Chtěl bych hovořit o proměnách mediálního prostoru, a o tom, co to znamená pro každého, kdo má nějaké sdělení, které chce vypustit kamkoliv do světa. A chtěl bych to ilustrovat vyprávěním několika příběhů o těchto proměnách.
I want to talk about the transformed media landscape, and what it means for anybody who has a message that they want to get out to anywhere in the world. And I want to illustrate that by telling a couple of stories about that transformation.
Začnu zde. Vloni v listopadu proběhla volba prezidenta. Možná jste o tom něco četli v novinách. A existovaly obavy, že v některých částech státu by mohlo dojít k umlčování voličů. A tak vznikl plán natáčet volby na video. Myšlenkou bylo to, že jednotliví občané, kteří disponují telefony schopnými fotit nebo pořizovat video, budou dokumentovat své volební místnosti a dávat pozor na jakékoliv techniky umlčování voličů. A budou tyto materiály nahrávat na jedno místo. A toto by fungovalo jako jistý druh občanského dohledu. Takže občané by tam nebyli jen kvůli samotnému hlasování. Ale také by pomohli zabezpečit celkovou nenapadnutelnost voleb.
I'll start here. Last November there was a presidential election. You probably read something about it in the papers. And there was some concern that in some parts of the country there might be voter suppression. And so a plan came up to video the vote. And the idea was that individual citizens with phones capable of taking photos or making video would document their polling places, on the lookout for any kind of voter suppression techniques, and would upload this to a central place. And that this would operate as a kind of citizen observation -- that citizens would not be there just to cast individual votes, but also to help ensure the sanctity of the vote overall.
Čili toto je model, který předpokládá, že jsme v tom všichni společně. Zde není důležitý technický kapitál. Zde je důležitý společenský kapitál. Tyto nástroje se nestanou společensky zajímavé dokud nebudou technologicky nudné. Dokud jsou přístroje nablýskanou novinkou, nerozšíří se jejich využití do široké společnosti. To se stane až v momentě, kdy je každý bude považovat za samozřejmé. Protože nyní jsou média čím dál tím více sociální, inovace může nastat kdekoli, lidé považují myšlenku, že jsme v tom všichni spolu za samozřejmou.
So this is a pattern that assumes we're all in this together. What matters here isn't technical capital, it's social capital. These tools don't get socially interesting until they get technologically boring. It isn't when the shiny new tools show up that their uses start permeating society. It's when everybody is able to take them for granted. Because now that media is increasingly social, innovation can happen anywhere that people can take for granted the idea that we're all in this together.
A tak před našimi zraky vzniká médiální prostor, ve kterém dochází k inovacím na mnoha místech a tyto inovace se šíří z jednoho místa na druhé. To je obrovská transformace. I přesto, že nechci nic zveličovat, moment, který právě prožíváme, moment, který prožívá naše historická generace, přináší největší nárůst schopnosti vyjadřovat se v lidských dějinách. Toto je odvážný výrok a já se ho nyní pokusím podložit.
And so we're starting to see a media landscape in which innovation is happening everywhere, and moving from one spot to another. That is a huge transformation. Not to put too fine a point on it, the moment we're living through -- the moment our historical generation is living through -- is the largest increase in expressive capability in human history. Now that's a big claim. I'm going to try to back it up.
Existují pouze 4 období v uplynulých 500 letech, kdy se média změnila natolik, aby je bylo možné označit nálepkou Revoluce. První je velice známé - období knihtisku. Pohyblivá sazba, inkoust na olejové bázi, celý tento soubor inovací, který umožnil tisk a převrátil Evropu vzhůru nohama, počínaje polovinou 15. století. Poté, před pár sty lety, došlo k inovaci v dvousměrné komunikaci. Konverzační média, nejdříve telegraf a potom telefon. Pomalá, na textu založená komunikace a pak hlasová komunikace v reálném čase. Poté, zhruba před 150 lety, proběhla revoluce v ostatních záznamových médiích mimo tisk. Nejdříve fotky, potom nahraný zvuk, nato filmy - všechno zaznamenáno na fyzické nosiče. A konečně zhruba před 100 lety, využití elektromagnetického spektra k šíření zvuku a obrazu vzduchem, rádiem a televizí. Toto je mediální prostor, jak jsme jej znali ve 20. století. Toto je něco, s čím ti z nás jistého věku vyrostli a na co jsou zvyklí.
