Moc. To je to slovo, které se nám vybaví. My jsme noví technologové. Máme spoustu dat, takže máme velkou moc. Jak velkou moc máme? Scéna z filmu: "Apokalypsa" -- super film. Musíme dostat našeho hrdinu, kapitána Willarda, k ústí řeky Nung, aby mohl pronásledovat plukovníka Kurtze. Uděláme to tak, že tam s ním doletíme a vysadíme ho tam. Takže ta scéna: obloha je plná helikoptér, které nesou kapitána Willarda. A na pozadí hraje ta hlasitá, vzrušující hudba. tahle nespoutaná hudba. ♫ Tam ta da ta tam ♫ ♫ Tam ta da ta tam ♫ ♫ Ta da ta tá ♫ To je velká moc. To je ten druh moci, který cítím v téhle místnosti. To je ten druh moci, který máme, kvůli datům, které máme k dispozici.
Power. That is the word that comes to mind. We're the new technologists. We have a lot of data, so we have a lot of power. How much power do we have? Scene from a movie: "Apocalypse Now" -- great movie. We've got to get our hero, Captain Willard, to the mouth of the Nung River so he can go pursue Colonel Kurtz. The way we're going to do this is fly him in and drop him off. So the scene: the sky is filled with this fleet of helicopters carrying him in. And there's this loud, thrilling music in the background, this wild music. ♫ Dum da ta da dum ♫ ♫ Dum da ta da dum ♫ ♫ Da ta da da ♫ That's a lot of power. That's the kind of power I feel in this room. That's the kind of power we have because of all of the data that we have.
Nějaký příklad. Co můžeme udělat s údaji jediného člověka? Co můžeme udělat s údaji o tom člověku? Můžu se podívat na jeho finanční záznamy. Můžu říct, jestli platí na čas svoje složenky. Vím, jestli je dost spolehlivý, abych mu dal půjčku. Můžu se podívat na jeho zdravotní záznamy, jestli mu ještě pumpuje pumpa... podívat se, jestli ho mám pojistit. Můžu se podívat, kde kliká na monitoru. Když přijde na mou stránku, já vlastně už dopředu vím, co bude dělat, protože jsem ho už viděl na miliónech jiných stránek. A, nerad to říkám, on je jako hráč pokeru, má zvláštní tik, který ho odhalí. S pomocí datové analýzy dokážu říct, co bude dělat před tím, než to udělá. Vím, co má rád. Vím, kdo je. A to dokonce před tím, než se podívám na jeho mail nebo telefon.
Let's take an example. What can we do with just one person's data? What can we do with that guy's data? I can look at your financial records. I can tell if you pay your bills on time. I know if you're good to give a loan to. I can look at your medical records; I can see if your pump is still pumping -- see if you're good to offer insurance to. I can look at your clicking patterns. When you come to my website, I actually know what you're going to do already because I've seen you visit millions of websites before. And I'm sorry to tell you, you're like a poker player, you have a tell. I can tell with data analysis what you're going to do before you even do it. I know what you like. I know who you are, and that's even before I look at your mail or your phone.
To je ten druh věcí, co můžeme dělat s daty, která máme. Ale já tu nejsem kvůli tomu, abych mluvil o tom, co můžeme dělat. Jsem tu kvůli tomu, abych mluvil o tom, co bychom měli dělat. Co bychom měli dělat?
Those are the kinds of things we can do with the data that we have. But I'm not actually here to talk about what we can do. I'm here to talk about what we should do. What's the right thing to do?
Teď vidím nějaké zmatené obličeje, které říkají: "Proč se nás ptáš, co bychom měli dělat? My to jenom vyvíjíme. Používá to někdo jiný." Dobře. Ale přenáší mě to zpátky. Přemýšlím o druhé světové válce. Někteří výborní technologové, někteří naši nejlepší fyzikové studovali jadernou fúzi a štěpnou reakci. Jenom jaderné věci. Shromáždili jsme ty fyziky v Los Alamos, abychom zjistili, co vyrobí. Chceme po lidech, kteří vytváří technologie, aby přemýšleli o tom, co bychom s nimi měli dělat.
Now I see some puzzled looks like, "Why are you asking us what's the right thing to do? We're just building this stuff. Somebody else is using it." Fair enough. But it brings me back. I think about World War II -- some of our great technologists then, some of our great physicists, studying nuclear fission and fusion -- just nuclear stuff. We gather together these physicists in Los Alamos to see what they'll build. We want the people building the technology thinking about what we should be doing with the technology.
