Budu mluvit o svém problému. Problém je, že jsem fiosof.
So I'm going to speak about a problem that I have and that's that I'm a philosopher.
(Smích)
(Laughter)
Když jdu na večírek a lidé se mě ptají, co dělám a já řeknu: "Jsem profesor," jejich oči pohasnou. Když jdu na akademickou koktejlovou party a kolem jsou samí profesoři, ptají se mě, jakým oborem se zabývám a já řeknu, že filosofií -- jejich oči pohasnou.
When I go to a party and people ask me what do I do and I say, "I'm a professor," their eyes glaze over. When I go to an academic cocktail party and there are all the professors around, they ask me what field I'm in and I say, "philosophy" -- their eyes glaze over.
(Smích)
(Laughter)
Když jdu na večírek filosofů
When I go to a philosopher's party
(Smích)
(Laughter)
a oni se mě ptají, na čem pracuji, a já odpovím, že na "vědomí", jejich oči nepohasnou -- zkroutí se jim rty.
and they ask me what I work on and I say, "consciousness," their eyes don't glaze over -- their lips curl into a snarl.
(Smích)
(Laughter)
A dostane se mi spousty hučení, výsměchu a mručení, protože si myslí: "To je nemožné! Vědomí se vysvětlt nedá." To je obrovská drzost, když si někdo myslí, že není možné, abyste vysvětlili vědomí.
And I get hoots of derision and cackles and growls because they think, "That's impossible! You can't explain consciousness." The very chutzpah of somebody thinking that you could explain consciousness is just out of the question.
Můj zesnulý přítel Bob Nozick, výborný filosof, mluvil ve své knize "Filosofická vysvětlení" o étosu filosofie -- o tom, jak filosofové pracují a přemýšlí. Říká, "Filosofové milují racionální argumenty." Říká, "Zdá se, jako by ideální argument pro většinu filosofů byl, že dají svému obecenstvu premisy a poté jim odhalí logické důsledky a závěr, a pokud publikum se závěrem nesouhlasí, zemře. Jejich hlavy explodují." Myšlenkou je, mít argument, který je tak silný, že zničí vaše oponenty. Po pravdě, toto vůbec nezmění lidská smýšlení ani názory.
My late, lamented friend Bob Nozick, a fine philosopher, in one of his books, "Philosophical Explanations," is commenting on the ethos of philosophy -- the way philosophers go about their business. And he says, you know, "Philosophers love rational argument." And he says, "It seems as if the ideal argument for most philosophers is you give your audience the premises and then you give them the inferences and the conclusion, and if they don't accept the conclusion, they die. Their heads explode." The idea is to have an argument that is so powerful that it knocks out your opponents. But in fact that doesn't change people's minds at all.
Je velmi těžké změnit lidské mínění o něčem, jako je vědomí, a já jsem konečně přišel na to, proč tomu tak je. Důvodem je, že každý je expertem na vědomí. Včera jsme slyšeli, že mají všichni pevný názor na videohry. Všichni mají nápad na videohru, přestože nejsou profesionálové v tomto oboru. Ale nepovažují sami sebe za odborníky na videohry, pouze mají pevné názory. Jsem si jistý, že se lidé, kteří se zabývají, řekněme, změnou klimatu a globálním oteplováním nebo budoucností Internetu, setkají s lidmi, kteří mají velmi pevné názory na to, co se stane. Pravděpodobně však tyto názory nepovažují za odborné poznatky. Jsou to jen jejich pevné názory. Pokud jde ovšem o vědomí, zdá se, že si lidé myslí, každý z nás si myslí, "Jsem expert. Jednoduše proto, že jsem při vědomí, vím o něm všechno." A tak jim řeknete vaší teorii, a oni řeknou, "Ne, ne, takhle vědomí nefunguje! Ne, to máte špatně." A říkají to s takovým ohromujícím přesvědčením.
