Chtěla bych vám povědět něco málo o své přednášce na TEDxHouston. Ráno po přednášce jsem se probudila s tou nejhorší kocovinou ze zranitelnosti v životě. A nevyšla jsem z domu asi tři dny.
I'm going to tell you a little bit about my TEDxHouston Talk. I woke up the morning after I gave that talk with the worst vulnerability hangover of my life. And I actually didn't leave my house for about three days.
Pak jsem poprvé vyšla s kamarádkou na oběd. Když jsem vstoupila, seděla už u stolu. Sedla jsem si a ona řekla: "Proboha, vypadáš hrozně." Řekla jsem: "Díky. Vlastně cítím, že nefunguju." A ona na to: "Co se děje?" Řekla jsem: " Právě jsem pověděla pěti stům lidí, že jsem se stala výzkumnicí, abych se vyhnula zranitelnosti. A že když z mých podkladů vyplynulo, že být zranitelná je zcela podstatné k nadšenému životu, řekla jsem těmto 500 lidí, že jsem se zhroutila. Na jeden slajd jsem napsala "Zhroucení". Jak jsem si mohla myslet, že je to dobrý nápad?" (Smích)
The first time I left was to meet a friend for lunch. And when I walked in, she was already at the table. I sat down, and she said, "God, you look like hell." I said, "Thanks. I feel really -- I'm not functioning." And she said, "What's going on?" And I said, "I just told 500 people that I became a researcher to avoid vulnerability. And that when being vulnerable emerged from my data, as absolutely essential to whole-hearted living, I told these 500 people that I had a breakdown. I had a slide that said 'Breakdown.' At what point did I think that was a good idea?" (Laughter)
Ona řekla: "Viděla jsem živé vysílání tvé přednášky. Nebyla jsi to tak úplně ty. Bylo to trochu jiné než obvykle. Ale bylo to skvělé." Já jsem řekla, "To se nesmí stát: YouTube, chtějí to dát na YouTube. A pak půjde o 600, 700 lidí." (Smích) Ona řekla: "No, myslím, že teď už je pozdě."
And she said, "I saw your talk live-streamed. It was not really you. It was a little different than what you usually do. But it was great." And I said, "This can't happen. YouTube, they're putting this thing on YouTube. And we're going to be talking about 600, 700 people." (Laughter) And she said, "Well, I think it's too late."
Odpověděla jsem: "Chci se tě na něco zeptat." Ona na to: "Dobře." A já: "Pamatuješ si, jak jsme byly na univerzitě, byly jsme divoké a trochu hloupé?" A ona řekla: "Jo." A já: "Pamatuješ, jak jsme nechaly dost ošklivou zprávu na záznamníku bývalého přítele? Pak jsme se musely vloupat na jeho pokoj a vymazat pásku?" (Smích) A ona na to: "Hm ... ne." (Smích) Samozřejmě že v té chvíli mě napadlo říct jenom: "No, ani já." Totiž ... ani já."
And I said, "Let me ask you something." And she said, "Yeah." I said, "Do you remember when we were in college, really wild and kind of dumb?" She said, "Yeah." I said, "Remember when we'd leave a really bad message on our ex-boyfriend's answering machine? Then we'd have to break into his dorm room and then erase the tape?" (Laughter) And she goes, "Uh... no." (Laughter) Of course, the only thing I could say at that point was, "Yeah, me neither. Yeah -- me neither."
A myslím si: "Brené, co to děláš? Co to děláš? Proč jsi to připomněla? Zbláznila ses? Tvé sestry by se na tohle hodily skvěle." Podívala jsem se na ni a ona řekla: "Vážně se tam chceš zkusit vloupat a ukrást to video, než ho dají na YouTube?" A já na to: "Tak trochu o tom přemýšlím." (Smích) Odpověděla: "Ty jsi ten nejhorší vzor zranitelnosti co kdy existoval." (Smích)
And I'm thinking to myself, "Brené, what are you doing? Why did you bring this up? Have you lost your mind? Your sisters would be perfect for this." (Laughter) So I looked back up and she said, "Are you really going to try to break in and steal the video before they put it on YouTube?" (Laughter) And I said, "I'm just thinking about it a little bit." (Laughter) She said, "You're like the worst vulnerability role model ever."
