Ahojte. (Smích)
Hi. (Laughter)
Udělal jsem to ze dvou důvodů. Zaprvé, chtěl jsem vás ohromit hned na první pohled. Udělal jsem to ale hlavně proto, že se mi to děje, když musím nosit ten ukrutně otravný mikrofon jak Lady Gaga.
I did that for two reasons. First of all, I wanted to give you a good visual first impression. But the main reason I did it is that that's what happens to me when I'm forced to wear a Lady Gaga skanky mic.
(Smích)
(Laughter)
Jsem zvyklý na pevný mikrofon. Je to rozumnější nástroj k oslovení veřejnosti.
I'm used to a stationary mic. It's the sensible shoe of public address.
(Smích)
(Laughter)
Ale vy mi nalepíte na hlavu tuhle věc a něco se stane. Budu prostě otravný. (Smích) Omlouvám se za to. Ale to už jsem mimo téma.
But you clamp this thing on my head, and something happens. I just become skanky. (Laughter) So I'm sorry about that. And I'm already off-message.
(Smích)
(Laughter)
Dámy a pánové, obětoval jsem posledních 25 let svého života navrhování knih. [Ano, KNIH. Těch tlustých svazků papíru s inkoustem. Nemají vypínač. Vysvětlete to svým dětem.] Začalo to neškodným omylem, stejně jako penicilin. (Smích)
Ladies and gentlemen, I have devoted the past 25 years of my life to designing books. ("Yes, BOOKS. You know, the bound volumes with ink on paper. You cannot turn them off with a switch. Tell your kids.") It all sort of started as a benign mistake, like penicillin. (Laughter)
Vlastně jsem chtěl být grafickým designérem v jedné obrovské designérské firmě v New Yorku. Když jsem tam však na sklonku roku 1986 přijel a prošel spoustou pohovorů, zjistil jsem, že to jediné, co mi nabídli, bylo dělat asistenta uměleckému řediteli u Alfreda A. Knopfa, knižního nakladatele. Byl jsem pitomý, ale ne tak pitomý, abych to odmítl.
What I really wanted was to be a graphic designer at one of the big design firms in New York City. But upon arrival there, in the fall of 1986, and doing a lot of interviews, I found that the only thing I was offered was to be Assistant to the Art Director at Alfred A. Knopf, a book publisher. Now I was stupid, but not so stupid that I turned it down.
Neměl jsem nejmenší tušení, do čeho hodlám strkat nos; a měl jsem z pekla štěstí. Brzy jsem zjistil, co bylo náplní mé práce. Měl jsem za úkol klást si otázku: [Jak tyto příběhy vypadají?] Protože to je to, co Knopf dělá. Je to továrna na příběhy, jedna z nejlepších na světě. Vynášíme příběhy na veřejnost.
I had absolutely no idea what I was about to become part of, and I was incredibly lucky. Soon, it had occurred to me what my job was. My job was to ask this question: "What do the stories look like?" Because that is what Knopf is. It is the story factory, one of the very best in the world. We bring stories to the public.
Příběhy mohou být o čemkoli, některé z nich jsou dokonce založené na pravdě. Všechny však mají něco společného: Musí nějak vypadat. Potřebují tvář. Proč? Abyste získali první dojem, do čeho se chystáte pustit. Knižní designér dává nejen formu obsahu, ale také vyvažuje rovnováhu mezi formou a obsahem.
The stories can be anything, and some of them are actually true. But they all have one thing in common: They all need to look like something. They all need a face. Why? To give you a first impression of what you are about to get into. A book designer gives form to content, but also manages a very careful balance between the two.
První den mého vzdělání v oblasti grafického designu na Penn State University vešel do učebny náš učitel, Lanny Sommese, a nakreslil na tabuli obrázek jablka a napsal pod něj „Jablko“. A řekl: „OK, lekce první. Poslouchejte.“ Zakryl obrázek a řekl: „Buď to řeknete takhle.“ Zakryl slovo. „Nebo to ukážete. Ale nikdy ne obojí najednou.“ Protože takhle máte svou cílovku za kretény. (Smích) Zaslouží si lepší zacházení.
Now, the first day of my graphic design training at Penn State University, the teacher, Lanny Sommese, came into the room and he drew a picture of an apple on the blackboard, and wrote the word "Apple" underneath, and he said, "OK. Lesson one. Listen up." And he covered up the picture and he said, "You either say this," and then he covered up the word, "or you show this. But you don't do this." Because this is treating your audience like a moron. (Laughter) And they deserve better.