It's very hard to change people's minds about something like consciousness, and I finally figured out the reason for that. The reason for that is that everybody's an expert on consciousness. We heard the other day that everybody's got a strong opinion about video games. They all have an idea for a video game, even if they're not experts. But they don't consider themselves experts on video games; they've just got strong opinions. I'm sure that people here who work on, say, climate change and global warming, or on the future of the Internet, encounter people who have very strong opinions about what's going to happen next. But they probably don't think of these opinions as expertise. They're just strongly held opinions. But with regard to consciousness, people seem to think, each of us seems to think, "I am an expert. Simply by being conscious, I know all about this." And so, you tell them your theory and they say, "No, no, that's not the way consciousness is! No, you've got it all wrong." And they say this with an amazing confidence.
A proto se dnes pokusím otřást vaším přesvědčením. Protože znám ten pocit -- Sám to pociťuji. Chci abyste zapochybovali nad tím, že znáte ta nejniternější zákoutí své mysli -- že máte vy sami vládu nad svým vlastním vědomím. To je dnes na pořádku dne.
And so what I'm going to try to do today is to shake your confidence. Because I know the feeling -- I can feel it myself. I want to shake your confidence that you know your own innermost minds -- that you are, yourselves, authoritative about your own consciousness. That's the order of the day here.
Tento pěkný obrázek ukazuje "balón myšlenek". Myšlenkovu bublinu. Myslím, že každý rozumí tomu, co to znamená. Mělo by to ukazovat tok vědomí. Tohle je můj nejoblíbenější obrázek vědomí, který byl kdy nakresen. Je to Saul Steinberg, samozřejmě -- byla to obálka časopisu New Yorker. Tenhle chlapík se dívá na obraz od Braqua. Připomíná mu to světové baroko, kasárny, štěkot, pudla, Suzanne R. -- je velmi zaneprázdněný. Tohle je úžasný proud vědomí a pokud ho budete sledovat, hodně se o tomto muži dozvíte. Co se mi na tomto obrázku také obzvlášť líbí, je, že Steiberg vylíčil tohoto muže v jakémsi pointilistickém stylu.
Now, this nice picture shows a thought-balloon, a thought-bubble. I think everybody understands what that means. That's supposed to exhibit the stream of consciousness. This is my favorite picture of consciousness that's ever been done. It's a Saul Steinberg of course -- it was a New Yorker cover. And this fellow here is looking at the painting by Braque. That reminds him of the word baroque, barrack, bark, poodle, Suzanne R. -- he's off to the races. There's a wonderful stream of consciousness here and if you follow it along, you learn a lot about this man. What I particularly like about this picture, too, is that Steinberg has rendered the guy in this sort of pointillist style.
Což nám připomíná to, co včera říkal Rod Brooks: co jsme, co každý z nás je -- co jste vy, co jsem já -- přibližně 100 trilionů malinkých buněčných robotů. To je to, z čeho jsme vyrobeni. Žádné jiné ingredience. Jsme vyrobeni pouze z buněk, asi tak ze 100 bilionů buněk. Žádná z těchto buněk nemá vědomí, žádná z těchto buněk neví, kdo jste, ani ji to nezajímá. Musíme nějak vysvětlit, jak, když dáte dohromady týmy, armády, bataliony stovek milionů malinkých, robotických, nevědomých buněk -- které nejsou nijak zvlášť odlišné od bakterií -- výsledkem je toto. Jen se na to podívejte. Ten obsah -- jsou tu barvy, nápady, vzpomínky, minulost. A všechen tento obsah vědomí je možný díky horečné aktivitě hromady neuronů. Jak je to možné? Mnozí lidé si myslí, že to vůbec možné není. Myslí si, "Ne, vědomí nemůže mít jakékoli přirodovědecké vysvětlení."
Which reminds us, as Rod Brooks was saying yesterday: what we are, what each of us is -- what you are, what I am -- is approximately 100 trillion little cellular robots. That's what we're made of. No other ingredients at all. We're just made of cells, about 100 trillion of them. Not a single one of those cells is conscious; not a single one of those cells knows who you are, or cares. Somehow, we have to explain how when you put together teams, armies, battalions of hundreds of millions of little robotic unconscious cells -- not so different really from a bacterium, each one of them -- the result is this. I mean, just look at it. The content -- there's color, there's ideas, there's memories, there's history. And somehow all that content of consciousness is accomplished by the busy activity of those hoards of neurons. How is that possible? Many people just think it isn't possible at all. They think, "No, there can't be any sort of naturalistic explanation of consciousness."