Tak co bychom měli dělat s daty toho člověka? Měli bychom je shromažďovat, schraňovat, abychom zlepšili jeho online prostředí? Takže můžeme vydělat peníze? Můžeme ochraňovat sami sebe, pokud by neměl dobré úmysly? Nebo bychom měli respektovat jeho soukromí, ochraňovat jeho důstojnost a nechat ho napokoji? Co bychom měli dělat? A jak bychom měli přijít na to, co dělat?
So what should we be doing with that guy's data? Should we be collecting it, gathering it, so we can make his online experience better? So we can make money? So we can protect ourselves if he was up to no good? Or should we respect his privacy, protect his dignity and leave him alone? Which one is it? How should we figure it out?
Vím: podle davu. Zjistíme to v davu. Takže něco na zahřátí, začneme s jednoduchou otázkou, něco o čem si jsem jistý, že na to tady každý bude mít názor: iPhone nebo Android. Ruce nahoru pro iPhone. Oh ho. Android. Člověk by si myslel, že taková parta chytrých lidí nebudou blázni jen kvůli hezkým telefonům. (Smích) Další otázka, trošku těžší. Měli bychom shromažďovat data toho člověka, abychom mu zlepšili jeho online prostředí a ochraňovali sami sebe, pokud by měl špatné úmysly? Nebo bychom ho měli nechat napokoji? Shromažďovat data. Nechat ho napokoji. Je v bezpečí, je to v pohodě. (Smích) Dobrá, poslední otázka, těžší, když zkoušíme zjistit, co bychom měli dělat v tomhle případu, měli bychom použít Kantův deontologický morální rámec, nebo bychom měli použít Millův konsekvenciální? Kant. Mill. Docela málo hlasů. (Smích) Jo, to je strašný výsledek. Strašidelný, protože máme vyhraněnější názory na naše smartphony než na morální rámec, který bychom měli používat při rozhodování.
I know: crowdsource. Let's crowdsource this. So to get people warmed up, let's start with an easy question -- something I'm sure everybody here has an opinion about: iPhone versus Android. Let's do a show of hands -- iPhone. Uh huh. Android. You'd think with a bunch of smart people we wouldn't be such suckers just for the pretty phones. (Laughter) Next question, a little bit harder. Should we be collecting all of that guy's data to make his experiences better and to protect ourselves in case he's up to no good? Or should we leave him alone? Collect his data. Leave him alone. You're safe. It's fine. (Laughter) Okay, last question -- harder question -- when trying to evaluate what we should do in this case, should we use a Kantian deontological moral framework, or should we use a Millian consequentialist one? Kant. Mill. Not as many votes. (Laughter) Yeah, that's a terrifying result. Terrifying, because we have stronger opinions about our hand-held devices than about the moral framework we should use to guide our decisions.
Jak máme vědět, co dělat se vší mocí, kterou máme, pokud nemáme morální rámec? Víme víc o mobilních operačních systémech, ale opravdu bychom potřebovali morální operační systém. Co je to morální operační systém? Všichni víme, co je dobré a co je špatné, že. Cítíme se dobře, pokud něco uděláme dobře, cítíme se špatně, pokud uděláme něco špatně. Naši rodiče nás učí, že se správným rozhodnutím přichází odměna a se špatným trest. Ale jak víme, co je správné a co není? A ze dne na den máme technologie, které používáme. Možná následujeme nějaký vnitřní instinkt. Možná hlasujeme. Nebo se na to vykašlem, zeptáme se právního oddělení, co si o tom myslí. Jinak řečeno, je to takové náhodné, trochu ad hoc, jak přicházíme na to, co bychom měli dělat. A možná, pokud bychom chtěli stát oběma nohama na zemi, to co opravdu chceme je morální rámec, který nás bude vést, který nám řekne, které věci jsou správné a které špatné a co bychom měli v dané situaci dělat.
How do we know what to do with all the power we have if we don't have a moral framework? We know more about mobile operating systems, but what we really need is a moral operating system. What's a moral operating system? We all know right and wrong, right? You feel good when you do something right, you feel bad when you do something wrong. Our parents teach us that: praise with the good, scold with the bad. But how do we figure out what's right and wrong? And from day to day, we have the techniques that we use. Maybe we just follow our gut. Maybe we take a vote -- we crowdsource. Or maybe we punt -- ask the legal department, see what they say. In other words, it's kind of random, kind of ad hoc, how we figure out what we should do. And maybe, if we want to be on surer footing, what we really want is a moral framework that will help guide us there, that will tell us what kinds of things are right and wrong in the first place, and how would we know in a given situation what to do.
