Chris Anderson mě požádal, abych pro TED shrnul posledních 25 let boje proti chudobě do 10 minut. Takhle Angličan žádá Ira o stručnost.
Chris Anderson asked me if I could put the last 25 years of anti-poverty campaigning into 10 minutes for TED. That's an Englishman asking an Irishman to be succinct.
(Smích)
(Laughter)
Řekl jsem: "Chrisi, na to by byl potřeba zázrak."
I said, "Chris, that would take a miracle."
A on na to: "Bono, nebylo by právě tohle dobré využití tvého mesiášského komplexu?"
He said, "Bono, wouldn't that be a good use of your messianic complex?"
Tak jo, dobře. Pak mě napadlo jít ještě dál než 25 let. Pojďme ještě před Krista, tři tisíciletí zpátky, do doby, kdy, alespoň v mé hlavě, cesta za spravedlností, pochod proti nerovnosti a chudobě, skutečně začala. Před třemi tisíci lety, civilizace právě začíná na březích Nilu, nějací otroci, v tomto případě židovští pastýři páchnoucí ovčími sračkami, předpokládám, pohlédli na faráona, sedícího vysoko na trůně, a prohlásili: "My, Vaše Výsosti, jsme Vám rovni."
So, yeah. Then I thought, let's go even further than 25 years. Let's go back before Christ, three millennia, to a time when, at least in my head, the journey for justice, the march against inequality and poverty really began. Three thousand years ago, civilization just getting started on the banks of the Nile, some slaves, Jewish shepherds in this instance, smelling of sheep shit, I guess, proclaimed to the Pharaoh, sitting high on his throne, "We, your majesty-ness, are equal to you."
A faraon jim odpovídá: "To tedy ne. Vy, vaše ubohosti, si snad děláte srandu."
And the Pharaoh replies, "Oh, no. You, your miserableness, have got to be kidding."
A pastýři říkají: "Ne, ne, to se tady píše v naší Svaté knize."
And they say, "No, no, that's what it says here in our holy book."
Střih do našeho století; stejná země, stejné pyramidy, další lidé šíří stejný nápad rovnosti, ale s jinou knihou. Tentokrát se ta kniha jmenuje Facebook. Davy lidí jsou shromážděny na náměstí Tahrír. Mění sociální sítě z virtuálních na ty skutečné a vlastně restartují 21.století. Nechci podceňovat to, jak chaotické a ošklivé následky Arabského jara byly, a ani nechci přeceňovat roli technologií, ale tyto události nám daly tušit, co je možné, když se ten prastarý model moci, pyramida, obrátí vzhůru nohama a lidé se ocitnou na vrcholu a faraonové dneška na dně, tak jak se to stalo. Také nám to ukázalo jak velkou sílu mají informace a jejich sdíleni v boji s nerovností, protože fakta, stejně jako lidé, chtějí být svobodná, a když jsou svobodná fakta, tak svoboda pro lidi je už obvykle za rohem, i pro ty nejchudší z chudých, fakta, která zabrání cynismu a apatii, která vede k lhostejnosti, fakta, která nám říkají, co funguje a co ne, což je důležitější, protože pak to můžeme spravit, fakta, která, když je uslyšíme a nebudeme je ignorovat, nám mohou pomoci postavit se čelem výzvě Nelsona Mandely. V roce 2005 nás požádal, abychom my byli tou velkou generací, která překoná tu nejhorší urážku lidskosti, extrémní chudobu, fakta, která uvedou věci do pohybu.
Cut to our century, same country, same pyramids, another people spreading the same idea of equality with a different book. This time it's called the Facebook. Crowds are gathered in Tahrir Square. They turn a social network from virtual to actual, and kind of rebooted the 21st century. Not to undersell how messy and ugly the aftermath of the Arab Spring has been, neither to oversell the role of technology, but these things have given a sense of what's possible when the age-old model of power, the pyramid, gets turned upside down, putting the people on top and the pharaohs of today on the bottom, as it were. It's also shown us that something as powerful as information and the sharing of it can challenge inequality, because facts, like people, want to be free, and when they're free, liberty is usually around the corner, even for the poorest of the poor -- facts that can challenge cynicism and the apathy that leads to inertia, facts that tell us what's working and, more importantly, what's not, so we can fix it, facts that if we hear them and heed them could help us meet the challenge that Nelson Mandela made back in 2005, when he asked us to be that great generation that overcomes that most awful offense to humanity, extreme poverty, facts that build a powerful momentum.
