Chris Anderson: Tohle interview je trošku jiné. Protože obrázek vydá za tisíc slov, poprosil jsem se Billa a Melindu, aby vyhrabali ze svého archívu nějaké obrázky, které by nám pomohly vysvětlit pár věcí, které učinili a udělat to tedy tímto způsobem.
Chris Anderson: So, this is an interview with a difference. On the basis that a picture is worth a thousand words, what I did was, I asked Bill and Melinda to dig out from their archive some images that would help explain some of what they've done, and do a few things that way.
Takže začneme tady. Melindo, kdy a kde je to a kdo je ten atraktivní muž vedle tebe?
So, we're going to start here. Melinda, when and where was this, and who is that handsome man next to you?
Melinda Gates: S těmi velkými brýlemi, že? Tohle je v Africe, byl to náš úplně první výlet, a poprvé, co jsme oba byli v Africe na podzim roku 1993. Byli jsme už zasnoubení. Vzali jsme se o pár měsíců později a během tohoto výletu jsme opravdu chtěli vidět zvířata a savanu. Bylo to úžasné. Bill neměl nikdy tak dlouhou dovolenou z práce. Ale co nás opravdu dojalo, byli ti lidé a extrémní chudoba. Začali jsme si klást otázky. Musí to tak být? Na konci našeho výletu jsme jeli do Zanzibaru a procházeli jsme se po pláži, což jsme dělali často, když jsme spolu chodili. A během této doby už jsme se bavili o tom, že peníze, které jsme měli z Microsoftu, budou darovány zpátky společnosti. Ale bylo to až během té procházky na pláži kdy jsme se začali bavit o tom, co s nimi uděláme a jak to uděláme.
Melinda Gates: With those big glasses, huh? This is in Africa, our very first trip, the first time either of us had ever been to Africa, in the fall of 1993. We were already engaged to be married. We married a few months later, and this was the trip where we really went to see the animals and to see the savanna. It was incredible. Bill had never taken that much time off from work. But what really touched us, actually, were the people, and the extreme poverty. We started asking ourselves questions. Does it have to be like this? And at the end of the trip, we went out to Zanzibar, and took some time to walk on the beach, which is something we had done a lot while we were dating. And we'd already been talking about during that time that the wealth that had come from Microsoft would be given back to society, but it was really on that beach walk that we started to talk about, well, what might we do and how might we go about it?
CA: Takže vzhledem k tomu, že tato dovolená vedla ke vzniku největší soukromé nadace na světě je to docela drahá dovolená. (Smích)
CA: So, given that this vacation led to the creation of the world's biggest private foundation, it's pretty expensive as vacations go. (Laughter)
MG: Asi ano. Užili jsme si to.
MG: I guess so. We enjoyed it.
CA: Kdo z vás byl ten hlavní iniciátor, nebo to bylo nastejno? Bill Gates: Myslím, že jsme byli nadšení, že nastane fáze v našich životech, kdy budeme pracovat spolu a přijdeme na to, jak ty peníze vrátit společnosti. V téhle fázi jsme se bavili o těch nejchudších a zda-li bychom na ně mohli mít nějaký dopad. Existují věci, které je potřeba udělat? Hodně jsme toho nevěděli. Naše naivita byla neuvěřitelná, když se na to dívám zpátky. Ale měli jsme dávku nadšení, že tohle bude ta fáze, že "po Microsoftu" se budeme věnovat filantropii.
CA: Which of you was the key instigator here, or was it symmetrical? Bill Gates: Well, I think we were excited that there'd be a phase of our life where we'd get to work together and figure out how to give this money back. At this stage, we were talking about the poorest, and could you have a big impact on them? Were there things that weren't being done? There was a lot we didn't know. Our naïveté is pretty incredible, when we look back on it. But we had a certain enthusiasm that that would be the phase, the post-Microsoft phase would be our philanthropy.
MG: Fáze, o které si Bill myslel, že přijde až mu bude 60. A zatím mu 60 není, takže některé věci se mění v průběhu času.
MG: Which Bill always thought was going to come after he was 60, so he hasn't quite hit 60 yet, so some things change along the way.
