Budu se chtít vsadit, že jsem ten nejhloupější chlápek v místnosti protože jsem nemohl prolézt školou. Strašně jsem s ní zápasil. Ale už ve svém raném věku jsem věděl, že mám rád peníze a business, a taky jsem miloval to podnikání věcí. A tak jsem byl vychován jako podnikatel. A byl jsem doposud silně fascinován -- a až doteď jsem o tom s nikým nemluvil -- takže toto je vlastně poprvé, kdy se o tom někdo dozví, ovšem kromě mé ženy před třemi dny, která vtipně poznamenala "O čem to mluvíš?" a tak jsem jí řekl to co teď vám -- že si myslím, že nám uniká příležitost najít tyto děti, které mají schopnosti podnikatelů, a vychovat je, nebo jim ukázat, že být podnikatelem je vlastně bezva věc. Že to není nic špatného a nebo ostudného, což se v některých kruzích úplně takto nevnímá.
I would be willing to bet I'm the dumbest guy in the room, because I couldn't get through school; I struggled with school. But I knew at a very early age that I loved money, I loved business and I loved this entrepreneurial thing. I was raised to be an entrepreneur. What I've been really passionate about ever since -- and I've never spoken about this ever, until now -- so this is the first time anyone's heard it, except my wife, three days ago. She said, "What are you talking about?" I told her that I think we miss an opportunity to find these kids who have the entrepreneurial traits, and to groom them or show them that being an entrepreneur is actually a cool thing. It's not something that is a bad thing and is vilified, which is what happens in a lot of society.
Když jako děti vyrůstáme, máme sny. A máme vášně, a máme vize. A tak nějak se ty věci pak poztrácejí. Místo toho nám je říkáno, že musíme studovat usilovněji, nebo že se máme více soustředit na učitele. Mí rodiče mi zařídili učitele francouzštiny a já jsem v ní stejně pořád špatný. Před dvěma lety jsem byl hodnocen jako nejlepší lektor v masters podnikatelském programu university MIT. Jednalo se o sérii přednášek před skupinami podnikatelů z celého světa. Když jsem byl druhák, vyhrál jsem řečnickou soutěž v mém městě, ale nikdo nikdy neřekl "Podívej, to dítě umí dobře mluvit. Neumí se soustředit, ale miluje pobíhat okolo a motivovat lidi." Nikdo neřekl: "Sežeňte mu lektora na řečnictví." Řekli, že mi seženou lektora na to, co mi nejde.
Kids, when we grow up, have dreams, and we have passions, and we have visions, and somehow we get those things crushed. We get told that we need to study harder or be more focused or get a tutor. My parents got me a tutor in French, and I still suck in French. Two years ago, I was the highest-rated lecturer at MIT's Entrepreneurial Master's Program. It was a speaking event in front of groups of entrepreneurs from around the world. When I was in grade two, I won a citywide speaking competition, but nobody had ever said, "Hey, this kid's a good speaker. He can't focus, but he loves walking around and getting people energized." No one said, "Get him a coach in speaking." They said, get me a tutor in what I suck at.
Takže děti projevují tyto znaky. A my je musíme začít vnímat. Myslím, že bychom měli vychovávat děti podnikateli namísto např. právníky. Ale bohužel školní systém vychovává tento svět jinak "Hej, a co se takhle stát právníkem nebo doktorem," a nám uniká příležitost, protože nikdo nikdy neřekne: "Hej, tak buď podnikatel." Podnikatelé jsou lidé, -- a v této místnosti jich máme plno -- kteří mají myšlenky a vášně, nebo vidí potřeby ostatních na světě, a rozhodnou se že je naplní. A pak věnují veškeré své úsilí tomu, aby se tak skutečně stalo. A mají schopnosti získat si skupinky lidí okolo nich a využít jejich podporu pro budování toho snu. A já si myslím, že kdybychom motivovali děti aby přijaly myšlenky na podnikání už ve velmi mladém věku, mohli bychom změnit spoustu problémových věcí tohoto světa. Na každý takový problém totiž někde venku existuje řešení. A jako malé dítě si neřeknete, že se to nemůže stát, protože jste příliš hloupí abyste si uvědomili, že řešení je příliš složité.
So as kids show these traits -- and we need to start looking for them -- I think we should be raising kids to be entrepreneurs instead of lawyers. Unfortunately, the school system is grooming this world to say, "Let's be a lawyer," or, "Let's be a doctor." We're missing that opportunity, because no one ever says, "Hey, be an entrepreneur." Entrepreneurs are people -- we have a lot of them in this room -- who have ideas and passions or see these needs in the world and decide to stand up and do it. And we put everything on the line to make that stuff happen. We have the ability to get the groups of people around us that want to build that dream with us. And I think if we could get kids to embrace the idea at a young age, of being entrepreneurial, we could change everything in the world that's a problem today. Every problem out there, somebody has the idea for. And as a young kid, nobody can say it can't happen, because you're too dumb to realize that you couldn't figure it out.
Myslím, že jako společnost a rodiče máme závazek začít učit naše děti rybařit místo podávání jim čerstvých ryb. Staré přísloví říká: "Dejte člověku rybu a nakrmíte ho na jeden den. Naučte ho rybařit a nakrmíte ho na celý život." Pokusme se naučit naše děti stát se podnikaví, takové, které jeví tyto známky, podobně jako učíme děti s nadáním pro vědu aby se věnovaly vědě. Co kdybychom viděli ty, které mají podnikatelské vlohy a naučili je být podnikateli? Mohli bychom mít všechny tyto děti zakládající firmy namísto čekání na letáky od vlády.