A tak jsem si řekl; zapomeň na rockovou operu, zapomeň na pompéznost – mé obvyklé triky. Dneska tady budou zpívat jenom fakta, protože nechám naplno projevit toho cvoka ve mně. Takže rocková hvězda odchází. A přichází aktivista jednající na základě fakt, faktivista.
So I thought, forget the rock opera, forget the bombast, my usual tricks. The only thing singing today would be the facts, for I have truly embraced by inner nerd. So exit the rock star. Enter the evidence-based activist, the factivist.
Protože fakta nám říkají, že ta dlouhá, pomalá cesta, dlouhá a pomalá cesta lidstva za rovností se ve skutečnosti zrychluje. Podívejte se, čeho bylo dosaženo. Podívejte se na následující data a skutečnost, kterou utváří. Od roku 2000, od přelomu tisíciletí, dalších osm miliónů pacientů trpící AIDS užívá antiretrovirální léky, které zachraňují životy. Malárie: V osmi zemích subsaharské Afriky snížili úmrtnost o 75 procent. U dětí do pěti let, dětská úmrtnost dětí pod pět let klesla o 2,65 miliónů za rok. To znamená záchranu 7 256 dětských životů každý den. Páni. Páni. (Potlesk)
Because what the facts are telling us is that the long, slow journey, humanity's long, slow journey of equality, is actually speeding up. Look at what's been achieved. Look at the pictures these data sets print. Since the year 2000, since the turn of the millennium, there are eight million more AIDS patients getting life-saving antiretroviral drugs. Malaria: There are eight countries in sub-Saharan Africa that have their death rates cut by 75 percent. For kids under five, child mortality, kids under five, it's down by 2.65 million a year. That's a rate of 7,256 children's lives saved each day. Wow. Wow. (Applause)
Na chvíli se zastavme a přemýšlejme o tom. Četli jste minulý týden někde něco, co by se alespoň trošičku blížilo důležitosti tohoto čísla? Páni. Dobré zprávy. Ale mě žere to, že většina lidí tyhle zprávy asi neslyšela. Sedm tisíc dětí denně. Tady jsou dvě z nich. Tohle jsou Michael a Benedicta, za svůj život vděčí z velké části lékařce Patricii Asamoah – ona je úžasná – a Světovému fondu, který každý z vás finančně podporuje ať už o tom víte, nebo ne. A Světový fond poskytuje antiretrovirální léky bránící přenosu viru HIV z matky na dítě. Tyto fantastické zprávy se nestaly samy od sebe. Bojovalo se, vedly se kampaně a inovovalo se. A tyto skvělé zprávy přináší ještě lepší zprávy, protože historický vývoj je následující. Počet lidí žijících ve vyčerpávající, duši drtící, krajní chudobě se snížil ze 43 procent světové populace v roce 1990 na 33 procent v roce 2000 a pak na 21 procent v roce 2010. To si zaslouží potlesk. (Potlesk) Na polovinu. Na polovinu.
Let's just stop for a second, actually, and think about that. Have you read anything anywhere in the last week that is remotely as important as that number? Wow. Great news. It drives me nuts that most people don't seem to know this news. Seven thousand kids a day. Here's two of them. This is Michael and Benedicta, and they're alive thanks in large part to Dr. Patricia Asamoah -- she's amazing -- and the Global Fund, which all of you financially support, whether you know it or not. And the Global Fund provides antiretroviral drugs that stop mothers from passing HIV to their kids. This fantastic news didn't happen by itself. It was fought for, it was campaigned for, it was innovated for. And this great news gives birth to even more great news, because the historic trend is this. The number of people living in back-breaking, soul-crushing extreme poverty has declined from 43 percent of the world's population in 1990 to 33 percent by 2000 and then to 21 percent by 2010. Give it up for that. (Applause) Halved. Halved.
