Víte, v životě jsem potkal spoustu ryb. Miloval jsem jenom dvě. Ta první, to byla spíš vášnivá aférka. Byla to překrásná ryba, voňavá, s krásnou strukturou, netučná, bestseller jídelního lístku. Nádherná. (Smích) Co je ještě lepší, pocházela z farmy s údajně nejvyššími standardy udržitelnosti. Takže jste mohli mít dobrý pocit z toho, že ji prodáváte.
So, I've known a lot of fish in my life. I've loved only two. That first one, it was more like a passionate affair. It was a beautiful fish: flavorful, textured, meaty, a bestseller on the menu. What a fish. (Laughter) Even better, it was farm-raised to the supposed highest standards of sustainability. So you could feel good about selling it.
Měl jsem s tou krasavicí poměr po několik měsíců. Jednoho dne mi zavolal šéf té společnosti a zeptal se, jestli bych vystoupil na akci ohledně ekohospodaření té farmy. "Rozhodně," řekl jsem. Šlo totiž o společnost pokoušející se řešit to, co se stalo pro kuchaře nepředstavitelným problémem. Jak udržet ryby na jídelních lístcích?
I was in a relationship with this beauty for several months. One day, the head of the company called and asked if I'd speak at an event about the farm's sustainability. "Absolutely," I said. Here was a company trying to solve what's become this unimaginable problem for us chefs: How do we keep fish on our menus?
Po dosavadních padesát let jsme lovili v mořích stejně jako kácíme lesy. O míře této destrukce už téměř nejde přehánět. 90% velkých ryb, těch, které milujeme, tuňáků, platýsů, lososů, mečounů, celé populace zmizely. Skoro nic už nezůstalo. Takže bohužel nebo bohudík, rybí farmy budou součástí naší budoucnosti. Je proti nim řada argumentů. Rybí farmy znečišťují životní prostředí, tak jako ostatně většina farem, a jsou neefektivní, třeba u tuňáka. Obrovsky nevýhodné. Má účinnost přeměny krmiva patnáct ku jedné. To znamená, že je potřeba 15 kg ryb coby krmiva, abyste získali 1 kg tuňáka. To není moc udržitelné. A taky to moc dobře nechutná.
For the past 50 years, we've been fishing the seas like we clear-cut forests. It's hard to overstate the destruction. Ninety percent of large fish, the ones we love -- the tunas, the halibuts, the salmons, swordfish -- they've collapsed. There's almost nothing left. So, for better or for worse, aquaculture, fish farming, is going to be a part of our future. A lot of arguments against it: Fish farms pollute -- most of them do anyway -- and they're inefficient. Take tuna, a major drawback. It's got a feed conversion ratio of 15 to one. That means it takes fifteen pounds of wild fish to get you one pound of farm tuna. Not very sustainable. It doesn't taste very good either.
Takže teď, konečně, tu byla společnost, která to zkoušela dělat správně. Chtěl jsem je podpořit. Den před tou akcí jsem zavolal jejich šéfovi přes vztahy s veřejností. Říkejme mu Don.
So here, finally, was a company trying to do it right. I wanted to support them. The day before the event, I called the head of P.R. for the company. Let's call him Don.
"Done," povídám, "abych si to ujasnil, vy jste se proslavili tím, že farmaříte na širém moři, a neznečišťujete."
"Don," I said, "just to get the facts straight, you guys are famous for farming so far out to sea, you don't pollute."
"Přesně tak", řekl. "Jsme tak daleko na moři, že odpad po našich rybách se rozptýlí, neukládá se." A potom dodal: "V podstatě tu máme svůj vlastní svět. A poměr přeměny krmiva? 2,5 ku jedné," řekl. "Nejlepší na trhu."
"That's right," he said. "We're so far out, the waste from our fish gets distributed, not concentrated." And then he added, "We're basically a world unto ourselves. That feed conversion ratio? 2.5 to one," he said. "Best in the business."