Sežeňme si tedy morální rámec. Jsme číslíčkáři, žijeme čísly. Jak můžeme použít čísla jako základ pro náš morální rámec? Znám člověka, který přesně toto udělal. Výbornej chlap, už je 2500 let mrtvý. Platón, je to tak. Znáte ho? Starý filozof? Vy jste při těch hodinách spali. A Platón měl s námi hodně společných problémů. Přemýšlel o správných a špatných věcech. Chtěl vědět, co je spravedlivé. Ale bál se, že jediné, co děláme je, že si vyměňujeme názory. On říká, že něco je spravedlivé, ona říká, že něco jiného je spravedlivé. Oba jsou docela přesvědčiví, když mluví. Jde to od desíti k pěti, nikam se nedostáváme. Nechci názory, chci poznání. Chci znát pravdu o spravedlnosti, tak jako máme pravdy v matematice. V matematice máme objektivní fakta. Vezměte si číslo, jakékoliv číslo, třeba dvojku. Je to moje oblíbené číslo, miluju ho. Máme pravdivé výroky o dvojce. Pokud máte dva něčeho a přidáte další dva, máte čtyři. Je to pravda vždycky, nehledě na to o čem mluvíte. Je to objektivní pravda o dvojce, o abstraktní formě. Pokud máte dva čehokoliv: dvě oči, dvě uši, dva nosy, dva výčnělky, ty všechny na sebe berou formu dvou. O všech platí pravdy, které platí o dvojce. Všechny mají v sobě vlastnosti dvojky. A proto to není věc názoru.
So let's get a moral framework. We're numbers people, living by numbers. How can we use numbers as the basis for a moral framework? I know a guy who did exactly that. A brilliant guy -- he's been dead 2,500 years. Plato, that's right. Remember him -- old philosopher? You were sleeping during that class. And Plato, he had a lot of the same concerns that we did. He was worried about right and wrong. He wanted to know what is just. But he was worried that all we seem to be doing is trading opinions about this. He says something's just. She says something else is just. It's kind of convincing when he talks and when she talks too. I'm just going back and forth; I'm not getting anywhere. I don't want opinions; I want knowledge. I want to know the truth about justice -- like we have truths in math. In math, we know the objective facts. Take a number, any number -- two. Favorite number. I love that number. There are truths about two. If you've got two of something, you add two more, you get four. That's true no matter what thing you're talking about. It's an objective truth about the form of two, the abstract form. When you have two of anything -- two eyes, two ears, two noses, just two protrusions -- those all partake of the form of two. They all participate in the truths that two has. They all have two-ness in them. And therefore, it's not a matter of opinion.
Co kdyby, myslel si Platón, byla etika jako matematika? Co kdybychom měli čistou formu spravedlnosti? Co když existují pravdy o spravedlnosti, kdy bychom se mohli jenom rozhlédnout po světě a zjistit, kterých věcí jsou součástí, které na sebe berou podobu té formy spravedlnosti? Potom bychom věděli, co je opravdu spravedlivé a co není. Nebyla by to jenom záležitost názoru nebo pohledu. To je ohromující představa. Vezměte si to. Tak vznešená, tak ambiciózní. Tak ambiciózní, jako jsme my sami. On chce přijít na kloub etice. Chce objektivní pravdy. Pokud uvažujete tímto způsobem, máte Platónský morální rámec.
What if, Plato thought, ethics was like math? What if there were a pure form of justice? What if there are truths about justice, and you could just look around in this world and see which things participated, partook of that form of justice? Then you would know what was really just and what wasn't. It wouldn't be a matter of just opinion or just appearances. That's a stunning vision. I mean, think about that. How grand. How ambitious. That's as ambitious as we are. He wants to solve ethics. He wants objective truths. If you think that way, you have a Platonist moral framework.
Pokud tak neuvažujete, tak máte spousty přátel v historii západní filozofie, protože tu krásnou myšlenku lidé kritizovali. Hlavně Aristoteles z ní nebyl moc nadšený. Připadala mu nepraktická. Řekl: "V každé disciplíně bychom měli hledat jen tolik přesnosti, kolik nám disciplína dovoluje." Aristoteles si nemyslel, že etika je podobná matice. Věřil, že etika je záležitost rozhodování se tady a teď, používání našeho nejlepšího úsudku, abychom našli správnou cestu. Pokud tomu věříte, tak Platón není váš člověk. Ale nevzdávejte to. Možná je tu i jiná cesta, ve které bychom mohli použít čísla jako základ našeho morálního rámce.
