Tak jo, chci teď vidět vaše ruce nahoře: kolik z vás si odebralo někoho z přátel na Facebooku, protože řekl něco urážlivého o politice nebo náboženství, péči o děti, jídle?
All right, I want to see a show of hands: how many of you have unfriended someone on Facebook because they said something offensive about politics or religion, childcare, food?
(smích)
(Laughter)
A kolik z vás zná alespoň jednu osobu, které se vyhýbáte, protože se s ní prostě nechcete bavit?
And how many of you know at least one person that you avoid because you just don't want to talk to them?
(smích)
(Laughter)
Víte, kdysi to bývalo tak, že abyste měli slušnou konverzaci, stačilo vám držet se rady Henryho Higginse z "My Fair Lady": Zůstaňte u počasí a svého zdraví. Ale dnes, se změnou klimatu a hnutím proti vakcínám -
You know, it used to be that in order to have a polite conversation, we just had to follow the advice of Henry Higgins in "My Fair Lady": Stick to the weather and your health. But these days, with climate change and anti-vaxxing, those subjects --
(smích)
(Laughter)
nejsou ani tato bezpečná. Tento svět, ve kterém žijeme, kde má každá konverzace potenciál zvrhnout se v hádku, kde naši politici neumí mluvit jeden s druhým, a kde i ty nejtriviálnější problémy mají někoho bojujícího zapáleně pro i proti, tento svět není normální. Studie Pew Research na 10 000 dospělých Američanů zjistila, že jsme dnes polarizovanější, rozdělenější, než jsme kdy v historii byli. Děláme daleko méně kompromisy, což znamená, že se navzájem neposloucháme. A děláme rozhodnutí o tom, kde žít, koho si vzít, a dokonce s kým se přátelit, na základě toho, čemu už věříme. Znovu to znamená, že se navzájem neposloucháme. Konverzace vyžaduje rovnováhu mezi mluvením a posloucháním a tu rovnováhu jsme tak nějak ztratili.
are not safe either. So this world that we live in, this world in which every conversation has the potential to devolve into an argument, where our politicians can't speak to one another and where even the most trivial of issues have someone fighting both passionately for it and against it, it's not normal. Pew Research did a study of 10,000 American adults, and they found that at this moment, we are more polarized, we are more divided, than we ever have been in history. We're less likely to compromise, which means we're not listening to each other. And we make decisions about where to live, who to marry and even who our friends are going to be, based on what we already believe. Again, that means we're not listening to each other. A conversation requires a balance between talking and listening, and somewhere along the way, we lost that balance.
Ovšem, částečně kvůli technologii. Smartphony, které všichni máte v ruce, nebo někde poblíž, abyste na ně mohli rychle dosáhnout. Podle Pew Research pošle třetina amerických teenagerů denně více než 100 zpráv. A většina z nich spíše pošle svým kamarádům zprávu, než aby s nimi mluvili tváří v tvář. V magazínu The Atlantic byl skvělý článek. Napsal jej středoškolský učitel Paul Barnwell - - zadal svým žákům komunikační projekt. Chtěl je naučit mluvit o specifickém tématu, aniž by používali poznámky. A řekl toto: "Uvědomil jsem si..."
Now, part of that is due to technology. The smartphones that you all either have in your hands or close enough that you could grab them really quickly. According to Pew Research, about a third of American teenagers send more than a hundred texts a day. And many of them, almost most of them, are more likely to text their friends than they are to talk to them face to face. There's this great piece in The Atlantic. It was written by a high school teacher named Paul Barnwell. And he gave his kids a communication project. He wanted to teach them how to speak on a specific subject without using notes. And he said this: “I came to realize...”
(smích)
(Laughter)
"Uvědomil jsem si, že schopnost konverzace je nejspíš ta nejopomíjenější schopnost, kterou nezvládáme učit. Děti se hodiny denně skrze obrazovky zabývají idejemi a sebou navzájem, ale zřídka mají možnost zlepšovat si své mezilidské komunikační dovednosti. Přestože to může znít jako vtipná otázka, musíme se sami sebe ptát: Existuje nějaká dovednost 21.století, která je důležitější než schopnost udržet souvislou, sebevědomou konverzaci?"
