V mnoha ohledech by bylo krásné být v životě objektivní. Problém je, že když se díváme na mnoho rozličných situací, nosíme barevné brýle. Například něco tak jednoduchého jako je pivo. Když vám dám ochutnat několik druhů piva a požádám vás, abyste je ohodnotili podle plnosti a hořkosti, různá piva zařadíte různě. Co když se to pokusíme porovnat objektivně? U piva to bude velmi jednoduché, uděláme ochutnávku naslepo. Když budete ochutnávat stejná piva, ale naslepo, dopadne to nyní jinak. Většina piv bude mít podobné hodnocení, z principu je nemůžete chuťově rozlišit, kromě jedné výjimky a tou je Guinness. (smích)
It would be nice to be objective in life, in many ways. The problem is that we have these color-tinted glasses as we look at all kinds of situations. For example, think about something as simple as beer. If I gave you a few beers to taste and I asked you to rate them on intensity and bitterness, different beers would occupy different space. But what if we tried to be objective about it? In the case of beer, it would be very simple. What if we did a blind taste? Well, if we did the same thing, you tasted the same beer, now in the blind taste, things would look slightly different. Most of the beers will go into one place. You will basically not be able to distinguish them, and the exception, of course, will be Guinness. (Laughter)
Podobně můžeme přemýšlet o fyziologii. Co se stane, když lidé vycházejí ze své fyziologie? Například, lidem podáme stejné léky proti bolesti. Některým lidem řekneme, že léky jsou drahé, jiným lidem, že léky jsou levné a dražší léky budou účinnější, uleví lidem od bolesti víc, protože očekávání změní naši fyziologii. Samozřejmě, všichni to známe ze sportu, když jste fanoušek jednoho týmu, nemůžete si pomoci, ale uvidíte hru z pohledu vašeho týmu.
Similarly, we can think about physiology. What happens when people expect something from their physiology? For example, we sold people pain medications. Some people, we told them the medications were expensive. Some people, we told them it was cheap. And the expensive pain medication worked better. It relieved more pain from people, because expectations do change our physiology. And of course, we all know that in sports, if you are a fan of a particular team, you can't help but see the game develop from the perspective of your team.
To vše jsou připady, kdy naše předsudky a naše očekávání zabarvují náš svět. Co se stane v mnohem důležitějších situacích? Když se to týká sociální spravedlnosti? Přemýšleli jsme, jak by vypadala zkouška naslepo kdyby se jednalo o nerovnost. Podívali jsme se na ni a provedli jsme několik rozsáhlých průzkumů v USA i v jiných státech. Ptali jsme se na 2 věci: Vědí lidé, jakou úroveň nerovnosti <b>máme</b>? A jakou úroveň nerovnost <b>chceme</b> mít? Vezměme si první otázku. Představte si, že vezmu všechny lidi v USA a seřadím je: nejchudší napravo a nejbohatší nalevo. Pak je rozdělím do pěti skupin: nejchudších 20 %, dalších 20 %. dalších 20 %, dalších 20 % a nejbohatších 20 %. Teď se vás zeptám, co si myslíte, jaké bohatství má každá z těchto skupin. Pro zjednodušení, zeptám se vás, kolik bohatství je podle vás v nejnižších dvou skupinách, ve spodních 40 %? Promyslete si to a zapamatujte si to. Obvykle o tom nepřemýšlýme. Chvilku přemýšlejte a zapamatujte si to. Máte to?
So all of those are cases in which our preconceived notions and our expectations color our world. But what happened in more important questions? What happened with questions that had to do with social justice? So we wanted to think about what is the blind tasting version for thinking about inequality? So we started looking at inequality, and we did some large-scale surveys around the U.S. and other countries. So we asked two questions: Do people know what kind of level of inequality we have? And then, what level of inequality do we want to have? So let's think about the first question. Imagine I took all the people in the U.S. and I sorted them from the poorest on the right to the richest on the left, and then I divided them into five buckets: the poorest 20 percent, the next 20 percent, the next, the next, and the richest 20 percent. And then I asked you to tell me how much wealth do you think is concentrated in each of those buckets. So to make it simpler, imagine I ask you to tell me, how much wealth do you think is concentrated in the bottom two buckets, the bottom 40 percent? Take a second. Think about it and have a number. Usually we don't think. Think for a second, have a real number in your mind. You have it?
Tady jsou odpovědi mnoha Američanů. Mysleli si, že nejchudších 20 % vlastní 2,9 % jmění, druhá skupina 6,4 %. Dohromady trochu víc než 9 %. Odhadli, že další skupina má 12 %, další skupina 20 % a skupinu 20 % nejbohatších odhadli na 58 % jmění. Můžete to porovnat s vaším odhadem.
