Pokud nic jiného, alespoň jsem zjistil, čím necháváme projít naše přednášející: potící se dlaně, bezesné noci, a úplně nepřirozený strach z hodin. Chci říct, je to docela brutální.
If nothing else, at least I've discovered what it is we put our speakers through: sweaty palms, sleepless nights, a wholly unnatural fear of clocks. I mean, it's quite brutal.
Taky jsem trochu nervózní z tohohle. Na světě bude brzy devět miliard lidí. A ty nejoptimističtější sny mohou být nahlodány vyhlídkou, že lidé vydrancují planetu. Ale nedávno mně zaujal jiný pohled na velké davy lidí, protože za jistých okolností mohou vytvořit něco opravdu senzačního. Je to fenomén, který si myslím může využít kterýkoli jedinec nebo organizace. Rozhodně to ovlivnilo, jakým způsobem přemýšlíme o budoucnosti TEDu, a možná budoucnost světa vůbec.
And I'm also a little nervous about this. There are nine billion humans coming our way. Now, the most optimistic dreams can get dented by the prospect of people plundering the planet. But recently, I've become intrigued by a different way of thinking of large human crowds, because there are circumstances where they can do something really cool. It's a phenomenon that I think any organization or individual can tap into. It certainly impacted the way we think about TED's future, and perhaps the world's future overall.
Tak to pojďme prozkoumat. Příběh začíná jediným člověkem, dítětem, které se chová trochu divně. Tohle děcko je známo online jako Lil Demon. Předvádí tady triky, taneční triky, které nejspíš žádný šestiletý nikdy předtím nezvládnul. Jak se je naučil? A co ho přimělo strávit ty stovky hodin cvičení, které tohle musely předcházet? Tady je nápověda.
So, let's explore. The story starts with just a single person, a child, behaving a little strangely. This kid is known online as Lil Demon. He's doing tricks here, dance tricks, that probably no six-year-old in history ever managed before. How did he learn them? And what drove him to spend the hundreds of hours of practice this must have taken? Here's a clue.
(Video) Lil Demon: ♫ Step your game up. Oh. Oh. ♫ (Vyšponuj svoji hru, jé jé)
(Video) Lil Demon: ♫ Step your game up. Oh. Oh. ♫ ♫ Step your game up. Oh. Oh. ♫
Chris Anderson: Tak to mi poslal tenhle muž, filmař, Jonathan Chu, který mi řekl, že to byl okamžik, kdy si uvědomil že Internet způsobuje vývoj tance. Tohle je, co řekl na TEDu v únoru. Tedy, v zásadě tanečníci se online vzájemně vyzývají, aby se zlepšili, jsou vynalézány neuvěřitelné nové taneční dovednosti. Dokonce i ti šestiletí se přidávají. Připadalo mi to jako revoluce. A tak měl Jon skvělý nápad: šel a najal ty nejlepší s nejlepších tanečníků na YouTube aby vytvořil tuto taneční skupinu - The League of Extraordinary Dancers, neboli LXD (Ligu Výjimečných Tanečníků). Tedy, tyto děti se učily z internetu, ale jsou tak dobré, že letos tančily na předávání Oskarů. A tady na TEDu v únoru, nám jejich vášeň a virtuozita prostě vyrazily dech.
Chris Anderson: So, that was sent to me by this man, a filmmaker, Jonathan Chu, who told me that was the moment he realized the Internet was causing dance to evolve. This is what he said at TED in February. In essence, dancers were challenging each other online to get better; incredible new dance skills were being invented; even the six-year-olds were joining in. It felt like a revolution. And so Jon had a brilliant idea: He went out to recruit the best of the best dancers off of YouTube to create this dance troupe -- The League of Extraordinary Dancers, the LXD. I mean, these kids were web-taught, but they were so good that they got to play at the Oscars this year. And at TED here in February, their passion and brilliance just took our breath away.
