Minulý týden jsem napsal dopis, ve kterém jsem sdílel některé z problémů, kterými se nadace zabývá. Warren Buffet mi doporučil, abych to udělal -- abych byl upřímný o tom, co jde dobře, co ne, a udělat z toho takovou každoroční událost. Cílem bylo přitáhnout více lidí k práci na těchto problémech, protože si myslím, že existuje několik velmi důležitých problémů, na kterých se běžně nepracuje. Tedy, že trh neláká vědce, zpravodajce, myslitele, vlády, aby dělali správné věci. A jen tak, že budeme těmto věcem věnovat pozornost a že budeme mít výjimečné lidi, kteří mají zájem a jsou schopni přitáhnout další, jen tak můžeme učinit takový pokrok, jaký potřebujeme.
I wrote a letter last week talking about the work of the foundation, sharing some of the problems. And Warren Buffet had recommended I do that -- being honest about what was going well, what wasn't, and making it kind of an annual thing. A goal I had there was to draw more people in to work on those problems, because I think there are some very important problems that don't get worked on naturally. That is, the market does not drive the scientists, the communicators, the thinkers, the governments to do the right things. And only by paying attention to these things and having brilliant people who care and draw other people in can we make as much progress as we need to.
Takže dnes dopoledne se s vámi podělím o dva z těchto problémů a řeknu vám, v jakém stavu se nachází. Ale než se do nich hlouběji ponořím, rád bych přiznal, že jsem optimista. Myslím, že jakýkoli těžký problém je možné vyřešit. Jedním z důvodů, proč se tak cítím, je ohlédnutí do minulosti. Během posledního století se délka života více než zdvojnásobila. Jiná statistika, moje asi nejoblíbenější, hovoří o dětské úmrtnosti. Ještě nedávno, v roce 1960, se narodilo 110 milionů dětí a 20 milionů z nich zemřelo do pěti let věku. Před pěti lety se narodilo 135 milionů dětí -- tedy více -- a méně než 10 milionů z nich zemřelo do pěti let od narození. Což znamená snížení dětské úmrtnosti na polovinu. Fenomenální věc. Na každém z těchto životů záleží.
So this morning I'm going to share two of these problems and talk about where they stand. But before I dive into those I want to admit that I am an optimist. Any tough problem, I think it can be solved. And part of the reason I feel that way is looking at the past. Over the past century, average lifespan has more than doubled. Another statistic, perhaps my favorite, is to look at childhood deaths. As recently as 1960, 110 million children were born, and 20 million of those died before the age of five. Five years ago, 135 million children were born -- so, more -- and less than 10 million of them died before the age of five. So that's a factor of two reduction of the childhood death rate. It's a phenomenal thing. Each one of those lives matters a lot.
A klíčovým faktorem, proč jsme to dokázali, nebyl jen růst příjmů, ale také několik objevů. Vakcíny, které se začaly mnohem více používat. Například spalničky byly příčinou 4 milionů úmrtí ještě nedávno, v roce 1990, a nyní je jich méně než 400 tisíc. My opravdu můžeme udělat změnu. Příštím cílem je snížení těchto 10 milionů opět na polovinu. A já myslím, že to můžeme splnit určitě za méně než 20 let. Proč? Na světě je jen několik nemocí, které mohou za naprostou většinu těchto umrtí: průjem, zápal plic a malárie.
And the key reason we were able to it was not only rising incomes but also a few key breakthroughs: vaccines that were used more widely. For example, measles was four million of the deaths back as recently as 1990 and now is under 400,000. So we really can make changes. The next breakthrough is to cut that 10 million in half again. And I think that's doable in well under 20 years. Why? Well there's only a few diseases that account for the vast majority of those deaths: diarrhea, pneumonia and malaria.
A to nás přivádí k prvnímu problému, o kterém dnes budu hovořit - jak zastavíme smrtelné nemoci, které přenášejí moskyti?
So that brings us to the first problem that I'll raise this morning, which is how do we stop a deadly disease that's spread by mosquitos?