Tohle je hezká kniha mého kamaráda Lee Siegela, který je profesorem náboženství na Havajské universitě, je profesionální kouzelník a expert na indická pouliční kouzla, o kterých tato kniha pojednává. "Síť kouzel." O jednu z pasáží této knihy bych se s vámi rád podělil. Velmi výmluvně se tam mluví o naší problematice. "Píšu knihu o kouzlení," vysvětluji. Jsem tázán, "O opravdových kouzlech?" Pod opravdovými kouzly si lidé představují zázraky, divutvorné akty a nadpřirozené síly. "Ne," odpovím. "Kouzelnické triky, ne opravdová kouzla." Opravdová kouzla jinými slovy popisují kouzla, která nejsou reálná, přičemž kouzla, která reálná jsou a mohou být předvedena, nejsou opravdová."
This is a lovely book by a friend of mine named Lee Siegel, who's a professor of religion, actually, at the University of Hawaii, and he's an expert magician, and an expert on the street magic of India, which is what this book is about, "Net of Magic." And there's a passage in it which I would love to share with you. It speaks so eloquently to the problem. "'I'm writing a book on magic,' I explain, and I'm asked, 'Real magic?' By 'real magic,' people mean miracles, thaumaturgical acts, and supernatural powers. 'No,' I answer. 'Conjuring tricks, not real magic.' 'Real magic,' in other words, refers to the magic that is not real; while the magic that is real, that can actually be done, is not real magic."
(Smích)
(Laughter)
Toto je způsob, kterým mnozí lidé náhlížejí na vědomí.
Now, that's the way a lot of people feel about consciousness.
(Smích)
(Laughter)
Opravdové vědomí není snůška triků. Pokud se ho chystáte vysvětlit jako snůšku triků, není to opravdové vědomí, ať už je jakékoli. A jak řekl Marvin a další lidé, "Vědomí je snůška triků." Z toho vyplývá, že mnozí lidé zůstavají nespokojení a skeptičtí, když se pokusím vysvětlit jim vědomí. To je ten problém. Proto se musím pokusit dělat trošku té práce, která se mnohým z vás nebude líbit ze stejného důvodů, z kterého se vám nelíbí vysvětlení kouzelnického triku. Kolik z vás zde, pokudy by vám někdo -- nějaký chytrolín -- začal vysvětlovat, jak se provádí určitý kouzelnický trik, by si chtělo zacpat uši a říci, "Ne, ne, nechci to vědět! Neberte mi ten vzrušující pocit. Raději budu mystifikován. Neříkejte mi tu odpověď." Zjistil jsem, že tak mnozí lidé smýšlejí o vědomí. Omlouvám se, jestli vám vnutím nějaký jasnější náhled, nějaké to porozumění. Raději teď odejděte, pokud nechcete vědět, co stojí za těmito triky.
Real consciousness is not a bag of tricks. If you're going to explain this as a bag of tricks, then it's not real consciousness, whatever it is. And, as Marvin said, and as other people have said, "Consciousness is a bag of tricks." This means that a lot of people are just left completely dissatisfied and incredulous when I attempt to explain consciousness. So this is the problem. So I have to do a little bit of the sort of work that a lot of you won't like, for the same reason that you don't like to see a magic trick explained to you. How many of you here, if somebody -- some smart aleck -- starts telling you how a particular magic trick is done, you sort of want to block your ears and say, "No, no, I don't want to know! Don't take the thrill of it away. I'd rather be mystified. Don't tell me the answer." A lot of people feel that way about consciousness, I've discovered. And I'm sorry if I impose some clarity, some understanding on you. You'd better leave now if you don't want to know some of these tricks.