Takže, tenhle příběh o vývoji tance se zdá podivně povědomý. Víte, nějakou dobu potom, co se rozjely TEDTalks, jsme si všimli, že přednášející začínají trávit mnohem více času přípravou. Vyústilo to v neuvěřitelné nové přednášky jako tyto dvě. ... Měsíce příprav napěchované do 18 minut, krutě zvedly laťku pro další generaci řečníků, s výsledkem, který jsme viděli tento týden. A není to tím, že by J.J. a Jill ve skutečnosti zakončili svoje přednášky slovy "Vyšponuj svoji hru," ale jako kdyby to udělali. Takže v obou případech máte tyhle cykly zlepšování, zjevně poháněné lidmi, kteří sledují online video.
So, this story of the evolution of dance seems strangely familiar. You know, a while after TEDTalks started taking off, we noticed that speakers were starting to spend a lot more time in preparation. It was resulting in incredible new talks like these two. ... Months of preparation crammed into 18 minutes, raising the bar cruelly for the next generation of speakers, with the effects that we've seen this week. It's not as if J.J. and Jill actually ended their talks saying, "Step your game up," but they might as well have. So, in both of these cases, you've got these cycles of improvement, apparently driven by people watching web video.
Co se to děje? Nuže, myslím, že je to poslední vývoj ve fenoménu, kterému můžeme říkat "davem urychlovaná inovace." A jsou pouze tři věci, které jsou potřeba, aby se to nastartovalo. Můžete o nich přemýšlet jako o třech číselnících na obřím kole. Když se zvednou čísla na cifernících, kolo se začne otáčet. A první věc, kterou potřebujete, je ... dav, skupina lidí, sdílejících společný zájem. Čím větší dav, tím víc je v něm potenciálních inovátorů. To je důležité, ale ve skutečnosti většina lidí v tom davu zastává tyhle další role. Vytvářejí ekosystém ze kterého se rodí inovace. Druhá věc, kterou potřebujete, je světlo. Potřebujete jasnou, otevřenou viditelnost toho, čeho jsou ti nejlepší lidé v davu schopní, protože to je to, jak se dozvíte, jakým způsobem se budete moci účastnit. A za třetí, potřebujete touhu. Víte, inovace je tvrdá dřina. Je založená na stovkách hodin výzkumu, a praxe. Bez touhy se to neuskuteční.
What is going on here? Well, I think it's the latest iteration of a phenomenon we can call "crowd-accelerated innovation." And there are just three things you need for this thing to kick into gear. You can think of them as three dials on a giant wheel. You turn up the dials, the wheel starts to turn. And the first thing you need is ... a crowd, a group of people who share a common interest. The bigger the crowd, the more potential innovators there are. That's important, but actually most people in the crowd occupy these other roles. They're creating the ecosystem from which innovation emerges. The second thing you need is light. You need clear, open visibility of what the best people in that crowd are capable of, because that is how you will learn how you will be empowered to participate. And third, you need desire. You know, innovation's hard work. It's based on hundreds of hours of research, of practice. Absent desire, not going to happen.
Tady je příklad - z doby před internetem - tohohle soustrojí v akci. Tanečníci na rohu ulice - je to dav, i když malý, ale každý očividně vidí, co kdo z nich dokáže. A ta touha přichází, řekl bych, ze sociálního statutu, nemám pravdu? Nejlepší tanečník si hrdě vykračuje, získá nejhezčí dívku. Takže tady se nejspíš bude uplatňovat nějaká inovace. Ale na internetu, všechny tři ciferníky jsou vyšroubované až nahoru. Taneční komunita je nyní globální. Miliony lidí jsou připojeni. A co je udivující, pořád můžete vidět, co dokáží ti nejlepší, protože ten samotný dav na ně vrhá světlo, buď přímo, skrze komentáře, bodování, email, Facebook, Twitter, nebo nepřímo, skrze počet shlédnutí, počet odkazů, které tam nasměrovávají Google. Takže je snadné najít ty dobré věci, a když jste to našli, můžete to sledovat zblízka a opakovaně a číst, co o tom napsaly stovky lidí. To je hodně světla.