Tedy, jaká je historie této nemoci? Je závažnou nemocí již po tisíce let. Faktem je, že pokud se podíváme na genetický kód, zjistíme, že je jedinou nemocí, proti které evoluce v Africe přispěla několika adaptacemi, aby tak zabránila úmrtím na malárii. Počet úmrtí dosáhl vrcholu ve 30. letech, kdy jich bylo lehce nad 5 milionů. Což bylo naprosto gigantické. Nemoc byla tehdy na celém světě. Odporná nemoc. Byla ve Spojených státech. Byla v Evropě. Lidé nevěděli, co ji způsobuje, až do začátku 20. století, kdy britský voják přišel na objev, že za ni mohou moskyti. Takže byla všude. A dva nástroje pomohly snížit množství úmrtí. Jedním bylo vyhubení moskytů pomocí DDT. Druhým byla léčba pacientů chininem nebo deriváty chininu. To je důvod, proč se úmrtnost snížila.
Well, what's the history of this disease? It's been a severe disease for thousands of years. In fact, if we look at the genetic code, it's the only disease we can see that people who lived in Africa actually evolved several things to avoid malarial deaths. Deaths actually peaked at a bit over five million in the 1930s. So it was absolutely gigantic. And the disease was all over the world. A terrible disease. It was in the United States. It was in Europe. People didn't know what caused it until the early 1900s, when a British military man figured out that it was mosquitos. So it was everywhere. And two tools helped bring the death rate down. One was killing the mosquitos with DDT. The other was treating the patients with quinine, or quinine derivatives. And so that's why the death rate did come down.
Ironicky se tedy stalo to, že se malárii podařilo eliminovat z klimatických oblastí, ve kterých jsou všechny bohaté země. Takže se podívejme: 1900, je všude. 1945, stále na většině míst. 1970, USA a většina Evropy se jí zbavila. 1990, máme vyčištěnu většinu severních oblastí. A v současné době můžete vidět, že je pouze okolo rovníku.
Now, ironically, what happened was it was eliminated from all the temperate zones, which is where the rich countries are. So we can see: 1900, it's everywhere. 1945, it's still most places. 1970, the U.S. and most of Europe have gotten rid of it. 1990, you've gotten most of the northern areas. And more recently you can see it's just around the equator.
Toto tedy vede k paradoxu: protože nemoc je pouze v chudších zemích, příliš se do ní neinvestuje. Pro příklad, více peněz se momentálně vkládá do léků proti plešatosti než proti malárii. Chápu, plešatost je odporná věc. (smích) A bohaté muže sužuje. Takže mají priority nastaveny takto.
And so this leads to the paradox that because the disease is only in the poorer countries, it doesn't get much investment. For example, there's more money put into baldness drugs than are put into malaria. Now, baldness, it's a terrible thing. (Laughter) And rich men are afflicted. And so that's why that priority has been set.
Ale malárie -- už jen milion smrtí za rok, které působí malárie, naprosto dokládá její význam. V každém okamžiku jí trpí 200 milionů lidí. To znamená, že ekonomiky států v těchto oblastech nemůžete rozpohybovat, protože malárie brzdí spoustu věcí. Takže, malárie je nemoc, kterou přenášejí moskyti. Nějaké jsem přinesl s sebou, abyste si to mohli vyzkoušet. Nechám je teď na chvíli poletovat po místnosti. (smích) Proč by tuto zkušenost měli mít jen chudí lidé? (smích)(potlesk) Tito moskyti nejsou infikováni.
But, malaria -- even the million deaths a year caused by malaria greatly understate its impact. Over 200 million people at any one time are suffering from it. It means that you can't get the economies in these areas going because it just holds things back so much. Now, malaria is of course transmitted by mosquitos. I brought some here, just so you could experience this. We'll let those roam around the auditorium a little bit. (Laughter) There's no reason only poor people should have the experience. (Laughter) (Applause) Those mosquitos are not infected.
