Jste to ale fascinující skupina lidí... pro psychologa.
What an intriguing group of individuals you are ... to a psychologist.
(Smích)
(Laughter)
V posledních dnech jsem měl příležitost poslouchat některé vaše konverzace a pozorovat, jak se k sobě navzájem chováte. A myslím, že už teď můžu říct, že je v publiku 47 lidí, právě teď, kteří vykazují psychologické příznaky, o kterých bych dnes rád mluvil.
I've had the opportunity over the last couple of days of listening in on some of your conversations and watching you interact with each other. And I think it's fair to say, already, that there are 47 people in this audience, at this moment, displaying psychological symptoms I would like to discuss today.
(Smích)
(Laughter)
A myslel jsem si, že byste rádi věděli, co jste zač.
And I thought you might like to know who you are.
(Smích)
(Laughter)
Ale nebudu na vás ukazovat, bylo by to zbytečné a vlezlé, místo toho vám řeknu několik faktů a příběhů, ve kterých se můžete trochu zhlédnout.
But instead of pointing at you, which would be gratuitous and intrusive, I thought I would tell you a few facts and stories, in which you may catch a glimpse of yourself.
Zabývám se výzkumem v oboru psychologie osobnosti, který je součástí širší vědy o osobnosti, která zahrnuje celé spektrum od neuronů až po vyprávění. A o co se pokoušíme, našim vlastním způsobem, je pochopit, v čem je každý z nás -- každý z vás -- v čem je v jistých ohledech, stejný jako všichni lidé, jako někteří lidé, a jako nikdo další.
I'm in the field of research known as personality psychology, which is part of a larger personality science which spans the full spectrum, from neurons to narratives. And what we try to do, in our own way, is to make sense of how each of us -- each of you -- is, in certain respects, like all other people, like some other people and like no other person.
Teď si možná říkáte, "Já nejsem zajímavý. Jsem v pořadí 46. nejnudnější člověk na západní polokouli." Nebo si možná říkáte: "Já jsem zajímavý, i když mě většina lidí považuje za velkého, ohromného pitomce."
Now, already you may be saying of yourself, "I'm not intriguing. I am the 46th most boring person in the Western Hemisphere." Or you may say of yourself, "I am intriguing, even if I am regarded by most people as a great, thundering twit."
(Smích)
(Laughter)
Ale je to právě vaše diagnóza o vlastní nudnosti a neodmyslitelné "pitomosti", co mě, jako psychologa, na vás tak fascinuje. Vysvětlím vám proč.
But it is your self-diagnosed boringness and your inherent "twitiness" that makes me, as a psychologist, really fascinated by you. So let me explain why this is so.
Jednou z nejvlivnějších metod psychologie osobnosti je psychologie osobnostních rysů a zkoumá 5 stránek osobnosti, které popisují univerzální aspekty rozdílů mezi lidmi. Najdete je pod zkratkou OSESN. "O" jako "otevření zážitkům", oproti těm, kdo jsou uzavřenější. "S" jako "svědomitost", oproti těm, co mají více apatický přístup k životu. "E" - "extrovert", v kontrastu s introverty. "S" - "sympatičtí lidé", oproti těm nesympatickým. A "N" jako neurotici, oproti stabilnějším jedincům.
One of the most influential approaches in personality science is known as trait psychology, and it aligns you along five dimensions which are normally distributed, and that describe universally held aspects of difference between people. They spell out the acronym OCEAN. So, "O" stands for "open to experience," versus those who are more closed. "C" stands for "conscientiousness," in contrast to those with a more lackadaisical approach to life. "E" -- "extroversion," in contrast to more introverted people. "A" -- "agreeable individuals," in contrast to those decidedly not agreeable. And "N" -- "neurotic individuals," in contrast to those who are more stable.