Now, here's an example -- pre-Internet -- of this machine in action. Dancers at a street corner -- it's a crowd, a small one, but they can all obviously see what each other can do. And the desire part comes, I guess, from social status, right? Best dancer walks tall, gets the best date. There's probably going to be some innovation happening here. But on the web, all three dials are ratcheted right up. The dance community is now global. There's millions connected. And amazingly, you can still see what the best can do, because the crowd itself shines a light on them, either directly, through comments, ratings, email, Facebook, Twitter, or indirectly, through numbers of views, through links that point Google there. So, it's easy to find the good stuff, and when you've found it, you can watch it in close-up repeatedly and read what hundreds of people have written about it. That's a lot of light.
Ale ten prvek touhy je skutečně, jak víte, vyšroubovaný až nahoru. Chci říct, můžete být třeba děcko s webkamerou, ale pokud dokážete něco, co se stane nakažlivým, budou vás sledovat stejné počty lidí jako na plném stadionu. Stovky cizích lidí o vás budou nadšeně psát. A i když to není tak výmluvné - a to není - může vám to zvednout náladu na celý den. Takže, tahle možnost nového typu globálního uznání, si myslím pohání obrovské množství úsilí. A je důležité zmínit, že to nejsou jen hvězdy, kdo z toho těží: jelikož můžete vidět ty nejlepší, každý se může učit.
But the desire element is really dialed way up. I mean, you might just be a kid with a webcam, but if you can do something that goes viral, you get to be seen by the equivalent of sports stadiums crammed with people. You get hundreds of strangers writing excitedly about you. And even if it's not that eloquent -- and it's not -- it can still really make your day. So, this possibility of a new type of global recognition, I think, is driving huge amounts of effort. And it's important to note that it's not just the stars who are benefiting: because you can see the best, everyone can learn.
Kromě toho, tenhle systém pohání sám sebe. Je to ten dav, kdo vrhá světlo a živí touhu, ale to světlo a touha jsou dvojitý úder, který do skupiny láká nové lidi. Takže tohle je model, který by mohla využít víceméně kterákoli organizace aby se pokusila posílit svůj vlastní cyklus davem urychlované inovace. Pozvěte dav, vpusťte světlo, vyšponujte touhu. A nejtěžší částí celé věci je pravděpodobně světlo, protože to znamená, že se musíte otevřít, musíte ukázat svoje věci světu. Když odhalíte to, o čem si myslíte, že je vaše nejskrytější tajemství, tak možná miliony lidí zjistí, že mohou pomoci to vylepšit.
Also, the system is self-fueling. It's the crowd that shines the light and fuels the desire, but the light and desire are a lethal one-two combination that attract new people to the crowd. So, this is a model that pretty much any organization could use to try and nurture its own cycle of crowd-accelerated innovation. Invite the crowd, let in the light, dial up the desire. And the hardest part about that is probably the light, because it means you have to open up, you have to show your stuff to the world. It's by giving away what you think is your deepest secret that maybe millions of people are empowered to help improve it.
A naštěstí je jeden druh lidí, kteří tenhle nástroj skutečně využít nemohou. Tato temná stránka internetu je alergická na světlo. Nemyslím si, že uvidíme teroristy, například, publikovat svoje plány online a říkat světu, "Prosím, pomohli byste nám, aby to tentokrát skutečně vyšlo?"
And, very happily, there's one class of people who really can't make use of this tool. The dark side of the web is allergic to the light. I don't think we're going to see terrorists, for example, publishing their plans online and saying to the world, "Please, could you help us to actually make them work this time?"
Ale vy můžete uveřejnit svoje věci online. A pokud se vám podaří roztočit to kolo, dívejte!