I think we have an obligation as parents and a society to start teaching our kids to fish instead of giving them the fish -- the old parable: "Give a man a fish, you feed him for a day. Teach a man to fish, you feed him for a lifetime." If we can teach our kids to be entrepreneurial, the ones that show the traits to be, like we teach the ones who have science gifts to go on in science, what if we saw the ones with entrepreneurial traits and taught them to be entrepreneurs? We could have these kids spreading businesses instead of waiting for government handouts.
Co bychom měli udělat je naučit naše děti věci, které by dělat neměly. Nebij, nekousej, nenadávej. V dnešní době učíme naše děti hledat dobrá místa, přirozeně, a školní systém je učí hledat zaměstnání jako lékař nebo právník nebo účetní nebo zubař nebo učitel anebo pilot. A média hlásají, že je skutečně cool být modelka nebo zpěvačka nebo uznávaný sportovec jako hokejista Sidney Crosby. Naše MBA studijní programy neučí děti jak se stát podnikateli. Důvod, proč jsem se snažil MBA programu vyvarovat -- jiný než ten, že jsem se nemohl na žádný dostat, protože jsem měl 61procentní průměr ze střední školy a tak se 61procentním průměrem mne přijala jediná škola v kanadě, Carlton -- důvod je ten, že MBA programy neučí děti být podnikateli. Učí je sebrat se a jít pracovat do velké korporace.
What we do is teach our kids the things they shouldn't do: don't hit; don't bite; don't swear. Right now we teach our kids to go after really good jobs; the school system teaches them to go after things like being a doctor and being a lawyer and being an accountant and a dentist and a teacher and a pilot. And the media says it's really cool if we could go out and be a model or a singer or a sports hero like Luongo or Crosby. Our MBA programs do not teach kids to be entrepreneurs. The reason I avoided an MBA program, other than that I didn't get into any, since I had a 61 percent average out of high school, then a 61 percent average at the only school in Canada that accepted me, Carlton, is that our MBA programs don't teach kids to be entrepreneurs. They teach them to work in corporations.
Ale kdo tyto korporace zakládá? Jsou to právě tito náhodní a ojedinělí lidé. Dokonce v populární literatuře, jediná kniha, kterou jsem našel -- a ta by měla být na vašem seznamu knih k přečtení -- jediná kniha kterou jsem kdy vůbec našel, která dělá z podnikání hrdinskou činnost je "Atlas Shrugged." Vše ostatní na tomto světě se snaží dívat na podnikatele a říkat že jsme špatní lidé. Podívám se na mou vlastní rodinu. Oba moji dědečkové byli podnikatelé. Můj otec byl podnikatel. Podobně můj bratr a sestra a já, všichni vlastníme společnosti. A rozhodli jsme se začít tyto firmy protože je to to jediné místo, kam skutečně zapadneme. Do normálního světa nezapadáme. Nemohli bychom pracovat pro někoho jiného, protože jsme příliš tvrdohlaví a máme zvláštní schopnosti.
So who's starting these companies? It's these random few people. Even in popular literature, the only book I've ever found -- and this should be on all your reading lists -- the only book I've ever found that makes the entrepreneur a hero is "Atlas Shrugged." Everything else in the world looks at entrepreneurs and says we're bad people. I look at even my family. Both my grandfathers and my dad were entrepreneurs. My brother, sister and I, all three of us own companies as well. We all decided to start these things because it's the only place we fit. We didn't fit in normal work; we couldn't work for somebody else, we're stubborn and we have all these other traits.
Ale děti by také mohly být podnikateli. Jsem velkou součástí některých globálních organizací například "Podnikatelské Organizace" nebo "Organizace Mladých Prezidentů". Právě jsem se vrátil z Barcelony z konference Organizace Mladých Prezidentů, a každý, s kým jsem tam hovořil, - každý z podnikatelů - zápasil s výsledky ve škole. Já mám diagnostikováno 18 z 19 znaků poruchy pozornosti. Takže tohle všechno okolo mne dost znervózňuje. (smích) Možná je to právě ten důvod proč teď trochu panikařím -- tedy kromě toho všeho kofeinu a cukru, který jsem měl -- ale tohle je skutečně strašidelné pro podnikatele. Porucha pozornosti, bipolární porucha. Vědli jste, že bipolární poruše se přezdívá porucha ředitelů? Ted Turner jí má. Steve Jobs jí má. A tři zakladatelé společnosti Netscape jí mají. A mohl bych pokračovat. Děti -- u nich tyto znaky můžete rozpoznat. A místo toho jim dáváme Ritalin a říkáme: "Nebuď tak podnikavým jedincem, zapadni do toho unifikovaného systému a staň se studentem." Je mi líto, ale podnikatelé nejsou studenti. Jsme rychlíci. Umíme sami zjistit jak věci jsou. Kradl jsem eseje. Podváděl jsem při zkouškách. Najímal jsem si studenty, aby za mne psali práce na univerzitě, celkem na 13 po sobě jdoucích prací. Ale podnikatel nedělá účetnictví. Podnikatel si najímá účetní. Já jsem na to jen přišel o trochu dříve.
But kids could be entrepreneurs as well. I'm a big part of a couple organizations called the Entrepreneurs' Organization and the Young Presidents' Organization. I just came back from speaking in Barcelona at the YPO global conference. And everyone I met over there who's an entrepreneur struggled with school. I have 18 out of the 19 signs of attention deficit disorder diagnosed. So this thing right here is freaking me out. (Laughter) It's probably why I'm a bit panicked, other than all the caffeine I've had and the sugar. But this is really creepy for an entrepreneur. Attention deficit disorder, bipolar disorder. Do you know that bipolar disorder is nicknamed the CEO disease? Ted Turner's got it. Steve Jobs has it. All three of the founders of Netscape had it. I could go on and on. Kids -- you can see these signs in kids. And we're giving them Ritalin and saying, "Don't be an entrepreneurial type. Fit into this other system and try to become a student." Sorry, entrepreneurs aren't students. We fast-track. We figure out the game. I stole essays. I cheated on exams. I hired kids to do my accounting assignments in university for 13 consecutive assignments. But as an entrepreneur, you don't do accounting, you hire accountants. So I just figured that out earlier.