Všechny tyto stránky osobnosti mají vliv na náš blahobyt, na to, jak se nám v životě daří. Na základě toho víme třeba to, že otevřenost a svědomitost jsou dobrými předpoklady pro úspěch v životě, ale otevření lidé dosahují úspěchu svou troufalostí a občas svou odlišností. Svědomití lidé dosahují úspěchu tím, že dodržují termíny, jsou pilní a nechybí jim nadšení. Extroverze a sympatičnost vedou ke skvělé práci s lidmi. Já osobně extroverty považuji za fascinující. Na svých přednáškách jim občas řeknu jednoduchý fakt, který může jednoduše odhalit jejich osobnost. Říkám jim, že je pro dospělé nemožné olíznout si svůj vlastní loket.
All of these dimensions have implications for our well-being, for how our life goes. And so we know that, for example, openness and conscientiousness are very good predictors of life success, but the open people achieve that success through being audacious and, occasionally, odd. The conscientious people achieve it through sticking to deadlines, to persevering, as well as having some passion. Extroversion and agreeableness are both conducive to working well with people. Extroverts, for example, I find intriguing. With my classes, I sometimes give them a basic fact that might be revealing with respect to their personality: I tell them that it is virtually impossible for adults to lick the outside of their own elbow.
(Smích)
(Laughter)
Věděli jste to? Někteří z vás už si zkoušeli olíznout loket. Ale extroverti mezi vámi jsou pravděpodobně ti, kteří to nejen zkoušeli, ale také úspěšně olízli loket svého souseda.
Did you know that? Already, some of you have tried to lick the outside of your own elbow. But extroverts amongst you are probably those who have not only tried, but they have successfully licked the elbow of the person sitting next to them.
(Smích)
(Laughter)
To jsou extroverti.
Those are the extroverts.
Rád bych toho o extrovertech řekl více, protože je to důležité, zajímavé, a pomáhá nám to porozumět tomu, čemu říkám naše tři povahy. První je naše biogenní povaha -- naše neurofyziologie. Zadruhé, naše sociogenní, neboli druhá povaha, která souvisí s kulturními a sociálními aspekty našich životů. A třetí, která z vás dělá jedinečného člověka -- osobnost, které já říkám "idiogenní" povaha.
Let me deal in a bit more detail with extroversion, because it's consequential and it's intriguing, and it helps us understand what I call our three natures. First, our biogenic nature -- our neurophysiology. Second, our sociogenic or second nature, which has to do with the cultural and social aspects of our lives. And third, what makes you individually you -- idiosyncratic -- what I call your "idiogenic" nature.
Vysvětlím. Jednou z věcí, které jsou typické pro extroverty je, že potřebují podněty. A tyto podněty mohou nalézt ve vzrušujících věcech: hlasité zvuky, párty a společenské události -- tady v TEDu uvidíte extroverty, kteří tvoří magnetické jádro. Všichni se seskupují dohromady. A já jsem vás viděl. Introverti zase častěji tráví čas na tichých místech ve druhém patře, kde je méně podnětů -- a mohou být mylně považováni za antisociální, ale ne vždy tomu tak je. Může to být tím, že si uvědomíte, že je vám lépe, když můžete snížit vnější podněty.
Let me explain. One of the things that characterizes extroverts is they need stimulation. And that stimulation can be achieved by finding things that are exciting: loud noises, parties and social events here at TED -- you see the extroverts forming a magnetic core. They all gather together. And I've seen you. The introverts are more likely to spend time in the quiet spaces up on the second floor, where they are able to reduce stimulation -- and may be misconstrued as being antisocial, but you're not necessarily antisocial. It may be that you simply realize that you do better when you have a chance to lower that level of stimulation.
Někdy tyto podněty vycházejí z vás, z vašeho těla. Například kofein funguje mnohem lépe na extroverty než na introverty. Když přijdou extroverti v 9 ráno do kanceláře a řeknou, "potřebuju kafe", nedělají si srandu -- opravdu ho potřebují. Introverti jsou jiní, především pokud úkol, na kterém pracují -- po šálku kávy -- pokud je třeba dané úkoly plnit rychle, a je jich více, může to vypadat, že introverti nejsou zrovna výkonní. Nechápejme to ale špatně.
Sometimes it's an internal stimulant, from your body. Caffeine, for example, works much better with extroverts than it does introverts. When extroverts come into the office at nine o'clock in the morning and say, "I really need a cup of coffee," they're not kidding -- they really do. Introverts do not do as well, particularly if the tasks they're engaged in -- and they've had some coffee -- if those tasks are speeded, and if they're quantitative, introverts may give the appearance of not being particularly quantitative. But it's a misconstrual.