But you can publish your stuff online. And if you can get that wheel to turn, look out.
Tedy, na TEDu jsme se stali trochu posedlými touhle myšlenkou otevřenosti. Ve skutečnosti tomu začala moje kolegyně June Cohen říkat "radikální otevřenost," protože pro nás to pokaždé funguje. Otevřeli jsme naše přednášky světu, a najednou jsou tu miliony lidí, kteří pomáhají šířit myšlenky našich řečníků, a tím pádem nám usnadňují hledat a motivovat další generaci řečníků. Tím, že jsme otevřeli náš překladatelský program, tisíce hrdinných dobrovolníků - někteří z nich nás sledují online právě teď, díky! - přeložili naše přednášky do více než 70 jazyků, a tím ztrojnásobili naše diváctvo v neanglicky mluvících zemích. Tím, že jsme uvolnili naši značku TEDx, máme najednou více jak tisíc živých experimentů v umění šířit myšlenky. A tito organizátoři, vidí jeden druhého a učí se jeden od druhého. My se učíme od nich. Dostáváme od nich zpátky skvělé přednášky. Kolo se otáčí.
So, at TED, we've become a little obsessed with this idea of openness. In fact, my colleague, June Cohen, has taken to calling it "radical openness," because it works for us each time. We opened up our talks to the world, and suddenly there are millions of people out there helping spread our speakers' ideas, and thereby making it easier for us to recruit and motivate the next generation of speakers. By opening up our translation program, thousands of heroic volunteers -- some of them watching online right now, and thank you! -- have translated our talks into more than 70 languages, thereby tripling our viewership in non-English-speaking countries. By giving away our TEDx brand, we suddenly have a thousand-plus live experiments in the art of spreading ideas. And these organizers, they're seeing each other, they're learning from each other. We are learning from them. We're getting great talks back from them. The wheel is turning.
Dobrá, na minutku krok zpátky. Tedy, rozhodně to není ode mně novina, když říkám, že inovace se rodí ve skupinách. Víte, že jsme to tenhle týden slyšeli - tahle romantická představa osamělého génia s okamžikem, kdy zvolá "heuréka" a změní tím svět je zavádějící. Dokonce on to řekl, a on to musel vědět. Jsme sociální druh. Inspirujeme se jeden od druhého. Není to taky žádná novina, říci, že internet urychlil inovace. Posledních 15 let se na internetu propojovaly silné komunity inspirujíce se jedna od druhé. Vezměte si programátory, víte, to celé open-source hnutí je fantastický případ davem urychlené inovace. Ale co je tady klíčové, důvodem, proč se tyto skupiny byly schopné propojit je, že výsledek jejich práce je takový, že jej lze snadno sdílet digitálně - obrázek, hudební soubor, program. A to je důvod, proč jsem tím tak nadšený, a o čem si myslím, že se málo mluví, je to význam růstu online videa.
Okay, step back a minute. I mean, it's really not news for me to tell you that innovation emerges out of groups. You know, we've heard that this week -- this romantic notion of the lone genius with the "eureka!" moment that changes the world is misleading. Even he said that, and he would know. We're a social species. We spark off each other. It's also not news to say that the Internet has accelerated innovation. For the past 15 years, powerful communities have been connecting online, sparking off each other. If you take programmers, you know, the whole open-source movement is a fantastic instance of crowd-accelerated innovation. But what's key here is, the reason these groups have been able to connect is because their work output is of the type that can be easily shared digitally -- a picture, a music file, software. And that's why what I'm excited about, and what I think is under-reported, is the significance of the rise of online video.