"I came to realize that conversational competence might be the single most overlooked skill we fail to teach. Kids spend hours each day engaging with ideas and each other through screens, but rarely do they have an opportunity to hone their interpersonal communications skills. It might sound like a funny question, but we have to ask ourselves: Is there any 21st-century skill more important than being able to sustain coherent, confident conversation?"
Já se třeba živím mluvením s lidmi: s vítězi Nobelovy ceny, s řidiči náklaďáků, s miliardáři, s učitelkami ze školky, s hlavami států, s instalatéry. Mluvím s lidmi, které mám ráda. Mluvím s lidmi, které nemám ráda. Mluvím s některými lidmi, se kterými nesouhlasím na osobní úrovni. Ale i tak s nimi mám skvělé konverzace. Takže bych vás chtěla příštích zhruba 10 minut učit jak mluvit a jak naslouchat.
Now, I make my living talking to people: Nobel Prize winners, truck drivers, billionaires, kindergarten teachers, heads of state, plumbers. I talk to people that I like. I talk to people that I don’t like. I talk to some people that I disagree with deeply on a personal level. But I still have a great conversation with them. So I'd like to spend the next 10 minutes or so teaching you how to talk and how to listen.
Mnoho z vás již slyšelo spousty rad na toto téma. Něco jako že se máte dívat do očí, promyslet si zajímavá témata dopředu, dívat se, pokyvovat a usmívat se, abyste ukázali, že dáváte pozor, opakovat, co jste slyšeli nebo to shrnout. Tak na tohle všechno zapomeňte. Jsou to pitomosti.
Many of you have already heard a lot of advice on this, things like look the person in the eye, think of interesting topics to discuss in advance, look, nod and smile to show that you're paying attention, repeat back what you just heard or summarize it. So I want you to forget all of that. It is crap.
(smích)
(Laughter)
Není žádný důvod učit se, jak ukázat, že dáváte pozor, pokud pozor opravdu dáváte.
There is no reason to learn how to show you're paying attention if you are in fact paying attention.
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
A já jako profesionální moderátor používám naprosto tytéž dovednosti, které používám i v normálním životě. Takže vás naučím, jak dělat rozhovory s lidmi a to vám také nakonec pomůže zlepšit se v konverzaci. Naučíte se vést konverzaci, při níž nebudete plýtvat časem, nebo se nudit, a nikoho ani neurazíte.
Now, I actually use the exact same skills as a professional interviewer that I do in regular life. So, I'm going to teach you how to interview people, and that's actually going to help you learn how to be better conversationalists. Learn to have a conversation without wasting your time, without getting bored, and, please God, without offending anybody.
Všichni jsme už zažili skvělou konverzaci. Měli jsme ji někdy předtím. Víme, jaké to je. Ten typ konverzace, po které se cítíte zaujatí a inspirovaní nebo kdy cítíte opravdové spojení nebo, že jste byli perfektně pochopeni. Neexistuje jediný důvod, proč by taková nemohla být většina vašich interakcí.
We've all had really great conversations. We've had them before. We know what it's like. The kind of conversation where you walk away feeling engaged and inspired, or where you feel like you've made a real connection or you've been perfectly understood. There is no reason why most of your interactions can't be like that.
Mám na to 10 základních pravidel. Provedu vás všemi, ale upřímně, stačilo by, kdybyste zvládli jen jedno a už byste si užívali lepší konverzaci.
So I have 10 basic rules. I'm going to walk you through all of them, but honestly, if you just choose one of them and master it, you'll already enjoy better conversations.
Pravidlo 1: nedělejte víc věcí najednou. A tím nemyslím jen odložit svůj mobil, tablet, klíče od auta nebo cokoliv máte v ruce. Myslím tím, buďte přítomni. Buďte v tom okamžiku. Nepřemýšlejte o té hádce, co jste měli se svým šéfem. Nepřemýšlejte o tom, co budete mít k večeři. Jestli chcete vystoupit z konverzace, tak z ní prostě vystupte, nebuďte polovinou v ní a tou druhou mimo.