Takže zde jsou docela zajímavé důsledky: ne vždy jsme takoví, jak se zdá a to mě vede k dalšímu bodu. Než se k němu dostanu, měl bych říct něco o pohlavním styku, i když asi nemám moc času. Ale tak, kdybyste chtěli -- ano, chtěli? Dobrá.
So here are the consequences that are really quite intriguing: we're not always what seem to be, and that takes me to my next point. I should say, before getting to this, something about sexual intercourse, although I may not have time. And so, if you would like me to -- yes, you would? OK.
(Smích)
(Laughter)
Byly provedeny výzkumy o tom, jak často mají někteří jedinci pohlavní styk, s porovnáním žen, mužů; introvertů a extrovertů. Zeptám se vás: Kolikrát za minutu -- pardon, to byl výzkum o krysách --
There are studies done on the frequency with which individuals engage in the conjugal act, as broken down by male, female; introvert, extrovert. So I ask you: How many times per minute -- oh, I'm sorry, that was a rat study --
(Smích)
(Laughter)
Kolikrát měsíčně mají introvertní muži sex? 3 krát. Extrovertní muži? Více nebo méně krát? Ano, více. 5,5 krát -- skoro dvakrát tolik. Introvertní ženy: 3,1. Extrovertní ženy? Upřímně, jako introvertnímu muži, což vysvětlím později -- mi připadají ohromné. 7,5. Nejen, že zvládnou většinu extrovertů, ale ještě si dají i pár introvertů.
How many times per month do introverted men engage in the act? 3.0. Extroverted men? More or less? Yes, more. 5.5 -- almost twice as much. Introverted women: 3.1. Extroverted women? Frankly, speaking as an introverted male, which I will explain later -- they are heroic. 7.5. They not only handle all the male extroverts, they pick up a few introverts as well.
(Smích)
(Laughter)
(Potlesk)
(Applause)
Extroverti a introverti se dorozumívají jinak. Když se baví extroverti, chtějí mít hodně blízkých společenských setkání. Aby byla komunikace pohodlná, chtějí být člověku blízko. Mají rádi oční kontakt nebo vzájemný upřený pohled. Zjistili jsme, že používají více zdrobnělin, když se s někým seznámí. Takže když se extrovert seznámí s Karlem, rychle mu začne říkat "Kájo", pak "Karlíku", a pak "Karlíčku".
We communicate differently, extroverts and introverts. Extroverts, when they interact, want to have lots of social encounter punctuated by closeness. They'd like to stand close for comfortable communication. They like to have a lot of eye contact, or mutual gaze. We found in some research that they use more diminutive terms when they meet somebody. So when an extrovert meets a Charles, it rapidly becomes "Charlie," and then "Chuck," and then "Chuckles Baby."
(Smích)
(Laughter)
Naopak introverti zůstanou u "Karle", dokud se s daným člověkem lépe nepozná. Mluvíme jinak. Extroverti mají radši jasné, konkrétní a jednoduché vyjadřování. Introverti -- a připomínám, že jsem tak extrémní introvert, jak si jen dokážete představit -- mluvíme jinak. Máme radši souvislé, komplexní, provázané, věty s chytrými slovy --
Whereas for introverts, it remains "Charles," until he's given a pass to be more intimate by the person he's talking to. We speak differently. Extroverts prefer black-and-white, concrete, simple language. Introverts prefer -- and I must again tell you that I am as extreme an introvert as you could possibly imagine -- we speak differently. We prefer contextually complex, contingent, weasel-word sentences --
(Smích)
(Laughter)
Více méně.
More or less.
(Smích)
(Laughter)
Jakoby.
As it were.
(Smích)
(Laughter)
Abych byl upřímný -- tak nějak.
Not to put too fine a point upon it -- like that.
Když si povídáme, někdy mluvíme jeden přes druhého. Měl jsem poradenskou smlouvu spolu s kolegou, se kterým jsme byli tak odlišní, jak jen dva lidé mohou být. Zaprvé, jmenuje se Tom. Já ne.