Tohle je technologie, která umožní ostatním talentům, aby byly sdíleny digitálně, a tím spustí celý nový koloběh davem urychlené inovace. Prvních pár roků internetu bylo víceméně bez videa, z tohoto důvodu: videosoubory jsou obrovské, internet je nedokázal zvládnout. Ale v posledních 10 letech přenosová rychlost vystřelila vzhůru stonásobně. Najednou je to tady. Lidstvo sleduje 80 milionů hodin YouTube každý den. Cisco ve skutečnosti odhaduje, že během čtyř let, více než 90 procent dat na internetu bude video. Jestli to budou všechno štěňata, porno a pirátství, jsme ztracení. Ale já si nemyslím, že bude. Video potřebuje široké přenosové pásmo z jednoho důvodu. Obsahuje obrovské množství informací, a naše mozky jsou jedinečně nastavené na jejich dekódování.
This is the technology that's going to allow the rest of the world's talents to be shared digitally, thereby launching a whole new cycle of crowd-accelerated innovation. The first few years of the web were pretty much video-free, for this reason: video files are huge; the web couldn't handle them. But in the last 10 years, bandwidth has exploded a hundredfold. Suddenly, here we are. Humanity watches 80 million hours of YouTube every day. Cisco actually estimates that, within four years, more than 90 percent of the web's data will be video. If it's all puppies, porn and piracy, we're doomed. I don't think it will be. Video is high-bandwidth for a reason. It packs a huge amount of data, and our brains are uniquely wired to decode it.
Tady, dovolte mi představit Sama Habera. Je to jezdec na jednokolce. Předtím, než bylo YouTube neměl možnost objevit skutečný potenciál svého sportu, protože tohle se nedá sdělovat pomocí slov, že? Ale tím, že sleduje videoklipy přidané neznámými lidmi, otevírá se pro ně celý svět možností. Najednou začíná napodobovat a poté inovovat. A celosvětová komunita jednokolkařů objevují jeden druhého online, inspirují jeden druhého k dokonalosti. A jsou tisíce dalších příkladů, že se tohle děje - videem poháněná evoluce dovedností, od fyzických po umělecké. A musím vám říct, jako dřívější vydavatel hobby časopisů připadá mi to podivně krásné. Chci říci, je tady hodně nadšení tady na té obrazovce.
Here, let me introduce you to Sam Haber. He's a unicyclist. Before YouTube, there was no way for him to discover his sport's true potential, because you can't communicate this stuff in words, right? But looking at video clips posted by strangers, a world of possibility opens up for him. Suddenly, he starts to emulate and then to innovate. And a global community of unicyclists discover each other online, inspire each other to greatness. And there are thousands of other examples of this happening -- of video-driven evolution of skills, ranging from the physical to the artful. And I have to tell you, as a former publisher of hobbyist magazines, I find this strangely beautiful. I mean, there's a lot of passion right here on this screen.
Ale pokud sestrojování složitých strojů pro jednoduché úkoly, ani videobásnictví nejsou zrovna váš šálek čaje, co třeba tohle. Jove je internetová stránka, která byla založena, aby umožnila vědcům publikovat jejich recenzované výsledky jako video. S tradičním vědeckým článkem je totiž potíž. Vědci z jiné laboratoře může trvat měsíce než zjistí, jak reprodukovat experimenty, které byly popsány v tištěné formě. Tady je jeden takový frustrovaný vědec, Moshe Pritsker, zakladatel Jove. Řekl mi, že svět ztrácí miliardy dolarů kvůli tomuhle. Ale podívejte se na tohle video. Tady, podívejte: pokud můžete něco ukázat, místo toho, abyste to jen popisovali, ten problém mizí. Takže není tak přehnané tvrdit, že, v určitou chvíli online video dramaticky zrychlí vědecký pokrok.
But if Rube Goldberg machines and video poetry aren't quite your cup of tea, how about this. Jove is a website that was founded to encourage scientists to publish their peer-reviewed research on video. There's a problem with a traditional scientific paper. It can take months for a scientist in another lab to figure out how to replicate the experiments that are described in print. Here's one such frustrated scientist, Moshe Pritsker, the founder of Jove. He told me that the world is wasting billions of dollars on this. But look at this video. I mean, look: if you can show instead of just describing, that problem goes away. So it's not far-fetched to say that, at some point, online video is going to dramatically accelerate scientific advance.