Tedy, vynalezli jsme několik nových věcí. Máme moskytiéry. Moskytiéry jsou výborná pomůcka. Matky s dětmi pod nimi v noci spí a moskyti, kteří kousají pozdě v noci, se k nim nemohou dostat. A když použijete spreje s DDT v místnosti a tyto moskytiéry, můžete snížit počet smrtí o 50 procent. Což se stalo v mnoha zemích. To je skvělá zpráva.
So we've come up with a few new things. We've got bed nets. And bed nets are a great tool. What it means is the mother and child stay under the bed net at night, so the mosquitos that bite late at night can't get at them. And when you use indoor spraying with DDT and those nets you can cut deaths by over 50 percent. And that's happened now in a number of countries. It's great to see.
Ale ohledně malárie musíme být opatrní -- parazité se vyvíjejí a moskyti se také vyvíjejí. Takže každý nástroj, který jsme kdy v minulosti použili, se po čase stal neefektivním. Takže nakonec máte dvě možnosti. Pokud půjdete do nějaké země se správnými nástroji a správným způsobem, uděláte vše velmi pečlivě, můžete dosáhnout lokálního vyhubení. Na předchozí mapě jsme viděli, jak se oblasti s malárií zmenšovaly. Pokud ale přistoupíte k problému lhostejně, na nějakou dobu snížíte přítěž v podobě nemoci, ale časem se tyto nástroje stanou neefektivní a úmrtnost zase naroste zpátky. Svět si prošel jak obdobím, kdy pozornost tomuto problému věnoval, tak obdobím, kdy pozornost nevěnoval.
But we have to be careful because malaria -- the parasite evolves and the mosquito evolves. So every tool that we've ever had in the past has eventually become ineffective. And so you end up with two choices. If you go into a country with the right tools and the right way, you do it vigorously, you can actually get a local eradication. And that's where we saw the malaria map shrinking. Or, if you go in kind of half-heartedly, for a period of time you'll reduce the disease burden, but eventually those tools will become ineffective, and the death rate will soar back up again. And the world has gone through this where it paid attention and then didn't pay attention.
Momentálně se naše pozornost zvyšuje. Dotace na sítě proti moskytům proudí. Konají se nové objevy ve farmacii. Naše nadace podporuje vakcínu, která půjde do třetí fáze testů během několika měsíců. To by mělo zachránit více než dvě třetiny životů, pokud vše bude efektivní. Budeme mít tyto nové nástroje.
Now we're on the upswing. Bed net funding is up. There's new drug discovery going on. Our foundation has backed a vaccine that's going into phase three trial that starts in a couple months. And that should save over two thirds of the lives if it's effective. So we're going to have these new tools.
Ale nástroje samotné nejsou cestou k úspěchu. Protože cesta, jak se zbavit této nemoci, zahrnuje mnoho věcí. Zahrnuje zpravodajce, kteří budou podporovat dotování, kteří zaručí viditelnost, kteří budou vyprávět příběhy o úspěších. Zahrnuje vědce sociálních věd, kteří nám pomohou k tomu, aby moskytiéry používalo ne 70 procent lidí, ale 90 procent. Potřebujeme matematiky, aby přišli a simulovali proces, aby udělali věci jako v Monte Carlo, které nám pomohou porozumět, jak tyto nástroje kombinovat a společně použít. Samozřejmě potřebujeme farmaceutické firmy, aby nám věnovali své znalosti. Potřebujeme vlády bohatých zemí, aby byly velmi štědré v poskytování pomoci na tyto věci. Pokud se všechny tyto části složí, jsem celkem optimistický, že se nám podaří vymýtit malárii.
But that alone doesn't give us the road map. Because the road map to get rid of this disease involves many things. It involves communicators to keep the funding high, to keep the visibility high, to tell the success stories. It involves social scientists, so we know how to get not just 70 percent of the people to use the bed nets, but 90 percent. We need mathematicians to come in and simulate this, to do Monte Carlo things to understand how these tools combine and work together. Of course we need drug companies to give us their expertise. We need rich-world governments to be very generous in providing aid for these things. And so as these elements come together, I'm quite optimistic that we will be able to eradicate malaria.
