První místo, na které bych vás rád vzal, je, jak mnozí věří, nejhlubší propast na světě. A říkám věří, protože tento proces stále běží. Právě teď se na příští rok chystají velké expedice, o kterých vám trochu řeknu.
First place I'd like to take you is what many believe will be the world's deepest natural abyss. And I say believe because this process is still ongoing. Right now there are major expeditions being planned for next year that I'll talk a little bit about.
Jedna z věcí, která se zde změnila v posledních 150 letech od dob Julese Verna, který měl skvělý sci-fi koncept toho, jaké to je v podvodním světě je, že technologie nám umožnily jít na tyto místa, která byla naprosto neznámá a pouze se o nich spekulovalo. Nyní můžeme sestoupit tisíce metrů do nitra Země s relativní jednoduchostí. Po cestě jsme objevili fantastické propasti a jeskyně tak velké, že jde vidět na stovky metrů daleko bez přerušení výhledu. Když jedeme na takovou expedici, jsme v terénu většinou zhruba od dvou do čtyř měsíců s týmem jen 20-ti nebo 30-ti lidí, nebo velkým týmem až do 150-ti lidí.
One of the things that's changed here, in the last 150 years since Jules Verne had great science-fiction concepts of what the underworld was like, is that technology has enabled us to go to these places that were previously completely unknown and speculated about. We can now descend thousands of meters into the Earth with relative impunity. Along the way we've discovered fantastic abysses and chambers so large that you can see for hundreds of meters without a break in the line of sight. When you go on a thing like this, we can usually be in the field for anywhere from two to four months, with a team as small as 20 or 30, to as big as 150.
Mnoho lidí se mě pak ptá jaký druh lidí se účastní projektu jako tento? A ačkoliv náš přijímací proces není tak přísný a důkladný jako v NASA, stále hledáme schopnost, disciplínu, výdrž a sílu. Pro vaši představu, tohle je náš test síly. (Smích) Oceňujeme také skupinovou morálku a schopnost diplomaticky řešit osobní spory během období velkého stresu v odlehlých oblastech.
And a lot of people ask me, you know, what kind of people do you get for a project like this? While our selection process is not as rigorous as NASA, it's nonetheless thorough. We're looking for competence, discipline, endurance, and strength. In case you're wondering, this is our strength test. (Laughter) But we also value esprit de corps and the ability to diplomatically resolve inter-personal conflict while under great stress in remote locations.
Už jsme podstatně přesáhli limit lidské odolnosti. Již od vchodu, tohle nemá nic společného s komerční jeskyní. Díváte se na Kemp 2 na místě nazývaném J2, ne K2, ale J2. Tady jsme zhruba 2 dny od vstupu. Je to v podstatě jako výstup na vysoké hory, ale naopak místo stoupání se série věcí děje směrem dolů. Snahou je poskytnout alespoň trochu tělesného pohodlí během pobytu dole, kde je jinak vlhko, mokro, chladno a naprostá tma. Měl bych zmínit, že to, co tu vidíte, je, mimochodem, s velkým úsilím uměle nasvíceno. Jinak je na těchto místech naprostá tma.
We have already gone far beyond the limits of human endurance. From the entrance, this is nothing like a commercial cave. You're looking at Camp Two in a place called J2, not K2, but J2. We're roughly two days from the entrance at that point. And it's kind of like a high altitude mountaineering trip in reverse, except that you're now running a string of these things down. The idea is to try to provide some measure of physical comfort while you're down there, otherwise in damp, moist, cold conditions in utterly dark places. I should mention that everything you're seeing here, by the way, is artificially illuminated at great effort. Otherwise it is completely dark in these places.