Number one: Don't multitask. And I don't mean just set down your cell phone or your tablet or your car keys or whatever is in your hand. I mean, be present. Be in that moment. Don't think about your argument you had with your boss. Don't think about what you're going to have for dinner. If you want to get out of the conversation, get out of the conversation, but don't be half in it and half out of it.
Pravidlo 2: Nepoučujte. Jestli chcete vyjádřit svůj názor, bez jakéhokoliv prostoru pro reakce, nebo diskuzi, opačný názor nebo poučení, napište blog.
Number two: Don't pontificate. If you want to state your opinion without any opportunity for response or argument or pushback or growth, write a blog.
(smích)
(Laughter)
Mám opravdu dobrý důvod, proč do své show nezvu politické experty: oni jsou totiž strašně nudní. Konzervativci budou nenávidět Obamu, potravinové lístky a potraty. Liberálové budou nenávidět velké banky, ropné korporace a Dicka Cheneyho. Naprosto předvídatelní. A vy nechcete být takoví. Musíte vstoupit do každé konverzace s tím, že se z ní něco můžete naučit. Proslulý psychiatr M. Scott Peck řekl, že opravdové naslouchání vyžaduje odložit sama sebe stranou. A občas to znamená odložit stranou váš osobní názor. Řekl, že když mluvčí cítí toto přijetí, stane se méně zranitelným a bude daleko pravděpodobnější, že posluchači otevře vnitřní hlubiny své mysli. Znova. Předpokládejte, že se máte co naučit.
Now, there's a really good reason why I don't allow pundits on my show: Because they're really boring. If they're conservative, they're going to hate Obama and food stamps and abortion. If they're liberal, they're going to hate big banks and oil corporations and Dick Cheney. Totally predictable. And you don't want to be like that. You need to enter every conversation assuming that you have something to learn. The famed therapist M. Scott Peck said that true listening requires a setting aside of oneself. And sometimes that means setting aside your personal opinion. He said that sensing this acceptance, the speaker will become less and less vulnerable and more and more likely to open up the inner recesses of his or her mind to the listener. Again, assume that you have something to learn.
Bill Nye: "Každý, koho potkáte, zná něco, co vy ne." Já to říkám takhle: Každý je na něco expert.
Bill Nye: "Everyone you will ever meet knows something that you don't." I put it this way: Everybody is an expert in something.
Pravidlo 3: Používejte otevřené otázky. V tomto si vezměte příklad z novinářů. Začínejte své otázky s kdo, co, kdy, kde, proč nebo jak. Pokud sestavíte komplikovanou otázku, dostanete na ní jednoduchou odpověď. Pokud se vás zeptám: "Byl jsi vyděšený?" tak zareagujete na to nejsilnější slovo ve větě, což je 'vyděšený' a odpověď bude: "Ano, byl" nebo "Ne, nebyl." "Byl jsi naštvaný?" "Ano, velmi naštvaný." Nechte je to popsat. Oni jsou ti, co to ví. Zkuste se jich ptát na věci jako: "Jaké to bylo?" "Jaký je to pocit?" Oni se pak totiž mohou na chvíli zastavit, a popřemýšlet o tom, a vy tak dostanete daleko zajímavější odpověď.
Number three: Use open-ended questions. In this case, take a cue from journalists. Start your questions with who, what, when, where, why or how. If you put in a complicated question, you're going to get a simple answer out. If I ask you, "Were you terrified?" you're going to respond to the most powerful word in that sentence, which is "terrified," and the answer is "Yes, I was" or "No, I wasn't." "Were you angry?" "Yes, I was very angry." Let them describe it. They're the ones that know. Try asking them things like, "What was that like?" "How did that feel?" Because then they might have to stop for a moment and think about it, and you're going to get a much more interesting response.
Pravidlo 4: Jděte s proudem. To znamená, že myšlenky se vám objeví v hlavě a vy je musíte pustit zase ven. Často slyšíme interview, kde host několik minut hovoří a pak najednou moderátor položí otázku, která vypadá, jako by přišla odnikud, nebo už byla zodpovězena. Moderátor nejspíš přestal před dvěma minutami poslouchat, protože ho napadla tahle opravdu chytrá otázka, a on ji prostě musel říci. A my děláme úplně to samé. Jen si sedíme, s někým se bavíme, a v tom si vzpomeneme, jak jsme tehdy v kavárně potkali Hugha Jackmana.
