is the source of innovation. What Picasso did, for example, was take the concept "Western art" and the concept "African masks" and blend them together -- not only the geometry, but the moral systems entailed in them. And these are skills, again, we can't count and measure.
Moje poslední poznámka se týká vášně ("limerence"). Není to schopnost. Je to určitá motivace, pohon. Vědomá mysl je lačná po úspěchu a prestiži. Nevědomá mysl je lačná po chvílích transcendence, když není jasné rozlišení mezi částmi mozku, když jsme pohlceni úkolem - když se řemeslník naplno oddá svému řemeslu, když vnímá přírodovědec jednotu s přírodou, když věřící cítí jednotu s boží láskou. Po tom touží nevědomá mysl. Mnozí z nás to pociťují v lásce, když jsou milenci jako jedno.
And then the final thing I'll mention is something you might call limerence. And this is not an ability; it's a drive and a motivation. The conscious mind hungers for success and prestige. The unconscious mind hungers for those moments of transcendence, when the skull line disappears and we are lost in a challenge or a task -- when a craftsman feels lost in his craft, when a naturalist feels at one with nature, when a believer feels at one with God's love. That is what the unconscious mind hungers for. And many of us feel it in love when lovers feel fused.
Jeden z nejkrásnějších popisů, který jsem objevil v tomto výzkumu, se týká toho, jak se mysle navzájem prostupují. Psal o tom velký teoretik a vědec Douglas Hofstadter z Indianské univerzity. Vzal si ženu jménem Carol, se kterou měli nádherný vztah. Když jejich dětem byly dva roky a pět let, Carol dostala mrtvici, nádor na mozku a náhle umřela. Hofstadter napsal knížku s názvem "I Am a Strange Loop" (překl. Jsem divná smyčka"). Popisuje v ní jeden moment - jen několik měsíců předtím, než Carol zemřela - Na krbu nebo na stole v ložnici nalezne její fotku
And one of the most beautiful descriptions I've come across in this research of how minds interpenetrate was written by a great theorist and scientist named Douglas Hofstadter at the University of Indiana. He was married to a woman named Carol, and they had a wonderful relationship. When their kids were five and two, Carol had a stroke and a brain tumor and died suddenly. And Hofstadter wrote a book called "I Am a Strange Loop." In the course of that book, he describes a moment -- just months after Carol has died -- he comes across her picture on the mantel, or on a bureau in his bedroom.
a píše o ní toto: "Podíval jsem se jí do tváře tak hluboko, že jsem měl pocit, že jsem za jejíma očima. Najednou jsem si přes padající slzy uvědomil, že říkám: "To jsem já. To jsem já." Tato prostá slova mi připomněla mnoho myšlenek, které jsem měl předtím o splynutí duší v jednu vyšší jednotku, o tom, že v centru našich duší jsou stejná přání a sny pro naše děti, že tato přání nejsou samostatná, ale že jde o jedno jediné přání, jednu jasnou věc, která nás oba definovala, která z nás učinila jeden celek - celek, který jsem si neuměl moc představit předtím, než jsme se vzali a měli děti. Uvědomil jsem si, že přestože Carol umřela, nejdůležitější část z ní neumřela, ale žije dál odhodlaně v mém mozku."
And here's what he wrote: "I looked at her face, and I looked so deeply that I felt I was behind her eyes. And all at once I found myself saying as tears flowed, 'That's me. That's me.' And those simple words brought back many thoughts that I had had before, about the fusion of our souls into one higher-level entity, about the fact that at the core of both our souls lay our identical hopes and dreams for our children, about the notion that those hopes were not separate or distinct hopes, but were just one hope, one clear thing that defined us both, that welded us into a unit -- the kind of unit I had but dimly imagined before being married and having children. I realized that, though Carol had died, that core piece of her had not died at all, but had lived on very determinedly in my brain."
Řekové říkají, že si cestu k moudrosti musíme protrpět. Díky svému utrpení Hofstadter pochopil, jak moc jsme navzájem propojeni. Neúspěchy v politice za posledních 30 let nám umožňují vidět, jak povrchní bylo naše vnímání lidské povahy. Když jsme nyní konfrontování s touto povrchností a s neúspěchy, které jsou důsledkem naší neschopnosti proniknout do hloubky naší povahy, přichází revoluce ve vědomí lidské mysle - tito lidé v mnoha oblastech zkoumají hlubiny naší povahy a přicházejí obohaceni tímto novým humanismem. Když Freud objevil svůj smysl pro nevědomí, mělo to v tehdejší společnosti obrovský dopad. Dnes objevujeme přesnější chápání nevědomí - toho, kdo ve skutečnosti jsme. Bude to mít úžasný a hluboký, zušlechťující vliv na naši kulturu.
The Greeks say we suffer our way to wisdom. Through his suffering, Hofstadter understood how deeply interpenetrated we are. Through the policy failures of the last 30 years, we have come to acknowledge, I think, how shallow our view of human nature has been. And now as we confront that shallowness and the failures that derive from our inability to get the depths of who we are, comes this revolution in consciousness -- these people in so many fields exploring the depth of our nature and coming away with this enchanted, this new humanism. And when Freud discovered his sense of the unconscious, it had a vast effect on the climate of the times. Now we are discovering a more accurate vision of the unconscious, of who we are deep inside, and it's going to have a wonderful and profound and humanizing effect on our culture.
Děkuji za pozornost.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)