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
Alespoň umím přiznat, že jsem na výšce podváděl; většina z vás ne. A už mne také citovali -- a já jsem řekl autorce té knihy -- už mne také citovali přesně v tom samém univerzitním skriptu na každé kanadské univerzitě a vysoké škole. V účetnictví pro manažery, v kapitole osm. Já otevírám kapitolu osm proslovem o plánování. A jsem řekl autorce po interview, že jsem podváděl v tom samém předmětu. A jí to připadalo tak legrační, že to raději vynechala.
At least I can admit I cheated in university; most of you won't. I'm also quoted -- and I told the person who wrote the textbook -- I'm now quoted in that exact same university textbook in every Canadian university and college studies -- in managerial accounting, I'm chapter eight. I open up chapter eight, talking about budgeting. I told the author, after they did my interview, that I cheated in that same course.
Ale u dětí můžete tyto znaky snadno rozpoznat. Definice podnikatele je "člověk, který organizuje, provozuje a předvídá risk u podniku, který vede." To neznamená, že musíte absolvovat MBA studium. To neznamená, že musíte za každou cenu prolézt školu. To pouze znamená, že musíte mít dobrý vnitřní pocit z toho mála věcí. A často je nám správně kladena otázka jestli je to výchovou nebo přirozené. Je to to první nebo to druhé? Co je to? Nemyslím že je to jen jedno z nich. Ale může to být obojí. Byl jsem vychován jako podnikatel.
She thought it was too funny to not include it. But kids, you can see these signs in them. The definition of entrepreneur is "a person who organizes, operates and assumes the risk of a business venture." That doesn't mean you have to go to an MBA program, or that you have to get through school. It just means that those few things have to feel right in your gut. We've heard, "Is it nurture or is it nature?" Right? Is it thing one or thing two? What is it? Well, I don't think it's either. I think it can be both. I was groomed as an entrepreneur.
Když jsem jako malé dítě vyrůstal, neměl jsem na výběr. protože jsem to byl naučen ve velmi raném věku -- když si můj otec uvědomil, že já nezapadnu do čehokoli ostatního, co se mne snažili naučit ve škole -- takže mne naučil pochopit obchod ve velmi raném věku. Vychovával nás, všechny tři z nás, abychom neměli rádi myšlenku chodit někam do zaměstnání a aby se nám líbilo zakládat společnosti které by mohly dát práci jiným lidem.
When I was growing up as a young kid, I had no choice, because I was taught at a very early age, when my dad realized I didn't fit into everything else that was being taught to me in school, that he could teach me to figure out business at an early age. He groomed us, the three of us, to hate the thought of having a job and to love the fact of creating companies
Můj první business, to mi bylo sedm let, byl ve Winnipegu. Ležel jsem v pokoji s telefonem s dlouhým kabelem a obvolával jsem všechny čistírny ve Winnipegu abych zjistil, kolik mi každá čistírna zaplatí za ramínka na saka. A moje matka přišla do místnosti a řekla: "Kde chceš sehnat ramínka na saka na prodej čistírnám?" A já na to: "Pojď se podívat do sklepa." Šli jsme tam a já otevřel skříňku, a v ní bylo asi tak tisíc ramínek, která jsem nasbíral. Protože když jsem řekl, že si jdu ven hrát s dětmi, obcházel jsem sousedy a sbíral ramínka na saka a nosil je do sklepa abych je mohl prodat. Viděl jsem jí totiž pár dní předtím v čistírně, kdy platila asi dva centy za ramínko, bylo to v té době normální. Tak jsem si řekl: "ale tady je přece všude dost ramínek, stačí je jenom posbírat." A jelikož jsem věděl, že by mi to nedovolila, tak jsem šel a udělal to sám. Naučilo mne to, že se s lidmi dá docela dobře vyjednávat. Jeden člověk mi nabídl tři centy a já jsem ho přemluvil na tři a půl. V sedmi letech už jsem tak věděl, že se dá obchodovat i se zlomkem centu, a že lidé to mohou zaplatit tak, že se množství znásobí. V sedmi letech jsem to už věděl. Dostal jsem tři a půl centu za tisícovku ramínek.
where we could employ other people. My first business venture: I was seven years old, in Winnipeg. I was in my bedroom with one of those long extension cords, calling all the dry cleaners in Winnipeg to find out how much they'd pay me for coat hangers. And my mom came into the room and said, "Where are you going to get the hangers to sell to the dry cleaners?" And I said, "Let's go look in the basement." We went down to the basement, and I opened up this cupboard. There was about 1,000 hangers that I'd collected, because, when I told her I was going out to play, I was going door to door in the neighborhood to collect hangers to put in the basement, because I saw her a few weeks before that -- you could get paid, they used to pay two cents per coat hanger. So I was like, well, there's all kinds of hangers, so I'll just go get them. I knew she wouldn't want me to get them, so I just did it anyway. And I learned that you could actually negotiate with people. This one guy offered me three cents and I got him up to three and a half. I even knew at seven years old that I could get a fractional percent of a cent, and people would pay it, because it multiplied up. At seven years old I figured it out.