Všechno vám to vysvětlím. Budu dělat to, co dělají filosofové. Takhle vysvětluje filosof trik, v němž je žena rozřezána na dvě půlky. Znáte ten trik s rozřezáním ženy na dvě půlky? Filosof řekne, "Vysvětlím vám, jak se to dělá. Víte, ten kouzelník opravdu nerozřeže tu ženu na dvě poloviny."
But I'm not going to explain it all to you. I'm going to do what philosophers do. Here's how a philosopher explains the sawing-the-lady-in-half trick. You know the sawing-the-lady-in-half trick? The philosopher says, "I'm going to explain to you how that's done. You see, the magician doesn't really saw the lady in half."
(Smích)
(Laughter)
"On jen zajistí, abyste si mysleli, že ji rozřezal." A vy řeknete "Ano, a jak to udělá?" On řekne, "Ou, to není můj obor, je mi líto."
"He merely makes you think that he does." And you say, "Yes, and how does he do that?" He says, "Oh, that's not my department, I'm sorry."
(Smích)
(Laughter)
Takže teď vám ukážu, jak filosofové vysvětlují vědomí. Ale také se pokusím vám ukázat, že vědomí není zas tak podivuhodné -- vaše vlastní vědomí není zas tak úžasné -- jak jste si asi mysleli Toto je mimochodem něco, o čem Lee Siegel píše ve své knize. Udivuje se nad tím, že když předvede kouzelnickou show, lidé budou přísahat, že dělal X, Y and Z. On tyhle věci nikdy nedělal. On se ani nesnažil ty věci dělat. Lidské vzpomínky nafukují to, co si myslely, že viděly. A to samé se dá říci o našem svědomí.
So now I'm going to illustrate how philosophers explain consciousness. But I'm going to try to also show you that consciousness isn't quite as marvelous -- your own consciousness isn't quite as wonderful -- as you may have thought it is. This is something, by the way, that Lee Siegel talks about in his book. He marvels at how he'll do a magic show, and afterwards people will swear they saw him do X, Y, and Z. He never did those things. He didn't even try to do those things. People's memories inflate what they think they saw. And the same is true of consciousness.
Podívejme se teď, zda to bude fungovat. Dobře. Dívejme se na toto. Dívejte se pozorně. Pracuji s mladým počítačovým animátorem dokumentaristou Nickem Deamerem a tohle je malé demo, které pro mě udělal. Součást většího projektu, který by některé z vás mohl zajímat. Hledáme sponzora. Je to dokument o vědomí. OK, teď jste všichni viděli, co se změnilo, že? Kolik z vás si všimlo, že každý z těchto čtverečků změnil barvu? Každý čtvereček. Ukážu vám to ještě jednou. I když víte, že všechny změní barvu, je velmi těžké si toho všimnout. Musíte se opravdu soustředit, abyste zaregistrovali jakoukoli změnu.
Now, let's see if this will work. All right. Let's just watch this. Watch it carefully. I'm working with a young computer-animator documentarian named Nick Deamer, and this is a little demo that he's done for me, part of a larger project some of you may be interested in. We're looking for a backer. It's a feature-length documentary on consciousness. OK, now, you all saw what changed, right? How many of you noticed that every one of those squares changed color? Every one. I'll just show you by running it again. Even when you know that they're all going to change color, it's very hard to notice. You have to really concentrate to pick up any of the changes at all.
Toto je příklad -- jeden z mnoha -- fenoménu, který je v současnosti docela hodně zkoumán. Je to ten, který jsem předpovídal na poslední stránce nebo dvou v mé knize z roku 1991, "Vědomí vysvětleno," kde jsem říkal, že pokud provedete experimenty tohoto druhu, budete schopni zjistit, že lidé nedokážou zaregistrovat opravdu velké změny. Pokud budeme mít ke konci čas, ukážu vám daleko dramatičtější případ. Jak se může stát, že probíhá tolik změn a my si jich nejsme vědomi? Jeff Hawkins dnes zmínil, jakým způsobem kmitá vaše oko tak, že se poskočí třikrát nebo čtyřikrát za sekundu. Nezmínil tu rychlost. Vaše oko je neustále v pohybu, hýbe se dokola, dívá se na oči, nosy, lokty, dívá se na zajímavé věci na světě. A kam se vaše oko nedívá, tam jste ochuzeni ve vašem vidění. Je to proto, že fovea vašeho oka, která zajišťuje vysoké rozlišení, je velká asi jen tak, jako nehet na vašem palci, díváte-li se na něj v předpažení. To je ta detailní část. Nezdá se to tak, že? Nezdá se to tak, ale je to tak. Dostává se vám daleko méně informací, než si myslíte.