2,5 ku jedné, skvělé. "2,5 ku jedné čeho? Čím ty ryby krmíte?"
2.5 to one, great. "2.5 what? What are you feeding?"
"Udržitelnými proteiny," řekl.
"Sustainable proteins," he said.
"Skvěle," řekl jsem a zavěsil. V noci jsem pak ležel v posteli a myslel si: Co to sakra je "udržitelný protein"? (Smích)
"Great," I said. Got off the phone. And that night, I was lying in bed, and I thought: What the hell is a sustainable protein? (Laughter)
Takže druhý den, těsně před tou akcí, jsem zavolal Donovi. A říkám: "Done, co například je ten udržitelný protein?"
So the next day, just before the event, I called Don. I said, "Don, what are some examples of sustainable proteins?"
Řekl, že neví, a že se na to poptá. Tak jsem obvolal pár lidí z té společnosti. Nikdo mi nedokázal dát jasnou odpověď. Až nakonec jsem se dovolal hlavnímu biologovi. Říkejme mu taky Don. (Smích)
He said he didn't know. He would ask around. Well, I got on the phone with a few people in the company; no one could give me a straight answer until finally, I got on the phone with the head biologist. Let's call him Don too. (Laughter)
"Done," povídám, "můžeš mi dát pár příkladů udržitelných proteinů?"
"Don," I said, "what are some examples of sustainable proteins?"
No, zmínil nějaké řasy a nějakou krmnou moučku z ryb, a pak řekl "drůbeží granulát". Já na to: "Drůbeží granulát?"
Well, he mentioned some algaes and some fish meals, and then he said chicken pellets. I said, "Chicken pellets?"
On řekl: "No jo, peří, kůže, kostní moučka, bioodpad, sušené a lisované do granulí."
He said, "Yeah, feathers, skin, bone meal, scraps, dried and processed into feed."
Zeptal jsem se: "Kolik procent vašeho krmiva je z kuřat?" a čekal jsem asi tak dvě procenta.
I said, "What percentage of your feed is chicken?" Thinking, you know, two percent.
"No, je to asi třicet procent," řekl mi.
"Well, it's about 30 percent," he said.
Tak se ptám: "Done, co je udržitelného na krmení ryb kuřaty?" (Smích)
I said, "Don, what's sustainable about feeding chicken to fish?" (Laughter)
Na druhém konci bylo dlouho ticho, a pak se ozvalo: "Na světě je prostě hrozně moc kuřat." (Smích)
There was a long pause on the line, and he said, "There's just too much chicken in the world." (Laughter)
Moje láska k oné rybě zmizela. (Smích) Samozřejmě ne proto, že bych byl nějaký svatouškovský hrozně zásadový labužník. Což vlastně jsem. (Smích) Ne, odmiloval jsem se proto, že - přísahám Bohu - po tom rozhovoru ta ryba chutnala jako kuře. (Smích)
I fell out of love with this fish. (Laughter) No, not because I'm some self-righteous, goody-two shoes foodie. I actually am. (Laughter) No, I actually fell out of love with this fish because, I swear to God, after that conversation, the fish tasted like chicken. (Laughter)
Ta druhá ryba, to je úplně jiný příběh. Je to taková ta romantika, ta kdy čím víc svoji rybu poznáte, zamilujete si ji. Poprvé jsem ji jedl v restauraci v jižním Španělsku. Přítelkyně novinářka o té rybě už dlouho mluvila. Trochu to na nás nastražila. (Smích) Donesli nám ji ke stolu, měla krásnou, skoro zářivou, bílou barvu. Kuchař ji vařil moc dlouho. Asi dvakrát víc než měl. Nějakým zázrakem byla pořád lahodná.
This second fish, it's a different kind of love story. It's the romantic kind, the kind where the more you get to know your fish, you love the fish. I first ate it at a restaurant in southern Spain. A journalist friend had been talking about this fish for a long time. She kind of set us up. (Laughter) It came to the table a bright, almost shimmering, white color. The chef had overcooked it. Like twice over. Amazingly, it was still delicious.
