Až zemřu přeji si, aby mé tělo bylo uloženo tak, ať ho mohou sežrat zvířata. Nechat své tělo položené tak, aby ho snědla zvířata, není pro každého.
When I die, I would like for my body to be laid out to be eaten by animals. Having your body laid out to be eaten by animals is not for everyone.
(Smích)
(Laughter)
Možná jste už se svou rodinou měli tu konverzaci "co bude potom" a rozhodli se třeba pro kremaci. A kdyby vás zajímalo celé tajemství, to co chci pro své mrtvé tělo, není v tuto chvíli úplně legální, ale také to není bezprecedetní.
Maybe you have already had the end-of-life talk with your family and decided on, I don't know, cremation. And in the interest of full disclosure, what I am proposing for my dead body is not strictly legal at the moment, but it's not without precedent.
Ukládáme takto naše ostatky celou historii lidstva, nazývá se to "odhalený pohřeb". Vlastně je docela pravděpodobné, že se to děje právě teď. V hornatých regionech Tibetu praktikují tzv. "nebeské pohřbívání". Rituál, při kterém je tělo ponecháno, aby mohlo být pozřeno supy. V Indické Mombaji ti, kteří praktikují parsismus, ukládají své mrtvé do konstrukce zvané " věž ticha". Toto jsou zajímavé kulturní lahůdky, ale nejsou úplně populární v západním světě, nejsou to, co byste očekávali.
We've been laying out our dead for all of human history; it's call exposure burial. In fact, it's likely happening right now as we speak. In the mountainous regions of Tibet, they practice "sky burial," a ritual where the body is left to be consumed by vultures. In Mumbai, in India, those who follow the Parsi religion put their dead in structures called "Towers of Silence." These are interesting cultural tidbits, but they just haven't really been that popular in the Western world -- they're not what you'd expect.
V Americe, naše posmrtné tradice přešly v chemické balzamování, následované pohřbením na vašem místním hřbitově, a nebo v poslední době, kremace. Já osobně jsem se stala nedávno vegetariánkou, tedy v prvních asi 30 letech svého života jsem horečně pojídala zvířata tak často, jak se mi dostala pod ruce. Proč, až když umřu, by nemohly oni hodovat na mně?
In America, our death traditions have come to be chemical embalming, followed by burial at your local cemetery, or, more recently, cremation. I myself, am a recent vegetarian, which means I spent the first 30 years or so of my life frantically inhaling animals -- as many as I could get my hands on. Why, when I die, should they not have their turn with me?
(Smích)
(Laughter)
Nejsem snad živočich? Z pohledu biologie, nejsme my, všichni co tu jsme, zvířata? Akceptování faktu, že jsme živočichové, má některé potencionálně hrůzostrašné následky. Znamená to akceptovat, že jsme odsouzeni k rozkladu a smrti, stejně jako každá jiná bytost na Zemi.
Am I not an animal? Biologically speaking, are we not all, in this room, animals? Accepting the fact that we are animals has some potentially terrifying consequences. It means accepting that we are doomed to decay and die, just like any other creature on earth.
Posledních 9 let jsem pracovala v pohřebním průmyslu, prvně jako organizátor kremací, poté v pohřebním ústavu a aktuálně jako majitelka vlastního pohřebního ústavu. A mám pro vás dobrou zprávu: pokud se chcete vyhnout celé té věci s "odsouzením k záhubě a smrti". Dostane se vám veškeré pomoci tohoto světa, pokud se vyvarujete právě pohřebního průmyslu.
For the last nine years, I've worked in the funeral industry, first as a crematory operator, then as a mortician and most recently, as the owner of my own funeral home. And I have some good news: if you're looking to avoid the whole "doomed to decay and die" thing: you will have all the help in the world in that avoidance from the funeral industry.
Je to multimiliardářský průmysl a jeho ekonomický model je založen na principu ochrany, sanitace a zkrášlování mrtvoly. Pokud to tak míní nebo ne, celý pohřební průmysl podporuje myšlenku lidské výjimečnosti. Nezáleží na tom, co to stojí, kolik to stojí, jak zlé je to pro životní prostředí, děláme to, protože lidská bytost si to zaslouží. Ignoruje to fact, že smrt může být emočně chaotickou, komplexní záležitostí, a že v té záhubě je cosi krásného, krása v přirozeném návratu do země, ze které jsme vzešli. Nechápejte mě špatně, naprosto rozumím důležitosti rituálu hlavně pokud se jedná o osoby, které milujeme. Ale musíme být schopní vytvořit a praktikovat tento rituál, aniž bychom ubližovali přírodě, proto potřebujeme nové možnosti.