Nyní se pojďme přesunout k druhé otázce, poměrně odlišné otázce, ale stejně tak důležité. Tato otázka zní: Jak učinit učitele skvělým? Zdá se, že jde o otázku, které bychom měli velice dobře porozumět, pokud nad ní lidé stráví hodně času. Ve skutečnosti jsme to ale ještě nedokázali. Začněme ale tím, proč je tato otázka důležitá. Myslím, že všichni, co jsme tady, jsme měli skvělé učitele. My všichni jsme měli výborné vzdělání. Je to jedním z důvodů, proč jsme dnes tady, jedním z důvodů, proč jsme úspěšní. Můžu to prohlásit, i když jsem odpadlík z univerzity. Měl jsem skvělé učitele.
Now let me turn to a second question, a fairly different question, but I'd say equally important. And this is: How do you make a teacher great? It seems like the kind of question that people would spend a lot of time on, and we'd understand very well. And the answer is, really, that we don't. Let's start with why this is important. Well, all of us here, I'll bet, had some great teachers. We all had a wonderful education. That's part of the reason we're here today, part of the reason we're successful. I can say that, even though I'm a college drop-out. I had great teachers.
Ve skutečnosti, ve Spojených státech, dosud vzdělávací systém fungoval poměrně dobře. Existují velmi efektivní učitelé v úzkém okruhu míst. Takže těch nejlepších 20 procent studentů získalo dobré vzdělání. Těchto 20 procent bývalo těmi nejlepšími na světě, pokud je budete měřit proti jiným nejlepším 20 procentům. Přicházeli s revolucemi v software a biotechnologiích a udržovali USA v popředí.
In fact, in the United States, the teaching system has worked fairly well. There are fairly effective teachers in a narrow set of places. So the top 20 percent of students have gotten a good education. And those top 20 percent have been the best in the world, if you measure them against the other top 20 percent. And they've gone on to create the revolutions in software and biotechnology and keep the U.S. at the forefront.
V současné době však síla těchto nejlepších 20 procent začíná relativně oslabovat, ale ještě více zarážející je vyváženost struktury lidí, kteří toto vzdělávání získávají. Nejen že byla dosud slabá; ještě více oslabuje. Pokud se podíváte na ekonomiku, nyní opravdu nabízí příležitosti pouze lidem s lepším vzděláním. A to musíme změnit. Musíme to změnit tak, aby lidé měli rovné příležitosti. Musíme to změnit, aby země byla silná, aby zůstala v popředí věcí, které jsou taženy vyšším vzděláním, například věda a matematika
Now, the strength for those top 20 percent is starting to fade on a relative basis, but even more concerning is the education that the balance of people are getting. Not only has that been weak. it's getting weaker. And if you look at the economy, it really is only providing opportunities now to people with a better education. And we have to change this. We have to change it so that people have equal opportunity. We have to change it so that the country is strong and stays at the forefront of things that are driven by advanced education, like science and mathematics.
Když jsem se poprvé dozvěděl o této statistice, byl jsem dost ohromen tím, jak špatně na tom věci teď jsou. Více než 30 procent dětí nikdy nedokončí střední školu. Toto číslo bylo nadlouho skryto, protože se vždy počítal poměr odpadlíků jako poměr těch, kteří začali poslední ročník, a srovnával se s počtem, kteří poslední ročník dokončili. Nesledovalo se, ale co tyto děti dělaly předtím. Ale většina odpadlíků už dříve propadla. Míra odpadlíků a propadlíků se tedy musela navýšit, jakmile začali se sledováním tohoto jevu, a to na více než 30 procent. U dětí z menšin je to více než 50 procent. A i když absolvujete střední školu, pokud jste z rodiny s nízkým příjmem, máte méně než 25-ti procentní šanci získat vysokoškolský titul. Pokud patříte ve Spojených státech do skupiny s nízkým příjmem, je vyšší pravděpodobnost, že se dostanete do vězení, než že získáte bakalářský titul. A to není tak úplně fér.