Podomně jsem prodával rámečky na značky. Můj otec mne donutil najít někoho, kdo by mi je prodal velkoobchodně. A v devíti letech jsem chodil po ulicích Sudbury a zvonil na každé dveře a prodával rámečky na značky. Jednoho zákazníka si pamatuju jako dnes, protože jsem s některými podnikal další věci, například prodával noviny. A tenhle ode mne nikdy noviny nekoupil. Ale já jsem byl přesvědčený, že ode mne koupí rámeček na značku. A on na to: "Ale já žádnou nepotřebuji." A já mu řekl: "Ale máte přece dvě auta... " -- bylo mi devět. Řekl jsem mu: "Ale máte přece dvě auta a nemáte na nich rámečky." A on řekl: "Já vím." A já povídám: "Ale to auto tady má jednu značku úplně zmačkanou." A on řekl: "Ano, to je auto mé ženy." A já:" Dobře, tak proč nevyzkoušet jeden na předek auta vaší ženy a uvídíme jestli značka vydrží déle." Takže jsem věděl, že dvě auta po dvou rámečkách jsou čtyři. A když jsem nemohl prodat čtyři, prodal jsem alespoň jeden. Naučil jsem se to ve velmi mladém věku.
I got three and a half cents for 1,000 hangers. I sold license plate protectors door to door. My dad actually made me go find someone who would sell me them at wholesale. At nine years old, I walked around in the city of Sudbury selling license-plate protectors door to door. And I remember this one customer so vividly -- I also did some other stuff with these clients, I sold newspapers, and he wouldn't buy a newspaper from me, ever. But I was convinced I was going to get him to buy a license-plate protector. And he's like, "We don't need one." I said, "But you've got two cars." Remember, I'm nine years old. I'm like, "You have two cars and they don't have license-plate protectors. And this car has one license plate that's all crumpled up." He said, "That's my wife's car." I said, "Why don't we test one on her car and see if it lasts longer?" So I knew there were two cars with two license plates on each. If I couldn't sell all four, I could at least get one. I learned that at a young age.
Také jsem spekuloval s komixy. Bylo mi zhruba deset, začal jsem prodávat komixy na naší chatě v Gregorian Bay. Jel jsem na kole na konec pláže a koupil komixy od chudých dětí. Pak jsem přejel na druhý konec pláže a prodal je bohatým dětem. To mne naučilo nakupovat výhodně a prodávat dráže. Když máš poptávku tam, kde jsou peníze, nesnaž se prodávat chudým dětem; nemají peníze. Jdi si pro ně k bohatým, tam jsou. To je samozřejmé, že. Je to jako s recesí. Je tu recese. Ale je tu pořád 13 biliónů dolarů obíhajících v ekonomice USA. Dojeďte si pro nějaké. To jsem se naučil už ve velmi mladém věku. Taky jsem se naučil nikdy nezveřejnit zdroj. Dostal jsem nakládačku po zhruba čtyřech týdnech, když jedno z bohatých dětí zjistilo kde kupuji komixy, a jemu se nelíbil fakt, že musel platit více.
I did comic book arbitrage. When I was about 10 years old, I sold comic books out of our cottage on Georgian Bay. I would go biking up to the end of the beach, buy all the comics from the poor kids, then go back to the other end of the beach to sell them to the rich kids. It was obvious to me: buy low, sell high. You've got this demand over here that has money. Don't try to sell to the poor kids; they don't have cash. The rich people do. Obvious, right? It's like a recession. So there's a recession. There's still 13 trillion dollars circulating in the US economy. Go get some of that. I learned that at a young age. I also learned, don't reveal your source: I got beat up after four weeks of this, because one of the rich kids found out where I was buying my comics,
Taky jsem byl donucen v deseti roznášet noviny. Neměl jsem vůbec rád roznášení novin, ale můj otec mi v deseti řekl: "to bude tvůj další business." Takže mi nezařídil jednu trasu roznášky, ale rovnou dvě, a chtěl po mně abych najal někoho na tu druhou, což jsem taky udělal, a pak jsem si uvědomil, že ze zpropitného byla nějvětší část výdělku. Takže jsem chodil vyúčtovat platby a sbírat kapesné pro obě trasy roznášky. Takže ten druhý kluk jen dovážel. Tak jsem si uvědomil, jak se vydělávají peníze. V tuto chvíli už bylo jasné, že se ze mně nestane zaměstnanec.
and didn't like that he was paying more. I was forced to get a paper route at 10 years old. I didn't want a paper route, but my dad said, "That's your next business." Not only did he get me one, but I had to get two. He wanted me to hire someone to deliver half the papers, which I did. Then I realized: collecting tips is how you made all the money. So I'd collect tips and get payment. I would collect for the papers -- he could just deliver them. Because then I realized I could make money. By this point, I was definitely not going to be an employee.
(smích)
(Laughter)
Můj otec vlastnil podnik na opravu aut a přístrojů, a všude se válela spousta součástek. Byly z velké části z mosazi a mědi. Tak jsem se ho zeptal co s nimi chce dělat a on řekl, že je všechny vyhodí. Tak povídám: "Ale nezaplatil by za to někdo?" A on: "Možná ano." V deseti letech -- takže 34 let zpátky. Viděl jsem v těchto věcech příležitosti. Viděl jsem peníze v odpadu. A tak jsem začal objíždět všechny opravny na kole a sbírat od nich součástky k vyhození. A v sobotu mne otec odvezl do sběrných surovin, kde mi za ně zaplatili. Mně to tenkrát připadalo neskutečně cool. A překvapivě, o 30 let později jsem založil 1-800-MÁŠ-ODPAD? a začal tím také vydělávat peníze.