CA: Takže tam to začalo, ale pak se věci zrychlily. To se odehrálo v roce 1993 a až v roce 1997 byla založena ta nadace.
CA: So it started there, but it got accelerated. So that was '93, and it was '97, really, before the foundation itself started.
MA: V roce 1997 jsme četli článek o průjmových onemocněních, které zabíjí tolik dětí po celém světě a pořád jsme si říkali: "To není možné. V USA si prostě zajdete do lékárny." A začali jsme oslovovat vědce, začali jsme se učit o populaci, o očkování, o tom, co funguje a co selhalo a v té době jsme se opravdu rozjeli. To bylo na konci roku 1998, 1999.
MA: Yeah, in '97, we read an article about diarrheal diseases killing so many kids around the world, and we kept saying to ourselves, "Well that can't be. In the U.S., you just go down to the drug store." And so we started gathering scientists and started learning about population, learning about vaccines, learning about what had worked and what had failed, and that's really when we got going, was in late 1998, 1999.
CA: Takže jste měli k dispozici spoustu peněz a svět plný různých problémů. Jak jste se, proboha, rozhodli, na co se zaměřit?
CA: So, you've got a big pot of money and a world full of so many different issues. How on Earth do you decide what to focus on?
BG: Rozhodli jsme se, že vybereme dvě věci s největší mírou nespravedlnosti na světě. Zaměřili jsme se na děti, ktéré umírají, které nemají dostatek výživy k vývoji, a na země, které byly opravdu v pasti, protože s takovou úmrtností a s tolika dětmi v rodinách zažívali obrovský nárůst populace a ty děti byly tak nemocné, že nemohly být v podstatě vzdělávány a postavit se na vlastní nohy. Takže to byla naše globální agenda a pak ve Spojených Státech, oba jsme měli úžasné vzdělání a uvědomili jsme si, že způsob, jakým mohou Spojené Státy dostát svému slibu ve formě rovných příležitostí, je mít výborný vzdělávací systém a čím více jsme o tom věděli, tím více jsme si uvědomovali, že tento slib neplníme. Takže jsme si vybrali tyto dvě věci a všechno, co nadace dělá, je zaměřeno zde.
BG: Well, we decided that we'd pick two causes, whatever the biggest inequity was globally, and there we looked at children dying, children not having enough nutrition to ever develop, and countries that were really stuck, because with that level of death, and parents would have so many kids that they'd get huge population growth, and that the kids were so sick that they really couldn't be educated and lift themselves up. So that was our global thing, and then in the U.S., both of us have had amazing educations, and we saw that as the way that the U.S. could live up to its promise of equal opportunity is by having a phenomenal education system, and the more we learned, the more we realized we're not really fulfilling that promise. And so we picked those two things, and everything the foundation does is focused there.
CA: Oba jsem vás požádal, abyste vybrali obrázek, který máte rádi a který znázorňuje vaši práci a Melindo, tohle jsi vybrala ty. O co se jedná?
CA: So, I asked each of you to pick an image that you like that illustrates your work, and Melinda, this is what you picked. What's this about?
MG: Jedna z věcí, které ráda dělám, když cestuju je že jdu do venkovských oblastí a mluvím se ženami, ať už je to v Bangladéší, Indii, nebo v zemích v Africe a jdu za nimi jako bezejmenná západní žena. Neříkám jim, kdo jsem. Obyčejné šortky. A pořád jsem slýchávala od žen, stále a stále dokola, čím víc jsem cestovala: "Chtěl bych dostat tuhle injekci." Mluvila jsem s nimi o dětském očkování a ono stočili rozhovor na: "Ale co s tou injekcí, kterou dostanu já?" což je injekce, která se jmenuje Depo-Provera, což je antikoncepční prostředek. A když jsem se vrátila, mluvila jsem s celosvětovými experty a oni říkali: "Ale ne, antikoncepce je dostatek v rozvojových zemích." Museli byste hrabat hlouběji ve zprávách, ale náš tým za mnou přišel s tímto, což ukazuje, že nejžádanější věc, kterou ženy v Africe chtějí používat, je na skladě nedostupná více než 200 dní v roce. Což vysvětluje, proč mi ženy říkaly: "Šla jsem 10 kilometrů na kliniku, bez toho, aby to můj muž věděl a nic tam nebylo. " Kondomy byly v Africe k dostání díky práci proti AIDS, kterou Spojené Státy a ostatní podpořily. Ale ženy vám stále znova a znova řeknou: "Nemůžu mému manželovi vnutit kondom. Buď tím naznačuji, že AIDS má on nebo já, ale potřebuji antikoncepci, protože pak dokážu ovlivnit narození mých dětí a mohu je nakrmit a mít šanci na jejich vzdělávání.