When I first learned the statistics, I was pretty stunned at how bad things are. Over 30 percent of kids never finish high school. And that had been covered up for a long time because they always took the dropout rate as the number who started in senior year and compared it to the number who finished senior year. Because they weren't tracking where the kids were before that. But most of the dropouts had taken place before that. They had to raise the stated dropout rate as soon as that tracking was done to over 30 percent. For minority kids, it's over 50 percent. And even if you graduate from high school, if you're low-income, you have less than a 25 percent chance of ever completing a college degree. If you're low-income in the United States, you have a higher chance of going to jail than you do of getting a four-year degree. And that doesn't seem entirely fair.
Takže, jak učiníme vzdělání lepším?
So, how do you make education better?
Naše nadace do této otázky v průběhu posledních 9 let hodně investovala. I nyní na ní pracuje mnoho lidí. Pracovali jsme v malých školách, podporovali jsme stipendia, pracovali jsme na věcech v knihovnách. A mnoho těchto věcí přineslo kladný efekt. Ale čím více jsme se na problémy dívali, tím více jsme si uvědomovali, že mít skvělé učitele byla ta naprosto klíčová věc. Zapojili jsme několik lidí, kteří studovali, jak velký rozdíl existuje mezi učiteli, mezi, řekněme, nejlepší čtvrtinou -- těmi nejlepšími -- a spodní čtvrtinou. Jak velké jsou rozdíly uvnitř školy a mezi školami? Odpověď je, že tyto rozdíly jsou naprosto neuvěřitelné. Nejlepší čtvrtina učitelů zvedne výsledky jejich tříd -- podle výsledků testů -- o více než 10 procent za jeden rok. Co to znamená? To znamená, že pokud by ve Spojených státech byli dva roky jen učitelé z nejlepší čtvrtiny, celý rozdíl mezi námi a Asií by zmizel. Do čtyř let bychom mohli překonat kohokoliv na světě.
Now, our foundation, for the last nine years, has invested in this. There's many people working on it. We've worked on small schools, we've funded scholarships, we've done things in libraries. A lot of these things had a good effect. But the more we looked at it, the more we realized that having great teachers was the very key thing. And we hooked up with some people studying how much variation is there between teachers, between, say, the top quartile -- the very best -- and the bottom quartile. How much variation is there within a school or between schools? And the answer is that these variations are absolutely unbelievable. A top quartile teacher will increase the performance of their class -- based on test scores -- by over 10 percent in a single year. What does that mean? That means that if the entire U.S., for two years, had top quartile teachers, the entire difference between us and Asia would go away. Within four years we would be blowing everyone in the world away.
Je to jednoduché. Všechno, co potřebujeme, jsou ti učitelé z nejlepší čtvrtiny. Mohli byste říci: "Wow, měli bychom ty lidi odměnit. Měli bychom si tyto lidi udržet. Měli bychom zjistit, jak to dělají, a předat tyto schopnosti dalším." Ale mohu vám říci, že toto se v současné době absolutně neděje.
So, it's simple. All you need are those top quartile teachers. And so you'd say, "Wow, we should reward those people. We should retain those people. We should find out what they're doing and transfer that skill to other people." But I can tell you that absolutely is not happening today.
Jaké jsou vlastnosti lidí z této nejlepší čtvrtiny? Jak vypadají? Určitě si myslíte, že to jsou velmi zkušení lidé. Odpověď je "ne". Jakmile je někdo učitelem tři roky, kvalita jejich vyučování se už dále nemění. Odlišnosti jsou velmi, velmi malé. Můžete si myslet, že to jsou lidé s magisterským titulem. Že se vrátili do školy a dokončili magistra z pedagogiky. Tento graf ukazuje 4 různé faktory a ukazuje, jak moc ovlivňují kvalitu učení. Tady ta věc dole, která říká, že nemá vůbec žádný efekt, je magisterský titul.
What are the characteristics of this top quartile? What do they look like? You might think these must be very senior teachers. And the answer is no. Once somebody has taught for three years their teaching quality does not change thereafter. The variation is very, very small. You might think these are people with master's degrees. They've gone back and they've gotten their Master's of Education. This chart takes four different factors and says how much do they explain teaching quality. That bottom thing, which says there's no effect at all, is a master's degree.