Now, this is an example -- one of many -- of a phenomenon that's now being studied quite a bit. It's one that I predicted in the last page or two of my 1991 book, "Consciousness Explained," where I said if you did experiments of this sort, you'd find that people were unable to pick up really large changes. If there's time at the end, I'll show you the much more dramatic case. Now, how can it be that there are all those changes going on, and that we're not aware of them? Well, earlier today, Jeff Hawkins mentioned the way your eye saccades, the way your eye moves around three or four times a second. He didn't mention the speed. Your eye is constantly in motion, moving around, looking at eyes, noses, elbows, looking at interesting things in the world. And where your eye isn't looking, you're remarkably impoverished in your vision. That's because the foveal part of your eye, which is the high-resolution part, is only about the size of your thumbnail held at arms length. That's the detail part. It doesn't seem that way, does it? It doesn't seem that way, but that's the way it is. You're getting in a lot less information than you think.
Zde je úplně jiný efekt. Tohle je obraz od Bellotta. Je v muzeu v Severní Karolíně. Bellotto byl Canalettovým studentem. A já takové obrazy miluju -- ten obraz je vlastně asi tak velký, jako ho nyní můžeme vidět. A miluji Canaleta, protože má takový fantastický detail a stačí se jen podívat a vidíte všechny ty detaily na obraze. Šel jsem napříč síní v Severní Karolíně, protože jsem si myslel, že to asi bude Canaletto a bude mít všechen ten detail. A všimnul jsem si, že je tam na mostě spousta lidí -- můžete je jen stěží vidět, jak jdou přes ten most. A jak jsem se přibližoval, myslel jsem, že uvidím všechny ty detaily na většině těch lidí, uvidím jejich oblečení a tak dále. A jak jsem se přibližoval a přibližoval, křičel jsem. Křičel jsem, protože když jsem se dostal blíže, zjistil jsem, že tam vůbec žádné detaily nejsou. Byly tam pouze malinké umělecky umístěné máznutí barvy. A jak jsem se přibližoval k tomu obrazu, viděl jsem detail, který tam nebyl. Umělec velmi chytře naznačil lidi a oblečení a povozy a mnohé další věci a můj mozek na ty náznaky dal.
Here's a completely different effect. This is a painting by Bellotto. It's in the museum in North Carolina. Bellotto was a student of Canaletto's. And I love paintings like that -- the painting is actually about as big as it is right here. And I love Canalettos, because Canaletto has this fantastic detail, and you can get right up and see all the details on the painting. And I started across the hall in North Carolina, because I thought it was probably a Canaletto, and would have all that in detail. And I noticed that on the bridge there, there's a lot of people -- you can just barely see them walking across the bridge. And I thought as I got closer I would be able to see all the detail of most people, see their clothes, and so forth. And as I got closer and closer, I actually screamed. I yelled out because when I got closer, I found the detail wasn't there at all. There were just little artfully placed blobs of paint. And as I walked towards the picture, I was expecting detail that wasn't there. The artist had very cleverly suggested people and clothes and wagons and all sorts of things, and my brain had taken the suggestion.
Znáte jednu více současnou technologii, která je -- tady. Můžete se lépe podívat na ty mázy. Vidíte, když se přibližujete, jsou to opravdu jen kuličky barvy. Viděli jste něco takového -- tohle je opačný efekt. Ukážu vám to ještě jednou.
You're familiar with a more recent technology, which is -- There, you can get a better view of the blobs. See, when you get close they're really just blobs of paint. You will have seen something like this -- this is the reverse effect. I'll just give that to you one more time.