MG: So I, one of the things I love to do when I travel is to go out to the rural areas and talk to the women, whether it's Bangladesh, India, lots of countries in Africa, and I go in as a Western woman without a name. I don't tell them who I am. Pair of khakis. And I kept hearing from women, over and over and over, the more I traveled, "I want to be able to use this shot." I would be there to talk to them about childhood vaccines, and they would bring the conversation around to "But what about the shot I get?" which is an injection they were getting called Depo-Provera, which is a contraceptive. And I would come back and talk to global health experts, and they'd say, "Oh no, contraceptives are stocked in in the developing world." Well, you had to dig deeper into the reports, and this is what the team came to me with, which is, to have the number one thing that women tell you in Africa they want to use stocked out more than 200 days a year explains why women were saying to me, "I walked 10 kilometers without my husband knowing it, and I got to the clinic, and there was nothing there." And so condoms were stocked in in Africa because of all the AIDS work that the U.S. and others supported. But women will tell you over and over again, "I can't negotiate a condom with my husband. I'm either suggesting he has AIDS or I have AIDS, and I need that tool because then I can space the births of my children, and I can feed them and have a chance of educating them."
CA: Melindo, ty jsi katolička a často býváš zapletena do sporů ohledně této problematiky a do otázky ohledně potratů a to na obou stranách. Jak to dokážeš řídit?
CA: Melinda, you're Roman Catholic, and you've often been embroiled in controversy over this issue, and on the abortion question, on both sides, really. How do you navigate that?
MG: Myslím si, že je opravdu důležité, že jsme se společnost jako celek stáhli od antikoncepce. Věděli jsme, že 210 miliónů žen si žádalo přístup k antikoncepci, dokonce k antikoncepci, kterou máme tady ve Spojených Státech a neposkytovali jsme ji z důvodu politické kontroverze v této zemi a to mi přijde jako zločin a stále jsem se snažila najít někoho, kdo by to zvedl zpět na celosvětovou úroveň až jsem si nakonec uvědomila, že to musím udělat sama. A i přesto, že jsem katolička, věřím v antikoncepci, stejně tak jako většina katolických žen ve Spojených Státech, které se hlásí k užívání antikoncepce a nedovolím, aby kontroverze byla to, co nás drží zpátky. Dříve jsme měli shodu ve Spojených Státech ohledně antikoncepce a tak jsme opět dosáhli celosvětové shody a vybrali jsme 2,6 mld. dolarů přesně na tuto problematiku pro ženy. (Potlesk)
MG: Yeah, so I think that's a really important point, which is, we had backed away from contraceptives as a global community. We knew that 210 million women were saying they wanted access to contraceptives, even the contraceptives we have here in the United States, and we weren't providing them because of the political controversy in our country, and to me that was just a crime, and I kept looking around trying to find the person that would get this back on the global stage, and I finally realized I just had to do it. And even though I'm Catholic, I believe in contraceptives just like most of the Catholic women in the United States who report using contraceptives, and I shouldn't let that controversy be the thing that holds us back. We used to have consensus in the United States around contraceptives, and so we got back to that global consensus, and actually raised 2.6 billion dollars around exactly this issue for women. (Applause)
CA: Bille, to je tvůj graf. O co jde?
CA: Bill, this is your graph. What's this about?
