Ahoj. Možná jste si všimli, že mám pouze polovinu vousů. Není to proto, že bych prohrál sázku. Před mnoha lety jsem utrpěl těžké popáleniny. Na většině těla mám jizvy, včetně pravé poloviny tváře. Jen teď nemám vousy. Tak takhle se to stalo. Vypadá to téměř symetricky.
Hi. You might have noticed that I have half a beard. It's not because I lost a bet. Many years ago, I was badly burned. Most of my body is covered with scars, including the right side of my face. I just don't have hair. That's just how it happened. It looks symmetrical, but almost.
Každopádně, když jsme už probrali vousy, přesuňme se ke společenským vědám. Konkrétně se zamysleme nad tím, jaký potenciál má lidská povaha a kde se teď nacházíme. Když se zamyslíte, je zde velká propast mezi tím, kde myslíme, že bychom mohli být, a kde jsme, a to ve všech oblastech.
Anyway, now that we discussed facial hair, let's move to social science. And in particular, I want us to think about where is the potential for humanity and where we are now. And if you think about it, there's a big gap between where we think we could be and where we are, and it's in all kinds of areas.
Dovolte mi se vás zeptat: Kolik z vás toho minulý měsíc snědlo víc, než byste měli? Asi jako obvykle. OK. Kolik z vás minulý měsíc cvičilo méně často, než byste měli? OK, a pro kolik z vás byla tato dvě zvednutí ruky nejnáročnějším cvičením dnešního dne?
So let me ask you: How many of you in the last month have eaten more than you think you should? Just kind of general. OK. How many of you in the last month have exercised less than you think you should? OK, and for how many of you has raising your hands twice been the most exercise you got today?
(smích)
(Laughter)
Kolik z vás někdy psalo zprávy za volantem? OK, začínáme být upřímní. Zkusme to otestovat. Kolik z vás si během posledního měsíce někdy zapomnělo umýt ruce, když jste šli ze záchodu?
How many of you have ever texted while driving? OK, we're getting honest. Let's test your honesty. How many people here in the last month have not always washed your hands when you left the bathroom?
(smích)
(Laughter)
To bylo méně upřímné. Mimochodem, je zajímavé, jak snadno se přiznáváme k psaní za volantem, ale přiznat, že si nemyjeme ruce, je těžké.
A little less honest. By the way, it's interesting how we're willing to admit texting and driving but not washing our hands, that's difficult.
(smích)
(Laughter)
Tak bych mohl pokračovat. Problémem, tématem je to, že existuje spousta situací, kdy víme, co bychom měli dělat, mohli bychom být o dost jiní, a přesto jednáme úplně jinak. A když přemýšlíme, jak tu propast překlenout, obvyklým doporučením je: „Prostě o tom lidem řekněte.“ Prostě lidem řekněte, že psaní za volantem je nebezpečné. Věděli jste to? Měli byste s tím přestat. Řeknete lidem, že je to nebezpečné, a oni přestanou.
We can go on and on. The problem, the topic is that there's lots of things when we know what we could do -- we could be very, very different, but we're acting in a very different way. And when we think how do we bridge that gap, the usual answer is, "Just tell people." For example, just tell people that texting and driving is dangerous. Did you know it's dangerous? You should stop doing it. You tell people something is dangerous, and they will stop.
Psaní za volantem je jeden příklad. Další, velice smutný příklad je z USA, utrácíme mezi sedmi a osmi sty miliony dolarů každý rok na takzvanou „finanční gramotnost“. A co v důsledku toho získáváme? Nedávno proběhla studie, která prošla všechny předchozí výzkumy o finanční gramotnosti ‒ říkáme tomu metaanalýza. A zjistila, že když to lidem vysvětlíte, když je učíte finanční gramotnosti, naučí se to a zapamatují si to. Ale řídí se tím? Nijak zvlášť. Celkové zlepšení je okolo tří až čtyř procent bezprostředně po ukončení kurzu a potom to dále klesá. V podstatě je celkové zlepšení pouze okolo 0,1 procenta. Není nulové, ale z lidského pohledu je velmi blízké nule.