Number four: Go with the flow. That means thoughts will come into your mind and you need to let them go out of your mind. We've heard interviews often in which a guest is talking for several minutes and then the host comes back in and asks a question which seems like it comes out of nowhere, or it's already been answered. That means the host probably stopped listening two minutes ago because he thought of this really clever question, and he was just bound and determined to say that. And we do the exact same thing. We're sitting there having a conversation with someone, and then we remember that time that we met Hugh Jackman in a coffee shop.
(smích)
(Laughter)
A přestaneme poslouchat. V mysli vám vyskočí příběhy a myšlenky. Musíte je nechat přijít a odejít.
And we stop listening. Stories and ideas are going to come to you. You need to let them come and let them go.
Pravidlo 5: Jestli nevíte, tak to řekněte. Lidé v rádiu, zvláště v NPR, si více uvědomují, že jsou nahráváni, takže jsou opatrnější s tím, v čem se budou vydávat za experta a o čem prohlašují, že si tím jsou jisti. Dělejte to. Neriskujte. Řeči by neměly být prázdné.
Number five: If you don't know, say that you don't know. Now, people on the radio, especially on NPR, are much more aware that they're going on the record, and so they're more careful about what they claim to be an expert in and what they claim to know for sure. Do that. Err on the side of caution. Talk should not be cheap.
Pravidlo 6: Neporovnávejte své zkušenosti s jejich. Když říkají, že ztratili člena rodiny, nezačínejte o tom, jak jste vy ztratili člena rodiny. Jestli mluví o svých problémech v práci, nevykládejte jim, jak vy nenávidíte svou práci. Není to to samé. Nikdy to není to samé. Všechny prožitky jsou individuální. A navíc to není o vás. Nepotřebujete ten moment na dokázání toho, jak jste skvělí, nebo kolik jste si protrpěli. Někdo se jednou zeptal Stephena Hawkinga, jaké má IQ, a on řekl: "Nevím. Lidé, kteří se chvástají se svým IQ, jsou ubožáci."
Number six: Don't equate your experience with theirs. If they're talking about having lost a family member, don't start talking about the time you lost a family member. If they're talking about the trouble they're having at work, don't tell them about how much you hate your job. It's not the same. It is never the same. All experiences are individual. And, more importantly, it is not about you. You don't need to take that moment to prove how amazing you are or how much you've suffered. Somebody asked Stephen Hawking once what his IQ was, and he said, "I have no idea. People who brag about their IQs are losers."
(smích)
(Laughter)
Konverzace nejsou příležitostí pro vyzdvihování sebe sama.
Conversations are not a promotional opportunity.
Pravidlo 7: Snažte se neopakovat. Je to povýšenecké a vážně nudné a máme tendenci to dělat hodně. Zvláště v pracovních konverzacích, nebo rozhovorech s našimi dětmi, když máme něco zásadního, tak to opakujeme pořád znova a znova. Nedělejte to.
Number seven: Try not to repeat yourself. It's condescending, and it's really boring, and we tend to do it a lot. Especially in work conversations or in conversations with our kids, we have a point to make, so we just keep rephrasing it over and over. Don't do that.
Pravidlo 8: Nezabředávejte do detailů. Upřímně, lidi nezajímají roky, jména, přesná data, všechny ty detaily, které pracně dolujete z paměti. Lidi to nezajímá. Co je zajímá, jste vy. Zajímá je, jací jste, co máte společného. Takže zapomeňte na detaily. Vynechte je.
Number eight: Stay out of the weeds. Frankly, people don't care about the years, the names, the dates, all those details that you're struggling to come up with in your mind. They don't care. What they care about is you. They care about what you're like, what you have in common. So forget the details. Leave them out.