Kdo dokáže, že ryba chutná dobře potom, co ji někdo převařil? Já ne, ale tenhle chlapík ano. Říkejme mu Miguel. On se ve skutečnosti jmenuje Miguel. (Smích) A ne, on tu rybu nevařil, vůbec to není kuchař. Aspoň ne v tom smyslu jak to slovo chápeme. Je to biolog ve Veta La Palma. Je to rybí farma v jihozápadním koutě Španělska. Leží v ústí řeky Guadalquivir.
Who can make a fish taste good after it's been overcooked? I can't, but this guy can. Let's call him Miguel -- actually his name is Miguel. (Laughter) And no, he didn't cook the fish, and he's not a chef, at least in the way that you and I understand it. He's a biologist at Veta La Palma. It's a fish farm in the southwestern corner of Spain. It's at the tip of the Guadalquivir river.
Do osmdesátých let byla farma v rukou Argentinců. Chovali krávy v místě, kde byly v podstatě mokřiny. Dosáhli toho vysušením země. Vybudovali propracovanou síť kanálů, kterou odváděli vodu ze svých pozemků do řeky. No, nemohlo se jim to povést, ne ekonomicky. A z ekologického hlediska to byla katastrofa. Zahubilo to 90% populace ptactva, což je tam v těch končinách hodně ptáků. A tak v roce 1982 jedna španělská společnost se smyslem pro ekologii ty pozemky koupila.
Until the 1980s, the farm was in the hands of the Argentinians. They raised beef cattle on what was essentially wetlands. They did it by draining the land. They built this intricate series of canals, and they pushed water off the land and out into the river. Well, they couldn't make it work, not economically. And ecologically, it was a disaster. It killed like 90 percent of the birds, which, for this place, is a lot of birds. And so in 1982, a Spanish company with an environmental conscience purchased the land.
A co udělali? Obrátili tok vody. Doslova přecvakli vypínač. Místo aby vodu vytlačovali, použili ty kanály, aby vodu natáhli zpátky. Zaplavili kanály. Vytvořili rybí farmu o rozloze 67.000 hektarů -- okouni, cípalové, krevety, úhoři -- a během toho, Miguel a jeho společnost naprosto zvrátili rozpad tamního ekosystému. Ta farma je neuvěřitelná. Tím myslím, že něco takového jste ještě neviděli. Díváte se na obzor, který je asi milion kilometrů daleko, a vidíte jenom rozvodněné kanály a tyhle zelené, rozbujelé mokřady.
What did they do? They reversed the flow of water. They literally flipped the switch. Instead of pushing water out, they used the channels to pull water back in. They flooded the canals. They created a 27,000-acre fish farm -- bass, mullet, shrimp, eel -- and in the process, Miguel and this company completely reversed the ecological destruction. The farm's incredible. I mean, you've never seen anything like this. You stare out at a horizon that is a million miles away, and all you see are flooded canals and this thick, rich marshland.
Není to tak dávno, co jsem tam s Miguelem byl. Je to úžasný chlap, tři čtvrtě Charlese Darwina a čtvrtina Krokodýla Dundeeho. (Smích) Chápete? Takže se trmácíme těmi močály, já funím a potím se, stojím po kolena v bahně, a Miguel mi klidně dává přednášku z biologie. Tady ukazuje na vzácného Luňce australského. Tamhle zmíní minerální nároky fytoplanktonu. A tady, tady vidí hejno, které mu připomíná skvrny tanzanské žirafy.
I was there not long ago with Miguel. He's an amazing guy, like three parts Charles Darwin and one part Crocodile Dundee. (Laughter) Okay? There we are slogging through the wetlands, and I'm panting and sweating, got mud up to my knees, and Miguel's calmly conducting a biology lecture. Here, he's pointing out a rare Black-shouldered Kite. Now, he's mentioning the mineral needs of phytoplankton. And here, here he sees a grouping pattern that reminds him of the Tanzanian Giraffe.