Texting and driving is one example. Another very sad example is that in the US, we spend between seven and eight hundred million dollars a year on what's called "financial literacy." And what do we get as a consequence of that? There was recently a study that looked at all the research ever to be conducted on financial literacy -- what's called a meta-analysis. And what they found is that when you tell people, you teach them financial literacy, they learn and they remember. But do people execute? Not so much. The improvement is about three or four percent immediately after the course, and then it goes down. And at the end of the day, the improvement is about 0.1 percent -- not zero, but as humanly close to zero as possible.
(smích)
(Laughter)
Tohle je smutná zpráva. Smutná zpráva o tom, že dát lidem pouze informace není dobrý recept na změnu chování. Co tím tedy je?
So that's the sad news. The sad news is, giving information to people is just not a good recipe to change behavior. What is?
Společenské vědy udělaly velký pokrok a základním poznatkem je, že pokud chceme změnit chování, musíme změnit prostředí. Správné není měnit lidi, ale měnit jejich prostředí. A chtěl bych nabídnout velice přímočarý model, jak o tom uvažovat: Přemýšlejme o změně chování tak jak přemýšlíme o vypuštění rakety do vesmíru. Když přemýšlíme o vypuštění rakety, jde nám o dvě hlavní věci. Zaprvé chceme snížit odpor vzduchu. Chceme, aby raketa měla co nejmenší tření, aby měla co nejlepší aerodynamiku. A zadruhé do ní chceme natankovat co nejvíce paliva, abychom jí dodali co největší množství energie pro splnění úkolu. A se změnou chování je to stejné.
Well, social science has made lots of strides, and the basic insight is that if we want to change behavior, we have to change the environment. The right way is not to change people, it's to change the environment. And I want to present a very simpleminded model of how to think about it: it's to think about behavioral change in the same way that we think about sending a rocket to space. When we think about sending a rocket to space, we want to do two main things. The first one is to reduce friction. We want to take the rocket and have as little friction as possible so it's the most aerodynamic possible. And the second thing is we want to load as much fuel as possible, to give it the most amount of motivation, energy to do its task. And behavior change is the same thing.
Nejprve se podívejme na tření. Povím vám o jedné konkrétní případové studii. ve které existuje lékárna, online lékárna. Představte si, že jdete k doktorovi. Budete dlouho nemocní, doktor vám předepíše léky. Vy se zaregistrujete v této online lékárně a pak vám každých 90 dní přijdou poštou léky. Každých 90 dní, léky, léky, léky. A tato online lékárna chce, aby lidé začali užívat místo značkových léků stejně účinná generika. Takže posílají lidem dopisy: „Prosím, prosím, prosím přejděte na generika. Vy ušetříte, my ušetříme, váš zaměstnavatel ušetří.“ A co udělají lidé? Nic.
So let's first talk about friction. In this particular case study I'll tell you about, there's a pharmacy, an online pharmacy. Imagine you go to your doctor. You have a long-term illness, your doctor prescribes to you a medication, you sign up for this online pharmacy and you get your medication in the mail every 90 days. Every 90 days, medication, medication, medication. And this online pharmacy wants to switch people from branded medication to generic medication. So they send people letters, and they say, "Please, please, please, switch to generics. You will save money, we will save money, your employer will save money." And what do people do? Nothing.
Lékárna zkouší spousty věcí a nic. Takže dají lidem na jeden rok úžasnou nabídku. Pošlou jim dopis, kde píšou: „Pokud teď změníte léky na generika, budete je mít celý rok zdarma.“ Zdarma po celý rok. Úžasné! Kolik lidí podle vás lék změní? Méně než 10 procent. V tomhle okamžiku mě navštívili. A přišli si stěžovat. Proč si vybrali mě? Napsal jsem pár prací o tom, jak máme rádi věci zdarma. V nich jsme dokládali, že když snížíme cenu něčeho řekněme z deseti centů na jeden, nic velkého se nestane. Slevíme z jednoho centu na nulu a lidé budou nadšení.