Čím hlouběji jdeme, tím více se dostáváme do problémů s vodou. Je to v podstatě jako strom, který zachycuje vodu směrem dolů. Časem se dostaneme na místa, která jsou hrozivá a nebezpečná, ale bohužel tahle prezentace tohle tak nevystihne. Mám tady krátké video, které bylo pořízeno na konci 80. let. Sestup do Huautla Plateau v Mexiku. (Video) Teď vám musím říct, že postupy, které jsou zde zobrazeny, jsou zastaralé a nebezpečné. Dneska by jsme to tak nedělali pokud by to nebylo pro film. (Smích)
The deeper you go, the more you run into a conflict with water. It's basically like a tree collecting water coming down. And eventually you get to places where it is formidable and dangerous and unfortunately slides just don't do justice. So I've got a very brief clip here that was taken in the late 1980s. So descend into Huautla Plateau in Mexico. (Video) Now I have to tell you that the techniques being shown here are obsolete and dangerous. We would not do this today unless we were doing it for film. (Laughter)
Na stejné téma vám musím říct, že s přílivem Hollywoodksých filmů z minulého roku jsme nikdy neviděli v podzemí příšery -- alespoň ne ty, které vás sní. Pokud je v podzemí strašák, tak je to zdrcující pocit oddálení, který začíná pronásledovat každého člena týmu ve chvíli, kdy uplynou zhruba tři dny od nejbližšího vstupu.
Along that same line, I have to tell you that with the spate of Hollywood movies that came out last year, we have never seen monsters underground -- at least the kind that eat you. If there is a monster underground, it is the crushing psychological remoteness that begins to hit every member of the team once you cross about three days inbound from the nearest entrance.
Příští rok povedu mezinárodní expedici do J2. Půjdeme z hloubky zhruba mínus 2600 metrů -- což je něco přes 8600 stop pod zemí -- a 30 kilometrů od vstupu. Vedoucí skupina bude v podzemí nepřetržitě 30 dní. Nemyslím si, že se nedávno uskutečnila podobná mise.
Next year I'll be leading an international team to J2. We're going to be shooting from minus 2,600 meters -- that's a little over 8,600 feet down -- at 30 kilometers from the entrance. The lead crews will be underground for pushing 30 days straight. I don't think there's been a mission like that in a long time.
Nakonec, když jdete dolů do těchto míst, je zde pravděpodobnost, že narazíte na místa jako toto. Je to místo, kde je ohyb v geologické vrstvě, který sbírá vodu a zaplní prostor až po střechu. A když takovou věc najdeme, na mapě se označí jako termální kotel. Já si tohle pamatuju velmi dobře ze dvou důvodů. Zaprvé, je to jméno mojí rokové kapely a zadruhé, protože setkání s těmito věcmi mě donutilo se stát vynálezcem. A od té doby jsme už vynalezli mnoho generací vybavení k prozkoumávání míst jako toto.
Eventually, if you keep going down in these things, probability says that you're going to run into a place like this. It's a place where there's a fold in the geologic stratum that collects water and fills to the roof. And when you used to find these things, they would put a label on a map that said terminal siphon. Now I remember that term really well for two reasons. Number one, it's the name of my rock band, and second, is because the confrontation of these things forced me to become an inventor. And we've since gone on to develop many generations of gadgets for exploring places like this.
Toto je vybavení k podpoře životních funkcí -- a dá se použít k sestupu mnoha kilometrů horizontálně pod vodou a vertikálně až do hloubky dvou set metrů. Když děláte tento druh věcí, je to jako dělat EVA, což je jako dělat výstup do vesmíru, ale na mnohem větší vzdálenosti a mnohem nebezpečnější. Tohle tě donutí myslet na to, jak navrhnout to vybavení pro velké vzdálenosti od bezpečí základny.
This is some life-support equipment closed-cycle. And you can use that now to go for many kilometers horizontally underwater and to depths of 200 meters straight down underwater. When you do this kind of stuff it's like doing EVA. It's like doing extra-vehicular activity in space, but at much greater distances, and at much greater physical peril. So it makes you think about how to design your equipment for long range, away from a safe haven.
Tady je klip z filmu National Geographic, který vyšel v roce 1999.
Here's a clip from a National Geographic movie that came out in 1999.