Ukázalo se, že Miguel strávil většinu svého profesního života v Národním parku Mikumi v Africe. Zeptal jsem se, jak se z něj stal takový expert na ryby.
It turns out, Miguel spent the better part of his career in the Mikumi National Park in Africa. I asked him how he became such an expert on fish.
A on řekl: "Ryby? O rybách nevím vůbec nic. Já jsem expert na vztahy." A jde dál a sype ze sebe další věci o vzácných ptácích a řasách a podivných vodních rostlinách.
He said, "Fish? I didn't know anything about fish. I'm an expert in relationships." And then he's off, launching into more talk about rare birds and algaes and strange aquatic plants.
Nechápejte mě špatně, bylo to vážně fascinující, celá ta věc s neřízeným ekosystémem nebo jak to nazvat. Bylo to skvělé, ale já byl zamilovaný. Byl jsem u vytržení z toho převařeného kusu delikátní ryby, kterou jsem měl večer předtím. Tak jsem ho přerušil a zeptal se ho: "Migueli, co dává vašim rybám tak skvělou chuť?"
And don't get me wrong, that was really fascinating, you know, the biotic community unplugged, kind of thing. It's great, but I was in love. And my head was swooning over that overcooked piece of delicious fish I had the night before. So I interrupted him. I said, "Miguel, what makes your fish taste so good?"
Ukázal na řasy.
He pointed at the algae.
"Hele, chlape, já vím, řasy, fytoplankton, vztahy, je to úžasný. Ale co ty vaše ryby jedí? Jakou máte míru přeměny krmiva?"
"I know, dude, the algae, the phytoplankton, the relationships: It's amazing. But what are your fish eating? What's the feed conversion ratio?"
No, na to mi pověděl, že jejich ekosystém je tak bohatý, že ryby se živí tím, čím by se živily ve volné přírodě. Rostlinná biomasa, fytoplankton, zooplankton, to ty ryby krmí. Systém je tak zdravý, že se sám úplně obnovuje. Žádné krmivo není. Už jste slyšeli o farmě, kde nekrmí zvířata?
Well, he goes on to tell me it's such a rich system that the fish are eating what they'd be eating in the wild. The plant biomass, the phytoplankton, the zooplankton, it's what feeds the fish. The system is so healthy, it's totally self-renewing. There is no feed. Ever heard of a farm that doesn't feed its animals?
Později toho dne jsme se s Miguelem projížděli po farmě a já se ho zeptal: "Jak vlastně takhle přirozeně vypadající místo, místo jako žádná farma, kterou jsem kdy viděl, měří svoji úspěšnost?"
Later that day, I was driving around this property with Miguel, and I asked him, I said, "For a place that seems so natural, unlike like any farm I'd ever been at, how do you measure success?"
A v tu chvíli jako kdyby filmový režisér dal pokyn změnit kulisy. Vyjeli jsme ze zatáčky a naskytl se mi ten nejúžasnější pohled. Tisíce a tisíce růžových plameňáků, doslova růžový koberec rozprostřený kam jen oko dohlédlo.
At that moment, it was as if a film director called for a set change. And we rounded the corner and saw the most amazing sight: thousands and thousands of pink flamingos, a literal pink carpet for as far as you could see.
"Tohle je úspěch," řekl. "Podívej se na jejich břicha, jsou růžová. Hodují tady." Hodují? Byl jsem úplně zmatený.
"That's success," he said. "Look at their bellies, pink. They're feasting." Feasting? I was totally confused.
Řekl jsem: "Migueli, nehodují náhodou na vašich rybách?" (Smích)
I said, "Miguel, aren't they feasting on your fish?" (Laughter)
"Ano," řekl. (Smích) "Přijdeme o 20% ryb a jiker kvůli těm ptákům. Vloni na těchhle pozemcích napočítali 600.000 ptáků, víc než 250 různých druhů. Takže dnes se tady z toho stala největší a jedna z nejdůležitějších soukromých ptačích rezervací v celé Evropě."