So they try all kinds of things and nothing happens. So for one year, they give people an amazing offer. They send people a letter, and they say, "If you switch to generics now, it will be free for a whole year." Free for a whole year. Amazing! What percentage of people do you think switched? Less than 10 percent. At this point, they show up to my office. And they come to complain. Why did they pick me? I wrote a couple of papers on the "allure of free." In those papers, we showed that if you reduce the price of something for, let's say, 10 cents to one cent, nothing much happens. You reduce it from one cent to zero, now people get excited.
(smích)
(Laughter)
Říkali: „Četli jsme ty studie o věcech zdarma, dali jsme je zdarma a nefungovalo to. Co se děje?“ Odpověděl jsem: „Možná je to otázka třecích ploch.“ A oni: „Co tím myslíte?“ Já na to: „Lidé začnou se značkovými. Nemusí nic dělat a zůstanou u nich. Aby přešli na generika, musí se pro ně nejen rozhodnout, ale navíc musí udělat něco dalšího. Musí vám odpovědět na dopis.“ Tohle je věc, kterou nazýváme „matoucí design“. Dějí se najednou dvě věci. Je to značka versus generikum, ale také to znamená nedělat nic versus něco udělat. Navrhl jsem: „A co to zkusit prohodit?“ Proč nenapíšeme lidem dopis, že přecházíme na generika. „Nemusíte dělat nic. Pokud chcete zůstat u značkových léků, napište nám prosím.”
And they said, "Look, we read these papers on 'free,' we gave 'free.' Not working as we expected. What's going on?" I said, "You know, maybe it's a question of friction." They said, "What do you mean?" I said, "People are starting with branded. They can do nothing and end with branded. To move to generic, they have to choose generic over branded, but they also have to do something. They have to return the letter." So this is what we call a "confounded design." Two things are happening at the same time. It's branded versus generic, but it's doing nothing versus doing something. So I said, "Why don't we switch it? Why don't we send people a letter and say, 'We're switching you to generics. You don't need to do anything. If you want to stay with branded, please return the letter.'"
(smích)
(Laughter)
Správně? Co myslíte, že se stalo? Právníci, právníci se událi.
Right? What do you think happened? Lawyers, lawyers happened.
(smích)
(Laughter)
Ukázalo se, že je to nezákonné.
It turns out, this is illegal.
(smích)
(Laughter)
Mimochodem, při brainstormingu a kreativním myšlení si klidně vymýšlejte nezákonné a nemorální věci, dokud jde jen o brainstorming, je to v pořádku.
By the way, for brainstorming and creativity, doing things that are illegal and immoral, it's fine, as long as it's just in the brainstorming phase.
(smích)
(Laughter)
Ale tohle byl základ nápadu, protože v původním návrhu měly značkové léky výhodu v absenci akce. V mém nezákonném a nemorálním návrhu měly tuto výhodu generické léky. Nakonec souhlasili, že lidi k výběru přinutí. Poslali lidem dopis, kde stálo: „Pokud nám neodpovíte na tento dopis, budeme nuceni přestat posílat léky. Ale pokud odpovíte, můžete si vybrat, jestli chcete značkový lék za tuhle cenu nebo generikum za tuhle cenu.“ Nyní lidé museli něco udělat. Obě možnosti na tom byly stejně. Žádná už neměla výhodu nemuset dělat nic. Kolik lidí podle vás přešlo na levnější lék? Drtivá většina. Co z toho vyplývá? Mají lidé raději generika nebo značkové léky? Neradi odpovídáme na dopisy.