If you don't think that way, well, you have a lot of company in the history of Western philosophy, because the tidy idea, you know, people criticized it. Aristotle, in particular, he was not amused. He thought it was impractical. Aristotle said, "We should seek only so much precision in each subject as that subject allows." Aristotle thought ethics wasn't a lot like math. He thought ethics was a matter of making decisions in the here-and-now using our best judgment to find the right path. If you think that, Plato's not your guy. But don't give up. Maybe there's another way that we can use numbers as the basis of our moral framework.
Co třeba tohle. Co kdybychom mohli v každé situaci počítat, podívat se na možnosti, a změřit, která je lepší a co dělat? Zní to povědomě? Je to utilitární morální rámec. Velkým obhájcem tohohle přístupu byl John Stuart Mill, dobrej chlap, mimochodem, a je mrtvej jen 200 let. Takže základ utilitarismu, určitě to znáte. Ti tři, kteří předtím hlasovali pro Milla, to určitě znají. Ale funguje to asi takhle. Co kdyby morálka, něco co moralizuje věc, byla jenom otázka maximalizace požitku a minimalizace utrpení? Vytváří to něco zvláštního v jednání. Není to jako vztah k nějaké abstraktní formě. Je to jen záležitost následků. Jen se podíváme na následky a zjistíme, jestli jsou v součtu dobré nebo špatné. To by bylo jednoduché. Takže víme, co dělat.
How about this: What if in any situation you could just calculate, look at the choices, measure out which one's better and know what to do? That sound familiar? That's a utilitarian moral framework. John Stuart Mill was a great advocate of this -- nice guy besides -- and only been dead 200 years. So basis of utilitarianism -- I'm sure you're familiar at least. The three people who voted for Mill before are familiar with this. But here's the way it works. What if morals, what if what makes something moral is just a matter of if it maximizes pleasure and minimizes pain? It does something intrinsic to the act. It's not like its relation to some abstract form. It's just a matter of the consequences. You just look at the consequences and see if, overall, it's for the good or for the worse. That would be simple. Then we know what to do.
Vezmeme si příklad. Třeba řekněme, že přijdu a řeknu: "Vezmu ti telefon." Ne jenom kvůli tomu, že ti před chvílí zvonil, ale vezmu ti ho, protože jsem si to trochu spočítal. Řekl jsem si, ten chlap vypadá podezřele. A co kdyby posílal zprávy Bin Ládinovi do úkrytu, nebo teda komukoliv, kdo to po Bin Ládinovi převzal, a je vlastně terorista v utajení. Zjistím to a až to zjistím, zabráním spoustě škod, které mohl způsobit. Předcházet škodám má velký užitek. A ve srovnání s malým utrpením, které mu tím způsobím, protože to bude trapné, až mu budu koukat do telefonu a uvidím, že má problémy s Farmvillem a vším tím okolo, to bude všechno překonáno hodnotou, která vzejde z koukání na jeho telefon. Pokud přemýšlíte takhle, tak jste utilitariáni.
Let's take an example. Suppose I go up and I say, "I'm going to take your phone." Not just because it rang earlier, but I'm going to take it because I made a little calculation. I thought, that guy looks suspicious. And what if he's been sending little messages to Bin Laden's hideout -- or whoever took over after Bin Laden -- and he's actually like a terrorist, a sleeper cell. I'm going to find that out, and when I find that out, I'm going to prevent a huge amount of damage that he could cause. That has a very high utility to prevent that damage. And compared to the little pain that it's going to cause -- because it's going to be embarrassing when I'm looking on his phone and seeing that he has a Farmville problem and that whole bit -- that's overwhelmed by the value of looking at the phone. If you feel that way, that's a utilitarian choice.
Ale možná nepřemýšlíte ani takhle. Možná si říkáte, že je to jeho telefon. A je špatné vzít mu ho, protože je člověk a má svá práva a důstojnost a do toho my nesmíme zasahovat. Má autonomii. Všechny kalkulace nemají význam. Jsou věci, které jsou z podstaty špatné, třeba lhaní nebo mučení nevinného dítěte. Kant to říká jasně a taky trochu líp, než to řeknu já. Řekl, že bychom měli používat svůj rozum, abychom zjistili, podle jakých pravidel se máme chovat. A potom je naší povinností se podle těchto pravidel řídit. Není to záležitost počtů.