There are only four periods in the last 500 years where media has changed enough to qualify for the label "revolution." The first one is the famous one, the printing press: movable type, oil-based inks, that whole complex of innovations that made printing possible and turned Europe upside-down, starting in the middle of the 1400s. Then, a couple of hundred years ago, there was innovation in two-way communication, conversational media: first the telegraph, then the telephone. Slow, text-based conversations, then real-time voice based conversations. Then, about 150 years ago, there was a revolution in recorded media other than print: first photos, then recorded sound, then movies, all encoded onto physical objects. And finally, about 100 years ago, the harnessing of electromagnetic spectrum to send sound and images through the air -- radio and television. This is the media landscape as we knew it in the 20th century. This is what those of us of a certain age grew up with, and are used to.
Ale zde dochází k zvláštní asymetrii. Média, která jsou dobrá pro vytváření konverzací nejsou dobrá pro vytváření skupin. A co je dobré pro vytváření skupin není dobré pro tvorbu konverzací. Pokud v tomto světě chcete vést konverzaci, vedete ji s jednou osobou. Pokud chcete oslovit skupinu, vezmete tu samou zprávu a sdělíte ji každému ve skupině. Ať už to uděláte prostřednictvím rozhlasové věže nebo knihtisku. Takto vypadal mediální prostor, jak jsme jej znali ve 20. století.
But there is a curious asymmetry here. The media that is good at creating conversations is no good at creating groups. And the media that's good at creating groups is no good at creating conversations. If you want to have a conversation in this world, you have it with one other person. If you want to address a group, you get the same message and you give it to everybody in the group, whether you're doing that with a broadcasting tower or a printing press. That was the media landscape as we had it in the twentieth century.
A toto je to, co se změnilo. Tahle věc, která vypadá jako páv, který narazil do předního skla auta, je mapa internetu od Billa Cheswicka. Sleduje hranice jednotlivých sítí a pak je barevně vymezuje. Internet je historicky prvním médiem, které poskytuje přirozenou podporu skupinám a zároveň konverzaci. Zatímco telefon nám umožnil komunikaci jeden na jednoho a televize, rádio, časopisy a knihy nám umožnily komunikaci jednoho vůči mnoha, internet nám umožnil komunikaci všech vůči všem. Poprvé existuje médium, které přirozeně podporuje tyto druhy konverzací. To je jedna z těch velkých změn.
And this is what changed. This thing that looks like a peacock hit a windscreen is Bill Cheswick's map of the Internet. He traces the edges of the individual networks and then color codes them. The Internet is the first medium in history that has native support for groups and conversation at the same time. Whereas the phone gave us the one-to-one pattern, and television, radio, magazines, books, gave us the one-to-many pattern, the Internet gives us the many-to-many pattern. For the first time, media is natively good at supporting these kinds of conversations. That's one of the big changes.
Druhou velkou změnou je skutečnost, že jak jsou všechna média digitalizována, internet se stává prostředkem přenosu všech ostatních médií. Telefonní hovory se přesouvají na internet. Časopisy se přesouvají na internet. Filmy se přesouvají na internet. A to znamená, že každé médium je hned vedle všech ostatních médií. Jinak řečeno, média jsou čím dál tím méně pouhým zdrojem informací a čím dál tím více spíše koordinačním místem. Protože skupiny, které vidí nebo slyší nebo sledují nebo něco poslouchají, se mohou nyní scházet a zároveň mezi sebou komunikovat.
The second big change is that, as all media gets digitized, the Internet also becomes the mode of carriage for all other media, meaning that phone calls migrate to the Internet, magazines migrate to the Internet, movies migrate to the Internet. And that means that every medium is right next door to every other medium. Put another way, media is increasingly less just a source of information, and it is increasingly more a site of coordination, because groups that see or hear or watch or listen to something can now gather around and talk to each other as well.
A třetí velkou změnou je to, že členové dřívějšího obecenstva, jak je nazývá Dan Gilmore, mohou nyní být i tvůrci nikoli jen konzumenty. Pokaždé, když nový konzument vstoupí do mediálního prostoru, vstoupí tam také nový tvůrce. Protože ta stejná zařízení, telefony, počítače, vám umožňují konzumovat a zároveň tvrořit. Je to jako kdybyste dostali k zakoupené knize knihtisk zdarma. Je to jako kdybyste měli telefon, který se může změnit v rádio, pokud zmáčknete ta správná tlačítka. To je obrovská změna mediálního prostoru, na který jsme byli zvyklí. A není to pouze internet nebo žádný internet. Internet v jeho veřejné formě máme již téměř 20 let. A stále se mění, jak se média čím dál tím více stávají sociálními. Neustále dochází ke změnám využítí dokonce i ve skupinách, které dobře vědí jak s internetem zacházet.