But this was the purity of the idea, because the initial design was the branded had the no-action benefit. In my illegal, immoral design, generic had the no-action benefit. But they agreed to give people a T-intersection: send people a letter and say, "If you don't return this letter, we will be forced to stop your medications. But when you return the letter, you could choose branded at this price, generic at this price." Now people had to take an action. They were on even footing. Right? It wasn't that one had the no-action benefit. What percentage do you think switched? The vast majority switched. So what does it tell us? Do people like generics, or do we like branded? We hate returning letters.
(smích)
(Laughter)
Tohle je příběh o třecích plochách: opravdu záleží na maličkostech. Zvažujeme přitom požadované chování a ptáme se: Kde jsou příliš velké třecí plochy, že lidem brání chovat se, jak potřebujeme? A vždy, když vidíte, že je nesoulad mezi požadovaným a snadným chováním, znamená to, že se musíme snažit a sladit je.
This is the story of friction: small things really matter. And friction is about taking the desired behavior and saying: Where do we have too much friction so it's slowing people down from acting on it? And every time you see that the desired behavior and the easy behavior are not aligned, it means we want to try and realign them.
To byla první část. Mluvili jsme o tření. Pojďme si promluvit o motivaci. V této konkrétní studii jsme se snažili přesvědčit velice chudé lidi ze slumu Kibera v Keni, aby si spořili aspoň trochu peněz na horší časy. Když jste opravdu chudí, nemáte peníze nazbyt, žijete ze dne na den a občas se vám přihodí něco zlého. A když se to stane, nemáte kde čerpat, půjčujete si. Lidé z Kibery si někdy půjčují až s 10% úrokem za týden. Což pro ně je pochopitelně velice obtížné splácet. Žijete z ruky do úst, něco špatného se stane, vy si půjčíte a všechno se víc a víc zhoršuje. Takže jsme chtěli, aby měli lidé malou rezervu na nečekané výdaje. A přemýšleli jsme o motivaci, jaké palivo musíme přidat? Vyzkoušeli jsme řadu věcí. Některým lidem jsme každý týden posílali zprávu: „Zkuste prosím tento týden ušetřit 100 šilinků“ ‒ asi jeden dolar. Některým lidem jsme poslali zprávu napsanou jakoby jejich dětmi. Zněla: „Ahoj mami, ahoj tati, tady je Pepík“ ‒ podle toho, jak se dítě jmenovalo ‒ „Zkuste tento týden ušetřit 100 šilinků pro budoucnost naší rodiny.“ Já jsem Žid, trocha pocitu viny vždycky zabere.
That's the first part. We talked about friction. Now let's talk about motivation. In this particular study, we were trying to get very poor people in a slum called Kibera in Kenya to save a little bit of money for a rainy day. You know, if you're very, very poor, you have no extra money, you live hand to mouth, and from time to time, bad things happen. And when something bad happens, you have nothing to draw on, you borrow. The Kibera people can borrow at sometimes up to 10 percent interest a week. And then, of course, it's really hard to get out of it. You live hand to mouth, something bad happens, you borrow, things get worse and worse and worse. So we wanted people to keep a little bit of money for a rainy day. And we thought about what is the motivation, what is the fuel that we need to add? And we tried all kinds of things. Some people, we texted them once a week and said, "Please try to save 100 shillings" -- about a dollar -- "this week." Some people, we sent a text message as if it came from their kids. So it said, "Hi Mom, hi Dad, this is little Joey" -- whatever the name of the kid was -- "Try and save 100 shillings this week for the future of our family." Right? I'm Jewish, a little bit of guilt always works.