"Yes," he said. (Laughter) "We lose 20 percent of our fish and fish eggs to birds. Well, last year, this property had 600,000 birds on it, more than 250 different species. It's become, today, the largest and one of the most important private bird sanctuaries in all of Europe."
Povídám mu: "Migueli, není vzkvétající ptačí populace to poslední, co byste měli chtít na rybí farmě?" (Smích) Zavrtěl hlavou, ne.
I said, "Miguel, isn't a thriving bird population like the last thing you want on a fish farm?" (Laughter) He shook his head, no.
Řekl mi: "Farmaříme extenzivně, ne intenzivně. Tohle je ekologická síť. Plameňáci jedí krevety. Krevety se živí fytoplanktonem. Takže čím růžovější mají břicha, tím líp pro systém."
He said, "We farm extensively, not intensively. This is an ecological network. The flamingos eat the shrimp. The shrimp eat the phytoplankton. So the pinker the belly, the better the system."
OK, takže si to shrňme. Farma, která nekrmí svoje zvířata, farma která měří svůj úspěch zdravím svých predátorů. Rybí farma, ale taky ptačí rezervace. Jo, a jen tak mimochodem, ti plameňáci, ti by tam vůbec neměli být. Líhnou se ve městě nějakých 250 km daleko, kde je lepší půda na budování hnízd. Každé ráno létají 250 km na farmu. A každý večer létají 250 km zpátky. (Smích) Dokážou to proto, že mohou sledovat přerušovanou čáru na dálnici A92. (Smích) Bez legrace.
Okay, so let's review: a farm that doesn't feed its animals, and a farm that measures its success on the health of its predators. A fish farm, but also a bird sanctuary. Oh, and by the way, those flamingos, they shouldn't even be there in the first place. They brood in a town 150 miles away, where the soil conditions are better for building nests. Every morning, they fly 150 miles into the farm. And every evening, they fly 150 miles back. (Laughter) They do that because they're able to follow the broken white line of highway A92. (Laughter) No kidding.
Představil jsem si něco jako pochod tučňáků, tak jsem se podíval na Miguela a řekl jsem: "Migueli, letí 250 km na farmu a potom letí 250 km zpátky, když přijde noc? Dělají to kvůli mláďatům?"
I was imagining a "March of the Penguins" thing, so I looked at Miguel. I said, "Miguel, do they fly 150 miles to the farm, and then do they fly 150 miles back at night? Do they do that for the children?"
Podíval se na mě, jako kdybych mu četl text písničky Whitney Houston. (Smích) Řekl mi: "Ne. Dělají to kvůli lepšímu žrádlu." (Smích)
He looked at me like I had just quoted a Whitney Houston song. (Laughter) He said, "No; they do it because the food's better." (Laughter)
Ještě jsem se nezmínil o kůži mé milované ryby, která byla výtečná, a to nemám rybí kůži rád. Nemám ji rád flambovanou. Nemám ji rád křupavou. Má takovou štiplavou, dehtovou pachuť. Skoro nikdy s ní nevařím. Ale když jsem ji ochutnal v té jihošpanělské restauraci, nechutnala ani trochu jako rybí kůže. Chutnala sladce a čistě jako když si kousnete do oceánu. Zmínil jsem se o tom Miguelovi, a on přikývl. Řekl: "Kůže funguje jako houba. Je to poslední obranná linie před vstupem čehokoliv do těla. Vyvinula se, aby zachycovala nečistoty." A pak dodal: "Ale v naší vodě žádné nejsou."
