Bude řeč o svinstvu.
Let's talk trash.
Víte, mělo nás to naučit uznání mocné etiky úspor, kterou jsme si vypracovali za velké hospodářské krize a druhé světové války. Po válce jsme potřebovali přesměrovat ohromné výrobní kapacity na tvorbu výrobků mírového období. Časopis Life napomohl této snaze tím, že ohlásil nástup věcí na jedno použití, což povede k osvobození našich hospodyň z lopoty spojené s vařením.
You know, we had to be taught to renounce the powerful conservation ethic we developed during the Great Depression and World War II. After the war, we needed to direct our enormous production capacity toward creation of products for peacetime. Life Magazine helped in this effort by announcing the introduction of throwaways that would liberate the housewife from the drudgery of doing dishes.
Přihlouplá poznámka pro naše osvoboditele: jednoúčelové plasty zabírají mnoho místa a biologicky se nerozkládají. Pouze lidé dokáží vytvořit odpad, který příroda nestráví.
Mental note to the liberators: throwaway plastics take a lot of space and don't biodegrade. Only we humans make waste that nature can't digest.
Plasty je také obtížné recyklovat. Učitel mi vysvětloval, jak vyjádřit těch míň než 5 procent plastů vrácených nazpět z našeho odpadního odtoku. Je to bobek v doupěti. Tolik procent recyklujeme.
Plastics are also hard to recycle. A teacher told me how to express the under-five-percent of plastics recovered in our waste stream. It's diddly-point-squat. That's the percentage we recycle.
Tedy, bod tání s tím má hodně co dočinění. Přetavením nezískáte čistý plast, na rozdíl od skla nebo kovu. Tání začíná pod bodem varu vody a stejně se nezbaví ropných nečistot díky nimž se chová jako houba. Polovina z každoročních 100 miliard termoplastových zmačkanců se stanou rychle odvezené odpadky. Velkou, neposlušnou část našeho odpadu unášejí řeky až do moře.
Now, melting point has a lot to do with this. Plastic is not purified by the re-melting process like glass and metal. It begins to melt below the boiling point of water and does not drive off the oily contaminants for which it is a sponge. Half of each year's 100 billion pounds of thermal plastic pellets will be made into fast-track trash. A large, unruly fraction of our trash will flow downriver to the sea.
Takhle se nám to usadilo v Biona Creek vedle letiště v Los Angeles. Tohle je zase harampádí nedaleko California State University Long Beach a odsolovací nádrž, kde jsme byli včera.
Here is the accumulation at Biona Creek next to the L.A. airport. And here is the flotsam near California State University Long Beach and the diesel plant we visited yesterday.
Navzdory zálohovacím poplatkům, většina z tohoto smetí valícího se do moře jsou plastové nápojové lahve. V USA jich spotřebujeme dva miliony každých pět minut, Takto jsou vyobrazené od Chrise Jordana, prezentujícího na TEDu, jenž trochu zvráceně dokumentuje hromadnou spotřebu a přibližuje ji v detailu.
In spite of deposit fees, much of this trash leading out to the sea will be plastic beverage bottles. We use two million of them in the United States every five minutes, here imaged by TED presenter Chris Jordan, who artfully documents mass consumption and zooms in for more detail.
Zde je skládka lahví na odlehlém ostrově u pobřeží Kalifornského zálivu. Isla San Roque je neobydlené ptačí hnízdiště u řídce osídlené střední části pobřeží zálivu. Upozorňuji, že zdejší lahve na sobě mají zátky. Lahve z polyetylénu (tereftalové), PET, se potopí do moře a nedostanou se daleko od civilizace. Zátky ovšem produkují jiné továrny, jsou z jiných plastů, z polypropylénu. Dokáží plout po mořské hladině, naneštěstí se dle předpisů nerecyklují.
Here is a remote island repository for bottles off the coast of Baja California. Isla San Roque is an uninhabited bird rookery off Baja's sparsely populated central coast. Notice that the bottles here have caps on them. Bottles made of polyethylene terephthalate, PET, will sink in seawater and not make it this far from civilization. Also, the caps are produced in separate factories from a different plastic, polypropylene. They will float in seawater, but unfortunately do not get recycled under the bottle bills.