Okay, here's what lots of Americans tell us. They think that the bottom 20 percent has about 2.9 percent of the wealth, the next group has 6.4, so together it's slightly more than nine. The next group, they say, has 12 percent, 20 percent, and the richest 20 percent, people think has 58 percent of the wealth. You can see how this relates to what you thought.
Jaká je realita? Je to trochu jinak. Dolních 20 % má 0,1 % jmění. Dalších 20 % má 0,2 % jmění. Dohromady 0,3 %. Další skupina má 3,9 %, další 11,3 % a nejbohatší skupina má 84–85 % jmění. Co si myslíme a co skutečně existuje se velmi liší.
Now, what's reality? Reality is slightly different. The bottom 20 percent has 0.1 percent of the wealth. The next 20 percent has 0.2 percent of the wealth. Together, it's 0.3. The next group has 3.9, 11.3, and the richest group has 84-85 percent of the wealth. So what we actually have and what we think we have are very different.
A nyní co chceme. Jak to zjistíme? Při hledání jak zjistit co opravdu chceme, vzpomněli jsme si na filozofa Johna Rawlese. Jestli neznáte Johna Rawlse, to on zavedl pojem rovné společnosti. Řekl, že rovná společnost je taková, že když o ní víte všechno, budete ochotni se v ní usadit na náhodném místě. To je nádherná definice, protože když jste bohatí, asi budete chtít, aby bohatí měli víc peněz než chudí. Jako chudí budete chtít větší rovnost. Když chcete vstoupit do této společnosti na jakékoliv pozici a nevíte na jaké, musíte zvážit všechny aspekty. Je to jako ochutnávka naslepo, při které nevíte, jaký bude výsledek vašeho rozhodnutí. Rawl tomu říkal "závoj nevědomosti".
What about what we want? How do we even figure this out? So to look at this, to look at what we really want, we thought about the philosopher John Rawls. If you remember John Rawls, he had this notion of what's a just society. He said a just society is a society that if you knew everything about it, you would be willing to enter it in a random place. And it's a beautiful definition, because if you're wealthy, you might want the wealthy to have more money, the poor to have less. If you're poor, you might want more equality. But if you're going to go into that society in every possible situation, and you don't know, you have to consider all the aspects. It's a little bit like blind tasting in which you don't know what the outcome will be when you make a decision, and Rawls called this the "veil of ignorance."
Vzali jsme jinou, velkou skupinu Američanů a ptali jsme jich pod závojem nevědomosti. Jaké jsou vlastnosti země, ve které byste chtěli žít, když víte, že můžete náhodně skončit na jakémkoliv místě? A tady jsou výsledky. Kolik lidé chtějí přidělit první skupině, nejnižším 20 procentům? Chtějí jim dát 10 % bohatství. Další skupině 14 % bohatství, 21 %, 22 % a 32 %.
So, we took another group, a large group of Americans, and we asked them the question in the veil of ignorance. What are the characteristics of a country that would make you want to join it, knowing that you could end randomly at any place? And here is what we got. What did people want to give to the first group, the bottom 20 percent? They wanted to give them about 10 percent of the wealth. The next group, 14 percent of the wealth, 21, 22 and 32.
Nikdo v našem vzorku nechtěl úplnou rovnost. Nikdo si nemyslí, že socialismus je fantastický nápad. Co to znamená? Znamená to, že existuje vědomostní rozdíl mezi tím co máme a mezi tím, co si myslíme, že máme. ale existuje i velký rozdíl mezi tím, co si myslíme, že je správné a co si myslíme, že máme.
Now, nobody in our sample wanted full equality. Nobody thought that socialism is a fantastic idea in our sample. But what does it mean? It means that we have this knowledge gap between what we have and what we think we have, but we have at least as big a gap between what we think is right to what we think we have.
Podobně se můžeme ptát nejen na bohatství, můžeme se ptát i na jiné věci. [Jak se <b>projevují</b> rozdíly?] Například jsme se ptali lidí z různých částí světa, liberálů i konzervativců a dostali jsme prakticky stejnou odpověď. Ptali jsme se bohatách i chudých, odpověděli stejně, mužů i žen, posluchače rádia NPR a čtenáře Forbesu. Ptali jsme se lidí v Anglii, Austrálii, ve Státech - - velmi podobné odpovědi. Ptali se jsme i na různých univerzitních katedrách. Šli jsme na Harvard a probrali skoro každou katedru, a skutečně, kromě Harvardské obchodní školy, kde málokdo chtěl, aby bohatí měli více a chudí méně, podobnost byla udivující. Vím, že někteří z vás chodili na Harvard, na obchodní školu.
Now, we can ask these questions, by the way, not just about wealth. We can ask it about other things as well. So for example, we asked people from different parts of the world about this question, people who are liberals and conservatives, and they gave us basically the same answer. We asked rich and poor, they gave us the same answer, men and women, NPR listeners and Forbes readers. We asked people in England, Australia, the U.S. -- very similar answers. We even asked different departments of a university. We went to Harvard and we checked almost every department, and in fact, from Harvard Business School, where a few people wanted the wealthy to have more and the [poor] to have less, the similarity was astonishing. I know some of you went to Harvard Business School.