My dad owned an automotive and industrial repair shop. He had all these old automotive parts lying around. They had this old brass and copper. I asked what he did with it, and he said he just throws it out. I said, "Wouldn't somebody pay for that?" And he goes, "Maybe." Remember: at 10 years old, 34 years ago, I saw opportunity in this stuff, I saw there was money in garbage. And I collected it from the automotive shops in the area on my bicycle. Then my dad would drive me on Saturdays to a scrap metal recycler where I got paid. And I thought that was kind of cool. Strangely enough, 30 years later, we're building 1-800-GOT-JUNK?
Také jsem vytvářel polštářky na špendlíky když mi bylo jedenáct. dělali jsme tyto polštářky na Svátek Matek pro naše matky. Takový polštářek se přidělal na dřevěné kolíčky -- které se používaly na věšení prádla venku -- a ty kolíčky jste spojili do židličky a přišili jste k ní hotový malý polštářek, a tak vznikl polštářek na špendlíky. Protože lidé byli zvyklí šít, potřebovali polštářek na špendlíky. Ale já jsem si uvědomil, že musím mít na výběr. Nabarvil jsem část z nich nahnědo. A když jsem šel od domu k domu, nebylo to: "Chcete jeden koupit?" Ale bylo to: "Kterou barvu byste chtěla?" Bylo mi deset, a vy byste mi tenrát neřekli ne, specielně proto, že jsem měl na výběr z čiré a hnědé barvy. Takže i tuto lekci jsem se naučil v mladém věku.
and making money off that, too. I built these little pincushions when I was 11 years old in Cubs. We made these pincushions for our moms for Mother's Day out of wooden clothespins -- when we used to hang clothes on clotheslines outside. And you'd make these chairs. And I had these little pillows that I would sew up. And you could stuff pins in them. Because people used to sew and they needed a pincushion. But I realized you had to have options, so I spray-painted a whole bunch of them brown, so when I went to the door, it wasn't, "Do you want to buy one?" It was, "Which color would you like?" I'm 10 years old; you're not going to say no, especially if you have two options, the brown one or the clear one. So I learned that lesson at a young age.
A zjistil jsem, že manuální práce je obtížná. Například sekání trávníků. Ale protože jsem sekal trávníky u sousedů celé léto za peníze, naučilo mne to, že opakovaný zisk od jednoho zákazníka je úžasná věc. Že když získám klienta jednou, a každý týden od něj dostanu zaplaceno, že to je stokrát lepší než se mu snažit prodat polštářek na špendlíky jen jednou. Protože oni jich více nekoupí. Takže i model opakujícího se zisku jsem uměl už odmala.
I learned that manual labor really sucks. Right, like cutting lawns is brutal. But because I had to cut lawns all summer for all of our neighbors and get paid to do that, I realized that recurring revenue from one client is amazing, that if I land this client once, and every week I get paid by that person, that's way better than trying to sell one clothespin thing to one person, because you can't sell them more. So I love that recurring revenue model I started to learn at a young age.
Pamatujte, že já jsem byl takto vychováván. Nesměl jsem mít zaměstnání. Taky jsem dělal caddyho. Šel jsem na golfové hřiště a nosil hole lidem. Ale uvědomil jsem si, že na tom golfovém hřišti byl kopec, směrem ke 13. jamce, zkrátka krpál. A lidé nikdy nechtěli sami nosit bagy až nahoru. Tak jsem tam seděl v zahradním křesílku a jen čekal až půjde někdo okolo, kdo nemá caddyho. Vynášel jsem jim golfové bagy nahoru za dolar. Mezitím, moji kolegové pracovali pět hodin, tahali celou dobu nějaký bag a dostali 10 dolarů. A já: "Hmm, to je dost nanic, pracovat celých pět hodin. To nedává smysl." A tak jsem našel způsob, jak vydělat více peněz rychleji.
Remember, I was being groomed to do this. I was not allowed to have jobs. I would go to the golf course and caddy for people, but I realized there was this one hill on our golf course, the 13th hole, that had this huge hill, and people could never get their bags up it. So I'd sit there in a lawn chair and carry for all the people who didn't have caddies. I'd carry their golf bags to the top; they'd pay me a dollar, while my friends worked for hours hauling some guy's bag around for 10 bucks. I'm like, "That's stupid. You have to work for five hours.
Každý týden jsem koupil rychlé špunty v obchodu na rohu a pak jsem je donášel starým 70letým dámám ke hraní bridže. A ony mi přitom nadiktovaly objednávky na příští týden. Donesl jsem jim rychlé špunty a dostal zaplaceno dvakrát. A to byl mnou obsluhovaný trh. Na to nebyl potřeba kontrakt. Jen jste potřebovali vědět kde je nabídka, poptávka a zákaznictvo schopné nakupovat. Tyto dámy nikdy nešly za někým jiným, protože mne měly rády, a to mi bylo tak nějak jasné.
That doesn't make sense. Figure out a way to make more money faster. Every week, I'd go to the corner store and buy all these pops, Then I'd deliver them to these 70-year-old women playing bridge. They'd give me their orders for the following week. I'd deliver pop and charge twice. I had this captured market. You didn't need contracts, you just needed to have a supply and demand and this audience who bought into you. These women weren't going to go to anybody else because they liked me, and I kind of figured it out.