A světe div se, brzy jsem měl možnost otestovat tuto teorii na dvou knihách, na kterých jsem u Knopfa pracoval. První byly paměti Katharine Hepburnové a druhou biografie Marlene Dietrichové. Knížka Hepburnové byla napsána v příjemně konverzačním stylu, jak kdyby seděla s vámi u stolu a vyprávěla vám to. Knížka o Dietrichové byla pozorování její dcery, byla to biografie. Příběh Hepburnové je založen na slovech a příběh Dietrichové na obrázcích, tak jsme se tím řídili. Tady jsou. Čistý obsah a čistá forma hezky vedle sebe. Žádné hádky, dámy.
And lo and behold, soon enough, I was able to put this theory to the test on two books that I was working on for Knopf. The first was Katharine Hepburn's memoirs, and the second was a biography of Marlene Dietrich. Now the Hepburn book was written in a very conversational style, it was like she was sitting across a table telling it all to you. The Dietrich book was an observation by her daughter; it was a biography. So the Hepburn story is words and the Dietrich story is pictures, and so we did this. So there you are. Pure content and pure form, side by side. No fighting, ladies.
[Co je Jurský park?] Jaký příběh máme zde? Někdo přivádí na svět dinosaury extrakcí jejich DNA z prehistorického jantaru. Génius! (Smích)
("What's a Jurassic Park?") Now, what is the story here? Someone is re-engineering dinosaurs by extracting their DNA from prehistoric amber. Genius! (Laughter)
Naštěstí pro mě žiju a pracuju v New Yorku, kde se to dinosaury jenom hemží. (Smích) Takže jsem šel do Přírodovědeckého muzea, kouknul na kosti a ve stánku se suvenýry si koupil knížku. Byl jsem obzvláště uchvácen touto stránkou, zejména rohem vpravo dole.
Now, luckily for me, I live and work in New York City, where there are plenty of dinosaurs. (Laughter) So, I went to the Museum of Natural History, and I checked out the bones, and I went to the gift shop, and I bought a book. And I was particularly taken with this page of the book, and more specifically the lower right-hand corner.
Vzal jsem ten obrázek a strčil ho do kopírovacího stroje – (Smích) – a pak jsem si vzal pauzovací papír, přilepil na desku kouskem izolepy – ozvěte se, kdybych byl moc rychlý – (Smích) a pak jsem se chopil technického pera – vysvětlete to někdo těm mladším – (Smích) a začal jsem toho dinosaura obkreslovat.
Now I took this diagram, and I put it in a Photostat machine, (Laughter) and I took a piece of tracing paper, and I taped it over the Photostat with a piece of Scotch tape -- stop me if I'm going too fast -- (Laughter) -- and then I took a Rapidograph pen -- explain it to the youngsters -- (Laughter) and I just started to reconstitute the dinosaur.
Neměl jsem ani páru co to dělám nebo co z toho vyleze, ale v určitou chvíli jsem přestal – to když se mi pokračování zdálo až příliš. Vylezlo z toho ztvárnění nás, pozorujících, jak toto zvíře ožívá. Jsme uprostřed celého postupu. Přidal jsem něco málo typografie. Základní věci, které decentně připomínají brány do městských parků. (Smích)
I had no idea what I was doing, I had no idea where I was going, but at some point, I stopped -- when to keep going would seem like I was going too far. And what I ended up with was a graphic representation of us seeing this animal coming into being. We're in the middle of the process. And then I just threw some typography on it. Very basic stuff, slightly suggestive of public park signage. (Laughter)
Všichni v kanclu si to zamilovali, tak jsme to poslali autorovi knihy. I v té době byl Michael na špičce pokroku. [Michael Crichton odpověděl faxem: „Wow. No ty vole, to je parádní přebal!“] (Smích) (Potlesk) Byla fakt úleva vidět, jak to lezlo ze stroje. (Smích) Michael byl fajn.
Everybody in house loved it, and so off it goes to the author. And even back then, Michael was on the cutting edge. ("Michael Crichton responds by fax:") ("Wow! Fucking Fantastic Jacket") (Laughter) (Applause) That was a relief to see that pour out of the machine. (Laughter) I miss Michael.