Sledujme, jak putují milióny zátek dopřávajích si mořské sólo. Ty z Japonska po roce směřují přímo napříč Tichým oceánem, zatímco ty naše jsou zachyceny Kalifornským proudem a nejdřív směřují dolů do prostoru Cabo San Lucas. Po deseti letech je množství japonských zátek v takzvaném "Východním odpadkovém fleku", zatímco ty naše zaneřáďují Filipíny. Po dvaceti letech se z nich tvoří nánosová akumulační zóna v "Severní pacifické míchačce".
Let's trace the journey of the millions of caps that make it to sea solo. After a year the ones from Japan are heading straight across the Pacific, while ours get caught in the California current and first head down to the latitude of Cabo San Lucas. After ten years, a lot of the Japanese caps are in what we call the Eastern Garbage Patch, while ours litter the Philippines. After 20 years, we see emerging the debris accumulation zone of the North Pacific Gyre.
Takto jsou postiženy milióny albatrosů hnízdících na atolech Kure a Midway v národní rezervaci Severozápadní Havajské ostrovy shánějící zde potravu - cokoli najdou, stávají se metaři jen aby pozdějším vyvrhnutím nakrmili svoje mladé. Čtyřměsíční mrtvé mládě Albatrosa laysanského mělo tohle v žaludku. Statisíce mláďat velikosti husy umírá s žaludky plnými lahvových zátek a jiného smetí jako jsou zapalovače ... Ale většinou to jsou zátky. K jejich smůle to jejich rodiče považují za žrádlo a vrhají se pro ně na mořskou hladinu.
It so happens that millions of albatross nesting on Kure and Midway atolls in the Northwest Hawaiian Islands National Monument forage here and scavenge whatever they can find for regurgitation to their chicks. A four-month old Laysan Albatross chick died with this in its stomach. Hundreds of thousands of the goose-sized chicks are dying with stomachs full of bottle caps and other rubbish, like cigarette lighters ... but, mostly bottle caps. Sadly, their parents mistake bottle caps for food tossing about in the ocean surface.
Pojistné kroužky od zátek také nejsou bez následků pro možské živočichy. To je Mae West, stále přežívá, v domě ošetřovatele ze ZOO New Orleans.
The retainer rings for the caps also have consequences for aquatic animals. This is Mae West, still alive at a zookeeper's home in New Orleans.
Chtěl jsem vědět, jak moje rodné město přispívá k řešené tohoto problému, v "Den úklidu pobřeží" v roce 2005. Šel jsem na poloostrov Long Beach na východní konec naší dlouhé pláže. Uklízeli jsme pruhy pláže odpovídající záběru člověka. Nabídnul jsem pět centů za každou zátku. Sběračů se sešlo dost. Tady je 1 100 lahvových uzávěrů, které posbírali. Počítal jsem, že utratím tak 20 dolarů. Ten den mě to ale přišlo skoro na 60.
I wanted to see what my home town of Long Beach was contributing to the problem, so on Coastal Clean-Up Day in 2005 I went to the Long Beach Peninsula, at the east end of our long beach. We cleaned up the swaths of beach shown. I offered five cents each for bottle caps. I got plenty of takers. Here are the 1,100 bottle caps they collected. I thought I would spend 20 bucks. That day I ended up spending nearly 60.
Roztřídil jsem je podle barev a sestavil z nich vyobrazení pro příští Den Země v Cabrillo Marine Aquarium v San Pedro. Guvernér Schwarzenegger se svou ženou Marií se zastavil, aby podiskutoval o obraze. Navzdory mému zženštilému kloboučku, uháčkovanému z plastových tašek, mi potřásli rukou. Ukázal jsem jemu i Marii úlovek živočišného planktonu ze "Severní havajské míchačky", kde je víc plastu než planktonu.
I separated them by color and put them on display the next Earth Day at Cabrillo Marine Aquarium in San Pedro. Governor Schwarzenegger and his wife Maria stopped by to discuss the display. In spite of my "girly man" hat, crocheted from plastic shopping bags, they shook my hand. (Laughter) I showed him and Maria a zooplankton trawl from the gyre north of Hawaii with more plastic than plankton.