It's a multi-billion-dollar industry, and its economic model is based on the principle of protection, sanitation and beautification of the corpse. Whether they mean to or not, the funeral industry promotes this idea of human exceptionalism. It doesn't matter what it takes, how much it costs, how bad it is for the environment, we're going to do it because humans are worth it! It ignores the fact that death can be an emotionally messy and complex affair, and that there is beauty in decay -- beauty in the natural return to the earth from whence we came. Now, I don't want you to get me wrong -- I absolutely understand the importance of ritual, especially when it comes to the people that we love. But we have to be able to create and practice this ritual without harming the environment, which is why we need new options.
Proto se vraťme k myšlence ochrany, samitace a zkrášlování. Začneme s mrtvým tělem. Pohřební ústav ochrání vaše mrtvé tělo tím, že vaší rodině nabídne rakev ze dřeva nebo kovu s kaučukovým zatmelením. Na hřbitově, v den pohřbu, bude tato rakev spuštěna do velké betonové nebo kovové hrobky. Plýtváme všemi těmito zdroji - betonem, kovem, dřevem - schovanými v podzemní tvrzi. Pokud se rozhodnete pro pohřeb na hřbitově, vaše mrtvé tělo nepřijde do kontaktu s žádnou nečistotou, která jej obklopuje. Jídlo pro červy, to vy nejste.
So let's return to the idea of protection, sanitation and beautification. We'll start with a dead body. The funeral industry will protect your dead body by offering to sell your family a casket made of hardwood or metal with a rubber sealant. At the cemetery, on the day of burial, that casket will be lowered into a large concrete or metal vault. We're wasting all of these resources -- concretes, metal, hardwoods -- hiding them in vast underground fortresses. When you choose burial at the cemetery, your dead body is not coming anywhere near the dirt that surrounds it. Food for worms you are not.
Dále pak bude vaše tělo vydezinfikováno pomocí balzamování - chemickou ochranou před smrtí. Při tomto postupu je vám vypuštěna krev a nahrazena toxinem - rakovinu způsobujícím formaldehydem. Říkají, že je to kvůli veřejnému zdraví, protože mrtvé lidské tělo může být nebezpečné, ale lékaři, kteří zde dnes jsou, vám řeknou, že toto platí pouze v případě, když ta osoba zemřela na hodně nakažlivou nemoc, třeba jako je Ebola. Dokonce i rozklad člověka, který je, buďme upřímní, lehce zapáchající a nepříjemný, je naprosto bezpečný. Bakterie, které způsobují nemoci, nejsou totožné s bakteriemi, které způsobují rozklad.
Next, the industry will sanitize your body through embalming: the chemical preservation of the dead. This procedure drains your blood and replaces it with a toxic, cancer-causing formaldehyde. They say they do this for the public health because the dead body can be dangerous, but the doctors in this room will tell you that that claim would only apply if the person had died of some wildly infectious disease, like Ebola. Even human decomposition, which, let's be honest, is a little stinky and unpleasant, is perfectly safe. The bacteria that causes disease is not the same bacteria that causes decomposition.
Průmysl nakonec vaši mrtvolu zkrášlí. Řeknou vám, že přirozeně mrtvé tělo vaší matky nebo otce nevypadá dostatečně dobře. Nalíčí ho. Hezky oblečou. Vstříknou do těla barvivo, aby tělo vypadalo jako živé, jakoby jen odpočívalo. Balzamování je klam, poskytující iluzi, že smrt a následný rozklad nejsou přirozeným koncem pro všechen organický život na této planetě.
Finally, the industry will beautify the corpse. They'll tell you that the natural dead body of your mother or father is not good enough as it is. They'll put it in makeup. They'll put it in a suit. They'll inject dyes so the person looks a little more alive -- just resting. Embalming is a cheat code, providing the illusion that death and then decay are not the natural end for all organic life on this planet.
Pokud vás neláká tento systém zkrášlování, sanitace a ochrany, nejste sami. Je tu spousta lidí, pohřební ředitelé, designéři, enviromentalisté, kteří se snaží nalézt ekologičtější způsob úmrtí. Pro tyto lidi smrt není o perfekcionismu, make-upu a sametově modrém obleku. Není žádný pochyb, že naše současné metody pohřbívání nejsou udržitelné, s plýtvání zdroji a spoléháním se na chemikálie. Dokonce jen jedna kremace, která je obecně považována za šetrnou k okolnímu prostředí, spotřebuje zemní plyn, odpovídající 800 km výletu autem.