Tady je další příklad, který je blízký našim srdcím na TEDu, kde video je někdy mocnější než tisk - sdílení myšlenek. Proč lidé rádi sledují TEDTalks? Všechny ty myšlenky už existují vytištěné. Je ve skutečnosti rychlejší číst, než se dívat. Proč by se vůbec někdo obtěžoval? Nuže, je to také o ukazování, nejen o mluvení. Ale i když z toho vynecháte obrazovku, stále je ještě přenášeno mnohem víc, než jen slova. A ta neverbální složka, v ní je kus opravdového kouzla. Schovaného někde ve fyzických gestech, rytmu hlasu, výrazu obličeje, očním kontaktu, nadšení, té podivné, britské řeči těla, v tom jak reaguje publikum, jsou to stovky podvědomých nápověd, které znamenají, jak dobře budete rozumět, a zda budete inspirováni - světlo, pokud chcete, a touha. Co je úžasné, všechno toto může být zprostředkováno na pouhých několika čtverečních centimetrech obrazovky.
Here's another example that's close to our hearts at TED, where video is sometimes more powerful than print -- the sharing of an idea. Why do people like watching TEDTalks? All those ideas are already out there in print. It's actually faster to read than to view. Why would someone bother? Well, so, there's some showing as well as telling. But even leaving the screen out of it, there's still a lot more being transferred than just words. And in that non-verbal portion, there's some serious magic. Somewhere hidden in the physical gestures, the vocal cadence, the facial expressions, the eye contact, the passion, the kind of awkward, British body language, the sense of how the audience are reacting, there are hundreds of subconscious clues that go to how well you will understand, and whether you're inspired -- light, if you like, and desire. Incredibly, all of this can be communicated on just a few square inches of a screen.
Čtení a psaní jsou vlastně dost nedávné vynálezy. Komunikace tváří v tvář byla vylaďována během milionů let evoluce. To je to, co zní udělalo onu tajemnou a mocnou věc. Někdo hovoří, rezonuje to ve všech těch mozcích, co jsou na příjmu, celá skupina jedná společně. Chci říci, tohle je pojivová tkáň lidského superorganismu v akci. Nejspíš to pohánělo naši kulturu po tisíciletí. Před 500 lety to našlo konkurenta se smrtící výhodou. Tady je. Knihtisk. Ambiciózní inovátoři a vlivní lidé najednou mohli šířit svoje myšlenky široko a daleko, a tak umění mluveného slova víceméně odvál vítr. Ale nyní, jedním mrknutím oka se hra znovu obrací. Není přehnané říci, že to co Gutenberg udělal pro psaní, online video může udělat nyní pro komunikaci tváří v tvář. Takže ono primární médium, na které je náš mozek znamenitě nastaven, se právě stalo globální.
Reading and writing are actually relatively recent inventions. Face-to-face communication has been fine-tuned by millions of years of evolution. That's what's made it into this mysterious, powerful thing it is. Someone speaks, there's resonance in all these receiving brains, the whole group acts together. I mean, this is the connective tissue of the human superorganism in action. It's probably driven our culture for millennia. 500 years ago, it ran into a competitor with a lethal advantage. It's right here. Print scaled. The world's ambitious innovators and influencers now could get their ideas to spread far and wide, and so the art of the spoken word pretty much withered on the vine. But now, in the blink of an eye, the game has changed again. It's not too much to say that what Gutenberg did for writing, online video can now do for face-to-face communication. So, that primal medium, which your brain is exquisitely wired for ... that just went global.