A co víc, někdo z MCA Universal zavolal našim právníkům, aby zjistili, jestli by nějak nešlo koupit práva na ten obrázek, čistě pro případ, že by ho chtěli použít. No… použili ho. (Smích) (Potlesk)
And sure enough, somebody from MCA Universal calls our legal department to see if they can maybe look into buying the rights to the image, just in case they might want to use it. Well, they used it. (Laughter) (Applause)
Byl jsem u vytržení. Všichni víme, že je to skvělý film, a bylo zajímavé sledovat, jak se stává součástí kultury, fenoménem, a pozorovat ten ruch okolo. Ne až tak dávno jsem na toto narazil na webu. Ne, nejsem to já. Ale ať už to je kdokoli, nemůžu si nepředstavit, jak jednoho dne vstane: „Ach můj bože, tohle tu večer nebylo. Aaaaach! Jsem totálně namol.“ (Smích)
And I was thrilled. We all know it was an amazing movie, and it was so interesting to see it go out into the culture and become this phenomenon and to see all the different permutations of it. But not too long ago, I came upon this on the Web. No, that is not me. But whoever it is, I can't help but thinking they woke up one day like, "Oh my God, that wasn't there last night. Ooooohh! I was so wasted." (Laughter)
Ale když se nad tím zamyslíte, od mé hlavy přes ruce až k jeho noze… (Smích) Je to zodpovědnost. A tu zodpovědnost neberu na lehkou váhu. Zodpovědnost knižního grafika je trojí: ke čtenáři, k nakladateli a – především – k autorovi. Chcete se kouknout na jeho knížku a říct si: „Wow! Tohle si musím přečíst!“
But if you think about it, from my head to my hands to his leg. (Laughter) That's a responsibility. And it's a responsibility that I don't take lightly. The book designer's responsibility is threefold: to the reader, to the publisher and, most of all, to the author. I want you to look at the author's book and say, "Wow! I need to read that."
David Sedaris je jeden z mých oblíbených spisovatelů a hlavní esej v této sbírce je o jeho výletu na nudapláž. Důvod, proč tam jel, spočíval ve strachu z vnímání svého těla, takže chtěl zjistit, v čem to vězí. Pro mě to byl prostě důvod navrhnout knihu, které budete moci doslova stáhnout kalhoty. Ale když tak učiníte, nedočkáte se toho, co byste čekali. Dostanete něco, co jde mnohem hlouběji. Zejména David si tento návrh naprosto zamiloval, protože na autogramiádách, kterých dělá fakt hodně, si mohl vzít fixku a nakreslit tohle. (Smích) Čauky! (Smích)
David Sedaris is one of my favorite writers, and the title essay in this collection is about his trip to a nudist colony. And the reason he went is because he had a fear of his body image, and he wanted to explore what was underlying that. For me, it was simply an excuse to design a book that you could literally take the pants off of. But when you do, you don't get what you expect. You get something that goes much deeper than that. And David especially loved this design because at book signings, which he does a lot of, he could take a magic marker and do this. (Laughter) Hello! (Laughter)
Augusten Burroughs napsal paměti s názvem [„Na suchu“] o své odvykačce. Po dvacítce se stal machrem přes reklamu a jak jsme se dozvěděli v seriálu Mad Men, tak i bouřlivým alkoholikem. On si to sice nemyslel, avšak jeho kolegové zasáhli a řekli mu: „Buď půjdeš na odvykačku, nebo tě vyhodí a umřeš.“
Augusten Burroughs wrote a memoir called ["Dry"], and it's about his time in rehab. In his 20s, he was a hotshot ad executive, and as Mad Men has told us, a raging alcoholic. He did not think so, however, but his coworkers did an intervention and they said, "You are going to rehab, or you will be fired and you will die."
Mně se tu nabízelo typografické řešení, které bych nazval opakem k Úvodu do typografie. Co to znamená? Obvykle hned první den v hodině Úvodu do typografie dostanete úkol: vybrat si slovo a ztvárnit ho tak, aby znázornilo svůj význam. Chápeme se, ano? Jednoduchá věc. Tohle mělo být pravým opakem. Chtěl jsem, aby ta knížka vypadala, jako kdyby vám lhala, zoufale a beznadějně, stejně jako alkoholici.
Now to me, this was always going to be a typographic solution, what I would call the opposite of Type 101. What does that mean? Usually on the first day of Introduction to Typography, you get the assignment of, select a word and make it look like what it says it is. So that's Type 101, right? Very simple stuff. This is going to be the opposite of that. I want this book to look like it's lying to you, desperately and hopelessly, the way an alcoholic would.