Také jsem chodil hledat golfové míčky. Všichni ostatní hledali v křoví nebo v příkopech a jámách. A já: "Kašlu na to, všechny jsou v rybníku, kam se nikomu nechce." Tak jsem vlezl do rybníka, a hledal a zdvihal míčky prsty na nohou. Prostě našlápl, a pak nohou zvedl. Nedá se to tu předvést. Takhle jsem sbíral míčky a nacpal je do plavek, až jsem jich měl pár stovek. Ale problém byl, že lidé nechtěli staré golfové míčky. Tak jsem je prostě zabalil. Ve svých 12 letech, že. Měl jsem tři způsoby balení. Míčky Pinnacle a DHH, a ostatní velmi pěkné se prodávaly za dva dolary za kus. Další balení bylo s neošoupanými, ty se prodávaly za 50 centů za kus. A pak jsem prodal 50 kusů naráz z těch nejhorších, které se daly dobře použít třeba na trénink.
I went and got golf balls from golf courses. But everybody else was looking in the bush and looking in the ditches for golf balls. I'm like, screw that. They're in the pond. And nobody's going into the pond. So I'd go into the ponds and crawl around and pick them up with my toes, just pick them up with both feet. You can't do it onstage. You get the golf balls, throw them in your bathing suit trunks and when you're done, you've got a couple hundred of them. But the problem is, people didn't want all the golf balls. So I just packaged them. I'm like 12, right? I packaged them up three ways. I had the Pinnacles, DDHs and the really cool ones. Those sold for two dollars each. Then I had the good ones that didn't look crappy: 50 cents each. And then I'd sell 50 at a time of all the crappy ones. And they could use those for practice balls.
Taky jsem na střední prodával sluneční brýle všem dětem co tam studovaly. Tohle byla skutečně věc, která nutila ostatní vás nenávidět jenom proto, že se stále snažíte získat peníze od všech kamarádů okolo. Ale platilo to složenky. Prodal jsem spousty slunečních brýlí, a když mi to pak zakázali -- zavolali si mne do ředitelny a řekli mi, že to nemůžu na škole dělat -- obešel jsem benzinky a prodal spousty brýlí jim a nechal je prodat spoustu brýlí jejich zákazníkům. To bylo cool, protože jsem získal partnery. Myslím, že to bylo tak ve 14.
I sold sunglasses when I was in school, to all the kids in high school. This is what really kind of gets everybody hating you, because you're trying to extract money from all your friends all the time. But it paid the bills. So I sold lots and lots of sunglasses. Then when the school shut me down -- they called me into the office and told me I couldn't do it -- I went to the gas stations and sold lots of them to the gas stations and had the gas stations sell them to their customers. That was cool because then, I had retail outlets. I think I was 14.
Taky jsem úplně zaplatil můj první ročník na univerzitě v Carltonu podomním prodejem vaků na víno. Víte, že do takového vaku se vešlo přes litr rumu a dvě láhve coly? Jasně, že? Ano, ale víte co? Nacpete si to do šortek, a když jdete na fotbal, máte chlast zadarmo. Každý si je koupil. Nabídka, poptávka, velká příležitost. Taky jsem je prodával jako značkové za pětinásobek ceny. Natiskl jsem na ně univerzitní logo.
Then I paid my entire way through first year of university at Carlton by selling wineskins door to door. You know you can hold a 40-ounce bottle of rum and two bottles of coke in a wineskin? So what, right? But you know what? Stuff that down your shorts when you go to a football game, you can get booze in for free. Everybody bought them. Supply, demand, big opportunity. I also branded it, so I sold them for five times the normal cost. It had our university logo on it.
Když máte děti, učíte je a kupujete jim hry, ale proč jim nedáváte hry, když mají podnikatelské schopnosti, takové hry, které by živily jejich potřebu stát se podnikateli? Proč je neučíte nemrhat penězi? Pamatuju se, jak jsem musel dojít až doprostřed ulice v Banffu v Albertě, protože jsem zahodil penny na ulici. A můj otec řekl: "Jdi a zvedni to." Řekl: "Pracoval jsem sakra tvrdě na ty peníze, nechci tě už nikdy vidět jimi mrhat." Tuhle lekci si pamatuju do dneška.
You know, we teach our kids and we buy them games, but why don't we get them games, if they're entrepreneurial kids, that nurture the traits you need to be entrepreneurs? Why don't you teach them not to waste money? I remember being told to walk out into the middle of a street in Banff, Alberta. I'd thrown a penny out in the street, and my dad said, "Go pick it up. I work too damn hard for my money. I'm not going to see you waste a penny."
Odměňování učí děti špatným návykům. Zasloužené odměny naopak učí děti přemýšlet o práci. A podnikatel neočekává automaticky výplatní pásku. Odměňování vychovává děti v mladém věku přemýšlet o výplatní pásce. To je podle mého špatně, když chcete vychovat podnikatele. To co teď učím své děti -- mám dvě, devět a sedm -- je chodit okolo domu a na zahradě, a přemýšlet o věcech, které je třeba udělat. Přijít ke mně a říct mi to. Nebo k nim přijdu a řeknu: "Tohle potřebuju mít hotové." A pak děláme víte co? Vyjednáváme. Oni zjišťují co to přesně je, a potom vyjednáváme kolik za to dostanou. A tak nemají výplatní pásku, mají daleko více možností jak na věci přijít, a ještě se k tomu učí vyjednávat nebo také hledat příležitosti.
I remember that lesson to this day. Allowances teach kids the wrong habits. Allowances, by nature, are teaching kids to think about a job. An entrepreneur doesn't expect a regular paycheck. Allowance is breeding kids at a young age to expect a regular paycheck. That's wrong, for me, if you want to raise entrepreneurs. What I do with my kids, nine and seven, is teach them to walk around the house and the yard, looking for stuff that needs to get done. Come and tell me what it is. Or I'll say, "Here's what I need done." And then, you know what we do? We negotiate. They go around looking for what it is, then we negotiate what they'll get paid. They don't have a regular check, but they have opportunities to find more stuff, and learn the skill of negotiating and of finding opportunities.