Podívala jsem se na ni a řekla jsem něco, co v té chvíli vypadalo trochu dramaticky, ale nakonec to bylo spíše prorocké než dramatické. Řekla jsem: "Pokud se z 500 stane 1000 nebo 2000 můj život skončí." (Smích) Neměla jsem záložní plán pro čtyři miliony.
(Laughter) Then I looked at her and I said something that at the time felt a little dramatic, but ended up being more prophetic than dramatic. "If 500 turns into 1,000 or 2,000, my life is over." (Laughter) I had no contingency plan for four million.
(Smích)
(Laughter)
A můj život opravdu skončil, když se to stalo. Na jeho ukončení bylo možná nejtěžší to, že jsem si o sobě uvědomila něco nepříjemného, totiž, že přestože budu frustrovaná, že nedokážu ukázat svou práci světu, byla ve mně část, která usilovně pracovala, jak zůstat bezvýznamná, nepoutat pozornost. Ale chci mluvit o tom, co jsem se naučila.
And my life did end when that happened. And maybe the hardest part about my life ending is that I learned something hard about myself, and that was that, as much as I would be frustrated about not being able to get my work out to the world, there was a part of me that was working very hard to engineer staying small, staying right under the radar. But I want to talk about what I've learned.
Dvě věci jsem se minulý rok naučila. Zaprvé: Zranitelnost není slabina. A ten mýtus je nesmírně nebezpečný. Chci se vás upřímně zeptat -- a varuju vás, jsem kvalifikovanou terapeutkou, dokážu být oproti vám nepříjemně trpělivá -- takže by bylo skvělé, kdybyste mohli prostě zvednout ruku -- upřímně, kdo z vás, když uvažujete, že uděláte něco zranitelného, nebo řeknete něco zranitelného, si myslí, "Bože, zranitelnost je slabina. Toto je slabina?" Kdo z vás považuje zranitelnost a slabost za totéž? Většina lidí. Teď se vás chci zeptat: Tento týden na TEDu, kdo z vás, když jste tady na pódiu viděli zranitelnost, ji považoval za čistou odvahu? Zranitelnost není slabina. Definuji zranitelnost jako citové riziko, obnažení, nejistotu. Pohání náš každodenní život. A dospěla jsem k přesvědčení -- tento výzkum dělám už dvanáctým rokem -- že zranitelnost je naší nejpřesnější mírou odvahy -- být zranitelný, ukázat se, být upřímný.
There's two things that I've learned in the last year. The first is: vulnerability is not weakness. And that myth is profoundly dangerous. Let me ask you honestly -- and I'll give you this warning, I'm trained as a therapist, so I can out-wait you uncomfortably -- so if you could just raise your hand that would be awesome -- how many of you honestly, when you're thinking about doing or saying something vulnerable think, "God, vulnerability is weakness." How many of you think of vulnerability and weakness synonymously? The majority of people. Now let me ask you this question: This past week at TED, how many of you, when you saw vulnerability up here, thought it was pure courage? Vulnerability is not weakness. I define vulnerability as emotional risk, exposure, uncertainty. It fuels our daily lives. And I've come to the belief -- this is my 12th year doing this research -- that vulnerability is our most accurate measurement of courage -- to be vulnerable, to let ourselves be seen, to be honest.
Jednou ze zvlášních věcí, která se přihodila po TED explozi, bylo, že jsem dostala mnoho nabídek, abych mluvila po celé zemi -- ať už ve školách a na schůzkách rodičů nebo ve společnostech z Fortune 500. A spousta hovorů probíhala takto: "Doktorko Brownová. Moc se nám líbil váš TEDTalk. Byli bychom rádi, kdybyste přijela přednášet. Ocenili bychom, kdybyste nezmiňovala zranitelnost a stud." (Smích) O čem mám podle vás mluvit? Dostala jsem na to hlavně tři odpovědi. Toto je, upřímně řečeno, především z podnikové oblasti: inovace, tvořivost a změna. Ráda bych tedy prohlásila, že zranitelnost je rodištěm inovace, tvořivosti a změny. (Potlesk) Tvořit znamená dělat něco, co nikdy dřív neexistovalo. Nic není zranitelnějšího. V přizpůsobivosti ke změně jde hlavně o zranitelnost.