Now, if this system of beautification, sanitation, protection doesn't appeal to you, you are not alone. There is a whole wave of people -- funeral directors, designers, environmentalists -- trying to come up with a more eco-friendly way of death. For these people, death is not necessarily a pristine, makeup, powder-blue tuxedo kind of affair. There's no question that our current methods of death are not particularly sustainable, what with the waste of resources and our reliance on chemicals. Even cremation, which is usually considered the environmentally friendly option, uses, per cremation, the natural gas equivalent of a 500-mile car trip.
Takže, jak z toho ven? Minulé léto jsem trávila na horách v Severní Karolíně, taháním kbelíků dřevěných třísek na letním slunci. Byla jsem na Univerzitě Západní Karolíny, na jejich "farmě těl", přesněji nazvaném "institutu pro lidský rozklad". Dovezou sem těla, darovaná vědě, a jejich rozklad je zde studován pro budoucí užitek kriminologů. Právě v ten den tam leželo dvanáct těl v různých stádiích rozkladu. Z některých byla jen kostra, jedno mělo na sobě fialové pyžamo, další mělo ještě viditelné blonďaté fousy. Forenzní aspekt je opravdu zajímavý, ale to nebylo to, proč jsem tam byla já. Byla jsem tam, protože moje kolegyně, jménem Katrina Spade, se pokouší vytvořit systém, ne kremace mrtvých, ale kompostování mrtvých.
So where do we go from here? Last summer, I was in the mountains of North Carolina, hauling buckets of wood chips in the summer sun. I was at Western Carolina University at their "Body Farm," more accurately called a "human decomposition facility." Bodies donated to science are brought here, and their decay is studied to benefit the future of forensics. On this particular day, there were 12 bodies laid out in various stages of decomposition. Some were skeletonized, one was wearing purple pajamas, one still had blonde facial hair visible. The forensic aspect is really fascinating, but not actually why I was there. I was there because a colleague of mine named Katrina Spade is attempting to create a system, not of cremating the dead, but composting the dead.
Celý systém nazývá "rekompozice" a celé roky to zkoušíme s dobytkem a dalšími hospodářskými zvířaty. Představuje si zařízení, kam by mohla rodina položit své blízké do nutričně bohaté půdy, která by ve čtyřech až šesti týdnech tělo přeměnila v půdu, včetně kostí a všeho ostatního. V těchto čtyřech až šesti týdnech se vaše molekuly stanou jinými molekulami. Doslova se transformujete.
She calls the system "Recomposition," and we've been doing it with cattle and other livestock for years. She imagines a facility where the family could come and lay their dead loved one in a nutrient-rich mixture that would, in four-to-six weeks, reduce the body -- bones and all -- to soil. In those four-to-six weeks, your molecules become other molecules; you literally transform.
Jak by toto sedělo s touhou dnešní doby, kterou se zdá mít mnoho lidí a to být pohřben pod stromem nebo stát se stromem až zemřou? Při tradiční kremaci, popel, který zbude, anorganické kostní fragmenty, utvoří hustou, křídovitou hmotu, která pokud není zanesena do půdy ihned, může ublížit nebo strom i dokonce zabít. Ale pokud jste rekompostovaní, pokud se stanete půdou, můžete dodat tomu stromu živiny a stát se posmrtným přispěvatelem, kterým jste opravdu chtěli vždycky být - kterým si zasloužíte být.
How would this fit in with the very recent desire a lot of people seem to have to be buried under a tree, or to become a tree when they die? In a traditional cremation, the ashes that are left over -- inorganic bone fragments -- form a thick, chalky layer that, unless distributed in the soil just right, can actually hurt or kill the tree. But if you're recomposed, if you actually become the soil, you can nourish the tree, and become the post-mortem contributor you've always wanted to be -- that you deserve to be.
Toto je tedy jedna z možností pro budoucí kremace. Co ale budoucnost hřbitovů? Mezi námi je hodně lidí, kteří si myslí, že by ani žádné už být neměly, protože nám dochází půda. Ale co kdybychom toto přepracovali, a mrtvola by už nebyla zátěž pro půdu, ale její potencionální zachránce. Mluvím teď o "pohřbu na ochranu přírody", kde jsou velké pozemky skupovány pozemkovým spolkem. Ta krása spočívá v tom, že pokud jednou pohřbíte pár těl do takovéto země, nesmí být dotčena, nesmí být zpracována, proto "pohřeb na ochranu přírody". Je to obdoba posmrtného připoutání se ke stromu řetězem - "Sakra, ne, já neodejdu! Ne, vážně. Já nemůžu. Já se tady dole rozkládám."