Řešení bylo tak primitivní, jak si jen dokážete představit. Navrhl jsem písmo, vytisknul na tiskárně Epson obyčejným inkoustem, přilepil na zeď a chrstl na to kbelík vody. A máme to! Když jsme s tím šli do tisku, v tiskárně na inkoust nanesli parciální lak, takže vypadal, jak kdyby ještě tekl.
The answer was the most low-tech thing you can imagine. I set up the type, I printed it out on an Epson printer with water-soluble ink, taped it to the wall and threw a bucket of water at it. Presto! Then when we went to press, the printer put a spot gloss on the ink and it really looked like it was running.
Zanedlouho po vydání se Augusten nudil na letišti a schoval se tam v knihkupectví, aby sledoval ty, kteří si kupují jeho knihy. Jedna žena k ní přišla, zamračila se a vzala ji k pokladně. Muži za přepážkou řekla: „Tahle je zničená.“ (Smích) A ten chlápek na to: „Já vím, madam. Ale takhle nám už došly.“ (Smích) Na tomto v tiskárně odvedli dobrou práci.
Not long after it came out, Augusten was waylaid in an airport and he was hiding out in the bookstore spying on who was buying his books. And this woman came up to it, and she squinted, and she took it to the register, and she said to the man behind the counter, "This one's ruined." (Laughter) And the guy behind the counter said, "I know, lady. They all came in that way." (Laughter) Now, that's a good printing job.
Knižní přebal je výběr. Je to haiku, dá-li se to tak nazvat, tohoto příběhu. Zvláště tento příběh od Osama Tezuky je o epickém životě Buddhy shrnutý do osmi svazků. Nejlepší na tom ale je, že když to máte v regálu, máte tam život Buddhy, jak se přesouvá z jednoho věku do dalšího. Všechna tato řešení se odvíjí od textu knihy. Avšak když má knižní designér číst ten text, musí se stát i vykladačem a překladatelem.
A book cover is a distillation. It is a haiku, if you will, of the story. This particular story by Osama Tezuka is his epic life of the Buddha, and it's eight volumes in all. But the best thing is when it's on your shelf, you get a shelf life of the Buddha, moving from one age to the next. All of these solutions derive their origins from the text of the book, but once the book designer has read the text, then he has to be an interpreter and a translator.
Tento příběh byl opravdovou hříčkou. Je o tomto. [Orhan Pamuk: Jmenuji se Červená] [Intriky a vražda ve světě dvorních malířů Otomanské říše v 16. století.]
This story was a real puzzle. This is what it's about. ("Intrigue and murder among 16th century Ottoman court painters.")
(Smích)
(Laughter)
Dal jsem tedy dohromady sbírku těchto maleb, podíval jsem se na ně, rozložil jsem je a dal zase zpátky dohromady. A tady máme design! Tady máme přední stranu a hřbet, je plochý. Pravý příběh však začíná, když přebalem obalíte knihu a vrátíte ji do police.
All right, so I got a collection of the paintings together and I looked at them and I deconstructed them and I put them back together. And so, here's the design, right? And so here's the front and the spine, and it's flat. But the real story starts when you wrap it around a book and put it on the shelf.
Áha! Našli jsme je, tajné milence. Vytáhněme si je. Jaj! Objevil se sultán. Nebude mít radost. Och! Sultán je nyní v nebezpečí! A teď knihu musíme otevřít, abychom se dozvěděli, co se stane dál. Zkuste si to zažít na Kindlu. [čtečka e-knih] (Smích)
Ahh! We come upon them, the clandestine lovers. Let's draw them out. Huhh! They've been discovered by the sultan. He will not be pleased. Huhh! And now the sultan is in danger. And now, we have to open it up to find out what's going to happen next. Try experiencing that on a Kindle. (Laughter)
Tady mě radši zastavte. Myslím to vážně. E-knihy mohou nabídnout mnohé: lehkost, pohodlí, přenosnost. Ale mnohé se s nimi ztrácí: tradice, pocitový zážitek, pohodlnost čehosi v ruce – a kousek lidskosti.
Don't get me started. Seriously. Much is to be gained by eBooks: ease, convenience, portability. But something is definitely lost: tradition, a sensual experience, the comfort of thingy-ness -- a little bit of humanity.