(Video) Vypravěč: Průzkum je fyzický proces, kdy lidská noha vstoupí na dříve neprozkoumaná místa. Tohle je poslední malé místo na naší planetě, jenž je naprosto neznámé. Zažít to je pocta.
(Video) Narrator: Exploration is a physical process of putting your foot in places where humans have never stepped before. This is where the last little nugget of totally unknown territory remains on this planet. To experience it is a privilege.
Bill Stone: Tohle bylo natočeno ve Wakulla Springs na Floridě. Pár zajímavostí o tomhle filmu: každý kus vybavení, které jste viděli, neexistoval před rokem 1999. Tohle vybavení bylo vyvinuto během dvou let a použito na průzkumných projektech. Tahle pomůcka, kterou vidíte tady, se nazývala digitální mapovač zdí -- a vytvořila první 3D mapu jeskyně, která kdy byla vytvořena, a to pod vodou v jeskyni ve Wakulla Springs. Bylo to tohle zařízení, které otevřelo dveře dalšímu neprozkoumanému světu.
Bill Stone: That was taken in Wakulla Springs, Florida. Couple of things to note about that movie. Every piece of equipment that you saw in there did not exist before 1999. It was developed within a two-year period and used on actual exploratory projects. This gadget you see right here was called the digital wall mapper, and it produced the first three-dimensional map anybody has ever done of a cave, and it happened to be underwater in Wakulla Springs. It was that gadget that serendipitously opened a door to another unexplored world.
Tohle je Europa. Carolyn Porco se nedávno zmínila o další nazvané Enceladus. Tohle je jedno z míst, kde vědci věří, že je největší pravděpodobnost detekce prvního mimo-zemského života, který existuje v podzemním oceánu. Pro ty z vás, kteří nikdy neviděli tento příběh, Jim Cameron před dvěma lety produkoval opravdu pěkný IMAX film nazvaný "Aliens of the Deep" (Příšery z hlubin) Byl tam krátký klip --
This is Europa. Carolyn Porco mentioned another one called Enceladus the other day. This is one of the places where planetary scientists believe there is a highest probability of the detection of the first life off earth in the ocean that exists below there. For those who have never seen this story, Jim Cameron produced a really wonderful IMAX movie couple of years ago, called "Aliens of the Deep." There was a brief clip --
(Video) Vypravěč: Mise k prozkoumání ledu pod Europou bude vrcholnou výzvou pro roboty. Europa je tak daleko, že dokonce při rychlosti světla by trvalo více než hodinu než by příkaz dorazil k vozidlu. Musí být dostatečně chytré aby se vyhnulo nástrahám terénu a najít dobré místo na přistání na ledu. Pak se musíme dostat skrz led. Na to je potřeba sonda na rozpuštění ledu. V podstatě je to torpédo s jadernýmm pohonem. Ten led může být hluboký od 3 do 16 mil. Týden co týden se sonda bude nořit níže díky své vlastní váze skrze starověkký led až... Teď, co uděláte až se dostanete na povrch oceánu? Potřebujete AUV, nezávislé podvodní vozidlo. Musí to být chytrá věcička, umět navigovat a sama se rozhodovat v cizím prostředí.
(Video) Narrator: A mission to explore under the ice of Europa would be the ultimate robotic challenge. Europa is so far away that even at the speed of light, it would take more than an hour for the command just to reach the vehicle. It has to be smart enough to avoid terrain hazards and to find a good landing site on the ice. Now we have to get through the ice. You need a melt probe. It's basically a nuclear-heated torpedo. The ice could be anywhere from three to 16 miles deep. Week after week, the melt probe will sink of its own weight through the ancient ice, until finally -- Now, what are you going to do when you reach the surface of that ocean? You need an AUV, an autonomous underwater vehicle. It needs to be one smart puppy, able to navigate and make decisions on its own in an alien ocean.