But maybe you don't feel that way either. Maybe you think, it's his phone. It's wrong to take his phone because he's a person and he has rights and he has dignity, and we can't just interfere with that. He has autonomy. It doesn't matter what the calculations are. There are things that are intrinsically wrong -- like lying is wrong, like torturing innocent children is wrong. Kant was very good on this point, and he said it a little better than I'll say it. He said we should use our reason to figure out the rules by which we should guide our conduct, and then it is our duty to follow those rules. It's not a matter of calculation.
Takže přestaňme. A teď jsme v tom až po uši, v té filozofické kaši. A takhle to jde po tisíce let, protože to jsou těžké otázky a já mám jen patnáct minut. Takže pojďme k věci. Jak bychom se měli rozhodovat? Je to Platón, Aristoteles, Kant nebo Mill? Co bychom měli dělat? Jaká je odpověď? Jaký je vzorec, který můžeme použít pokaždé, když budeme chtít zjistit, co dělat, jestli bychom měli používat data toho člověka? Jaký je ten vzorec? Žádný není. Není žádná jednoduchá odpověď.
So let's stop. We're right in the thick of it, this philosophical thicket. And this goes on for thousands of years, because these are hard questions, and I've only got 15 minutes. So let's cut to the chase. How should we be making our decisions? Is it Plato, is it Aristotle, is it Kant, is it Mill? What should we be doing? What's the answer? What's the formula that we can use in any situation to determine what we should do, whether we should use that guy's data or not? What's the formula? There's not a formula. There's not a simple answer.
Etika je těžká. Etika vyžaduje přemýšlení. A to není příjemné. Znám to, strávil jsem velkou část své kariéry umělou inteligencí, zkoušel jsem postavit stroje, které budou moci vymyslet tyhle věci za nás, které nám dají odpovědi. Ale oni nemůžou. Nemůžete vzít lidské přemýšlení a vložit ho do stroje. Musíme to udělat my sami. Naštěstí nejsme stroje a můžeme to udělat. Nejenom že umíme přemýšlet, my musíme. Hannah Arendtová řekla: "Smutná pravda je, že nejvíce zla v tomto světě není způsobeno lidmi, kteří se rozhodnou být zlí. Nejvíc ho vzniká z nepřemýšlení." To je to, čemu říkala "banalita zla." A odpověď na to je, že budeme požadovat přemýšlení od každého normálního člověka.
Ethics is hard. Ethics requires thinking. And that's uncomfortable. I know; I spent a lot of my career in artificial intelligence, trying to build machines that could do some of this thinking for us, that could give us answers. But they can't. You can't just take human thinking and put it into a machine. We're the ones who have to do it. Happily, we're not machines, and we can do it. Not only can we think, we must. Hannah Arendt said, "The sad truth is that most evil done in this world is not done by people who choose to be evil. It arises from not thinking." That's what she called the "banality of evil." And the response to that is that we demand the exercise of thinking from every sane person.
Udělejme to tedy. Přemýšlejme. Vlastně můžeme začít hned teď. Každý v téhle místnosti, vzpomeňte si, kdy naposled jste museli udělat rozhodnutí, kdy jste měli strach, že neuděláte dobře, kdy jste si říkali: "Co bych měl udělat?" Vzpomeňte si na to. A teď přemýšlejte a řekněte "Jak jsem přišel na to, co mám udělat? Co jsem udělal? Jednal jsem instinktivně? Nechal jsem o tom hlasovat? Nebo jsem se na to vykašlal a zavolal na právní?" Anebo teď máme několik dalších možností. "Vymyslel jsem, co vytvoří největší potěšení, jako by to udělal Mill? Nebo jako Kant, použil jsem rozum, abych přišel na to, co je správné?" Přemýšlejte o tom. Opravdu vzpomínejte. Je to důležité. Je to tak důležité, že strávíme 30 sekund našeho TED času nicneděláním a přemýšlením. Jste připravení? Jdem na to!
So let's do that. Let's think. In fact, let's start right now. Every person in this room do this: think of the last time you had a decision to make where you were worried to do the right thing, where you wondered, "What should I be doing?" Bring that to mind, and now reflect on that and say, "How did I come up that decision? What did I do? Did I follow my gut? Did I have somebody vote on it? Or did I punt to legal?" Or now we have a few more choices. "Did I evaluate what would be the highest pleasure like Mill would? Or like Kant, did I use reason to figure out what was intrinsically right?" Think about it. Really bring it to mind. This is important. It is so important we are going to spend 30 seconds of valuable TEDTalk time doing nothing but thinking about this. Are you ready? Go.