And the third big change is that members of the former audience, as Dan Gilmore calls them, can now also be producers and not consumers. Every time a new consumer joins this media landscape a new producer joins as well, because the same equipment -- phones, computers -- let you consume and produce. It's as if, when you bought a book, they threw in the printing press for free; it's like you had a phone that could turn into a radio if you pressed the right buttons. That is a huge change in the media landscape we're used to. And it's not just Internet or no Internet. We've had the Internet in its public form for almost 20 years now, and it's still changing as the media becomes more social. It's still changing patterns even among groups who know how to deal with the Internet well.
Druhý příběh. Minulý rok v květnu došlo v Číně v provincii Sichuan k děsivému zemětřesení o síle 7.9 stupňů, obrovské škody v rozsáhlé oblasti, jak uvádí Richterova škála. Zprávy o zemětřesení vznikaly již během toho, co se odehrávalo. Lidé posílali textové zprávy z telefonů. Fotili budovy. Zachycovali třesoucí se budovy na video. Videa nahrávali na QQ - největší čínskou internetovou službu. Informovali pomoci Twitteru. A tak, jak zemětřesení pokračovalo, bylo o něm informováno. A díky sociálnímu propojení čínští studenti odjinud, kteří šli právě do školy nebo podniky ze zbytku světa otevírající své kanceláře v Číně, všichni lidé po celém světě, kteří poslouchali, slyšeli tuto zprávu. BBC dostala první echo o čínském zemětřesení z Twitteru. Twitter oznámil existenci zemětřesení o několik minut dříve než US Geological Survey vůbec něco zveřejnil. Minule, když v Číně došlo k zemětřesení o takové síle, trvalo 3 měsíce, než vůbec připustili, že k němu došlo.
Second story. Last May, China in the Sichuan province had a terrible earthquake, 7.9 magnitude, massive destruction in a wide area, as the Richter Scale has it. And the earthquake was reported as it was happening. People were texting from their phones. They were taking photos of buildings. They were taking videos of buildings shaking. They were uploading it to QQ, China's largest Internet service. They were Twittering it. And so as the quake was happening the news was reported. And because of the social connections, Chinese students coming elsewhere, and going to school, or businesses in the rest of the world opening offices in China -- there were people listening all over the world, hearing this news. The BBC got their first wind of the Chinese quake from Twitter. Twitter announced the existence of the quake several minutes before the US Geological Survey had anything up online for anybody to read. The last time China had a quake of that magnitude it took them three months to admit that it had happened.
(Smích)
(Laughter)
Možná by to byli rádi udělali i v tomto případě, než aby přihlíželi, jak se tyto fotky šíří po internetu. Oni ale neměli možnost volby, protože je jejich vlastní občané naprosto přemohli. Dokonce i vláda se o zemětřesení dozvěděla od svých vlastních občanů a ne od tiskové agentury Xinhua. A tato zpráva se šířila jako oheň. V jednu chvíli bylo mezi 10 nejaktuálnějšími odkazy na Twitteru, celosvětové sociální síti umožňující sdílet krátké zprávy, 9 týkajících se zemětřesení. Lidé si porovnávali informace, poukazovali na nové zdroje a odkazovali na US Geological Survey. Posledním 10. odkazem byla koťata na běhacím pásu. To je prostě internet.
Now they might have liked to have done that here, rather than seeing these pictures go up online. But they weren't given that choice, because their own citizens beat them to the punch. Even the government learned of the earthquake from their own citizens, rather than from the Xinhua News Agency. And this stuff rippled like wildfire. For a while there the top 10 most clicked links on Twitter, the global short messaging service -- nine of the top 10 links were about the quake. People collating information, pointing people to news sources, pointing people to the US geological survey. The 10th one was kittens on a treadmill, but that's the Internet for you.