Systém platů ve své podstatě odměňuje dvě skutečnosti. První jsou roky zkušeností. Protože váš plat postupně roste, jak se přibližujete důchodu. Druhým faktorem jsou peníze navíc, které získávají učitelé s magisterským titulem. Ale v žádném případě to neznamená, že jsou lepšími učiteli. Kampaň "Teach for America": jen malý efekt. Změřitelný efekt existuje u učitelů, kteří vystudovali matematiku. Ovšem v největší míře jede o vaši výkonnost v minulosti. Existují lidé, kteří jsou v tomto velmi dobří. A my jsme neudělali téměř nic, abychom to prozkoumali, načrtli a předali dále, abychom navýšili průměrné schopnosti -- anebo abychom podpořili tyto lidi, aby zůstali ve vzdělávacím systému.
Now, the way the pay system works is there's two things that are rewarded. One is seniority. Because your pay goes up and you vest into your pension. The second is giving extra money to people who get their master's degree. But it in no way is associated with being a better teacher. Teach for America: slight effect. For math teachers majoring in math there's a measurable effect. But, overwhelmingly, it's your past performance. There are some people who are very good at this. And we've done almost nothing to study what that is and to draw it in and to replicate it, to raise the average capability -- or to encourage the people with it to stay in the system.
Můžete se zeptat: "Zůstávají dobří učitelé a odcházejí ti špatní?" Odpovědí je, že v průměru odcházejí ti o něco lepší učitelé. Je to systém, kde se vystřídá velmi vysoký počet lidí.
You might say, "Do the good teachers stay and the bad teacher's leave?" The answer is, on average, the slightly better teachers leave the system. And it's a system with very high turnover.
Existuje několik míst -- velmi málo -- kde vznikají skvělí učitelé. Dobrým příkladem jednoho takového je skupina speciálních škol zvaná KIPP. KIPP znamená "Vědění je síla". Je to neuvěřitelná věc. Mají 66 škol -- většinou druhý stupeň základního vzdělání, několik středních škol -- a to, co se děje uvnitř, je skvělé vyučování. Vzali ty nejchudší děti a více než 96 procent jejich středoškolských absolventů jde na vysoké školy. Celý ten duch školy a přístup je velmi odlišný od běžných veřejných škol. Vyučují v týmech. Neustále zlepšují své učitele. Berou data, výsledky testů, a říkají učiteli: "Podívej, díky tobě se o tolik zlepšili." Jsou hluboce zaujati zkvalitňováním svých učitelů.
Now, there are a few places -- very few -- where great teachers are being made. A good example of one is a set of charter schools called KIPP. KIPP means Knowledge Is Power. It's an unbelievable thing. They have 66 schools -- mostly middle schools, some high schools -- and what goes on is great teaching. They take the poorest kids, and over 96 percent of their high school graduates go to four-year colleges. And the whole spirit and attitude in those schools is very different than in the normal public schools. They're team teaching. They're constantly improving their teachers. They're taking data, the test scores, and saying to a teacher, "Hey, you caused this amount of increase." They're deeply engaged in making teaching better.
Když tam skutečně přijdete a sednete si do jedné z jejich tříd, máte nejdříve velmi podivný pocit. Sedl jsem si tam a pomyslel si: "Co se tu děje?" Učitel běhal po místnosti a cítil jsem velkou energii. Myslel jsem si: "Asi jsem na nějakých závodech nebo co. Co se tu děje?" A ten učitel neustále sledoval, které z dětí nedávalo pozor, které děti se nudily, a rychle je vyvolával, umisťoval věci na tabuli. Bylo to velmi dynamické prostředí, protože zejména v období druhého stupně -- pátá až osmá třída -- musíte udržet lidi zapojené, udávat tón tak, aby každý ve třídě dával pozor, aby si nikdo nedělal legraci a abyste zaujali i děti, které tam nechtějí být. Každý musí být zapojený. A takto to dělá KIPP.