Také jsme se podobně ptali i na něco jiného. Jaký je poměr platu ředitele a nekvalifikovaného pracovníka? Vidíte, jak tento poměr lidé odhadli. Pak jsme se ptali, jaký by ten poměr měl být. A jaká je realita? Můžete říci, že výsledek není špatný, že? Červená a žlutá se moc neliší. Vypadá to tak, protože jsem je nakreslil v jiném měřítku. Teď to není dobře vidět, ale žlutá a modrá tam jsou.
We also asked this question about something else. We asked, what about the ratio of CEO pay to unskilled workers? So you can see what people think is the ratio, and then we can ask the question, what do they think should be the ratio? And then we can ask, what is reality? What is reality? And you could say, well, it's not that bad, right? The red and the yellow are not that different. But the fact is, it's because I didn't draw them on the same scale. It's hard to see, there's yellow and blue in there.
Co jsme zjistili o bohatství? Bohatství není jen bohatství. Ptali jsme se na třeba na zdraví. Jak jsou dostupné léky na předpis? Jaký je věk dožití? Jaká je dětská úmrtnost? Jak chceme, aby se rozdělovaly prostředky? Co výuka pro mladé? A pro starší lidi? U všech těchto témat jsme se dozvěděli, že lidé nemají rádi nerovnost bohatství, ale u jiných věcí, které přitom z bohatství vyplývají, nerovnost odmítají ještě silněji, například nerovnost ve zdravotnictví nebo ve školství. Zjistili jsme, že lidé jsou přístupní změnám v rovnosti, když se jedná o lidi, kteří mají malý vliv, hlavně malé a velmi malé děti, protože si myslíme, že za svou situaci nemohou.
So what about other outcomes of wealth? Wealth is not just about wealth. We asked, what about things like health? What about availability of prescription medication? What about life expectancy? What about life expectancy of infants? How do we want this to be distributed? What about education for young people? And for older people? And across all of those things, what we learned was that people don't like inequality of wealth, but there's other things where inequality, which is an outcome of wealth, is even more aversive to them: for example, inequality in health or education. We also learned that people are particularly open to changes in equality when it comes to people who have less agency -- basically, young kids and babies, because we don't think of them as responsible for their situation.
Co jsme se z toho naučili? Objevili jsme dva rozdíly: Máme nedostatek znalostí a máme rozdíly přání. Když uvažujeme o nedostatku znalostí přemýšlíme o tom, jak vzděláváme lidi. Jak přesvědčíme lidi, aby přemýšleli jinak o nerovnosti a o jejích následcích: zdraví, výuka, žárlivost, kriminalita...?
So what are some lessons from this? We have two gaps: We have a knowledge gap and we have a desirability gap And the knowledge gap is something that we think about, how do we educate people? How do we get people to think differently about inequality and the consequences of inequality in terms of health, education, jealousy, crime rate, and so on?
Pak máme nerovnost přání. Jak přesvědčíme lidi, aby přemýšleli jinak o věcech, které opravdu chceme? Definice Johna Rawlse, jak se on díval na svět, zkouška naslepo vyřadí naši sobeckou motivaci. Jak toho využijeme na vyšším stupni, v širším měřítku?
Then we have the desirability gap. How do we get people to think differently about what we really want? You see, the Rawls definition, the Rawls way of looking at the world, the blind tasting approach, takes our selfish motivation out of the picture. How do we implement that to a higher degree on a more extensive scale?
A nakonec ještě máme nedostatek činů. Jak věc uchopíme a skutečně s tím něco uděláme? Částečná odpověď je v tom, přemýšlet o lidech jako o dětech a velmi malých dětech, které mají jen malí vliv. protože se zdá, že lidé to tak chtějí.
And finally, we also have an action gap. How do we take these things and actually do something about it? I think part of the answer is to think about people like young kids and babies that don't have much agency, because people seem to be more willing to do this.
Abych to shrnul, až příště půjdete na pivo nebo na víno, začněte přemýšlet, co je podle vaší zkušenosti skutečné a co je podle vás vliv placeba, vycházející z vašich očekávání. Přemýšlejte, jaký to má vliv na vaše rozhodování v životě a rozhodování o politických otázkách, které se týkají nás všech.
To summarize, I would say, next time you go to drink beer or wine, first of all, think about, what is it in your experience that is real, and what is it in your experience that is a placebo effect coming from expectations? And then think about what it also means for other decisions in your life, and hopefully also for policy questions that affect all of us.
Děkuji mnohokrát.
Thanks a lot.
(potlesk)
(Applause)