A co udělá váš mozek, když dá na ty náznaky? Když umělecký jeden nebo dva máz barvy naznačují osobu -- řekněme, jednu z Marvinovy Minskiho malé společnosti mysli -- vysílají malinké malíře, aby vyplnili všechny ty detaily někde u vás v mozku? Myslím, že ne. Ani náhodou. Jak se to tedy ale děje? Pamatujete si na filosofovo vysvětlení rozřezané ženy? Je to úplně stejné. Mozek prostě jen zařídí, abyste si mysleli, že tam ty detaily jsou. Myslíte si, že tam ty detaily jsou, ale ony tam nejsou. Mozek vám ve skutečnosti do hlavy žádné detaily nedává. Jen vás přiměje očekávat detail.
Now, what does your brain do when it takes the suggestion? When an artful blob of paint or two, by an artist, suggests a person -- say, one of Marvin Minsky's little society of mind -- do they send little painters out to fill in all the details in your brain somewhere? I don't think so. Not a chance. But then, how on Earth is it done? Well, remember the philosopher's explanation of the lady? It's the same thing. The brain just makes you think that it's got the detail there. You think the detail's there, but it isn't there. The brain isn't actually putting the detail in your head at all. It's just making you expect the detail.
Pojďme si rychle zkusit takový experimet. Je ten tvar na levo stejný, jako ten na pravo, jen pootočený? Ano. Kolik z vás na to přišlo pootočením toho levého v duchu, abyste viděli, jestli se shoduje s tím na pravo? Kolik z vás si v duchu pootočilo ten pravý? OK. Jak víte, že je to to, co jste udělali?
Let's just do this experiment very quickly. Is the shape on the left the same as the shape on the right, rotated? Yes. How many of you did it by rotating the one on the left in your mind's eye, to see if it matched up with the one on the right? How many of you rotated the one on the right? OK. How do you know that's what you did?
(Smích)
(Laughter)
Odehrála se velmi zajímavá debata bouřící již více než 20 let v kognitivních vědách -- různé experimenty, s kterými začal Roger Shepherd, který měřil úhlovou rychlost rotace mentálních obrazů. Ano, je možné ji měřit. Ale detaily tohoto procesu jsou stále signifikantně kontroverzní. Pokud čtete přísluné články, jedna z věcí, s kterou se opravdu musíte smířit, je, že i když jste pokusný subjekt, nevíte. Nevíte, jak to děláte. Víte jen, že máte určitá přesvědčení. A ty přijdou v určitém pořadí v určitý čas. A co vysvětluje skutečnost, že si myslíte zrovna toto? No, to je ta chvíle, kdy musíte jít do zákulisí a zeptat se kouzelníka.
There's in fact been a very interesting debate raging for over 20 years in cognitive science -- various experiments started by Roger Shepherd, who measured the angular velocity of rotation of mental images. Yes, it's possible to do that. But the details of the process are still in significant controversy. And if you read that literature, one of the things that you really have to come to terms with is even when you're the subject in the experiment, you don't know. You don't know how you do it. You just know that you have certain beliefs. And they come in a certain order, at a certain time. And what explains the fact that that's what you think? Well, that's where you have to go backstage and ask the magician.
Tohle miluji: Bradley, Petrie a Dumais. Můžete si myslet, že jsem podváděl, že jsem tam dal trochu bělejší než bílou hranici. Kolik z vás vidí takovou tu hranici s Neckerovou kostkou vzášející se před těmi kruhy? Vidíte to? No, víte, v podstatě tam ta hranice opravdu je, z určitého hlediska. Váš mozek si tu hranici vlastně vypočítává, tu hranici, která jde přímo tudy. Ale teď si všimněte, že tu kostku můžete vidět dvojím způsobem... Je to Neckerova kostka. Každý vidí dvě možnosti jak vidět tu kostku?. OK Vidíte čtyři možnosti jak vidět tu kostku? Protože je zde ještě jiný způsob, jakým ji můžete vidět. Jestli ji vidíte jako kostku vznášející se před nějakými kruhy, nějakými černými kruhy, je zde ještě jiný způsob pohledu. Můžete ji vidět i jako kostku na černém pozadí, viděnou přes kus švýcarského sýra.