(smích) Někteří lidé dostali 10 procent. „Ušetřete sto šilinků, dáme vám 10 procent.“ Někomu jsme nabídli 20 procent. Někteří měli také 10 nebo 20 procent, ale navíc měli obavu něco ztratit. Co je obava ze ztráty? Obava ze ztráty znamená, že nám víc vadí o něco přijít, než že nás těší něco získat. Uvažme příklad někoho s desetiprocentní odměnou, který si uloží 40 šilinků. Uloží si 40 šilinků, my mu dáme 4, on nám srdečně poděkuje. Ten člověk se vzdal šesti šilinků. Mohl získat o šest víc, kdyby si uložil stovku, ale takhle o tom neuvažuje. Takže jsme složili částku předem. Vložili jsme na začátku týdne 10 šilinků a řekli: „Čekají na vás!“ A když si někdo uložil 40, řekli jsme: „Uložil sis 40, my ti necháme 4 a 6 si vezmeme.“ V obou případech, s vyrovnáním se předem i poté, lidé dostali 10 procent navíc. Ale u vyrovnání se předem viděli, že jim zbývající peníze nejdou na účet. Takže máme zprávu, zprávu od dětí, 10 procent, 20 procent, s vyrovnání se předem a poté. A měli jsme ještě další nabídku. Byla to mince asi takové velikosti, na které bylo napsáno 24 čísel. A požádali jsme je, aby si minci vystavili v chýši a každý týden na ni nožem vyryli u čísla týdne ‒ prvního, druhého, třetího, čtvrtého ‒ buď mínus, pokud nespořili, nebo čárku shora dolů, pokud spořili.
(Laughter) Some people got 10 percent. "Save up to a hundred shillings, we'll give you 10 percent." Some people got 20 percent. Some people got also 10 percent and 20 percent, but they got it with loss aversion. What is loss aversion? Loss aversion is the idea that we hate losing more than we enjoy gaining. Now, think about somebody who is in a 10-percent condition and they put 40 shillings in. They put 40 shillings, we give them four more, they say thank you very much. That person gave up six. They could have gotten six more if they gave a hundred, but they don't see it. So we created what we call pre-match. We put the 10 shillings in at the beginning of the week. We said, "It's waiting for you!" And then if somebody puts 40 in, we say, "Oh, you put 40 in, we're leaving four, and we're taking six back." So in both cases, pre-match or post-match, people get 10 percent. But in the pre-match, they see the money they did not match leaving their account. So we have text, text from kids, 10 percent, 20 percent, pre-match, post-match. And we had one more condition. It was a coin about this size, with 24 numbers written on it. And we asked them to put the coin somewhere in their hut, and every week, take a knife and scratch the number for that week -- week one, two, three, four -- scratch it like a minus if they didn't save and scratch it up and down if they saved.
Teď se zamyslete. Která z těchto metod podle vás fungovala nejlépe? Zpráva, zpráva od dětí, 10 procent, 20 procent, vyrovnání se předem nebo poté nebo mince? Prozradím vám, co si myslí obyčejní lidé. Dělali jsme studie ohledně předvídání výsledků ve Spojených státech a v Keni. Lidé si myslí, že 20 procent přinese největší změnu, 10 procent menší změnu a ostatní metody nezpůsobí nic ‒ děti, mince, na tom nezáleží. Lidé si myslí, že obava ze ztráty bude mít malý vliv.
Now, think to yourself: Which one of those methods do you think worked the best? Text, text from the kids, 10 percent, 20 percent, beginning of the week, end of the week, and the coin? I'll tell you what the average people think. We've done these studies of prediction, both in the US and in Kenya. People think that 20 percent will get a lot of action, 10 percent less, the rest of it will do nothing -- kids, coin, doesn't matter. People think loss aversion will have a small effect.
Co se stalo doopravdy? Poslat každý týden zprávu pomůže hodně. Skvělá zpráva! Program trval šest měsíců. Lidé zapomínají. Připomínání je skvělé. Deset procent na konci týdne pomohlo o něco více. Finanční pobídky fungují. Dvacet procent na konci týdne pomohlo úplně stejně jako 10 procent. Deset procent na začátku týdne pomohlo ještě více. Obava ze ztráty funguje. Dvacet procent na začátku týdne dopadlo stejně jako deset procent, žádný rozdíl. Zpráva od dětí byla úplně stejně úspěšná jako 20 procent s obavou ze ztráty ‒ což je skvělé, že? Je úžasné, jak zprávy od dětí motivovaly. Jeden ze závěrů je, že dostatečně nevyužíváme děti.