(Smích)
(Laughter)
Ale 9 z 10 během prvních hodin. A během půldne vznikly internetové dárcovské stránky, které získávaly příspěvky z celého světa. Toto byla neuvěřitelně koordinovaná celosvětová odpověď. A Číňané se tehdy, v jednom z příležitostných období mediální otevřenosti, rozhodli, že to nechají být. Nechali toto občanské zpravodajství pokračovat. A pak se stalo tohle. Lidé v provincii Sichuan začali zjišťovat, že důvodem pro zřícení tolika školních budov, protože zemětřesení tragicky proběhlo během školního dne, důvodem pro zřícení tolika školních budov byly úplatky, které brali zkorumpovaní úředníci zato, že tyto budovy nechali postavit i když neodpovídaly normám. A tak začali občanští reportéři podávat
But nine of the 10 in those first hours. And within half a day donation sites were up, and donations were pouring in from all around the world. This was an incredible, coordinated global response. And the Chinese then, in one of their periods of media openness, decided that they were going to let it go, that they were going to let this citizen reporting fly. And then this happened. People began to figure out, in the Sichuan Provence, that the reason so many school buildings had collapsed -- because tragically the earthquake happened during a school day -- the reason so many school buildings collapsed is that corrupt officials had taken bribes to allow those building to be built to less than code. And so they started, the citizen journalists started
zprávy i o tomto. A objevil se neuvěřitelný obrázek. Mohli jste ho vidět na přední stránce New York Times. Zničený místní úředník padl na ulici na kolena přímo před demonstrujícími, aby je přiměl rozejít se. V podstatě říkal: „Uděláme cokoliv, abychom vás utišili. Jen, prosím, zastavte ty veřejné protesty.“
reporting that as well. And there was an incredible picture. You may have seen in on the front page of the New York Times. A local official literally prostrated himself in the street, in front of these protesters, in order to get them to go away. Essentially to say, "We will do anything to placate you, just please stop protesting in public."
Ale toto jsou lidé, kteří byli radikalizováni. Protože díky politice jednoho dítěte ztratili všechny ze své další generace. Někdo, kdo zažil smrt svého jediného dítěte, již nemá co ztratit. A tak protesty pokračovaly. Až nakonec Číňané podnikli rázná opatření. Bylo dosti občanských médií. A tak začali zatýkat protestující. Začali zavírat média, která protesty podporovala.
But these are people who have been radicalized, because, thanks to the one child policy, they have lost everyone in their next generation. Someone who has seen the death of a single child now has nothing to lose. And so the protest kept going. And finally the Chinese cracked down. That was enough of citizen media. And so they began to arrest the protesters. They began to shut down the media that the protests were happening on.
Čína má pravděpodobně nejúspěšnější řízení internetové cenzury na světě, k čemuž používá něco obecně pojmenované jako Velký čínský firewall. A tento Velký čínský firewall je souborem pozorovacích bodů, který předpokládá, že média jsou tvořena profesionály, že většinou pocházejí z vnějšího světa, že přicházejí v relativně roztroušených dávkách a že přicházejí relativně pomalu. A díky těmto čtyřem charakteristikám je jsou schopni filtrovat ihned, jak přicházejí do země. Ale stejně jako Maginotova linie, Velký čínský firewall byl pro tuto situaci nastaven špatným směrem. Protože v tomto případě nebyla splněna ani jedna z oněch 4 charakteristik. Média byla tvořena lokálně. Byla tvořena amatéry. Byla tvořena rychle a v tak neuvěřitelném množství, že je naprosto nešlo filtrovat během toho, jak se objevovala. A tak nyní čínská vláda, která více jak deset let úspěšně filtrovala web, stojí před rozhodnutím, zda povolit či zablokovat celé jednotlivé on-line služby. Protože přechod k amatérským médií je tak enormní, že se s tím jinak nedokáží vypořádat.
China is probably the most successful manager of Internet censorship in the world, using something that is widely described as the Great Firewall of China. And the Great Firewall of China is a set of observation points that assume that media is produced by professionals, it mostly comes in from the outside world, it comes in relatively sparse chunks, and it comes in relatively slowly. And because of those four characteristics they are able to filter it as it comes into the country. But like the Maginot Line, the great firewall of China was facing in the wrong direction for this challenge, because not one of those four things was true in this environment. The media was produced locally. It was produced by amateurs. It was produced quickly. And it was produced at such an incredible abundance that there was no way to filter it as it appeared. And so now the Chinese government, who for a dozen years, has quite successfully filtered the web, is now in the position of having to decide whether to allow or shut down entire services, because the transformation to amateur media is so enormous that they can't deal with it any other way.
A to se vpodstatě děje i tento týden. K 20. výročí Tiananmenu zrovna před 2 dny oznámili, že jednoduše zablokují přístup na Twitter. Protože neexistuje jiný způsob, jak ho filtrovat. Museli pořádně upevnit zátku. Tyto změny nyní neovlivňují pouze lidi, kteří chtějí cenzurovat zprávy. Ony také ovlivňují lidi, kteří chtějí zprávy posílat.