To procento je stále příliš vysoké – stále příliš mnoho lidí zbytečně ztrácí své životy. Je tu ještě dost práce. Ale je to dechberoucí. Jsou to ohromující věci. A pokud žijete s méně než 1,25 dolaru na den, pokud žijete v takové chudobě, nejsou to jen data. Je to všechno. Pokud jste rodič, který chce to nejlepší pro vaše děti – a já jsem... tato rychlá změna je cesta pryč ze zoufalství k naději. A víte co? Jestli bude ta křivka pokračovat, podívejte, kam ten počet lidí žijících s 1,25 dolaru na den klesne do roku 2030. To nemůže být pravda, že jo? Ale to je to, co nám říkají data. Jestli bude tento vývoj pokračovat, dostaneme se, wow, do nulové zóny. Pro takové maniaky na čísla jako jsme my, to je erotogenní zóna, a je potřeba říct, že v tuhle chvíli jsem sexuálně vzrušený sběrem těchto dat. V podstatě jde o ukončení extrémní chudoby, tak jak byla stanovena – život s méně než 1,25 dolaru na den. Očištěno, samozřejmě, o míru inflace z roku 1990. My prostě milujeme dobrou míru. To je úžasné.
Now, the rate is still too high -- still too many people unnecessarily losing their lives. There's still work to do. But it's heart-stopping. It's mind-blowing stuff. And if you live on less than $1.25 a day, if you live in that kind of poverty, this is not just data. This is everything. If you're a parent who wants the best for your kids -- and I am -- this rapid transition is a route out of despair and into hope. And guess what? If the trajectory continues, look where the amount of people living on $1.25 a day gets to by 2030. Can't be true, can it? That's what the data is telling us. If the trajectory continues, we get to, wow, the zero zone. For number-crunchers like us, that is the erogenous zone, and it's fair to say that I am, by now, sexually aroused by the collating of data. So virtual elimination of extreme poverty, as defined by people living on less than $1.25 a day, adjusted, of course, for inflation from a 1990 baseline. We do love a good baseline. That's amazing.
Teď vím, že někteří z vás si myslí, že všechen tento pokrok byl učiněn v Asii či Latinské Americe nebo v modelových zemích jakou je například Brazílie – a kdo by neměl rád brazilské modely? Ale podívejte se na subsaharskou Afriku. Zde je skupina deseti zemí, někteří jim říkají lvi, kterým se v posledních deseti letech podařila kombinace následujícího: zrušení 100 procent dluhů, ztrojnásobení humanitární pomoci, desetinásobný nárůst PZI – to znamená přímé zahraniční investice, které umožnily zčtyřnásobeni domácích zdrojů – to znamená místní peníze, které byly rozumně vynaloženy – to znamená existenci řádné vlády, která snížila dětskou úmrtnost o třetinu, zdvojnásobila počet lidí, kteří dokončí školu, a také se jim podařilo snížit počet lidí žijích v krajní chudobě o polovinu a při takovém tempu se i tato desítka dostane na nulu. Takže hrdost lvů je důkazem, že to jde.
Now I know that some of you think this progress is all in Asia or Latin America or model countries like Brazil -- and who doesn't love a Brazilian model? -- but look at sub-Saharan Africa. There's a collection of 10 countries, some call them the lions, who in the last decade have had a combination of 100 percent debt cancellation, a tripling of aid, a tenfold increase in FDI -- that's foreign direct investment -- which has unlocked a quadrupling of domestic resources -- that's local money -- which, when spent wisely -- that's good governance -- cut childhood mortality by a third, doubled education completion rates, and they, too, halved extreme poverty, and at this rate, these 10 get to zero too. So the pride of lions is the proof of concept.
Tohle všechno má spoustu výhod. Pro začátek, už nebudete muset poslouchat nesnesitelné, malé a naduté Ježíše jako jsem já. Co vy na to? (Potlesk)
There are all kinds of benefits to this. For a start, you won't have to listen to an insufferable little jumped-up Jesus like myself. How about that? (Applause)
A 2028, 2030? To je za chvilku. Tou chvilkou myslím, že je to asi tak daleko jako tři rozlučkové koncerty Rolling Stones. (Smích) Doufám. Opravdu v to doufám. Teď vypadáme opravdu mladě.