Pravidlo 9: Není to to poslední, ale je to to nejdůležitější. Poslouchejte. Nedokážu vám ani říct, kolik opravdu důležitých lidí prohlásilo, že naslouchání je nejspíš ta nejdůležitější schopnost, kterou můžete rozvíjet. Buddha řekl, cituji: "Když máte pusu otevřenou, neučíte se." A Calvin Coolidge řekl: "Nikdo se nikdy neproposlouchal k vyhazovu z práce."
Number nine: This is not the last one, but it is the most important one. Listen. I cannot tell you how many really important people have said that listening is perhaps the most, the number one most important skill that you could develop. Buddha said, and I'm paraphrasing, "If your mouth is open, you're not learning." And Calvin Coolidge said, "No man ever listened his way out of a job."
(smích)
(Laughter)
Proč si vzájemně nenasloucháme? Zaprvé, radši bychom mluvili. Když mluvím, mám to pod kontrolou. Nemusím poslouchat nic, co mě nezajímá. Jsem ve středu pozornosti. Můžu posílit svou identitu. Ale existuje jiný důvod: jsme rozptylováni. Průměrný člověk mluví rychlostí okolo 225 slov za minutu, ale umíme naslouchat až 500 slovům za minutu. Takže naše mysl doplňuje těch zbylých 275 slov. Heleďte, já vím, kolik to dá energie a úsilí, opravdu věnovat někomu pozornost, ale jestli to nedokážete udělat, pak nevedete konverzaci. Jste pak pouze dva lidé vykřikující sotva související věty na stejném místě.
Why do we not listen to each other? Number one, we'd rather talk. When I'm talking, I'm in control. I don't have to hear anything I'm not interested in. I'm the center of attention. I can bolster my own identity. But there's another reason: We get distracted. The average person talks at about 225 word per minute, but we can listen at up to 500 words per minute. So our minds are filling in those other 275 words. And look, I know, it takes effort and energy to actually pay attention to someone, but if you can't do that, you're not in a conversation. You're just two people shouting out barely related sentences in the same place.
(smích)
(Laughter)
Musíte si navzájem naslouchat. Stephen Covey to řekl velmi pěkně. Řekl: "Většina z nás neposlouchá s úmyslem porozumět. Posloucháme s úmyslem odpovědět."
You have to listen to one another. Stephen Covey said it very beautifully. He said, "Most of us don't listen with the intent to understand. We listen with the intent to reply."
Ještě jedno pravidlo, číslo 10: Buďte struční. zajímejte se o druhé lidi.
One more rule, number 10, and it’s this one: Be brief. Be interested in other people.
Víte, já jsem vyrostla s velmi slavným dědou, a měli jsme doma takový rituál. Lidé přicházeli mluvit s mými prarodiči a poté, co odešli, přišla za námi vždy moje máma, a řekla: "Víte, kdo to byl? Ta byla druhá za vítězkou Miss America. To byl starosta Sacramenta. Tahle vyhrála Pulitzerovu cenu. To je ruský baletní tanečník." A tak jsem vyrostla předpokládajíc, že má každý nějakou skrytou, skvělou vlastnost. A myslím si, že právě toto ze mě dělá dobrou moderátorku. Držím ústa zavřená, jak jen dokážu, ponechávám si otevřenou mysl, a jsem vždy připravena žasnout a nikdy nejsem zklamána.
You know, I grew up with a very famous grandfather, and there was kind of a ritual in my home. People would come over to talk to my grandparents, and after they would leave, my mother would come over to us, and she’d say, “Do you know who that was? She was the runner-up to Miss America. He was the mayor of Sacramento. She won a Pulitzer Prize. He's a Russian ballet dancer." And I kind of grew up assuming everyone has some hidden, amazing thing about them. And honestly, I think it's what makes me a better host. I keep my mouth shut as often as I possibly can. I keep my mind open. And I’m always prepared to be amazed, and I'm never disappointed.
Dělejte to stejné. Jděte ven, mluvte s lidmi, poslouchejte lidi, a hlavně buďte připraveni žasnout.
You do the same thing. Go out, talk to people, listen to people, and, most importantly, be prepared to be amazed.
Děkuji.
Thanks.
(potlesk)
(Applause)