One of the weird things that's happened is, after the TED explosion, I got a lot of offers to speak all over the country -- everyone from schools and parent meetings to Fortune 500 companies. And so many of the calls went like this, "Dr. Brown, we loved your TED talk. We'd like you to come in and speak. We'd appreciate it if you wouldn't mention vulnerability or shame." (Laughter) What would you like for me to talk about? There's three big answers. This is mostly, to be honest with you, from the business sector: innovation, creativity and change. (Laughter) So let me go on the record and say, vulnerability is the birthplace of innovation, creativity and change. (Applause) To create is to make something that has never existed before. There's nothing more vulnerable than that. Adaptability to change is all about vulnerability.
Zadruhé, kromě toho, že jsem konečně pochopila vztah mezi zranitelností a odvahou, zadruhé jsem se naučila toto: O studu musíme mluvit. A budu k vám skutečně upřímná. Když jsem se stala "výzkumnicí zranitelnosti", což se stalo středem pozornosti díky TEDTalku -- nedělám si legraci.
The second thing, in addition to really finally understanding the relationship between vulnerability and courage, the second thing I learned, is this: We have to talk about shame. And I'm going to be really honest with you. When I became a "vulnerability researcher" and that became the focus because of the TED talk -- and I'm not kidding.
Uvedu vám příklad. Asi před třemi měsíci jsem byla ve sportovním obchodě koupit brýle, chrániče na holeně a podobné věci, co rodiče nakupují ve sportovních potřebách. Zhruba z 30 metrové vzdálenosti slyším: "Zranitelnost TED! Zranitelnost TED!" (Smích)
I'll give you an example. About three months ago, I was in a sporting goods store buying goggles and shin guards and all the things that parents buy at the sporting goods store. About from a hundred feet away, this is what I hear: "Vulnerability TED! Vulnerability TED!" (Laughter)
Jsem z páté generace Texasanů. Naším rodinným heslem je "Zavři se a zásob se". Nejsem přirozenou výzkumnicí zranitelnosti. Takže jdu dál, mám ji za zády. (Smích) A pak uslyším: "Zranitelnost TED!" Otočím se a říkám: "Ahoj." Je u mě a říká: "Vy jste ta výzkumnice studu, která se zhroutila." (Smích) V té chvíli si rodiče přitahují děti k sobě. "Dívejte se jinam."
(Laughter ends) I'm a fifth-generation Texan. Our family motto is "Lock and load." I am not a natural vulnerability researcher. So I'm like, just keep walking, she's on my six. (Laughter) And then I hear, "Vulnerability TED!" I turn around, I go, "Hi." She's right here and she said, "You're the shame researcher who had the breakdown." (Laughter) At this point, parents are, like, pulling their children close. (Laughter)
A já jsem ze všeho už tak utahaná, že se na ni podívám a říkám: "Bylo to zatracené duchovní probuzení."
"Look away." And I'm so worn out at this point in my life, I look at her and I actually say, "It was a fricking spiritual awakening."
(Smích)
(Laughter)
(Potlesk)
(Applause)
A ona se na mě podívá a udělá tohle: "Já vím." A řekla: "Dívaly jsme se na tvůj TEDTalk v mém čtenářském klubu." Pak jsme četly tvou knihu a přejmenovaly jsme se na Zhroucené holky." A řekla: "Naše heslo je: 'Jsme na prášky a je to úžasný pocit.'" (Smích) Nedokážete si představit, jaké je to pro mě na fakultních schůzích.
And she looks back and does this, "I know." (Laughter) And she said, "We watched your TED talk in my book club. Then we read your book and we renamed ourselves 'The Breakdown Babes.'" (Laughter) And she said, "Our tagline is: 'We're falling apart and it feels fantastic.'" (Laughter) You can only imagine what it's like for me in a faculty meeting. (Sighs)
Když se ze mě stala Zranitelnost TED, jako akční postava -- jako Ninja Barbie, ale jsem Zranitelnost TED -- řekla jsem si, že nechám všeho toho studu, protože jsem strávila šest let studiem studu než jsem skutečně začala psát a mluvit o zranitelnosti. A myslela jsem si, díky bohu, protože stud je hrozné téma, nikdo o něm nechce mluvit. Je to nejlepší způsob, jak umlčet lidi v letadle. "Co děláte?" "Zkoumám stud." "Ou." (Smích) A vidím do vás. (Smích)
So when I became Vulnerability TED, like an action figure -- Like Ninja Barbie, but I'm Vulnerability TED -- I thought, I'm going to leave that shame stuff behind, because I spent six years studying shame before I started writing and talking about vulnerability. And I thought, thank God, because shame is this horrible topic, no one wants to talk about it. It's the best way to shut people down on an airplane. "What do you do?" "I study shame." "Oh." (Laughter) And I see you. (Laughter)
Ale jak jsem přežívala poslední rok, připomněla jsem si základní pravidlo -- ne výzkumnické pravidlo, ale morální imperativ ze své výchovy -- tanči s tím, kdo tě přivedl. A nepoučila jsem se o zranitelnosti a o odvaze a tvořivosti a inovaci studiem zranitelnosti. O těchto věcech jsem se poučila zkoumáním studu. A tak bych vás ráda uvedla do studu. Jungovští analytici nazývají stud močálem duše. A my do něj vkročíme. Cílem není vstoupit, postavit dům a žít tam. Jde o to obout si galoše a projít skrz a najít si cestu. A to z následujícího důvodu.