I didn't mention the skin of my beloved fish, which was delicious -- and I don't like fish skin; I don't like it seared, I don't like it crispy. It's that acrid, tar-like flavor. I almost never cook with it. Yet, when I tasted it at that restaurant in southern Spain, it tasted not at all like fish skin. It tasted sweet and clean, like you were taking a bite of the ocean. I mentioned that to Miguel, and he nodded. He said, "The skin acts like a sponge. It's the last defense before anything enters the body. It evolved to soak up impurities." And then he added, "But our water has no impurities."
Fajn. Farma, kde ryby nekrmí. Farma, kde měří svůj úspěch úspěchem svých predátorů. A pak mi došlo, že když říká "farma, kde nejsou nečistoty", zdaleka to nevystihuje skutečnost, protože voda, která na farmu přitéká, pochází z řeky Guadalquivir. Je to řeka, co s sebou nese všechny ty věci, co s sebou dnes řeky přinášejí, chemickou kontaminaci, splavené pesticidy. A jak se propracovává místním ekosystémem, až odteče, je ta voda čistší než na přítoku. Ten systém je tak zdravý, že čistí vodu. Takže, nejenom farma, kde nekrmí zvířata, nejenom farma měřící svůj úspěch zdravím svých predátorů, ale farma, která je doslova čističkou vody, a to nejenom pro ty ryby, ale i pro vás a pro mě. Protože když ta voda opustí farmu, pokračuje do Atlantiku. Já vím, je to kapka v moři, ale já jsem za ni rád, a vy byste měli být taky, protože tenhle příběh lásky, jakkoliv je romantický, je taky návodný. Dalo by se říct, že je to recept na budoucnost dobrého jídla, ať už se bavíme o okounech nebo hovězím dobytku.
OK. A farm that doesn't feed its fish, a farm that measures its success by the success of its predators. And then I realized when he says, "A farm that has no impurities," he made a big understatement, because the water that flows through that farm comes in from the Guadalquivir River. It's a river that carries with it all the things that rivers tend to carry these days: chemical contaminants, pesticide runoff. And when it works its way through the system and leaves, the water is cleaner than when it entered. The system is so healthy, it purifies the water. So, not just a farm that doesn't feed its animals, not just a farm that measures its success by the health of its predators, but a farm that's literally a water purification plant -- and not just for those fish, but for you and me as well. Because when that water leaves, it dumps out into the Atlantic. A drop in the ocean, I know, but I'll take it, and so should you, because this love story, however romantic, is also instructive. You might say it's a recipe for the future of good food, whether we're talking about bass or beef cattle.
Co teď potřebujeme, je radikálně změněná koncepce zemědělství, taková, díky které je jídlo opravdu chutné. (Smích) (Potlesk) Ale pro spoustu lidí je to příliš radikální. My gurmáni nejsme realisté. Jsme milovníci. Milujeme farmářské trhy. Milujeme malé rodinné farmy. Mluvíme o místním jídle. Jíme biopotraviny. A pokud někdo bude tvrdit, že tohle jsou věci, které zajistí budoucnost dobrému jídlu, někdo se někde postaví a řekne: "Hele, chlape, mám rád růžové plameňáky, ale jak nakrmíte svět?" Jak nakrmíte svět?
What we need now is a radically new conception of agriculture, one in which the food actually tastes good. (Laughter) (Applause) But for a lot people, that's a bit too radical. We're not realists, us foodies; we're lovers. We love farmers' markets, we love small family farms, we talk about local food, we eat organic. And when you suggest these are the things that will ensure the future of good food, someone, somewhere stands up and says, "Hey guy, I love pink flamingos, but how are you going to feed the world?" How are you going to feed the world?
Můžu být upřímný? Tu otázku nemám rád. Ne, ne protože už teď produkujeme dostatek kalorií na to, abychom svět víc než jen nasytili. A miliarda lidí dnes bude hladovět. Jedna miliarda - to je víc, než kdy dříve - kvůli obrovským nerovnostem v distribuci, ne kvůli objemu produkce. Ne, nemám tu otázku rád, protože formovala logiku našeho potravinového systému posledních 50 let.