When we talk, we sometimes talk past each other. I had a consulting contract I shared with a colleague who's as different from me as two people can possibly be. First, his name is Tom. Mine isn't.
(Smích)
(Laughter)
Zadruhé, měří 198 cm. Já o něco méně.
Secondly, he's six foot five. I have a tendency not to be.
(Smích)
(Laughter)
A zatřetí, je to tak extrovertní člověk, jaký jen může existovat. Jsem opravdu velmi introvertní. Jsem velmi přetížený, nemůžu si po 3 odpoledne ani dát kafe, jestli chci večer usnout.
And thirdly, he's as extroverted a person as you could find. I am seriously introverted. I overload so much, I can't even have a cup of coffee after three in the afternoon and expect to sleep in the evening.
Pomáhal nám s tím projektem kamarád Michael. A Michael ten projekt málem přivedl ke konci. Takže člověk, který pomáhal Michaelovi se nás s Tomem zeptal, "Co si myslíte o Michaelovi?" Za chvilku vám řeknu, co odpověděl Tom. Mluvil klasickou "extrovertštinou". A tohle slyšely extrovertovy uši, když jsem odpověděl, je to celkem přesné. Řekl jsem, "Michael má občas sklony k takovému chování, které by někteří mohli považovat jako možná o něco důraznější, než je obvyklé."
We had seconded to this project a fellow called Michael. And Michael almost brought the project to a crashing halt. So the person who seconded him asked Tom and me, "What do you make of Michael?" Well, I'll tell you what Tom said in a minute. He spoke in classic "extrovert-ese." And here is how extroverted ears heard what I said, which is actually pretty accurate. I said, "Well Michael does have a tendency at times of behaving in a way that some of us might see as perhaps more assertive than is normally called for."
(Smích)
(Laughter)
Tom jenom protočil oči a řekl, "Briane, tohle říkám já: je to kretén!"
Tom rolled his eyes and he said, "Brian, that's what I said: he's an asshole!"
(Smích)
(Laughter)
(Potlesk)
(Applause)
Jako introvert mohu lehce naznačit některé "kreténské" vlastnosti v chování toho muže, ale určitě bych nepoužil to slovo na "k".
Now, as an introvert, I might gently allude to certain "assholic" qualities in this man's behavior, but I'm not going to lunge for the a-word.
(Smích)
(Laughter)
Ale extrovert říká, že "když tak chodí, když tak mluví, tak ho tak nazývám." A odešli jsme.
But the extrovert says, "If he walks like one, if he talks like one, I call him one." And we go past each other.
Je to něco, co bychom měli znát? Samozřejmě. Je důležité, abychom to věděli. Je tohle vše, co jsme? Jsem jen svazek vlastností? Ne, nejsme. Pamatujte, jsme podobní některým lidem, a přitom jsme každý jiný. A co vaše idiogenní já? Elizabeth nebo George s vámi mohou sdílet vaši extroverzi nebo neuroticismus. Ale existují odlišnosti mezi chováním vás a chováním Elizabeth, nebo v chování George a vás, které nám dovolují chápat lidi jako něco více než jen řadu vlastností? To na vás milujeme? Ne jenom to, že jste daný typ člověka.
Now is this something that we should be heedful of? Of course. It's important that we know this. Is that all we are? Are we just a bunch of traits? No, we're not. Remember, you're like some other people and like no other person. How about that idiosyncratic you? As Elizabeth or as George, you may share your extroversion or your neuroticism. But are there some distinctively Elizabethan features of your behavior, or Georgian of yours, that make us understand you better than just a bunch of traits? That make us love you? Not just because you're a certain type of person.
Nerad dávám lidem nálepky. Ani si nemyslím, že nálepky na lidi patří. Takže co nás odlišuje? Jsou to věci, které v životě děláme, osobní plány. Právě teď máte svůj osobní plán, ale nikdo o tom tady nemusí vědět. Může se jednat o vaše dítě -- už jste byli třikrát v nemocnici, ale pořád nevíte, co se děje. Nebo to může být vaše máma. A vy jste jednali mimo charakter. To vše jsou volné vlastnosti. Jste velmi sympatický, ale někdy jednáte nesympaticky, protože musíte zlomit byrokratickou bariéru v nemocnici, abyste získali něco pro vaši matku nebo dítě.