BS: Co Jim nevěděl, když vydal tento film, bylo, že před šesti měsíci NASA financovala tým, ketrý jsem složil, aby jsme vyvinuli prototyp takového vozidla pro Europu. Když udělám průřez třemi lety schůzek s inženýry, designéry a systémovými integrátory, představili jsme DEPTHX -- Termální průzkumné vozidlo pro podzemní vody. A jak říká ten film, je to chytrá mašinka. Má 96 senzorů, 36 počítačů, 100 tisíc řádků kódu o samostatném rozhodování, obsahuje elektrický ekvivalent více než deseti kilogramů TNT.
BS: What Jim didn't know when he released that movie was that six months earlier NASA had funded a team I assembled to develop a prototype for the Europa AUV. I mean, I cut through three years of engineering meetings, design and system integration, and introduced DEPTHX -- Deep Phreatic Thermal Explorer. And as the movie says, this is one smart puppy. It's got 96 sensors, 36 onboard computers, 100,000 lines of behavioral autonomy code, packs more than 10 kilos of TNT in electrical onboard equivalent.
Tohle je cílová stanice, světově nejhlubší termální pramen v Cenote Zacaton v severním Mexiku. Byl prozkoumán do hloubky 292 metrů a hlouběji, nikdo neví nic. Tohle je součást mise DEPTHX.
This is the target site, the world's deepest hydrothermal spring at Cenote Zacaton in northern Mexico. It's been explored to a depth of 292 meters and beyond that nobody knows anything. This is part of DEPTHX's mission.
Máme dva primární cíle. jeden se zabývá samostatnou vědou v podzemí. Jak udělat robota a změnit ho v mikrobiologa. Je zde více etap než mám čas vám říct, ale zjednodušeně jedeme skrz prostor a hledáme proměnné v prostředí -- sirníky, halogenidy a podobné věci. Počítáme spád povrchů a řídíme robota ke zdem, kde je největší pravděpodobnost života. Pohybujeme se podél zdi což se nazývá blízkostní operace a hledáme změny v zabarvení. Když vidíme něco zajímavého, odebereme kousek do mikroskopu. Když to projde mikroskopickým testem, odebereme vzorek. Buď vezmeme tekutý vzorek, nebo dokonce odebereme pevné jádro ze zdi. Nikdo to ale neřídí. Je to všechno samostatné rozhodování, které je provedeno samotným robotem.
There are two primary targets we're doing here. One is, how do you do science autonomy underground? How do you take a robot and turn it into a field microbiologist? There are more stages involved here than I've got time to tell you about, but basically we drive through the space, we populate it with environmental variables -- sulphide, halide, things like that. We calculate gradient surfaces, and drive the bot over to a wall where there's a high probability of life. We move along the wall, in what's called proximity operations, looking for changes in color. If we see something that looks interesting, we pull it into a microscope. If it passes the microscopic test, we go for a collection. We either draw in a liquid sample, or we can actually take a solid core from the wall. No hands at the wheel. This is all behavioral autonomy here that's being conducted by the robot on its own.
Opravdový hattrick pro toto vozidlo je ale nový navigační systém, který jsme vyvinuli známý jako 3D SLAM, což znamená Současná Lokalizace A Mapování. DEPTHX je oko, které vidí vše. Jeho paprsky senzorů sledují současně dění vepředu i vzadu, což umožňuje nové objevy zatímco zaznamenává sensorická data toho, kudy již zařízení projelo.
The real hat trick for this vehicle, though, is a disruptive new navigation system we've developed, known as 3D SLAM, for simultaneous localization and mapping. DEPTHX is an all-seeing eyeball. Its sensor beams look both forward and backward at the same time, allowing it to do new exploration while it's still achieving geometric sensor-lock on what it's gone through already.
Další věc co vám ukážu je první plně autonomní robotický průzkum podzemí, který byl kdy proveden. V květnu jdeme z mínus 1000 metrů v Zacatonu a když budeme mít štěstí, DEPTHX přinese nazpět druh bakterií poprvé objeveny robotem. Další krok je to otestovat v Antarktidě a pak, pokud financování z NASA bude pokračovat, bychom mohli začít 2016 a do roku 2019 bychom mohli mít první důkazy života mimo tuto planetu.