BG: No, můj graf má na sobě čísla. (Smích) Mám moc rád ten graf. Tohle je počet dětí, které každoročně zemřou dříve než ve věku pěti let. A co zde lze vyčíst je ohromný úspěch, který ale není moc známý, v tom, že jsme dosáhli úžasného pokroku. Dostali jsme se z 20 miliónů, krátce po tom, co jsem se narodil, až na 6 miliónů k dnešnímu dni. Takže toto je příběh z větší části o očkování. Neštovice zabíjely pár miliónů dětí ročně. Toto jsme se zbavili, takže to kleslo na nulu. Spalničky zabíjely pár miliónů ročně. To kleslo na několik set tisíc. Takže toto je graf, ve kterém chceme, aby ta čísla pokračovala a bude možné, díky vědě a novým vakcínám, tyto vakcíny dostat až k dětem. Můžeme dokonce tento proces urychlit. V posledním desetiletí toto číslo klesalo rychleji, než kdykoliv v historii a tak jednoduše miluji fakt, že můžeme říct, že pokud vyvineme nové vakcíny, pokud je tam dokážeme dopravit, pokud využijeme naše nejnovější znalosti těchto věcí a zvládneme dodávku, že můžeme způsobit zázrak.
BG: Well, my graph has numbers on it. (Laughter) I really like this graph. This is the number of children who die before the age of five every year. And what you find is really a phenomenal success story which is not widely known, that we are making incredible progress. We go from 20 million not long after I was born to now we're down to about six million. So this is a story largely of vaccines. Smallpox was killing a couple million kids a year. That was eradicated, so that got down to zero. Measles was killing a couple million a year. That's down to a few hundred thousand. Anyway, this is a chart where you want to get that number to continue, and it's going to be possible, using the science of new vaccines, getting the vaccines out to kids. We can actually accelerate the progress. The last decade, that number has dropped faster than ever in history, and so I just love the fact that you can say, okay, if we can invent new vaccines, we can get them out there, use the very latest understanding of these things, and get the delivery right, that we can perform a miracle.
CA: Ty sis to spočítal a domnívám se, že doslova tisíce dětských životů je zachráněno každý den, v porovnání s minulým rokem. Není to nahlášeno. Letecká nehoda s 200 a více mrtvými je mnohem, mnohem větší událost než tohle. Nepřivádí tě to k šílenství?
CA: I mean, you do the math on this, and it works out, I think, literally to thousands of kids' lives saved every day compared to the prior year. It's not reported. An airliner with 200-plus deaths is a far, far bigger story than that. Does that drive you crazy?
BG: Jo, protože se o tom moc nemluví. Je to dítě, jedno dítě za druhým. Devadesát osm procent nemá nic společného s přírodními katastrofami a přece, dobročinnost lidí, když vidí přírodní katastrofu, je úžasná. Je neuvěřitelné, jak lidé přemýšlí, to jsem mohl být já a peníze tečou. Tyto příčiny jsou tak trochu neviditelné. Teď když Rozvojové cíle tisíciletí a další věci se tam začínají dostávat, pozorujeme nárůst ve štědrosti, takže cílem je dostat tohle číslo pod milion, což by mělo být možné ještě během našeho života.
BG: Yeah, because it's a silent thing going on. It's a kid, one kid at a time. Ninety-eight percent of this has nothing to do with natural disasters, and yet, people's charity, when they see a natural disaster, are wonderful. It's incredible how people think, okay, that could be me, and the money flows. These causes have been a bit invisible. Now that the Millennium Development Goals and various things are getting out there, we are seeing some increased generosity, so the goal is to get this well below a million, which should be possible in our lifetime.
CA: Možná bylo potřeba někoho, koho vzrušují čísla a grafy a ne jen velká, smutná tvář, aby se zapojil. Ty jsi to použil letos ve svém dopisu, ve kterém jsi použil v podstatě stejný argument, že pomoc, navzdory zažitému názoru, že pomoc je k ničemu a porouchaná, je vlastně velmi efektivní.
CA: Maybe it needed someone who is turned on by numbers and graphs rather than just the big, sad face to get engaged. I mean, you've used it in your letter this year, you used basically this argument to say that aid, contrary to the current meme that aid is kind of worthless and broken, that actually it has been effective.