Takhle je třeba vychovávat. Každé moje dítě má dvě kasičky. polovina peněz, které vydělají mebo dostanou darem, polovina z nich jde na jejich domácí účet, a druhá jde na účet na hračky. Cokoliv z účtu na hračky může být utraceno za co si jen přejí. A ta část z domácího účtu, každých šest měsíců, jde do banky. Oni tam jdou se mnou. A pak každý rok odcházejí peníze k jejich brokerovi. Obě moje sedmi- a devítileté děti mají vlastního akciového brokera. Učím je tím posílit ten pocit spoření. Rozčilují mně ti třicátníci, když říkají: "Hmm, možná bych si měl otevřít penzijní připojištění." Zatraceně, už jste zmeškali 25 let. Můžete tyto návyky naučit malé děti, dokud je to ještě nebolí.
You breed that kind of stuff. Each of my kids has two piggy banks. Fifty percent of all the money they earn goes in their house account, 50 percent goes in their toy account. The toy account, they spend on whatever they want. The 50 percent in their house account, every six months, goes to the bank. they walk up with me. Every year, all the money in the bank goes to their broker. Both my nine- and seven-year-olds have a stockbroker already. I'm teaching them to force that savings habit. It drives me crazy that 30-year-olds are saying, "Maybe I'll start contributing to my RSP now." Shit, you've missed 25 years. You can teach those habits to young kids,
Nečtěte jim pohádky na dobrou noc pokaždé. Možná tak čtyři noci jim čtěte vy a další tři noci je nechte vyprávět. Posaďte se k nim, dejte jim čtyři věci, červené triko, modrou kravatu, klokana a notebook, a nechte je povědět vám příběh o těchto čtyřech věcech. Moje děti tohle už dávno umí. Učí je to prodat, učí je to kreativitě; učí je to myslet na vlastní triko. Dělejte takové věci a mějte u toho všichni legraci.
when they don't even feel the pain yet. Don't read bedtime stories every night -- maybe four nights of the week, and three nights, have them tell stories. Why don't you sit down with kids and give them four items, a red shirt, a blue tie, a kangaroo and a laptop, and have them tell a story about those four things? My kids do that all the time. It teaches them to sell, teaches them creativity, teaches them to think on their feet. Do that kind of stuff, have fun with it.
Nechte děti předstoupit před skupinu a mluvit, i třeba jenom před jejich kamarády, a nechte je hrát si na proslovy. To jsou podnikatelské schopnosti, které chcete pěstovat. Ukažte jim také, jak vypadají dobří a špatní zaměstnanci. Ukažte jim zaměstnance mrzouty. Když někde uvidíte mizerný servis zákazníkovi, zmiňte se jim o tom. Řekněte: "Mimochodem, ten chlapík je mizerný zaměstnanec." A řekněte: "A tihle jsou zase dobří." (smích) Nebo když jdete do restaurace a máte špatného číšníka, ukažte jim jak vypadá špatné chování k zákazníkovi. (smích) Máme tyhle příklady přímo před nosem, ale nechytáme se příležitosti - namísto toho je učíme sehnat si lektora.
Get kids to stand up in front of groups and talk, even if it's just in front of their friends, and do plays and have speeches. Those are entrepreneurial traits you want to be nurturing. Show kids what bad customers or bad employees look like. Show them grumpy employees. When you see grumpy customer service, point it out. Say, "By the way, that guy is a crappy employee." And say, "These are good ones." (Laughter) If you go into a restaurant and have bad customer service, show them what bad customer service looks like. (Laughter) We have all these lessons in front of us, but we don't take those opportunities; we teach kids to get a tutor.
Představte si že vezmete všechen nepořádek vašich dětí v domě, všechny ty hračky, se kterými si už dva roky nehrají, a řekli: "Proč neprodáme některé z nich přes internet?" Oni to zvládnou prodat a naučit se odhalovat podvodníky z prvních odpovědí e-mailem. Nechte je použít váš účet nebo jim založte jejich vlastní. Naučte je nastavit cenu, odhadnout ji podle trhu, nahrát fotky. Naučte je jak takové věci udělat a vydělat si tím peníze. A pak jich polovičku vezměte na jejich domácí účet a druhou na účet na hračky. Moje děti to velice baví.
Imagine if you actually took all the kids' junk in the house right now, all the toys they outgrew two years ago and said, "Why don't we sell some of this on Craigslist and Kijiji?" And they actually sell it and learn how to find scammers when offers come in. They can come into your account or a sub account or whatever. But teach them how to fix the price, guess the price, pull up the photos. Teach them how to do that kind of stuff and make money. Then 50 percent goes in their house account, 50 percent in their toy account. My kids love this stuff.
Některé podnikatelské vlastnosti musíte podpořit: cílevědomost, vytrvalost, vůdcovství, sebepoznání, sounáležitost, hodnoty. Všechny tyto vlastnosti děti už mají, jen je musíte dobře podpořit. Hledejte takové vlastnosti. Ještě na dvě věci bych chtěl, abyste dali pozor, které se snažíme z nich tak nějak dostat. Nedávejte jim léky je na poruchu pozornosti pokud to není opravdu, ale opravdu nutné. (potlesk) To samé s mánií a stresem a depresí, pouze pokud to je opravdu brutálně klinicky nutné. Bipolární poruše se přezdívá porucha ředitelů. Když ji Steve Jurvetson, Jim Clark i Jim Barksdale dostali, postavili Netscape. Představte si, co by se stalo kdyby jim dali Ritalin. To bychom to asi neměli, že? Al Gore by doopravdy vynalezl internet.