And 2028, 2030? It's just around the corner. I mean, it's about three Rolling Stones farewell concerts away. (Laughter) I hope. I'm hoping. Makes us look really young.
Ale proč tedy z toho všeho neskáčeme radostí? Ta příležitost je skutečná, ale stejně tak skutečné je nebezpečí. Nemůžeme toho dosáhnout, dokud nepřijmeme fakt, že toho můžeme dosáhnout. Podívejte se na tento graf. Říká se tomu lhostejná setrvačnost. Takhle to můžeme podělat. Ale to druhé je opravdu krásné. Tomu se říká hybná síla. A takhle můžeme ohnout oblouk dějin směrem dolů k nule, stačí dělat věci, o kterých víme, že fungují.
So why aren't we jumping up and down about this? Well, the opportunity is real, but so is the jeopardy. We can't get this done until we really accept that we can get this done. Look at this graph. It's called inertia. It's how we screw it up. And the next one is really beautiful. It's called momentum. And it's how we can bend the arc of history down towards zero, just doing the things that we know work.
Takže je to setrvačnost proti hybné síle. To nebezpečí tu je a samozřejmě, čím blíže se dostanete, tím je to těžší. Známe ty překážky, které nám stojí v cestě, především teď v těžkých dobách. Vlastně i dnes ve vašem hlavním městě, v těžkých dobách jsou tu ti, kteří chtějí ušetřit tím, že sníží podporu záchranným programům jako je Světový fond. Ale vy to můžete změnit. Můžete říct politikům, že tyto škrty můžou stát životy.
So inertia versus momentum. There is jeopardy, and of course, the closer you get, it gets harder. We know the obstacles that are in our way right now, in difficult times. In fact, today in your capital, in difficult times, some who mind the nation's purse want to cut life-saving programs like the Global Fund. But you can do something about that. You can tell politicians that these cuts [can cost] lives.
Právě dnes se v Oslu ropné společnosti snaží ze všech sil udržet v tajnosti své platby vládám, které jim umožňují těžit ropu v rozvojových zemích. Můžete změnit i tohle. Můžete se přidat k One Campaign a k vůdcům jako je Mo Ibrahim, podnikateli v oblasti telekomunikací. Snažíme se prosadit zákony, které zajistí, že alespoň něco z toho bohatsví, které je pod zemí, skončí v rukou lidí, kteří žijí nad ní.
Right now today, in Oslo as it happens, oil companies are fighting to keep secret their payments to governments for extracting oil in developing countries. You can do something about that too. You can join the One Campaign, and leaders like Mo Ibrahim, the telecom entrepreneur. We're pushing for laws that make sure that at least some of the wealth under the ground ends up in the hands of the people living above it.
My teď víme, že ta největší nemoc ze všech není nemoc. Je to korupce. Ale i proti tomuhle existuje vakcína. Říká se jí transparentnost, otevřená data. O tom hodně ví TED a lidi okolo něj. Transparentnost můžete nazvat denním světlem. A technologie ohromně pomáhá šířit tohle světlo. Je čím dál těžší skrývat to, že děláte špatné věci.
And right now, we know that the biggest disease of all is not a disease. It's corruption. But there's a vaccine for that too. It's called transparency, open data sets, something the TED community is really on it. Daylight, you could call it, transparency. And technology is really turbocharging this. It's getting harder to hide if you're doing bad stuff.
Dovolte mi, abych vám pověděl o U-reportu, je to věc, ze které jsem opravdu nadšený. 150 000 zúčastněných po celé Ugandě. Mladí lidé ozbrojení 2G telefony a SMSkovou sociální sítí odhalují korupci ve vládě a dožadují se práva vědět, co je v rozpočtu a jak se nakládá s jejich penězi. To je vzrušující věc.