And in fact that is happening this week. On the 20th anniversary of Tiananmen they just, two days ago, announced that they were simply shutting down access to Twitter, because there was no way to filter it other than that. They had to turn the spigot entirely off. Now these changes don't just affect people who want to censor messages. They also affect people who want to send messages,
Protože toto je opravdu transformace ekosystému jako celku. Nejedná se pouze o dílčí strategii. Typickým mediálním problémem 20. století je to, jak organizace, která má zprávu, ji sdělí skupině lidí na okrajích sítě. A zde je odpověď 20. století. Zabalte zprávu. Rozešlete stejnou zprávu každému. Národní zpráva. Cílení jedinci. Relativně nízký počet tvůrců. Velice nákladné na provedení čili konkurence je omezená. Toto je zůsob, jak se dostat k lidem. Tomu je však konec.
because this is really a transformation of the ecosystem as a whole, not just a particular strategy. The classic media problem, from the 20th century is, how does an organization have a message that they want to get out to a group of people distributed at the edges of a network. And here is the twentieth century answer. Bundle up the message. Send the same message to everybody. National message. Targeted individuals. Relatively sparse number of producers. Very expensive to do, so there is not a lot of competition. This is how you reach people. All of that is over.
Média se čím dál tím více stávají globálními, sociálními, všudepřítomnými a levnými. Většina organizací, které se snaží posílat zprávy vnějšímu světu, rozptýlenému obecenstvu, nyní této změně přivykla. Obecenstvo může zpětně reagovat. A to je trochu děsivé. Ale za chvíli si na to zvyknete tak, jako si zvykli ostatní.
We are increasingly in a landscape where media is global, social, ubiquitous and cheap. Now most organizations that are trying to send messages to the outside world, to the distributed collection of the audience, are now used to this change. The audience can talk back. And that's a little freaky. But you can get used to it after a while, as people do.
Ale to není ta opravdu bláznivá změna uprostřed níž žijeme. Ta opravdu bláznivá změna je následující. Je to fakt, že obecenstvo od sebe navzájem již není více odpojeno. Fakt, že dřívější konzumenti jsou nyní tvůrci. Fakt, že obecenstvo může nyní hovořit přímo mezi sebou. Protože existuje daleko více amatérů než profesionálů. A protože velikost a spletitost sítě je vlastně mocninou počtu jejích účastníků. To znamená, že když se síť zvětšuje, tak se obrovsky, obrovsky zvětšuje.
But that's not the really crazy change that we're living in the middle of. The really crazy change is here: it's the fact that they are no longer disconnected from each other, the fact that former consumers are now producers, the fact that the audience can talk directly to one another; because there is a lot more amateurs than professionals, and because the size of the network, the complexity of the network is actually the square of the number of participants, meaning that the network, when it grows large, grows very, very large.
V minulém desetiletí byla většina médií, která sloužila veřejné spotřebě, vytvořena profesionály. Tyto dny jsou sečteny a nikdy se nevrátí. Nyní to jsou ty zelené spojnice, které slouží jako zdroj volně přístupného obsahu. Což mě přivádí k mému poslednímu příběhu. Během Obamovi kampaně jsme mohli pozorovat nejnápaditější využití sociálních médií.
As recently at last decade, most of the media that was available for public consumption was produced by professionals. Those days are over, never to return. It is the green lines now, that are the source of the free content, which brings me to my last story. We saw some of the most imaginative use of social media during the Obama campaign.
A teď nemám na mysli nejnápaditější využití v politice. Mám na mysli nejnápaditější využití vůbec. A jedna z věcí, kterou Obama udělal, kterou Obamova kampaň udělala, bylo to, že skvěle vytvořili Můj Barak Obama tečka com, myBO.com a miliony občanů navštívily tuto stránku, aby se zúčastnily a přišly na to, jak mohou pomoci. Rozpoutala se tam neuvěřitelná diskuse. A pak, v loni touto dobou, Obama ohlásil, že změní svůj názor na FISA, zákon o zahraniční bezpečnostní službě. V lednu řekl, že nepodepíše zákon, který by zaručoval telekomunikační imunitu pro potenciálně neodůvodněnou špionáž vůči Američanům. V létě, uprostřed všeobecné kampaně, řekl: „O problematice jsem více přemýšlel a změnil jsem názor. Tento zákon podpořím.“ A mnoho jeho vlastních stoupenců se na jeho vlastní webové stránce veřejně rozzuřilo.