What I'm going to show you next is the first fully autonomous robotic exploration underground that's ever been done. This May, we're going to go from minus 1,000 meters in Zacaton, and if we're very lucky, DEPTHX will bring back the first robotically-discovered division of bacteria. The next step after that is to test it in Antartica and then, if the funding continues and NASA has the resolution to go, we could potentially launch by 2016, and by 2019 we may have the first evidence of life off this planet.
Co se teda stane s průzkumem vesmíru lidmi? Vláda nedávno oznámila plán vrátit se na Měsíc do roku 2024. Úspěšnost této mise vyústí v nečasté návštěvy Měsíce malým počtem vládních vědců a pilotů. Tohle nás příliš neposune při expanzi lidstva do vesmíru, než kde jsme byli před 50 lety. Něco podstatného se musí změnit, pokud chceme vidět běžný přístup do vesmíru během našeho života.
What then of manned space exploration? The government recently announced plans to return to the moon by 2024. The successful conclusion of that mission will result in infrequent visitation of the moon by a small number of government scientists and pilots. It will leave us no further along in the general expansion of humanity into space than we were 50 years ago. Something fundamental has to change if we are to see common access to space in our lifetime.
Další věc co vám ukážu je pár kontroverzních myšlenek. Doufám, že vytrváte a budete mi věřit, že jsou tyto myšlenky, o kterých tu mluvím jsou věrohodné. Existují tři základy práce ve vesmíru prováděné soukromě. Jeden z nich je požadavek na levný transport ze Země do vesmíru. Lidé jako Bert Rutans a Richard Branson toto mají nadohled a já jim smekám. Jen do toho.
What I'm going to show you next are a couple of controversial ideas. And I hope you'll bear with me and have some faith that there's credibility behind what we're going to say here. There are three underpinnings of working in space privately. One of them is the requirement for economical earth-to-space transport. The Bert Rutans and Richard Bransons of this world have got this in their sights and I salute them. Go, go, go.
Další věc, kterou potřebujeme jsou místa k ubytování. Hotely na oběžné dráze pro začátek, ale kanceláře pro nás později. Poslední chybějící článek, ten opravdový problém je toto: čerpací stanice na oběžné dráze. Nenbude to vypadat takto. Kdyby existovala, změnilo by to design všech vesmírných lodí a plánování vesmírných misí.
The next thing we need are places to stay on orbit. Orbital hotels to start with, but workshops for the rest of us later on. The final missing piece, the real paradigm-buster, is this: a gas station on orbit. It's not going to look like that. If it existed, it would change all future spacecraft design and space mission planning.
Abych vám mohl osvětlit proč je síla v tomto tvrzení, musím vám dát základní lekci o vesmíru. První věc je, že všechno co ve vesmíru děláte se platí po kilogramech. Někdo měl jednu takovou tento týden? Na oběžné dráze by tahle stála 10 tisíc dolarů. To je víc, než by to stálo tady na TEDu, kdyby to tu Google přestal sponzorovat. (Smích) Druhá věc je, že více než 90 procent váhy vesmírné lodě je palivo. Tudíž pokaždé když ve vesmíru chcete cokoliv udělat, doslova vyhazujete obrovské množství peněz při každém sešlápnutí plynového pedálu. Dokonce ani lidi v Tesla nedokážou bojovat s fyzikálními zákony.
Now, to give you a chance to understand why there is power in that statement, I've got to give you the basics of Space 101. And the first thing is everything you do in space you pay by the kilogram. Anybody drink one of these here this week? You'd pay 10,000 dollars for that in orbit. That's more than you pay for TED, if Google dropped their sponsorship. (Laughter) The second is more than 90 percent of the weight of a vehicle is in propellant. Thus, every time you'd want to do anything in space, you are literally blowing away enormous sums of money every time you hit the accelerator. Not even the guys at Tesla can fight that physics.