Zde jsou vzorky naší "plastové polévky" - toto se stalo z našeho oceánu. Vlečení sítě na živočišný plankton po hladině na jedné míli Vám poskytne vzorky jako je tento. A tento. Nyní, když se nám ta drť doplavila k plážím Havaje, vypadá to takto. A tahle mimořádná pláž je Kailua Beach. Pláž, kde náš prezident se svojí rodinou trávil dovolenou předtím, než se přestěhoval do Washingtonu.
Here's what our trawl samples from the plastic soup our ocean has become look like. Trawling a zooplankton net on the surface for a mile produces samples like this. And this. Now, when the debris washes up on the beaches of Hawaii it looks like this. And this particular beach is Kailua Beach, the beach where our president and his family vacationed before moving to Washington.
Jak analyzujeme vzorky, jako je tento, jenž obsahuje víc plastu než planktonu? Plastové úlomky třídíme do kategorií dle velikosti od pěti milimetrů až po jednu třetinu milimetru. Malé kousky plastu v sobě natrvalo koncentrují organické škodliviny s úrovní až miliónkrát vyšší oproti okolním mořským vodám.
Now, how do we analyze samples like this one that contain more plastic than plankton? We sort the plastic fragments into different size classes, from five millimeters to one-third of a millimeter. Small bits of plastic concentrate persistent organic pollutants up to a million times their levels in the surrounding seawater.
Byli jsme zvědaví, jestli ryby nejvíce zastoupené v hlubokém oceánu a stojící na začátku potravního řetězce, polykají tyto jedovaté pilulky. Provedli jsme stovky pitev, a více než třetina z nich měla znečištěné plastové úlomky ve svém břichu. Rekordmanem byla rybka jen 7 cm dlouhá, s 84 úlomky ve svém malinkatém bříšku..
We wanted to see if the most common fish in the deep ocean, at the base of the food chain, was ingesting these poison pills. We did hundreds of necropsies, and over a third had polluted plastic fragments in their stomachs. The record-holder, only two-and-a-half inches long, had 84 pieces in its tiny stomach.
V obchodě dostanete certifikované organické produkty. Na Zemi ale nenajdete obchodníka s rybami, který by Vám prodal organickou, ve volné vodě chycenou rybu.
Now, you can buy certified organic produce. But no fishmonger on Earth can sell you a certified organic wild-caught fish.
Je to dědictví, které tu zanecháváme pro budoucí generace. Společnost jednoho použití nemůže být uvážlivá, už se stala globální. Nejsme schopni skladovat a zpracovávat nebo recyklovat všechen materiál. Musíme to vyhazovat pryč. Trh pro nás dokáže udělat hodně, neumí však opravit přírodní systém v oceánech, jež jsme narušili. Všichni královi koně, všichni královi muži ... nikdy neposbírají všechny plasty a nedají oceán znovu do pořádku.
This is the legacy we are leaving to future generations. The throwaway society cannot be contained -- it has gone global. We simply cannot store and maintain or recycle all our stuff. We have to throw it away. Now, the market can do a lot for us, but it can't fix the natural system in the ocean we've broken. All the king's horses and all the king's men ... will never gather up all the plastic and put the ocean back together again.
Video: hladiny se zvedají, množství balení se zvětšuje, jednorázové použití jako koncept života se rozmáhá a projevuje se to v oceánu.
Narrator (Video): The levels are increasing, the amount of packaging is increasing, the "throwaway" concept of living is proliferating, and it's showing up in the ocean.
Komentátor: on nenabízí žádnou naději na vyčištění. Přecezením vybrat plasty z oceánu je nad rozpočtové možnosti kterékoli země. Ten proces by mohl zabít nesčíslné množství mořských živočichů. Řešení, říká Moore, je zastavit plasty u jejich zdroje: zastavit to na zemi ještě než se to dostane do oceánu. A plasty omotaný a zabalený svět tomu také nedává valnou naději. Toto je Brian Rooney pro večerní pořad, v kalifornském Long Beach.
Anchor: He offers no hope of cleaning it up. Straining the ocean for plastic would be beyond the budget of any country and it might kill untold amounts of sea life in the process. The solution, Moore says, is to stop the plastic at its source: stop it on land before it falls in the ocean. And in a plastic-wrapped and packaged world, he doesn't hold out much hope for that, either. This is Brian Rooney for Nightline, in Long Beach, California.
Charles Moore: Děkuji Vám.
Charles Moore: Thank you.