Can I be honest? I don't love that question. No, not because we already produce enough calories to more than feed the world. One billion people will go hungry today. One billion -- that's more than ever before -- because of gross inequalities in distribution, not tonnage. Now, I don't love this question because it's determined the logic of our food system for the last 50 years.
Krmte býložravce zrním, monokultury pesticidy, půdu chemikáliemi, ryby kuřaty, a někde mezi tím se ten obří byznys jednoduše zeptal: "Když budeme krmit víc lidí levněji, co se stane tak hrozného?" To byla motivace, to bylo ospravedlnění, to byl obchodní plán amerického zemědělství. Měli bychom tomu říkat pravým jménem, podnik v likvidaci, podnik rychle ničící ekologický kapitál, který nám umožňuje už tu samotnou produkci. To není byznys, a není to ani zemědělství.
Feed grain to herbivores, pesticides to monocultures, chemicals to soil, chicken to fish, and all along agribusiness has simply asked, "If we're feeding more people more cheaply, how terrible could that be?" That's been the motivation, it's been the justification: it's been the business plan of American agriculture. We should call it what it is: a business in liquidation, a business that's quickly eroding ecological capital that makes that very production possible. That's not a business, and it isn't agriculture.
Naše chlebníky jsou dnes ohroženy, ne zmenšujícími se dodávkami, ale zmenšujícími se zdroji. Ne nejnovějším kombajnem a traktorem, ale úrodnou půdou; ne pumpami, ale čerstvou vodou; ne motorovými pilami, ale lesy; a ne rybářskými loděmi a sítěmi, ale rybami v mořích.
Our breadbasket is threatened today, not because of diminishing supply, but because of diminishing resources. Not by the latest combine and tractor invention, but by fertile land; not by pumps, but by fresh water; not by chainsaws, but by forests; and not by fishing boats and nets, but by fish in the sea.
Chcete nakrmit svět? Začněme otázkou: "Jak nakrmíme sebe?" Nebo lépe - "Jak můžeme vytvořit podmínky, které umožní každé komunitě nasytit sebe samu?" (Potlesk) Abychom to dokázali, nedívejte se na model agribyznysu jako na budoucnost. Je to starý model, a je unavený. Jede na kapitálu, chemii a strojích, a nikdy nevyprodukoval nic skutečně dobrého k jídlu. Místo toho se dívejme za ekologickým modelem. To je ten, který má za sebou dvě miliardy let provozních zkoušek.
Want to feed the world? Let's start by asking: How are we going to feed ourselves? Or better: How can we create conditions that enable every community to feed itself? (Applause) To do that, don't look at the agribusiness model for the future. It's really old, and it's tired. It's high on capital, chemistry and machines, and it's never produced anything really good to eat. Instead, let's look to the ecological model. That's the one that relies on two billion years of on-the-job experience.
Dívejme se za Miguelem-- za farmáři jako je Miguel. Farmy, které nejsou svými vlastními světy; farmy, které obnovují, místo aby vyčerpávaly; farmy, které hospodaří extenzivně, a nejen intenzivně; farmáři, kteří nejsou jen výrobci, ale jsou experty na vztahy. Protože to jsou ti, kteří jsou také experty na chuť. A pokud mám být opravdu upřímný, tak jsou to lepší kuchaři než kdy budu já. Víte, říkám to s klidným srdcem, protože pokud tohle je budoucnost dobrého jídla, bude opravdu vynikající.
Look to Miguel, farmers like Miguel. Farms that aren't worlds unto themselves; farms that restore instead of deplete; farms that farm extensively instead of just intensively; farmers that are not just producers, but experts in relationships. Because they're the ones that are experts in flavor, too. And if I'm going to be really honest, they're a better chef than I'll ever be. You know, I'm okay with that, because if that's the future of good food, it's going to be delicious.
Děkuji Vám. (Potlesk)
Thank you. (Applause)