To je velká věc. Možná budeme muset znovuobjevit starobylý druh umění. Tedy, dnes jeden člověk, který hovoří, může být sledován miliony, což vrhá jasné světlo na mocné myšlenky, a vytváří silnou touhu se učit a odpovídat - a v jeho případě, silnou touhu se smát. Poprvé v historii lidstva talentovaní studenti nemusí mít svůj potenciál a svoje sny nalinkovány podle historie mizernými učiteli. Mohou sedět půl metru před těmi nejlepšími na světě.
Now, this is big. We may have to reinvent an ancient art form. I mean, today, one person speaking can be seen by millions, shedding bright light on potent ideas, creating intense desire for learning and to respond -- and in his case, intense desire to laugh. For the first time in human history, talented students don't have to have their potential and their dreams written out of history by lousy teachers. They can sit two feet in front of the world's finest.
TED je jenom malá část toho všeho. Světové univerzity otevírají svoje osnovy. Tisíce jedinců a organizací sdílí svoje vědomosti a data online. Tisíce lidí přicházejí na nové způsoby jak se učit, a co je zásadní, odpovídat, uzavřít ten koloběh. A také, když jsme přemýšleli o tomto, víte, začalo nám být zřejmé, co musí být dalším stádiem vývoje TEDu. TEDTalks nemohou být jen jednosměrný proces, jeden k mnohým. Naše budoucnost je mnozí k mnohým. Takže sníme o způsobech jak to učinit snazší pro vás, celosvětovou TED komunitu, odpovídat řečníkům, přispívat vlastní myšlenky, možná dokonce své vlastní TEDTalks, a pomoci vrhnout světlo na to úplně nejlepší, co je. Protože, pokud dokážeme probublat ty nejlepší až nahoru, z mnohem větší zásobárny, to kolo se otáčí.
Now, TED is just a small part of this. I mean, the world's universities are opening up their curricula. Thousands of individuals and organizations are sharing their knowledge and data online. Thousands of people are figuring out new ways to learn and, crucially, to respond, completing the cycle. And so, as we've thought about this, you know, it's become clear to us what the next stage of TED's evolution has to be. TEDTalks can't be a one-way process, one-to-many. Our future is many-to-many. So, we're dreaming of ways to make it easier for you, the global TED community, to respond to speakers, to contribute your own ideas, maybe even your own TEDTalks, and to help shine a light on the very best of what's out there. Because, if we can bubble up the very best from a vastly larger pool, this wheel turns.
Teď, je možné si představit že by se podobný proces odehrával v celosvětovém vzdělávání všeobecně? Tedy, musí to být tento bolestný proces odshora dolů? Proč ne sebe-pohánějící koloběh na kterém se můžeme všichni podílet? Je přece věk spoluúčasti, ne? Školy nemohou být zásobníky. Nemůžeme se v 21-ti přestat učit. Co když, v tom nadcházejícím davu 9 miliard lidí ... co když se ten dav dokáže naučit dost aby byli v souhrnu přispěvateli, namísto souhrnných plenitelů? To mění všechno, že? Chci říci, na to by bylo potřeba víc učitelů, než jsme kdy měli. Ale dobrá zpráva je, že oni už tu jsou. Jsou v tom davu, a ten dav zapíná světla a my je můžeme poprvé vidět, ne jako nerozlišenou masu cizinců, ale jako jedince, od kterých se můžeme učit. Kdo je učitel? Ty jsi učitel. Jsi součástí davu který možná zahájí největší koloběh učení v lidské historii, koloběh, který nás dokáže dovést k chytřejšímu, moudřejšímu, krásnějšímu světu.