BG: Lidé si uvědomují, že určitá pomoc byla dobře míněná a nedopadla dobře. Dokonce některé kapitálové investice měly dobrý úmysl a nedopadly dobře. Ale neměli bychom říkat, že kvůli tomu, že některé věci se nevydařily, tak to nemá smysl. Měli bychom si uvědomit, co bylo naším cílem? Jak se snažíme pozdvihnout výživu, přežití a gramotnost, aby se tyto země dokázaly o sebe postarat a říct si wow, tohle jde dobře a poučit se. Můžeme pomáhat lépe. Není to všelék. Myslím si, že můžeme pomoct více než investicemi a to včetně velkých zásahů jako tento.
BG: Yeah, well people can take, there is some aid that was well-meaning and didn't go well. There's some venture capital investments that were well-meaning and didn't go well. You shouldn't just say, okay, because of that, because we don't have a perfect record, this is a bad endeavor. You should look at, what was your goal? How are you trying to uplift nutrition and survival and literacy so these countries can take care of themselves, and say wow, this is going well, and be smarter. We can spend aid smarter. It is not all a panacea. We can do better than venture capital, I think, including big hits like this.
CA: Převládající názor je, že je pro manžele velmi těžké spolu pracovat. Jak se vám to podařilo? MG: Slyšela jsem hodně žen říkat: "Vážně bych s manželem nemohla pracovat. To by prostě nefungovalo." Ale my si to užíváme a ne- Tato nadace je pro nás oba sjednocení na její nepřetržité cestě učení a moc spolu necestujeme kvůli nadaci, tak jako jsme cestovali když Bill pracoval v Microsoftu. Spíše cestujeme odděleně, ale vím, že když se vrátím domů, Billa bude zajímat co jsem se dověděla, ať už je to něco o ženách a dívkách, nebo něco nového o dodávkách vakcín, nebo o člověku, který je velkým vůdcem. Bude poslouchat a bude ho to velmi zajímat. A ví, že když on přijde domů, a chce mluvit o přednášce, kterou měl, nebo o datech nebo o tom, co se dozvěděl, tak mě to velmi zajímá a myslím, že máme vážně spolupracující vztah. Ale určitě spolu nejsme pořád, to je jasné. (Smích)
CA: Traditional wisdom is that it's pretty hard for married couples to work together. How have you guys managed it? MG: Yeah, I've had a lot of women say to me, "I really don't think I could work with my husband. That just wouldn't work out." You know, we enjoy it, and we don't -- this foundation has been a coming to for both of us in its continuous learning journey, and we don't travel together as much for the foundation, actually, as we used to when Bill was working at Microsoft. We have more trips where we're traveling separately, but I always know when I come home, Bill's going to be interested in what I learned, whether it's about women or girls or something new about the vaccine delivery chain, or this person that is a great leader. He's going to listen and be really interested. And he knows when he comes home, even if it's to talk about the speech he did or the data or what he's learned, I'm really interested, and I think we have a really collaborative relationship. But we don't every minute together, that's for sure. (Laughter)
CA: Ale teď jste spolu a my jsme velmi rádi, že jste spolu. Melindo, dříve jsi v podstatě řídila celou tu věc. Asi před šesti lety Bill se přidal na plný úvazek, odešel z Microsoftu a nastoupil na plný úvazek. Muselo být těžké se tomu přizpůsobit, ne?
CA: But now you are, and we're very happy that you are. Melinda, early on, you were basically largely running the show. Six years ago, I guess, Bill came on full time, so moved from Microsoft and became full time. That must have been hard, adjusting to that. No?
MG: Ano, dokonce si myslím, že pro zaměstnance nadace byl příchod Billa více úzkostlivý než byl pro mě. Dokonce jsem se na to velmi těšila. Bill se rozhodl ještě dřív, než to bylo v r. 2006 ohlášeno a bylo to opravdu jeho rozhodnutí, ale bylo to zase na dovolené, když jsme se procházeli po pláži a on nad tím začal uvažovat. A přišlo mi vzrušující, že by Bill obětoval svůj mozek a srdce řešení těchto obrovských globálních problémů, těchto nerovností a to mi přišlo vzrušující. Ano, zaměstnanci nadace z toho měli trému. (Potlesk)
MG: Yeah. I think actually, for the foundation employees, there was way more angst for them than there was for me about Bill coming. I was actually really excited. I mean, Bill made this decision even obviously before it got announced in 2006, and it was really his decision, but again, it was a beach vacation where we were walking on the beach and he was starting to think of this idea. And for me, the excitement of Bill putting his brain and his heart against these huge global problems, these inequities, to me that was exciting. Yes, the foundation employees had angst about that. (Applause)
CA: To je skvělé.