But in surviving this last year, I was reminded of a cardinal rule -- not a research rule, but a moral imperative from my upbringing -- "you've got to dance with the one who brung ya". And I did not learn about vulnerability and courage and creativity and innovation from studying vulnerability. I learned about these things from studying shame. And so I want to walk you in to shame. Jungian analysts call shame the swampland of the soul. And we're going to walk in. And the purpose is not to walk in and construct a home and live there. It is to put on some galoshes -- and walk through and find our way around. Here's why.
Slyšeli jsme nejpřesvědčivější výzvu, abychom v této zemi, a myslím že i na celém světě, mluvili o rase, že? Ano? Slyšeli jsme to. Že? Nejde o tom hovořit beze studu, protože nemůžete mluvit o rase, aniž byste mluvili o výsadách. A když lidé začnou mluvit o výsadách, ochromí je stud. Slyšeli jsme o skvělém a jednoduchém řešení jak nezabíjet lidi při operacích, - mít kontrolní seznam úkolů. Tento problém nemůžete vyřešit bez oslovení studu, protože když se ti lidé učí, jak stehovat, učí se také, jak spojovat svou cenu s všemocností. A všemocní lidé nepotřebují kontrolní seznamy.
We heard the most compelling call ever to have a conversation in this country, and I think globally, around race, right? Yes? We heard that. Yes? Cannot have that conversation without shame. Because you cannot talk about race without talking about privilege. And when people start talking about privilege, they get paralyzed by shame. We heard a brilliant simple solution to not killing people in surgery, which is, have a checklist. You can't fix that problem without addressing shame, because when they teach those folks how to suture, they also teach them how to stitch their self-worth to being all-powerful. And all-powerful folks don't need checklists.
Jméno následujícího TED kolegy jsem si musela zapsat, abych ho tu nepopletla. Myshkin Ingawale, Doufám, že jsem to řekla správně. (Potlesk) Viděla jsem tohoto TED kolegu, když jsem tu byla první den. A on vystoupil a popsal, jak měl potřebu vytvořit technologii, která by pomohla testovat chudokrevnost, protože lidé zbytečně umírali. A řekl: "Viděl jsem, že je to potřeba. Víte co jsem udělal? Vyrobil jsem to." A propukl potlesk a všichni se tvářili jako: "Ano!" A on řekl: "A nefungovalo to. A tak jsem to udělal znovu 32krát, a pak to fungovalo."
And I had to write down the name of this TED Fellow so I didn't mess it up here. Myshkin Ingawale, I hope I did right by you. (Applause) I saw the TED Fellows my first day here. And he got up and he explained how he was driven to create some technology to help test for anemia, because people were dying unnecessarily. And he said, "I saw this need. So you know what I did? I made it." And everybody just burst into applause, and they were like "Yes!" And he said, "And it didn't work. (Laughter) And then I made it 32 more times, and then it worked."
Víte, jaké je velké tajemství TEDu? Nemůžu se dočkat, až to řeknu lidem. Vlastně to dělám právě teď. (Smích) Toto je konference neúspěchu. Vážně, je to tak. (Potlesk) Víte, proč je toto místo úžasné?
You know what the big secret about TED is? I can't wait to tell people this. I guess I'm doing it right now. (Laughter) This is like the failure conference. (Laughter) No, it is. (Applause)
Protože jenom málokdo tady se bojí neúspěchu. A nikdo z těch, kdo byli na jevišti, se, co jsem zatím viděla, nevyhnul neúspěchu. Já jsem totálně selhala mnohokrát. Myslím, že svět to nechápe, a to kvůli studu.