What actually happened? Sending a text reminder once a week helps a lot. Good news! This program lasted six months. People forget. Reminding people is great. Ten percent at the end of the week helped some more. Financial incentives work. Twenty percent at the end of the week -- just like 10 percent, no difference. Ten percent in the beginning of the week helps some more. Loss aversion works. Twenty percent in the beginning of the week, just like 10 percent in the beginning of the week, no difference. And the text message from the kids was just as effective as 20 percent plus loss aversion -- which is amazing, right? It's amazing how motivating messages from kids were. And one conclusion is we don't use kids enough.
(smích)
(Laughter)
Pochopitelně tím nemyslím dětskou práci. Ale když uvažujete o rodičích a jejich dětech, jsme pro děti tím nejlepším, čím můžeme být, myslíme na budoucnost a já se domnívám, že bychom měli tento skvělý zdroj motivace využívat, aby se rodiče chovali lépe.
And, of course, I don't mean in a child labor sense. But if you think about parents and their kids, we are the best that we can for our kids, and we think about the future, and I think we should think about how to use that amazing source of motivation to get parents to behave in a better way.
Ale velkým překvapením naší studie byla mince. Mince byla dvakrát efektivnější než cokoliv jiného. A otázka zní: Proč? Proč zrovna mince? Povím vám, jak jsem o minci začal uvažovat, a potom se vrátíme k otázce.
But the big surprise of this study was the coin. The coin basically doubled savings compared to everything else. And now the question is: Why? What was it about the coin? So I'll tell you how I started thinking about the coin, and then we'll come back to it.
Když dělám výzkum například o nakupování kávy, nemusím nikam chodit, můžu sedět v kanceláři. Koupil jsem už dost kávy. Vím, jak to funguje. Znám to detailně. Když děláte výzkum v nejchudších oblastech světa, musíte je navštívit a dívat se, jak to probíhá a porozumět tomu, jak systém funguje. A v ten konkrétní den jsem byl na místě zvaném Soweto v Jihoafrické republice a seděl jsem u místa, kde prodávali pojištění pohřbů. Víte, že ve Spojených státech lidé utrácí šílené peníze za svatby? V Jihoafrické republice za pohřby. Lidé tam za pohřeb utratí klidně roční nebo dvojroční mzdu. Takže jsem tam seděl ‒ mimochodem, než kvůli tomu budete považovat Jihoafričany za iracionální, rád bych vám připomněl, že když utratíte spoustu peněz za pohřeb místo za svatbu, alespoň máte jistotu, že se to nebude opakovat.
So you know, when I do research on, let's say, buying coffee, I don't need to go anywhere. I can sit in my office. I've bought enough coffee. I know how it works. The details, I'm familiar with. When you do research in some of the poorest places in the world, you have to go and visit and see what's going on and get some insight about how the system works. And on that particular day, I'm in a place called Soweto in South Africa, and I'm sitting in a place that sells funeral insurance. You know, in the US people spend crazy amounts of money on weddings? In South Africa, it's funerals. People spend up to a year or two years of income on funerals. And I sit in this place -- by the way, before you judge the South Africans as being irrational with this, I just want to remind you that spending a lot of money on funerals compared to weddings, at least you know for sure you only have one.