CA: That's cool.
MG: Ale to zmizelo během tří měsíců, jakmile tam byl.
MG: But that went away within three months, once he was there.
BG: Včetně některých zaměstnanců.
BG: Including some of the employees.
MG: To jsem řekla, pro změstanance to zmizelo po třech měsících, co jsi tam byl.
MG: That's what I said, the employees, it went away for them three months after you were there.
BG: Ne, jenom žertuju. MG: Aha, zaměstnanci ale nezmizeli.
BG: No, I'm kidding. MG: Oh, you mean, the employees didn't go away.
BG: Pár ano, ale- (Smích)
BG: A few of them did, but — (Laughter)
CA: A o čem se tak hádáte? Neděle, 11 hodin, nejste v práci, co se naskytne? O čem se hádáte?
CA: So what do you guys argue about? Sunday, 11 o'clock, you're away from work, what comes up? What's the argument?
BG: Protože jsme to vybudovali společně už od začátku, je to skvělá spolupráce. Zažil jsem to s Paulem Allenem v počátcích Microsoftu. Zažil jsem to se Stevem Ballmerem, když se Microsoft rozrostl, a teď je Melinda, silnějším, rovnějším způsobem, ten partner, takže hodně mluvíme o věcech, kterým bychom se měli více věnovat a které skupiny fungují dobře. Má hodně pochopení. Hodně se baví se zaměstnanci. Každý máme vlastní cestu. Je hodně prostoru pro spolupráci. Nenapadá mě nic, kdy jeden z nás měl velmi silný názor o nějaké konkrétní věci.
BG: Because we built this thing together from the beginning, it's this great partnership. I had that with Paul Allen in the early days of Microsoft. I had it with Steve Ballmer as Microsoft got bigger, and now Melinda, and in even stronger, equal ways, is the partner, so we talk a lot about which things should we give more to, which groups are working well? She's got a lot of insight. She'll sit down with the employees a lot. We'll take the different trips she described. So there's a lot of collaboration. I can't think of anything where one of us had a super strong opinion about one thing or another?
CA: A co ty, Melindo? Tebe napadá? (Smích) Nikdy nevíte.
CA: How about you, Melinda, though? Can you? (Laughter) You never know.
MG: No, tak jde o tohle. Vidíme věci z různých úhlů a myslím si, že je to dobře. Bill vidí velká data a řekne: "Chci jednat na základě těchto celosvětových statistik." Já na to jdu z intuice. Setkávám se s hodně lidmi a Bill mě naučil to uchopit a podívat se na data a říct, jestli sedí a myslím, že já jsem ho naučila podívat se na data a potkat se s těmi lidmi a pochopit, jestli opravdu dokážeme dodat tu vakcínu. dokážete přemluvit ženu, aby přijala kapky proti obrně, které dostává její dítě? Protože podání je stejně tak důležité jako věda. Takže si myslím, že jsme se časem přiklonili ke stanovisku toho druhého a upřímně si myslím, že naše práce je díky tomu lepší.
MG: Well, here's the thing. We come at things from different angles, and I actually think that's really good. So Bill can look at the big data and say, "I want to act based on these global statistics." For me, I come at it from intuition. I meet with lots of people on the ground and Bill's taught me to take that and read up to the global data and see if they match, and I think what I've taught him is to take that data and meet with people on the ground to understand, can you actually deliver that vaccine? Can you get a woman to accept those polio drops in her child's mouth? Because the delivery piece is every bit as important as the science. So I think it's been more a coming to over time towards each other's point of view, and quite frankly, the work is better because of it.
CA: Takže ve vakcínách a obrně a tak dále jste měli úžasné výsledky. Ale co neúspěchy? Můžete říct něco o neúspěších a něco o tom, co jste se z nich naučili?