Now, is it possible to imagine a similar process to this, happening to global education overall? I mean, does it have to be this painful, top-down process? Why not a self-fueling cycle in which we all can participate? It's the participation age, right? Schools can't be silos. We can't stop learning at age 21. What if, in the coming crowd of nine billion ... what if that crowd could learn enough to be net contributors, instead of net plunderers? That changes everything, right? I mean, that would take more teachers than we've ever had. But the good news is they are out there. They're in the crowd, and the crowd is switching on lights, and we can see them for the first time, not as an undifferentiated mass of strangers, but as individuals we can learn from. Who's the teacher? You're the teacher. You're part of the crowd that may be about to launch the biggest learning cycle in human history, a cycle capable of carrying all of us to a smarter, wiser, more beautiful place.
Tady je skupinka dětí ve vesnici v Pákistánu poblíž místa, kde jsem vyrostl. Během pěti let, každé z těch dětí bude mít přístup k mobilnímu telefonu s plnou podporou online videa a schopného nahrávat video na internet. Tedy, je to bláznivé myslet si, že tahle dívka v zadní řadě vpravo, během 15 let může sdílet myšlenku, která udrží svět krásný pro vaše vnoučata? Není to bláznivé, ve skutečnosti se to děje právě teď.
Here's a group of kids in a village in Pakistan near where I grew up. Within five years, each of these kids is going to have access to a cellphone capable of full-on web video and capable of uploading video to the web. I mean, is it crazy to think that this girl, in the back, at the right, in 15 years, might be sharing the idea that keeps the world beautiful for your grandchildren? It's not crazy; it's actually happening right now.
Chci vám představit dobrého přítele TEDu, který jen náhodou žije v největším chudinském městě Afriky.
I want to introduce you to a good friend of TED who just happens to live in Africa's biggest shantytown.
(Video) Christopher Makau: Ahoj. Jmenuju se Christopher Makau. Jsem jedním z organizátorů TEDxKibera. Je tolik skvělých věcí, které se dějou přímo tady, v Kibeře. Je tu svépomocná skupina. Přeměnili skládku v zahradu. To samé místo bylo místem zločinu kde byli lidé okrádáni. Použili ten samý odpad k vytvoření zeleného hnojení. To samé místo teď živí více jak 30 rodin. Máme naši vlastní filmovou školu. Používají Flip videokamery k natáčení, editaci, a odesílání na jejich vlastní stanici, Kibera TV. Kvůli nedostatku půdy používáme pytle pro pěstování zeleniny, a také ušetříme za výdaje na živobytí. Změny se dějí, když se na věci podíváme jiným způsobem. Dnes se dívám na Kiberu jiným způsobem. Moje poselství pro TEDGlobal a celý svět je: Kibera je ohnisko inovace a nápadů.
(Video) Christopher Makau: Hi. My name is Christopher Makau. I'm one of the organizers of TEDxKibera. There are so many good things which are happening right here in Kibera. There's a self-help group. They turned a trash place into a garden. The same spot, it was a crime spot where people were being robbed. They used the same trash to form green manure. The same trash site is feeding more than 30 families. We have our own film school. They are using Flip cameras to record, edit, and reporting to their own channel, Kibera TV. Because of a scarcity of land, we are using the sacks to grow vegetables, and also [we're] able to save on the cost of living. Change happens when we see things in a different way. Today, I see Kibera in a different way. My message to TEDGlobal and the entire world is: Kibera is a hotbed of innovation and ideas.
(Potlesk)
(Applause)
Chris Anderson: Víte co? Vsadím se, že Chris byl vždycky inspirativní člověk. Co je nové - a ohromné - je to, že nyní poprvé máme možnost ho vidět, a on může vidět nás. Právě teď, Chris a Kevin a Dennis a Dickson a jejich přátelé nás sledují v Nairobi, právě teď. Kluci, dnes jsme se od vás učili. Díky vám.
CA: You know what? I bet Chris has always been an inspiring guy. What's new -- and it's huge -- is that, for the first time, we get to see him, and he can see us. Right now, Chris and Kevin and Dennis and Dickson and their friends are watching us, in Nairobi, right now. Guys, we've learned from you today. Thank you.
A díky vám.
And thank you.
(Potlesk)
(Applause)