When you actually go and sit in one of these classrooms, at first it's very bizarre. I sat down and I thought, "What is going on?" The teacher was running around, and the energy level was high. I thought, "I'm in the sports rally or something. What's going on?" And the teacher was constantly scanning to see which kids weren't paying attention, which kids were bored, and calling kids rapidly, putting things up on the board. It was a very dynamic environment, because particularly in those middle school years -- fifth through eighth grade -- keeping people engaged and setting the tone that everybody in the classroom needs to pay attention, nobody gets to make fun of it or have the position of the kid who doesn't want to be there. Everybody needs to be involved. And so KIPP is doing it.
Jak se toto dá srovnat s běžnou školou? Na běžných školách se učitelům neříká, jak dobří jsou. Data se nesbírají. Ve smlouvě učitele existuje limit, kolikrát může ředitel přijít do hodiny -- někdy dokonce jen jednou za rok. A musí o tom dát upozornění předem. Představte si, že existuje továrna, kde jsou zaměstnanci, někteří vyrábějí zmetky, a vedení je řečeno: "Hej, tady dolů za námi můžete přijít jednou za rok, ale musíte nám o tom dát vědět, protože se ve skutečnosti budeme snažit vás napálit a během té krátké chvíle předstírat, že děláme dobrou práci."
How does that compare to a normal school? Well, in a normal school, teachers aren't told how good they are. The data isn't gathered. In the teacher's contract, it will limit the number of times the principal can come into the classroom -- sometimes to once per year. And they need advanced notice to do that. So imagine running a factory where you've got these workers, some of them just making crap and the management is told, "Hey, you can only come down here once a year, but you need to let us know, because we might actually fool you, and try and do a good job in that one brief moment."
Ani učitel, který se chce zlepšovat, k tomu nemá dostatečné nástroje. Nemají výsledky testů a tím se dostáváme k celé otázce blokování těchto dat. Například stát New York prosadil zákon, že data o zlepšování učitelů nemohou být zpřístupněna a použita při právních rozhodnutích týkajících se učitelů. Takže to ve skutečnosti funguje naopak. Ale jsem v tomto optimistický, myslím, že existuje několik jasných věcí, které můžeme udělat.
Even a teacher who wants to improve doesn't have the tools to do it. They don't have the test scores, and there's a whole thing of trying to block the data. For example, New York passed a law that said that the teacher improvement data could not be made available and used in the tenure decision for the teachers. And so that's sort of working in the opposite direction. But I'm optimistic about this, I think there are some clear things we can do.
Nejdříve ze všeho právě nyní probíhá mnohem více testování, abychom zjistili, kde se nacházíme. To nám pomůže zjistit, kdo je na tom dobře, zaměřit se na ně a zjistit, jaké techniky používají. Samozřejmě, digitální video je dneska laciné. Umístit do tříd několik kamer a říci, že všechno je neustále nahráváno, je na veřejných školách velmi praktické. Takže každých několik týdnů by si mohli učitelé společně sednout a říci: "Tady je krátká ukázka něčeho, co jsem, myslím, udělal dobře. Tady je krátká ukázka toho, co asi dobře nebylo. Poraďte mi -- když se toto dítě zachovalo takto, jak bych to měl řešit?" Všichni by si mohli sednout a pracovat na těchto problémech společně. Můžete vzít ty úplně nejlepší učitele a nějak je zviditelnit, aby každý viděl, kdo je nejlepší ve výuce daného předmětu.
First of all, there's a lot more testing going on, and that's given us the picture of where we are. And that allows us to understand who's doing it well, and call them out, and find out what those techniques are. Of course, digital video is cheap now. Putting a few cameras in the classroom and saying that things are being recorded on an ongoing basis is very practical in all public schools. And so every few weeks teachers could sit down and say, "OK, here's a little clip of something I thought I did well. Here's a little clip of something I think I did poorly. Advise me -- when this kid acted up, how should I have dealt with that?" And they could all sit and work together on those problems. You can take the very best teachers and kind of annotate it, have it so everyone sees who is the very best at teaching this stuff.