Víte, co dělával John Updike hned poté, co obdržel kopii jedné ze svých nových knih od Alfreda A. Knopfa? Přičichl k ní. Pak přejel rukou přes vláknitý papír a pronikavý inkoust a roztřepené kraje stránek. Po všech těch letech, všech těch knihách ho to nikdy nepřestalo bavit. iPad je super, ale věřte mi – čicháním k němu se nikam nedostanete. (Smích) Páni z Apple si teď značí: „Vyvinout plug-in na emisi vůní.“ (Smích)
Do you know what John Updike used to do the first thing when he would get a copy of one of his new books from Alfred A. Knopf? He'd smell it. Then he'd run his hand over the rag paper, and the pungent ink and the deckled edges of the pages. All those years, all those books, he never got tired of it. Now, I am all for the iPad, but trust me -- smelling it will get you nowhere. (Laughter) Now the Apple guys are texting, "Develop odor emission plug-in." (Laughter)
Poslední příběh, o kterém vám povím, stojí za to. Žena jménem Aomame se v Japonsku roku 1984 najednou ocitne na cestě dolů z točitého schodiště na vyvýšené dálnici. Když se dostane na konec, najednou pocítí, jak z ničeho nic vstoupila do nové reality, která je jen trošinku odlišná od té, kterou opustila. Velmi podobná, ale jiná. Hovoříme tu o paralelních rovinách bytí, něco jako knižní přebal a kniha samotná.
And the last story I'm going to talk about is quite a story. A woman named Aomame in 1984 Japan finds herself negotiating down a spiral staircase off an elevated highway. When she gets to the bottom, she can't help but feel that, all of a sudden, she's entered a new reality that's just slightly different from the one that she left, but very similar, but different. And so, we're talking about parallel planes of existence, sort of like a book jacket and the book that it covers.
Jak to tedy znázorníme? Vrátíme se k Hepburnové a Dietrichové, ale teď je dáme dohromady. Hovoříme o odlišných rovinách, různých druzích papíru. Toto je poloprůhledný list vellumu [druh pergamenu]. Je to jedna část formy a obsahu. Když obaluje desky knihy, které jsou negativem, vypadá takhle. Takže i když o knize nevíte vůbec nic, vytváří to ve vás dojem jedné osoby rozpolcené ve dvou rovinách bytí. Objekt samotný vyzývá ke zkoumání, interakci, přemýšlení a dotýkání.
So how do we show this? We go back to Hepburn and Dietrich, but now we merge them. So we're talking about different planes, different pieces of paper. So this is on a semi-transparent piece of velum. It's one part of the form and content. When it's on top of the paper board, which is the opposite, it forms this. So even if you don't know anything about this book, you are forced to consider a single person straddling two planes of existence. And the object itself invited exploration interaction, consideration and touch.
Debutovalo to jako číslo dva na seznamu nejlépe prodávaných knih podle New York Times. Je to nevídané, jak pro nakladatele, tak pro autora. Hovoříme o 900stránkové knize, která je stejně divná jako podmanivá a obsahuje vrcholnou scénu, ve které se davy maličkých lidiček řinou z úst spící dívky a zapříčiní výbuch německého ovčáka. (Smích) Není to žádný Michal Viewegh. Čtrnáct týdnů v žebříčku bestsellerů, osm dotisků a stále úspěšnější.
This debuted at number two on the New York Times Best Seller list. This is unheard of, both for us the publisher, and the author. We're talking a 900-page book that is as weird as it is compelling, and featuring a climactic scene in which a horde of tiny people emerge from the mouth of a sleeping girl and cause a German Shepherd to explode. (Laughter) Not exactly Jackie Collins. Fourteen weeks on the Best Seller list, eight printings, and still going strong.
Ačkoli tedy milujeme vydávání knih jako umění, víme hodně i o byznysu, takže když uděláme svou práci dobře a máme krapet štěstí, skvělé umění může být i skvělý obchod.
So even though we love publishing as an art, we very much know it's a business too, and that if we do our jobs right and get a little lucky, that great art can be great business.
To je tedy můj příběh. Pokračování příště. Jak to vypadá? Ano. Může být, je i bude to takové. Ale pro knižního designéra, obraceče stránek, toho, co záložkuje ohýbáním rohů, dělá si poznámky na kraje stránek a fetuje inkoust, příběh vypadá takhle.
So that's my story. To be continued. What does it look like? Yes. It can, it does and it will, but for this book designer, page-turner, dog-eared place-holder, notes in the margins-taker, ink-sniffer, the story looks like this.
Děkuji vám.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)