So that's one option for the future of cremation. But what about the future of cemeteries? There are a lot of people who think we shouldn't even have cemeteries anymore because we're running out of land. But what if we reframed it, and the corpse wasn't the land's enemy, but its potential savior? I'm talking about conservation burial, where large swaths of land are purchased by a land trust. The beauty of this is that once you plant a few dead bodies in that land, it can't be touched, it can't be developed on -- hence the term, "conservation burial." It's the equivalent of chaining yourself to a tree post-mortem -- "Hell no, I won't go! No, really -- I can't. I'm decomposing under here."
(Smích)
(Laughter)
Všechny peníze, které rodina dá hřbitovu, budou investovány zpět do ochrany a udržování půdy. Nejsou zde žádné náhrobky a hroby v typickém smyslu slova. Tyto hroby jsou rozesety po celém pozemku pod elegantními kopečky, označeny pouze kamenem nebo malým kovových diskem, nebo někdy lokalizovány pouze pomocí GPS. Není tu žádné balzamování, žádné těžké, kovové rakve. Můj pohřební servis prodává několik rakvím které jsou vyrobeny z dubové tkaniny a bambusu, ale upřímně, většina rodin prostě zvolí jednoduchý rubáš. Nejsou zde žádné velké krypty, které většina hřbitovů vyžaduje jen proto, že je to pro ně snazší na údržbu. Rodiny sem mohou příjít, mohou si vychutnat přírodu, mohou dokonce zasadit strom nebo keř, ačkoliv jen živé rostliny jsou na tomto místě povoleny. Mrtvé tělo pak bez problémů splyne s krajinou.
Any money that the family gives to the cemetery would go back into protecting and managing the land. There are no headstones and no graves in the typical sense. The graves are scattered about the property under elegant mounds, marked only by a rock or a small metal disk, or sometimes only locatable by GPS. There's no embalming, no heavy, metal caskets. My funeral home sells a few caskets made out of things like woven willow and bamboo, but honestly, most of our families just choose a simple shroud. There are none of the big vaults that most cemeteries require just because it makes it easier for them to landscape. Families can come here; they can luxuriate in nature; they can even plant a tree or a shrub, though only native plants to the area are allowed. The dead then blend seamlessly in with the landscape.
Je tu přece jen naděje v tradičním pohřbívání. Jsou nabízena zasvětcená travnatá místa v mětských i venkovských oblastech. Nabízí znovuobnovení pro rostliny a zvířata přirozená pro dané prostředí. Nabízí veřejné stezky, místa pro duchovní praxi, místa pro výuku a jiné události. Místa, kde se setkává příroda se zármutkem. Co je nejdůležitější, znova nám nabízí šanci se jen rozložit v jámě v zemi. Půda, věřte mi, nás postrádala.
There's hope in conservation cemeteries. They offer dedicated green space in both urban and rural areas. They offer a chance to reintroduce native plants and animals to a region. They offer public trails, places for spiritual practice, places for classes and events -- places where nature and mourning meet. Most importantly, they offer us, once again, a chance to just decompose in a hole in the ground. The soil, let me tell you, has missed us.
Myslím si, že mnoho lidí, začíná chápat fakt, že nynější pohřební průmysl opravdu nefunguje pro naše blaho. Pro mnoho znás, být dezinfikován a zkrášlen není to, co by nás vystihovalo. Nezrcadlí to, za co jsme bojovali během našeho života. Vyřeší změna našeho způsobu pohřbívání změnu klimatu? Ne. Ale způsobí to výraznou změnu, jak vidíme sami sebe jako obyvatele této planety. Pokud můžeme umřít cestou, která je více pokorná a uvědomělá, domnívám se, že máme šanci.
I think for a lot of people, they're starting to get the sense that our current funeral industry isn't really working for them. For many of us, being sanitized and beautified just doesn't reflect us. It doesn't reflect what we stood for during our lives. Will changing the way we bury our dead solve climate change? No. But it will make bold moves in how we see ourselves as citizens of this planet. If we can die in a way that is more humble and self-aware, I believe that we stand a chance.
Děkuji.
Thank you.
(Aplaus)
(Applause)