Konec. Dobrá práce! To co jste právě udělali, je první krok k tomu, abychom přijali zodpovědnost za to, co bychom měli dělat ze všech sil.
Stop. Good work. What you just did, that's the first step towards taking responsibility for what we should do with all of our power.
Jako další krok vyzkoušíme tohle. Jděte a najděte známého a vysvětlete mu, jak jste k tomu rozhodnutí došli. Ne teď. Počkejte až domluvím. Udělejte to třeba při obědě. A najděte někoho jiného než dalšího technologa, najděte někoho, kdo je jiný než vy. Najděte umělce nebo spisovatele nebo, možná radši ne, najděte filozofa a mluvte s ním. Vlastně najděte někoho, kdo studuje humanitní vědy. Proč? Protože oni o problémech přemýšlejí jinak než my technologové. Před několika dny, přímo přes ulici, se shromáždily stovky lidí. Byli to technologové a lidé, kteří studují humanitní vědy, kteří přišli na BiblioTech Conference. A sešli se tam, protože technologové chtěli zjistit, jaké by to bylo přemýšlet z perspektivy humanitních věd. Máte třeba někoho z Googlu, kdo mluví s někým zaobírajícím se komparativní literaturou. Přemýšlíte o významu francouzského divadla sedmnáctého století a co má společného s rizikovým kapitálem? Hmm, to je zajímavé. To je jiný způsob myšlení. A když takhle začnete přemýšlet, začnete být citlivější na lidská kritéria, která jsou zásadní v etickém rozhodování.
Now the next step -- try this. Go find a friend and explain to them how you made that decision. Not right now. Wait till I finish talking. Do it over lunch. And don't just find another technologist friend; find somebody different than you. Find an artist or a writer -- or, heaven forbid, find a philosopher and talk to them. In fact, find somebody from the humanities. Why? Because they think about problems differently than we do as technologists. Just a few days ago, right across the street from here, there was hundreds of people gathered together. It was technologists and humanists at that big BiblioTech Conference. And they gathered together because the technologists wanted to learn what it would be like to think from a humanities perspective. You have someone from Google talking to someone who does comparative literature. You're thinking about the relevance of 17th century French theater -- how does that bear upon venture capital? Well that's interesting. That's a different way of thinking. And when you think in that way, you become more sensitive to the human considerations, which are crucial to making ethical decisions.
Tak si to teď představme, šli jste a našli jste nějakého muzikanta. A říkáte mu, o čem jsme tady mluvili, o té datové revoluci a tak, možná i pár taktů naší úvodní hudby. ♫ Tam ta da da tam tam ta da da tam ♫ Muzikant vás zastaví a řekne: "Víš, že ta vaše úvodní hudba k té datové revoluci, to je opera, to je Wagner. Je založená na norské legendě. Jsou tam bohové a mytická stvoření, kteří bojují o magický prsten." To je zajímavé. Takže teď je to i krásná opera. A jsme dojatí z té opery. Jsme dojatí, protože je to o boji mezi dobrem a zlem, o správném a špatném. A nás zajímá, co je dobře a co špatně. Nás zajímá, co se stane v té opeře. Zajímá nás, co se stane v "Apokalypse." A zcela jistě nás zajímá, co se stane s našimi technologiemi.
So imagine that right now you went and you found your musician friend. And you're telling him what we're talking about, about our whole data revolution and all this -- maybe even hum a few bars of our theme music. ♫ Dum ta da da dum dum ta da da dum ♫ Well, your musician friend will stop you and say, "You know, the theme music for your data revolution, that's an opera, that's Wagner. It's based on Norse legend. It's Gods and mythical creatures fighting over magical jewelry." That's interesting. Now it's also a beautiful opera, and we're moved by that opera. We're moved because it's about the battle between good and evil, about right and wrong. And we care about right and wrong. We care what happens in that opera. We care what happens in "Apocalypse Now." And we certainly care what happens with our technologies.
Máme dnes tolik moci, že je na nás, abychom přišli na to, co dělat. A to je dobrá zpráva. My jsme ti, kteří píší tuhle operu. Tohle je náš film. My přijdeme na to, co se má stát s touhle technologií. My určíme, jak to skončí!
We have so much power today, it is up to us to figure out what to do, and that's the good news. We're the ones writing this opera. This is our movie. We figure out what will happen with this technology. We determine how this will all end.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)