Co tedy kdyby jste mohli dostat palivo za desetinu ceny? Existuje místo, kde to jde. Ono to jde dokonce lépe -- jde dostat 14x levněji, pokud se najde palivo na měsíci. Před třinácti lety byla Pentagonem zahájena málo známá mise s názvem Clementine. A ta nejúžasnější věc, která z této mise vzešla byla silná charakteristika vodíku v kráteru Shackleton na jižním pólu Měsíce. Ten signál byl tak silný, že mohl být způsoben jedině deseti trilióny tun vody pohřbené v sedimentu, která se tam nasbírala během miliardy let díky dopadu asteroidů a vesmírného materiálu.
So, what if you could get your gas at a 10th the price? There is a place where you can. In fact, you can get it better -- you can get it at 14 times lower if you can find propellant on the moon. There is a little-known mission that was launched by the Pentagon, 13 years ago now, called Clementine. And the most amazing thing that came out of that mission was a strong hydrogen signature at Shackleton crater on the south pole of the moon. That signal was so strong, it could only have been produced by 10 trillion tons of water buried in the sediment, collected over millions and billions of years by the impact of asteroids and comet material.
Pokud se nám to podaří a ta čerpací stanice bude možná, musíme přijít na způsob jak převážet velké objemy nákladu ve vesmíru. To momentálně nejde. Běžně se to dělá tak, že se na sobě postaví systém trubek, který musí mít počátek na zemi a odolávat všem nástrahám aerodynamických sil. Tohle musíme překonat. My to můžeme překonat, protože ve vesmíru není žádná aerodynamika. Můžeme použít nafukovací systémy téměř na cokoliv. Tohle je myšlenka, která také vzešla z Livermore v roce 1989 od týmu doktora Lowella Woodse. A tohle se teď dá aplikovat v podstatě na všechno. Bob Bigelow má právě teď na oběžné dráze testovací modul. Můžeme jít mnohem dál. Můžeme vybudovat vesmírné tažné lodě, obíhající platformy ke skladování kryogenu a vody. Je tu další věc. Když se vracíte z Měsíce, musíte se vyrovnat s okružní mechanikou Znamená to, že se pohybujete 10 tisíc stop za sekundu rychleji než chcete, aby jste se dostali zpět ke své čerpací stanici.
If we're going to get that, and make that gas station possible, we have to figure out ways to move large volumes of payload through space. We can't do that right now. The way you normally build a system right now is you have a tube stack that has to be launched from the ground, and resist all kinds of aerodynamic forces. We have to beat that. We can do it because in space there are no aerodynamics. We can go and use inflatable systems for almost everything. This is an idea that, again, came out of Livermore back in 1989, with Dr. Lowell Wood's group. And we can extend that now to just about everything. Bob Bigelow currently has a test article in the orbit. We can go much further. We can build space tugs, orbiting platforms for holding cryogens and water. There's another thing. When you're coming back from the moon, you have to deal with orbital mechanics. It says you're moving 10,000 feet per second faster than you really want to be to get back to your gas station.
Máte dvě možnosti. Můžete pálit raketové palivo anebo udělat něco opravdu úžasného. Můžete se ponořit do stratosfěry a přesně ztratit tu rychlost a pak se vrátit zpět na vesmírnou stanici. Tohle nikdo nikdy neudělal. Je to riskantní a bude to opravdová jízda -- lepší než Disney. Tradiční způsob přístupu k vesmírnému průzkumu byl, že s sebou vezete všechno palivo potřebné k návratu všech v případě stavu nouze. Když tohle uděláte v případě Měsíce, za poslání týmu tam zaplatíte miliardu dolarů jen v palivu Ale když tam pošlete tým těžařů, bez paliva na návrat (Smích) Slyšeli jste někdy příběh o Cortésovi? Tohle není tak. Já jsem více jako Scotty. Mám rád naše vybavení, opravdu si ho vážím, takže naše vybavení nespálíme. Ale pokud by jste byli opravdu odvážní, mohli by jste ho tam dostat, sestrojit a byla by to ta nejdramatičtější ukázka toho, že se dá udělat něco smysluplného mimo tuto planetu, což ještě nikdy nebylo uděláno. Existuje mýtus, že ve vesmíru nejde udělat nic za méně než bilion dolarů a 20 let. To není pravda. Za sedm let by jsme mohli dokázat pracovní misi do Shackletonu a ukázat, že by jsme z toho mohli udělat komerční realitu mimo oběžnou dráhu Země.