You know why this place is amazing? Because very few people here are afraid to fail. And no one who gets on the stage, so far that I've seen, has not failed. I've failed miserably, many times. I don't think the world understands that, because of shame.
Jeden skvělý citát mě v posledním roce zachránil - od Theodora Roosevelta. Mnoho lidí mu říká citát o "Muži v aréně". A zní následovně: "Na kritikovi nezáleží. Ani na člověku, který sedí a upozorňuje, jak by muž činu mohl dělat věci lépe, a jak padá a klopýtá. Čest získá člověk v aréně, jehož tvář je zohyzněná prachem, krví a potem. Ale když je v aréně, přinejlepším vyhraje, a přinejhorším prohraje, ale když padne, když prohraje, udělá to s velkou odvahou."
There's a great quote that saved me this past year by Theodore Roosevelt. A lot of people refer to it as the "Man in the Arena" quote. And it goes like this: "It is not the critic who counts. It is not the man who sits and points out how the doer of deeds could have done things better and how he falls and stumbles. The credit goes to the man in the arena whose face is marred with dust and blood and sweat. But when he's in the arena, at best, he wins, and at worst, he loses, but when he fails, when he loses, he does so daring greatly."
A myslím, že o to jde na této konferenci. O to jde v životě, o velkolepou odvahu, o to být v aréně. Když přijdete k aréně a dáte ruku na dveře, a myslíte si, "Jdu tam a zkusím to," stud je šotkem, který říká: "Ne ne. Nejsi dost dobrý. Nikdy jsi nedostal ten manažerský diplom. Žena tě opustila. Vím, že tvůj otec ve skutečnosti nebyl v Lucembursku, ale v Sing Sing (vězení). Vím o všem, co se ti stalo, když jsi dospíval. Vím, že si myslíš, že nejsi dost hezký, dost chytrý, dost talentovaný nebo dost mocný. Vím, že tvůj otec ti nikdy nevěnoval pozornost, ani když ses stal finančním ředitelem." To je stud.
And that's what this conference, to me, is about. Life is about daring greatly, about being in the arena. When you walk up to that arena and you put your hand on the door, and you think, "I'm going in and I'm going to try this," shame is the gremlin who says, "Uh, uh. You're not good enough. You never finished that MBA. Your wife left you. I know your dad really wasn't in Luxembourg, he was in Sing Sing. I know those things that happened to you growing up. I know you don't think that you're pretty, smart, talented or powerful enough. I know your dad never paid attention, even when you made CFO." Shame is that thing.
A když ho dokážeme utišit a vstoupíme a řekneme: "Udělám to," vzhlédneme a kdo jsou ti kritici, kteří si ukazují a smějí se? Kdo je to z 99 procent? My. Stud nám opakuje dvě věci -- "nikdy nejsi dost dobrý" a když se z toho dokážete vymluvit, "kdo si myslíš, že jsi?" Je třeba si uvědomit, že stud není vina. Stud je zaměřený na osobnost, vina je zaměřená na chování. Stud je: "Jsem špatný." Vina je: "Udělal jsem něco špatného." Kdo z vás, kdybyste mi způsobili něco bolestivého, by byl ochotný říct: "Omlouvám se. Udělal jsem chybu?" Kdo z vás by byl ochotný to říct? Vina: Omlouvám se, udělal jsem chybu. Stud: Omlouvám se. Jsem chyba.
And if we can quiet it down and walk in and say, "I'm going to do this," we look up and the critic that we see pointing and laughing, 99 percent of the time is who? Us. Shame drives two big tapes -- "never good enough" -- and, if you can talk it out of that one, "who do you think you are?" The thing to understand about shame is, it's not guilt. Shame is a focus on self, guilt is a focus on behavior. Shame is "I am bad." Guilt is "I did something bad." How many of you, if you did something that was hurtful to me, would be willing to say, "I'm sorry. I made a mistake?" How many of you would be willing to say that? Guilt: I'm sorry. I made a mistake. Shame: I'm sorry. I am a mistake.
Mezi studem a vinou je velký rozdíl. A toto byste měli vědět: Stud vysoce, vysoce souvisí se závislostí, depresí, násilím, agresí, šikanou, sebevražedností, poruchami příjmu potravy. A ještě víc byste měli vědět toto: Vina s těmito věcmi souvisí inverzně. Schopnost postavit to, co jsme udělali nebo nedovedli udělat, proti tomu, jací chceme být, je neuvěřitelně přizpůsobivá. Je nepohodlná, ale přizpůsobivá.