I'm uncomfortable putting people in pigeonholes. I don't even think pigeons belong in pigeonholes. So what is it that makes us different? It's the doings that we have in our life -- the personal projects. You have a personal project right now, but nobody may know it here. It relates to your kid -- you've been back three times to the hospital, and they still don't know what's wrong. Or it could be your mom. And you'd been acting out of character. These are free traits. You're very agreeable, but you act disagreeably in order to break down those barriers of administrative torpor in the hospital, to get something for your mom or your child.
Co jsou tyto volné vlastnosti? Jsou tam, kde si stanovíme scénář, abychom mohli pokročit v hlavních plánech našeho života. A právě na těch záleží. Neptejte se lidí, jaký je jejich typ osobnosti, ptejte se, "jaké jsou vaše hlavní plány v životě?" A proto hrajeme tyto volné vlastnosti. Já jsem introvert, ale mám životní plán a tím je učit. Jsem profesor. A zbožňuji své studenty, a také svůj obor. A nemůžu se dočkat, až jim povím, co je nového, co vzrušujícího se děje, a na co se těším, až jim řeknu. A proto se chovám jako extrovert, protože v 8 hodin ráno, studenti potřebují trochu humoru, trochu energie, aby mohli pokračovat v náročném studijním dni.
What are these free traits? They're where we enact a script in order to advance a core project in our lives. And they are what matters. Don't ask people what type you are; ask them, "What are your core projects in your life?" And we enact those free traits. I'm an introvert, but I have a core project, which is to profess. I'm a professor. And I adore my students, and I adore my field. And I can't wait to tell them about what's new, what's exciting, what I can't wait to tell them about. And so I act in an extroverted way, because at eight in the morning, the students need a little bit of humor, a little bit of engagement to keep them going in arduous days of study.
Ale musíme být velmi opatrní, když se dlouho chováme jinak. Občas si můžeme všimnout, že se o sebe nestaráme. Já například, po delší době předstírání extroverze, se potřebuji někde o samotě uvést do pořádku. Jak říká Susan Cain ve své knize "Ticho", v kapitole, ve které cituje podivného kanadského profesora, který v té době vyučoval na Harvardu, občas chodím na pány, abych unikl ze spárů extrovertům.
But we need to be very careful when we act protractedly out of character. Sometimes we may find that we don't take care of ourselves. I find, for example, after a period of pseudo-extroverted behavior, I need to repair somewhere on my own. As Susan Cain said in her "Quiet" book, in a chapter that featured the strange Canadian professor who was teaching at the time at Harvard, I sometimes go to the men's room to escape the slings and arrows of outrageous extroverts.
(Smích)
(Laughter)
Vzpomínám si na den, kdy jsem se schoval do kabinky, abych se vyhnul vnějším vlivům. A jeden opravdový extrovert přišel vedle -- ne přímo do mé kabinky, ale do té vedlejší -- a já jsem slyšel různé vyprazdňovací zvuky, ty které nesnášíme -- i ty vlastní, a kvůli kterým splachujeme nejen poté, ale i během.
I remember one particular day when I was retired to a cubicle, trying to avoid overstimulation. And a real extrovert came in beside me -- not right in my cubicle, but in the next cubicle over -- and I could hear various evacuatory noises, which we hate -- even our own, that's why we flush during as well as after.
(Smích)
(Laughter)
A pak jsem slyšel jeho skřípavý hlas říkat, "Haló, je tady doktor Little?"
And then I heard this gravelly voice saying, "Hey, is that Dr. Little?"
(Smích)
(Laughter)
Jestli něco zaručeně způsobí introvertovi 6 měsíční zácpu, tak je to rozhovor na záchodě.
If anything is guaranteed to constipate an introvert for six months, it's talking on the john.
(Smích)
(Laughter)
A tam teď odcházím. Nechoďte za mnou.
That's where I'm going now. Don't follow me.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)