This is a figure that I love: Bradley, Petrie, and Dumais. You may think that I've cheated, that I've put a little whiter-than-white boundary there. How many of you see that sort of boundary, with the Necker cube floating in front of the circles? Can you see it? Well, you know, in effect, the boundary's really there, in a certain sense. Your brain is actually computing that boundary, the boundary that goes right there. But now, notice there are two ways of seeing the cube, right? It's a Necker cube. Everybody can see the two ways of seeing the cube? OK. Can you see the four ways of seeing the cube? Because there's another way of seeing it. If you're seeing it as a cube floating in front of some circles, some black circles, there's another way of seeing it. As a cube, on a black background, as seen through a piece of Swiss cheese.
(Smích)
(Laughter)
Chápete to? Kolik z vás to nevidí? Tohle pomůže.
Can you get it? How many of you can't get it? That'll help.
(Smích)
(Laughter)
Teď to chápete. Jsou to dva velmi odlišné fenomény. Když vidíte tu kostku za obrazovkou, hranice zmizí. Stále však ještě můžeme vidět, že něco chybí. Nemáme problém vidět tu kostku, ale kde se mění ta barva? Musí tam váš mozek posílat malinké malíře? Fialoví a zelení malíři bojují o to, kdo bude malovat ten kousek za závěsem? Ne. Váš mozek to nechá být. Mozek to nepotřebuje doplnit. Když jsem začal hovořit o příkladu Bradley, Petrie, Dumais, který jste před chvílí viděli, vrátím se teď k němu. U tohoto, jak jsem řekl, se vzadu nic nedopňéovalo. A předpokládal jsem, že je to prostá pravda, vždy pravdivá. Bob Rob Van Lier nedávno ukázal, že není.
Now you can get it. These are two very different phenomena. When you see the cube one way, behind the screen, those boundaries go away. But there's still a sort of filling in, as we can tell if we look at this. We don't have any trouble seeing the cube, but where does the color change? Does your brain have to send little painters in there? The purple-painters and the green-painters fight over who's going to paint that bit behind the curtain? No. Your brain just lets it go. The brain doesn't need to fill that in. When I first started talking about the Bradley, Petrie, Dumais example that you just saw -- I'll go back to it, this one -- I said that there was no filling-in behind there. And I supposed that that was just a flat truth, always true. But Rob Van Lier has recently shown that it isn't.
Pokud si myslíte, že vidíte světlou žlutou -- ukážu vám to ještě párkrát. Podívejte se na ty šedé plochy, a zjistěte, jestli tam vidíte něco jako pohybující se stíny -- ano! Je to úžasné. Není tam nic. Je to kouzlo. [ "Neschopnost zaregistrovat změny v obrazech" ] To je dílo Rona Rensinka, které bylo do určité míry inspirováno domněnkou v samém začátku knihy. Dovolte mi to jen na chvilku zastavit.
Now, if you think you see some pale yellow -- I'll run this a few more times. Look in the gray areas, and see if you seem to see something sort of shadowy moving in there -- yeah, it's amazing. There's nothing there. It's no trick. ["Failure to Detect Changes in Scenes" slide] This is Ron Rensink's work, which was in some degree inspired by that suggestion right at the end of the book. Let me just pause this for a second if I can.
Toto je změno-slepost. Uvidíte dva obrázky, z nichž jeden je lehce odlišný od toho druhého. Vidíte zde červenou a šedou střechu a mezi nimi bude maska, kterou je prázdná obrazovka asi na čtvrt sekundy. Takže uvidíte první obrázek, pak masku. Poté druhý obrázek, pak masku. A toto bude pokračovat a vaším úkolem, jakožto subjektu, je zmáčknout tlačítko, jakmile si všimnete změny. Ukážeme původní obrázek na 240 milisekund. Prázdno. Ukážme další obrázek na 240 milisekund. Prázdno. A pokračujeme, dokud subjekt nestiskne tlačítko a neřekne "Zaregistroval jsem změnu."