(smích)
(Laughter)
OK, takže sedím na místě, kde prodávají pojištění pohřbu, a přijde pán se svým synem, kterému je kolem 12 let, a koupí si pojistku na týden. Pojistka mu pokryje 90 procent pohřebních výloh, ale jen pokud by umřel v příštích sedmi dnech. Jsou to velice chudí lidé, kupují si malé pojistky, malé kousky mýdla a podobně. Pán dostane certifikát, a velice slavnostně ho předá synovi. A jak mu ho předává, říkám si, proč to dělá tak slavnostně? O co mu vlastně jde? Zkusme přemýšlet o tom, že se živitel rodiny ten den rozhodne vyčlenit nějaké peníze na pojištění nebo úspory. Jaké to bude mít pro rodinu ten den důsledky? Budou toho mít méně. Když jsou tak chudí, budou mít méně jídla, méně petroleje, méně vody ‒ něčeho budou mít méně. A to, co udělal tento otec a o co se snaží naše mince, je, že sice je na stole méně jídla, ale že udělal něco dalšího. Vidíte, že se udála spousta dobrých, důležitých ekonomických aktivit, jako je šetření nebo pojištění, které nejsou viditelné. A otázkou je: Jak je zviditelnit?
OK, so I sit in this place that sells funeral insurance. And this guy comes in with his son -- his son is about 12 -- and he buys funeral insurance for a week. It will cover 90 percent of his funeral expense only if he dies in the next seven days. Right? These are very poor people, they buy small amounts of insurance and small amount of soap and such. And he gets that certificate, and in a very ceremonious way, he gives it to his son. And as he gives it to his son, I think to myself, why the ceremony? What is this father doing? Now, think about the breadwinner that decides on that particular day to direct some money into insurance or savings. What is the family going to see tonight? They're going to see less. Right? At that level of poverty, there'll be less food, less kerosene, less water -- something less tonight. And what his father was doing and what our coin was trying to do is to say, yes, there's less food on the table, but there's another activity. You see, what happened is, there are many good, important economic activities, like savings and insurance, that are invisible. And now the question is: How do we make them visible?
Vraťme se k našemu modelu vesmírné rakety. Nejprve se musíme podívat na systém a najít menší třecí plochy, které můžeme napravit, kde můžeme tření odstranit? A pak se budeme potřebovat zamyslet nad systémem jako celkem a říct: Jaké další motivace můžeme zavést? A to je mnohem náročnější úloha, na kterou často neznáme nejlepší odpověď. Budou to peníze? Bude to obava ze ztráty? Bude to něco viditelného? Nevíme a musíme zkoušet různé věci. A také si musíme uvědomit, že naše intuice se občas mýlí. Nemusíme vždy nutně vědět, co bude fungovat nejlépe.
So let's go back to our rocket model. We have to, first of all, look at the system and see where there's little things we can fix, with friction, where is there that we can remove friction? And then the next thing we want to do is to think broadly about the system, and say: What other motivations can we bring in? And that's a much more difficult exercise, and we don't always know what would work best. Is it going to be money? Is it going to be loss aversion? Is it going to be something that is visible? We don't know, and we have to try different things. We also have to realize that our intuition sometimes misleads us. We don't always necessarily know what would work the best.
Když přemýšlíme o propasti mezi tím, kde můžeme být a kde jsme, je opravdu smutné tu propast vidět a přemýšlet o ní. Ale dobrá zpráva je, že toho spoustu můžeme udělat. Některé změny jsou snadné, některé jsou složitější. Ale pokud se k problému postavíme přímo, nejen tím, že lidem poskytneme více informací, ale že se pokusíme odstranit třecí plochy, přidáme motivaci, myslím si, že můžeme... Dokážeme překonat tu propast? Ne. Ale dokážeme se o hodně zlepšit? Určitě ano.
So if we think about this gap between where we could be and where we are, it's a really sad thing to see this gap and to think about it. But the good news is, there's lots we can do. Some of the changes are easy, some of the changes are more complex. But if we'll attack each problem directly, not by just providing more information to people but trying to change the friction, add motivation, I think we can ... Can we close the gap? No. But can we get much better? Absolutely, yes.
Děkuji vám mnohokrát.
Thank you very much.
(potlesk)
(Applause)