There's a huge difference between shame and guilt. And here's what you need to know. Shame is highly, highly correlated with addiction, depression, violence, aggression, bullying, suicide, eating disorders. And here's what you even need to know more. Guilt, inversely correlated with those things. The ability to hold something we've done or failed to do up against who we want to be is incredibly adaptive. It's uncomfortable, but it's adaptive.
Další věc, kterou byste měli vědět o studu vědět je, že je úplně řízený pohlavím. Když stud zaleje mě nebo Chrise, budeme se cítit stejně. Všichni, jak tu sedíte, znáte teplou vlnu studu. Jsme si docela jistí, že jediní lidé, kteří nezažívají stud, jsou ti, kteří nemají schopnost propojení nebo vcítění. Což znamená, ano, mám trochu studu; ne, jsem sociopat. Takže bych volila, ano, máte trochu studu. Stud cítí muži i ženy stejně, ale je řízený podle pohlaví.
The other thing you need to know about shame is it's absolutely organized by gender. If shame washes over me and washes over Chris, it's going to feel the same. Everyone sitting in here knows the warm wash of shame. We're pretty sure that the only people who don't experience shame are people who have no capacity for connection or empathy. Which means, yes, I have a little shame; no, I'm a sociopath. So I would opt for, yes, you have a little shame. Shame feels the same for men and women, but it's organized by gender.
Pro ženy je nejlepším příkladem, jaký vám můžu dát Enjoli, reklama: "Můžu vyskládat oblečení na praní, zabalit svačinu, rozdat pusy, a být v práci od pěti do devíti. Zvládnu přinést domů slaninu, osmahnout ji na pánvičce, a stále ti připomínat, že jsi muž." Pro ženy je studem všecko to udělat, udělat to dokonale a nedat najevo, že se potíte. Nevím, kolik parfému ta reklama prodala, ale zaručuji vám, že prodala spoustu antidepresiv a léků proti úzkosti. (Smích) Studem je pro ženy síť nedosažitelných, protikladných, soupeřících očekávání jaké máme být. A je to svěrací kazajka.
For women, the best example I can give you is Enjoli, the commercial. "I can put the wash on the line, pack the lunches, hand out the kisses and be at work at five to nine. I can bring home the bacon, fry it up in the pan and never let you forget you're a man." For women, shame is, do it all, do it perfectly and never let them see you sweat. I don't know how much perfume that commercial sold, but I guarantee you, it moved a lot of antidepressants and anti-anxiety meds. (Laughter) Shame, for women, is this web of unobtainable, conflicting, competing expectations about who we're supposed to be. And it's a straight-jacket.
Pro muže není studem shluk soupeřících, protikladných očekávání. Studem je toto: Jak nebýt vnímaný? Jako slabý. Během prvních čtyř let výzkumu jsem nedělala rozhovory s muži. A to až do té doby, než mi jednou po autogramiádě knih řekl jistý muž: "Líbí se mi, co říkáte o studu, ale zajímalo by mě, proč jste nezmínila muže." A já na to: "Nezkoumám muže." On řekl: "To je výhodné." (Smích) Odpověděla jsem: "Proč?" A on řekl: "Protože říkáte, abychom se otevřeli, řekli svůj příběh, byli zranitelní. Ale vidíte tyto knížky, které jste právě podepsala, pro mou ženu a mé tři dcery?" Řekla jsem: "Ano." "Radši by byly, kdybych zemřel na svém bílém koni, než by viděly, jak spadnu. Když se otevřeme a jsme zranitelní, vytřískají z nás duši. A neříkejte mi, že to dělají chlapi a trenéři a otcové, protože ženy v mém životě jsou na mě tvrdší než kdokoliv jiný."
For men, shame is not a bunch of competing, conflicting expectations. Shame is one, do not be perceived as what? Weak. I did not interview men for the first four years of my study. It wasn't until a man looked at me after a book signing, and said, "I love what say about shame, I'm curious why you didn't mention men." And I said, "I don't study men." And he said, "That's convenient." (Laughter) And I said, "Why?" And he said, "Because you say to reach out, tell our story, be vulnerable. But you see those books you just signed for my wife and my three daughters?" I said, "Yeah." "They'd rather me die on top of my white horse than watch me fall down. When we reach out and be vulnerable, we get the shit beat out of us. And don't tell me it's from the guys and the coaches and the dads. Because the women in my life are harder on me than anyone else."