You got two choices. You can burn rocket fuel to get there, or you can do something really incredible. You can dive into the stratosphere, and precisely dissipate that velocity, and come back out to the space station. It has never been done. It's risky and it's going to be one hell of a ride -- better than Disney. The traditional approach to space exploration has been that you carry all the fuel you need to get everybody back in case of an emergency. If you try to do that for the moon, you're going to burn a billion dollars in fuel alone sending a crew out there. But if you send a mining team there, without the return propellant, first -- (Laughter) Did any of you guys hear the story of Cortez? This is not like that. I'm much more like Scotty. I like this equipment, you know, and I really value it so we're not going to burn the gear. But, if you were truly bold you could get it there, manufacture it, and it would be the most dramatic demonstration that you could do something worthwhile off this planet that has ever been done. There's a myth that you can't do anything in space for less than a trillion dollars and 20 years. That's not true. In seven years, we could pull off an industrial mission to Shackleton and demonstrate that you could provide commercial reality out of this in low-earth orbit.
Žijeme v jedné z nejstrhujících dob v naší historii. Jsme u kouzelného soutoku, kde soukromé bohatství a představivost vedou poptávku po přístupu do vesmíru. Vesmírné čerpací stanice, které jsem právě popsal by mohly vytvořit naprosto nové odvětví a poskytnout konečný klíč k otevření vesmíru pro všeobecný výzkum. K rozbití konvencí potřebujeme radikálně odlišný přístup. Můžeme to dokázat tím, že to nakopneme s pracovní expedicí Lewis a Clark do Shackletonu (kráter na Měsíci) abychom tam těžili zdroje energie a ukázali, že na základě tohoto může na oběžné dráze vzniknout výnosný byznys.
We're living in one of the most exciting times in history. We're at a magical confluence where private wealth and imagination are driving the demand for access to space. The orbital refueling stations I've just described could create an entirely new industry and provide the final key for opening space to the general exploration. To bust the paradigm a radically different approach is needed. We can do it by jump-starting with an industrial Lewis and Clark expedition to Shackleton crater, to mine the moon for resources, and demonstrate they can form the basis for a profitable business on orbit.
Řeči o vesmíru se vždycky zadrhnou na nejasnostech ohledně smyslu na načasování. Chtěl bych to zde uzavřít sázkou s TED. Mám v plánu tuhle expedici vést. (Potlesk) Se správným zázemím je to možné během sedmi let. Ti, kteří se ke mě připojí se stanou součástí historie a společně s dalšími odvážnými jedinci z minulosti, kteří, kdyby tu dnes byli, by nás z celého srdce podpořili.
Talk about space always seems to be hung on ambiguities of purpose and timing. I would like to close here by putting a stake in the sand at TED. I intend to lead that expedition. (Applause) It can be done in seven years with the right backing. Those who join me in making it happen will become a part of history and join other bold individuals from time past who, had they been here today, would have heartily approved.
Dříve byly časy, kdy lidé dělali odvážné věci aby překročili hranice. My jsme společně na tuto lekci zapomněli. Nyní jsme v době, kdy odvaha je nutná k posunu kupředu. 100 let poté, co Sir Ernest Shackleton napsal tyto slova, mám v plánu vyvěsit industriální vlajku na Měsíci a dokončit konečný kus práce, který nám všem otevře hranice do vesmíru v naší době. Děkuji. (Potlesk)
There was once a time when people did bold things to open the frontier. We have collectively forgotten that lesson. Now we're at a time when boldness is required to move forward. 100 years after Sir Ernest Shackleton wrote these words, I intend to plant an industrial flag on the moon and complete the final piece that will open the space frontier, in our time, for all of us. Thank you. (Applause)