So let me tell you about the U-report, which I'm really excited about. It's 150,000 millennials all across Uganda, young people armed with 2G phones, an SMS social network exposing government corruption and demanding to know what's in the budget and how their money is being spent. This is exciting stuff.
Podívejte, když už jednou máte tyto nástroje, nemůžete je nevyužít. A když se už jednou tohle dozvíte, pak už nemůže nevědět. Ty věci si prostě nemůžete odstranit z mozku, ale můžete odstranit to klišé, ten obrázek v hlavě, prosících a chudých lidí, kteří nedokáží převzít kontrolu nad vlastními životy. Tohle vymazat můžete, opravdu, protože už to není pravda. (Potlesk)
Look, once you have these tools, you can't not use them. Once you have this knowledge, you can't un-know it. You can't delete this data from your brain, but you can delete the cliched image of supplicant, impoverished peoples not taking control of their own lives. You can erase that, you really can, because it's not true anymore. (Applause)
Je to transformační. 2030? V roce 2030 vám roboti nebudou Guinness jen servírovat, budou ho i pít. Než se tam dostaneme, tak každé místo, kde existuje alespoň nějaká fungující vláda, se tam může dostat taky.
It's transformational. 2030? By 2030, robots, not just serving us Guinness, but drinking it. By the time we get there, every place with a rough semblance of governance might actually be on their way.
Takže jsem tu – nebo spíš jsme tu, abychom se vás pokusili nakazit tímto ctnostným a na faktech založeným virem, tím, kterému říkáme faktivismus. Tenhle vir vás nezabije. Pravě naopak, mohl by zachránit nespočet životů. Myslím, že my z One Campaign bychom rádi, abyste byli nakažliví, šířili ho, sdíleli ho a posílali jej dál. Takto se připojíte k nám a nespočtu dalších v tom, o čem jsem přesvědčený, že je to největší dobrodružství, jaké kdy kdo podniknul, v namáhavé pouti za rovností. Mohli bychom opravdu být tou velkou generací, tak jak nás vyzval Mandela? Nechť na tu naléhavou výzvu odpovíme vědou, rozumem, fakty a troufám si to říct, city? Protože je zřejmé, že i faktivisti mají city.
So I'm here to -- I guess we're here to try and infect you with this virtuous, data-based virus, the one we call factivism. It's not going to kill you. In fact, it could save countless lives. I guess we in the One Campaign would love you to be contagious, spread it, share it, pass it on. By doing so, you will join us and countless others in what I truly believe is the greatest adventure ever taken, the ever-demanding journey of equality. Could we really be the great generation that Mandela asked us to be? Might we answer that clarion call with science, with reason, with facts, and, dare I say it, emotions? Because as is obvious, factivists have feelings too.
Mám na mysli Waela Ghonima. Někteří z vás ho znají. Založil jednu ze skupin na Facebooku, která stála za událostmi na náměstí Tahrír v Káhiře. Skončil za to ve vězení, ale jeho slova jsou vytetována v mém mozku.
I'm thinking of Wael Ghonim, though. Some of you know him. He set up one of the Facebook groups behind the Tahrir Square in Cairo. He got thrown in jail for it, but I have his words tattooed on my brain.
"Vyhrajeme, protože nerozumíme politice. Vyhrajeme, protože nehrajeme jejich špinavé hry. Vyhrajeme, protože nemáme politickou agendu. Vyhrajeme, protože slzy, které přicházejí z našich očí, ve skutečnosti přicházejí z našich srdcí. Vyhrajeme, protože máme sny a jsme ochotni se za ty sny postavit."
"We are going to win because we don't understand politics. We are going to win because we don't play their dirty games. We are going to win because we don't have a party political agenda. We are going to win because the tears that come from our eyes actually come from our hearts. We are going to win because we have dreams, and we're willing to stand up for those dreams."
Wael má pravdu. Vyhrajeme, budeme-li pracovat společně jako jeden, protože moc lidí je mnohem silnější než lidé u moci.
Wael is right. We're going to win if we work together as one, because the power of the people is so much stronger than the people in power.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk) Mockrát děkuji. (Potlesk)
(Applause) Thank you so much. (Applause)