This is change-blindness. What you're going to see is two pictures, one of which is slightly different from the other. You see here the red roof and the gray roof, and in between them there will be a mask, which is just a blank screen, for about a quarter of a second. So you'll see the first picture, then a mask, then the second picture, then a mask. And this will just continue, and your job as the subject is to press the button when you see the change. So, show the original picture for 240 milliseconds. Blank. Show the next picture for 240 milliseconds. Blank. And keep going, until the subject presses the button, saying, "I see the change."
Nyní se staneme subjekty experimetu. Začneme jednoduše. Nějaké příklady. Žádný problém. Vidí to všichni? Dobře. Jistě, Rensinkovým subjektům trvalo jen nepatrně déle než sekundu, než zmáčkli tlačítko. Vidíte tuhle? 2,9 sekundy. Kolik z vás to stále nevidí? Co je na střeše té stodoly?
So now we're going to be subjects in the experiment. We're going to start easy. Some examples. No trouble there. Can everybody see? All right. Indeed, Rensink's subjects took only a little bit more than a second to press the button. Can you see that one? 2.9 seconds. How many don't see it still? What's on the roof of that barn?
(Smích)
(Laughter)
Je to jednoduché. Je to most nebo molo? Ještě je tu pár dramatických, a pak už to uzavřu. Chci zkusit pár takových, které jsou obzlášť pozoruhodné. Tahle, protože je tak velká a stejně docela špatně viditelná. Vidíte ji?
It's easy. Is it a bridge or a dock? There are a few more really dramatic ones, and then I'll close. I want you to see a few that are particularly striking. This one because it's so large and yet it's pretty hard to see. Can you see it?
Publikum: Ano
Audience: Yes.
Vidíte ty stíny jdoucí dozadu a dopředu? Docela velké. 15 a půl sekundy je průměrný čas reakce subjektů v tomto experimentu.
Dan Dennett: See the shadows going back and forth? Pretty big. So 15.5 seconds is the median time for subjects in his experiment there.
Tenhle miluji. U toho skončím, už proto, že je to taková jasná a důležitá věc. Kolik z vás to ještě nevidí? Kolik z vás to ještě nevidí? Kolik motorů je na křídle toho Boeingu?
I love this one. I'll end with this one, just because it's such an obvious and important thing. How many still don't see it? How many still don't see it? How many engines on the wing of that Boeing?
(Smích)
(Laughter)
Přímo uprostřed obrázku! Děkuji vám mnohokrát za pozornost. To, co jsem vám chtěl ukázat, je, že vám vědci užívající své vnější metody třetí osoby mohou říci věci o vašem vědomí, o kterých se vám nikdy ani nezdálo. Ve skutečnosti nejste expertem na své vlastní vědomí, jakým si myslíte, že jste. A děláme opravdu velké pokroky, které povedou k nové teorii mysli.
Right in the middle of the picture! Thanks very much for your attention. What I wanted to show you is that scientists, using their from-the-outside, third-person methods, can tell you things about your own consciousness that you would never dream of, and that, in fact, you're not the authority on your own consciousness that you think you are. And we're really making a lot of progress on coming up with a theory of mind.
Jeff Hawkins dnes ráno popisoval pokus o získávání teorie, velké a dobré teorie, v neurovědách. A má pravdu. Je to problém. Na harvardská fakultě medicíny jednou - byl jsem na té přednášce -- řekl vedoucí laboratoře, "V naší laboratoři máme jedno přísloví. Pokud zkoumáte jeden neuron, je to neurověda. Pokud zkoumáte dva neurony, je to psychologie."
Jeff Hawkins, this morning, was describing his attempt to get theory, and a good, big theory, into the neuroscience. And he's right. This is a problem. Harvard Medical School once -- I was at a talk -- director of the lab said, "In our lab, we have a saying. If you work on one neuron, that's neuroscience. If you work on two neurons, that's psychology."
(Smích)
(Laughter)
Musíme znát více teorie a ta může přijít rozkladem a analýzou.
We have to have more theory, and it can come as much from the top down.
Děkuji mnohokrát.
Thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)