And I don't mean most imaginative use in politics -- I mean most imaginative use ever. And one of the things Obama did, was they famously, the Obama campaign did, was they famously put up MyBarackObama.com, myBO.com And millions of citizens rushed in to participate, and to try and figure out how to help. An incredible conversation sprung up there. And then, this time last year, Obama announced that he was going to change his vote on FISA, The Foreign Intelligence Surveillance Act. He had said, in January, that he would not sign a bill that granted telecom immunity for possibly warrantless spying on American persons. By the summer, in the middle of the general campaign, He said, "I've thought about the issue more. I've changed my mind. I'm going to vote for this bill." And many of his own supporters on his own site went very publicly berserk.
Zpočátku to byla skupina s názvem „Senátor Obama“. Později název změnili na „Prosím, uveďte FISA na pravou míru“. Během několika dnů od doby, kdy byla skupina vytvořena, se stala nejrychleji rostoucí skupinou na myBO.com. Během několika týdnů se stala největší skupinou. Obama musel vydat tiskovou zprávu. Musel na to odpovědět. A on vlastně řekl: „Já jsem tuto otázku zvážil. Rozumím vašim argumentům, ale po důkladném rozmyšlení si stále stojím za svou volbou a budu takto hlasovat. Chtěl jsem vás ale ujistit, že rozumím tomu, že se mnou nesouhlasíte, a za své rozhodnutí přijímám plnou zodpovědnost.“
It was Senator Obama when they created it. They changed the name later. "Please get FISA right." Within days of this group being created it was the fastest growing group on myBO.com; within weeks of its being created it was the largest group. Obama had to issue a press release. He had to issue a reply. And he said essentially, "I have considered the issue. I understand where you are coming from. But having considered it all, I'm still going to vote the way I'm going to vote. But I wanted to reach out to you and say, I understand that you disagree with me, and I'm going to take my lumps on this one."
Tímto nikoho nepotěšil. Pak ale došlo k zajímavému zvratu v diskusi na stránce. Lidé si uvědomili, že je Obama nikdy neodstavil. Nikdo se v Obamově kampani nesnažil tuto skupinu schovat nebo zkomplikovat do ní přístup, zapřít její existenci, vymazat ji nebo stránku zrušit. Porozuměli tomu, že jejich úkolem je s myBO.com schromáždit své stoupence, nikoli kontrolovat své stoupence.
This didn't please anybody. But then a funny thing happened in the conversation. People in that group realized that Obama had never shut them down. Nobody in the Obama campaign had ever tried to hide the group or make it harder to join, to deny its existence, to delete it, to take to off the site. They had understood that their role with myBO.com was to convene their supporters but not to control their supporters.
A to je ten druh disciplíny, který je zapotřebí pro uvědomělé používání tohoto média. Média a mediální prostor jak jsme znali, ačkoli byla důvěrně známá a koncepčně jednoduchá díky myšlence, že profesionálové vysílají zprávy amatérům, čím dál tím více mizí. Ve světě, ve kterém jsou média globální, sociální, všudepřítomná a levná, ve světě médií, kde se původní obecenstvo mění na plnohodnotné účastníky, v takovém světě média již neslouží pouze k vytvoření jedné zprávy, která by měla zasáhnout všechny jednotlivce. Média jsou spíše nástrojem k vytvoření prostředí na shromažďování a podporu skupin.
And that is the kind of discipline that it takes to make really mature use of this media. Media, the media landscape that we knew, as familiar as it was, as easy conceptually as it was to deal with the idea that professionals broadcast messages to amateurs, is increasingly slipping away. In a world where media is global, social, ubiquitous and cheap, in a world of media where the former audience are now increasingly full participants, in that world, media is less and less often about crafting a single message to be consumed by individuals. It is more and more often a way of creating an environment for convening and supporting groups.
A volba, která před námi stojí, mám na mysli před námi, kteří máme zprávu, kterou bychom rádi rozšířili do celého světa, nespočívá v tom, zda se jedná o prostředí, ve kterém se chceme pohybovat. Toto je mediální prostředí, které tu prostě je. Otázkou, které nyní všichni čelíme, zůstává, jak nejlépe můžeme tato média využít, i když to znamená změnit způsob, jakým jsme to dělali dříve. Děkuji vám za pozornost.
And the choice we face, I mean anybody who has a message they want to have heard anywhere in the world, isn't whether or not that is the media environment we want to operate in. That's the media environment we've got. The question we all face now is, "How can we make best use of this media? Even though it means changing the way we've always done it." Thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)