Some of the entrepreneurial traits you've got to nurture in kids: attainment, tenacity, leadership, introspection, interdependence, values. All these traits, you can find in young kids, and you can help nurture them. Look for that kind of stuff. There's two traits I want you to also look out for that we don't get out of their system. Don't medicate kids for attention deficit disorder unless it is really, really freaking bad. (Applause) The same with the whole things on mania and stress and depression, unless it is so clinically brutal, man. Bipolar disorder is nicknamed "the CEO disease." When Steve Jurvetson, Jim Clark and Jim Barksdale have all got it, and they built Netscape -- imagine if they were given Ritalin. We wouldn't have that stuff, right? Al Gore really would have had to invented the Internet.
(smích)
(Laughter)
Tyto schopnosti bychom skutečně měli vyučovat na školách společně se vším ostatním. Neříkám: "Nechtějte aby se vaše děti staly právníky." Říkám, nechte podnikání dostat se na stejnou úroveň jako všechno ostatní. Protože v tom je obrovská příležitost.
These are the skills we should be teaching in the classroom, as well as everything else. I'm not saying don't get kids to want to be lawyers. But how about getting entrepreneurship to be ranked right up there with the rest of them?
Chtěl bych zakončit krátkým videem. Je to snímek, který dělala jedna ze společností, které jsem radil. Tihle chlapíci, Grasshoper. Je to o dětech a o podnikání. Doufejme, že vás to bude inspirovat a odnesete si, co jste slyšeli ode mne, a uděláte s tím něco, co pomůže změnit svět. [Dítě ... "A ty sis myslel, že můžeš dělat cokoli?"] [Stále můžes.] [Protože spousta z toho, co nám připadá nemožné ...] [... je snadné překonat] [Protože, pokud sis nevšiml, žijeme ve světě, kde] [jeden jedinec může zapříčinit změnu] [Chceš důkaz?] [Podívej se na lidi, kteří vystavěli naši rodnou zem;] [Naše rodiče, prarodiče, tety a strýce ...] [Byli to příchozí, přivandrovalci, připravení začít od začátku] [Někteří možná přišli s málem] [Někteří možná vůbec s ničím ...] [... pouze s jednou brilantní myšlenkou] [Tihle lidé byli myslitelé, dříči ...] [... inovátoři ...] [.. až dokud se jim nevymyslelo jméno ...] [... podnikatelé!] [Oni mění to, jak přemýšlíme a vnímáme uskutečnitelné.] [Mají jasnou vizi toho, jak zlepšit život] [všech nás okolo, i v momentech kdy to jde ztuha.] [Právě teď je těžké vidět světlo...] [... když stojíte v dlouhém a tmavém tunelu.] [Ale změna vytváří příležitosti] [k úspěchu, významnému činu a nutí nás ...] [objevovat nové cesty a způsoby] [Které příležitosti budeš sledovat ty a proč?] [Když jsi podnikatel] [víš, že risk není odměnou.] [Ne. Odměnou je ta stálá inovace ...] [... která mění životy lidí. Vytváří pracovní místa.] [Podporuje růst.] [A zlepšuje svět kolem nás.] [Podnikatelé jsou všude.] [Řídí malé podniky, které živí naši ekonomiku,] [navrhují nástroje, které ti pomáhají ...] [... umožňují být spojení s přáteli, rodinou a kolegy na celém světě.] [A hledají způsoby jak vyřešit odvěké problémy společnosti.] [Znáš podnikatele?] [Podnikatelem může být každý ...] [Dokonce ... i ty!] [Chyť tu příležitost a udělej si pracovní místo jaké jsi vždycky chtěl] [pomož ekonomice] [a pomož změně.] [Vyzdvihni svůj business do nové roviny.] [Ale především,] [vzpomeň si na to jak jsi byl dítě ...] [jak pro tebe bylo všechno na dosah ruky,] [a pak si pro sebe s odhodláním zašeptej:] ["Ještě to pořád je."]
Because there's huge opportunities in that. I want to close with a quick video that was done by one of the companies I mentor. These guys, Grasshopper. It's about kids. It's about entrepreneurship. Hopefully, this inspires you to take what you've heard from me and do something with it to change the world. [Kid... "And you thought you could do anything?"] [You still can.] [Because a lot of what we consider impossible] [is easy to overcome] [Because in case you haven't noticed, we live in a place where] [one individual can make a difference] [Want proof?] [Just look at the people who built our country:] [Our parents, grandparents, our aunts, uncles] [They were immigrants, newcomers ready to make their mark] [Maybe they came with very little] [or perhaps they didn't own anything except for] [a single brilliant idea] [These people were thinkers, doers] [innovators] [until they came up with the name] [entrepreneurs] [They change the way we think about what is possible.] [They have a clear vision of how life can be better] [for all of us, even when times are tough.] [Right now, it's hard to see] [when our view is cluttered with obstacles.] [But turbulence creates opportunities] [for success, achievement, and pushes us] [to discover new ways of doing things] [So what opportunities will you go after and why?] [If you're an entrepreneur] [you know that risk isn't the reward.] [No. The rewards are driving innovation] [changing people's lives. Creating jobs.] [Fueling growth.] [And making a better world.] [Entrepreneurs are everywhere.] [They run small businesses that support our economy,] [design tools to help you] [stay connected with friends, family and colleagues] [And they're finding new ways of helping to solve society's oldest problems.] [Do you know an entrepreneur?] [Entrepreneurs can be anyone Even... you] [So seize the opportunity to create the job you always wanted] [Help heal the economy] [Make a difference.] [Take your business to new heights,] [but most importantly,] [remember when you were a kid] [when everything was within your reach,] [and then say to yourself quietly, but with determination:] [it still is.]
Díky za to, že jste mne pozvali.
Thank you very much for having me.