Můžete vzít tyto výukové kurzy a zpřístupnit je, aby dítě mělo možnost jít a sledovat výuku fyziky, naučit se z ní. Pokud máte dítě, které nestíhá, mohli byste mu zadat, aby se podíval na toto video a nastudoval si ten princip sám. Vlastně by tyto kurzy zdarma mohly být nejen přístupné na Internetu, ale mohli byste to udělat tak, aby byly vždy dostupné DVD, aby každý s přístupem k DVD přehrávači mohl mít možnost mít ty nejlepší učitele. Takže když o tom budeme uvažovat jako o systému zaměstnanců, můžeme věci dělat mnohem lépe.
You can take those great courses and make them available so that a kid could go out and watch the physics course, learn from that. If you have a kid who's behind, you would know you could assign them that video to watch and review the concept. And in fact, these free courses could not only be available just on the Internet, but you could make it so that DVDs were always available, and so anybody who has access to a DVD player can have the very best teachers. And so by thinking of this as a personnel system, we can do it much better.
Ve skutečnosti existuje i kniha, o školách KIPP -- místě, kde se tyto věci dějí -- kterou napsal Jay Matthews, reportér, -- nazvanou "Pracuj tvrdě, buď milý." A myslím, že je fantastická. Dá vám ponětí o tom, co dělá dobrý učitel. Každému z vás tady pošlu jeden výtisk zdarma. (potlesk)
Now there's a book actually, about KIPP -- the place that this is going on -- that Jay Matthews, a news reporter, wrote -- called, "Work Hard, Be Nice." And I thought it was so fantastic. It gave you a sense of what a good teacher does. I'm going to send everyone here a free copy of this book. (Applause)
Vložili jsme mnoho peněz do vzdělávání a opravdu si myslím, že vzdělání je nejdůležitější věc, která se musí dělat správně, aby země měla tak silnou budoucnost, jakou by měla mít. Ve skutečnosti návrh ekonomického baličku, který se projednával v parlamentu, obsahoval peníze na tyto systémy s daty, ale v senátu byly vyňaty, protože existují lidé, kteří jsou těmito věcmi ohroženi.
Now, we put a lot of money into education, and I really think that education is the most important thing to get right for the country to have as strong a future as it should have. In fact we have in the stimulus bill -- it's interesting -- the House version actually had money in it for these data systems, and it was taken out in the Senate because there are people who are threatened by these things.
Ale já -- já jsem optimistický. Myslím si, že lidé si začínají uvědomovat, jak důležité to je a jaký rozdíl můžeme učinit pro miliony životů, pokud to uděláme správně. Měl jsem čas pouze na představení těchto dvou problémů. Existuje mnohem více problémů, jakou jsou tyto -- AIDS, zápal plic -- vidím, jak jste najednou natěšení, už když vyslovím názvy těchto věcí. Rozsah schopností, které jsou potřeba k vyřešení těchto věcí, je velmi široký. Víte, systém je sám od sebe nevyřeší. Vlády samy od sebe tyto věci nepodpoří správným způsobem. Soukromý sektor sám od sebe nevkládá zdroje na tyto věci.
But I -- I'm optimistic. I think people are beginning to recognize how important this is, and it really can make a difference for millions of lives, if we get it right. I only had time to frame those two problems. There's a lot more problems like that -- AIDS, pneumonia -- I can just see you're getting excited, just at the very name of these things. And the skill sets required to tackle these things are very broad. You know, the system doesn't naturally make it happen. Governments don't naturally pick these things in the right way. The private sector doesn't naturally put its resources into these things.
Takže je potřeba skvělých lidí, jako jste vy, aby studovali tyto věci, aby zapojili další lidi -- a pomohli nám přijít na řešení. A myslím si, že tímto způsobem nakonec dokážeme úžasné věci.
So it's going to take brilliant people like you to study these things, get other people involved -- and you're helping to come up with solutions. And with that, I think there's some great things that will come out of it.
Děkuji. (potlesk)
Thank you. (Applause)