Takže jsem začala dělat rozhovory s muži a pokládat otázky. A tohle jsem zjistila: Ukažte mi ženu, která si dokáže sednout s mužem v opravdové zranitelnosti a strachu, a ukážu vám ženu, která udělala neuvěřitelný kus práce. Ukažte mi muže, který si dokáže sednout s ženou, která toho má po krk, už to všecko dál nezvládne, a jeho první reakce není "Vytáhl jsem nádobí z myčky", ale doopravdy poslouchá -- protože nic víc nepotřebujeme -- ukážu vám chlapa, který udělal spoustu práce.
So I started interviewing men and asking questions. And what I learned is this: You show me a woman who can actually sit with a man in real vulnerability and fear, I'll show you a woman who's done incredible work. You show me a man who can sit with a woman who's just had it, she can't do it all anymore, and his first response is not, "I unloaded the dishwasher!" (Laughter) But he really listens -- because that's all we need -- I'll show you a guy who's done a lot of work.
Stud je epidemií naší kultury. A abychom se z něj dostali, abychom si k sobě navzájem znovu našli cestu, musíme pochopit, jak nás ovlivňuje, jak ovlivňuje naše rodičovství, způsob, jak pracujeme, způsob, jak na sebe navzájem hledíme. V rychlosti, výzkum od Mahalika z Bostonské univerzity. Ptal se, co dělají ženy, aby vyhovovaly ženským normám? Nejčastější odpovědi v této zemi: hezká, štíhlá, skromná, a využívá veškeré dostupné prostředky na vzhled. Když se ptal na muže, co muži v této zemi musí udělat, aby vyhovovali mužským normám, odpovědi byly: vždy projevujte ovládání emocí, práce je první, usiluje o postavení a sílu.
Shame is an epidemic in our culture. And to get out from underneath it -- to find our way back to each other, we have to understand how it affects us and how it affects the way we're parenting, the way we're working, the way we're looking at each other. Very quickly, some research by Mahalik at Boston College. He asked, what do women need to do to conform to female norms? The top answers in this country: nice, thin, modest and use all available resources for appearance. (Laughter) When he asked about men, what do men in this country need to do to conform with male norms, the answers were: always show emotional control, work is first,
Pokud máme najít cestu zpět k sobě navzájem, musíme pochopit a znát empatii, protože empatie je protilék na stud. Pokud dáte stud na Petriho misku, potřebuje tři věci, aby mohl exponenciálně růst: utajení, mlčení a odsuzování. Pokud dáte stejné množství studu na Petriho misku a zalejete ho pochopením, nepřežije. Dvě nejmocnější slova, když zápasíme, jsou: já také.
pursue status and violence. If we're going to find our way back to each other, we have to understand and know empathy, because empathy's the antidote to shame. If you put shame in a Petri dish, it needs three things to grow exponentially: secrecy, silence and judgment. If you put the same amount in a Petri dish and douse it with empathy, it can't survive. The two most powerful words when we're in struggle: me too.
A tak skončím touhle myšlenkou: Pokud chceme najít cestu zpět k sobě navzájem, zranitelnost bude tou cestou. A vím, že je lákavé zůstat venku z arény, protože si myslím, že to jsem dělala celý život, a myslela si, že tam půjdu a nandám jim to, až budu neprůstřelná a dokonalá. A to je svůdné. Ale pravda je taková, že to se nikdy nestane. A i když pak budete tak dokonalí, jak dokážete, a tak neprůstřelní, že to víc nejde, když tam vstoupíte, to my vidět nechceme. Chceme, abyste vstoupili. Chceme být s vámi a naproti vám. A prostě chceme pro sebe a pro lidi, na kterých nám záleží, a pro lidi, se kterými pracujeme, velkou odvahu.
And so I'll leave you with this thought. If we're going to find our way back to each other, vulnerability is going to be that path. And I know it's seductive to stand outside the arena, because I think I did it my whole life, and think to myself, I'm going to go in there and kick some ass when I'm bulletproof and when I'm perfect. And that is seductive. But the truth is, that never happens. And even if you got as perfect as you could and as bulletproof as you could possibly muster when you got in there, that's not what we want to see. We want you to go in. We want to be with you and across from you. And we just want, for ourselves and the people we care about and the people we work with, to dare greatly.
Velice vám všem děkuju. Moc si toho vážím.
So thank you all very much. I really appreciate it.
(Potlesk)
(Applause)