CA: So, in vaccines and polio and so forth, you've had some amazing successes. What about failure, though? Can you talk about a failure and maybe what you've learned from it?
BG: Ano, naštěstí si můžeme dovolit pár neúspěchů, protože jsme je určitě zažili. Zaměřujeme se hodně na práci s vakcínami a léky, takže víme, že budeme mít různé neúspěchy. Takže například, čemu se dostalo hodně publicity, byly žádosti o lepší kondom. Měli jsme stovky nápadů. Možná pár z nich bude fungovat. Byli jsme hodně naivní, aspoň já jsem byl, ohledně léku proti černé horečce v Indii, o kterém jsem si myslel, jakmile jsme ho měli, že můžeme tuto nemoc vyhladit. Jak se ukázalo, bylo potřeba injekce každý den po dobu deseti dní. Trvalo to o tři roky déle, než jsme mysleli a pak nebyla žádná možnost, jak to tam dostat. Naštěstí jsme zjistili, že pokud vyhubíme písečné mouchy, mohlo by se nám to povést, ale strávili jsme pět let, pět promarněných let a asi 60 miliónů na cestě, která měla nakonec velmi omezené využití.
BG: Yeah. Fortunately, we can afford a few failures, because we've certainly had them. We do a lot of drug work or vaccine work that you know you're going to have different failures. Like, we put out, one that got a lot of publicity was asking for a better condom. Well, we got hundreds of ideas. Maybe a few of those will work out. We were very naïve, certainly I was, about a drug for a disease in India, visceral leishmaniasis, that I thought, once I got this drug, we can just go wipe out the disease. Well, turns out it took an injection every day for 10 days. It took three more years to get it than we expected, and then there was no way it was going to get out there. Fortunately, we found out that if you go kill the sand flies, you probably can have success there, but we spent five years, you could say wasted five years, and about 60 million, on a path that turned out to have very modest benefit when we got there.
CA: Utrácíte snad miliardu dolarů ročně na vzdělání, nebo tak podobně. Ten příběh za tím je docela dlouhý a složitý. Jsou nějaké neúspěchy, které byste mohli zmínit?
CA: You're spending, like, a billion dollars a year in education, I think, something like that. Is anything, the story of what's gone right there is quite a long and complex one. Are there any failures that you can talk about?
MG: Řekla bych, že obrovské ponaučení z té počáteční práce je, že malé školy jsou tím řešením a malé školy určitě pomáhají. Snižují míru odpadlíků. Takové školy mají menší míru násilí a zločinnosti. Ale co jsme se naučili je a co se ukázalo jako základním klíčem úspěchu je dobrý učitel, který vede třídu. Pokud nemáte dobrého učitele, který zastupuje třídu, je jedno, jak velká nebo malá je ta budova, ale nezměníte, jestli ten student bude připravený na vysokou nebo ne. (Potlesk)
MG: Well, I would say a huge lesson for us out of the early work is we thought that these small schools were the answer, and small schools definitely help. They bring down the dropout rate. They have less violence and crime in those schools. But the thing that we learned from that work, and what turned out to be the fundamental key, is a great teacher in front of the classroom. If you don't have an effective teacher in the front of the classroom, I don't care how big or small the building is, you're not going to change the trajectory of whether that student will be ready for college. (Applause)
CA: Melindo, to jsi ty a vaše nejstarší dcera, Jenn. A bylo to pořízeno před třemi týdny, třemi nebo čtyřmi týdny. Kde to bylo?
CA: So Melinda, this is you and your eldest daughter, Jenn. And just taken about three weeks ago, I think, three or four weeks ago. Where was this?
MG: Byly jsme v Tanzánii. Jenn už byla v Tanzánii. Všechny naše děti vlastně už byly několikrát v Africe. A rozhodli jsme se udělat něco trochu jinak, rozhodli jsme se strávit dvě noci a tři dny s rodinou. Anna a Sanare jsou rodiče. Pozvali nás do jejich boma. Vlastně ta koza už tam byla, žila v jedné chýši v jejich osadě, když jsme tam přišli. A žili jsme s jejich rodinou a opravdu, opravdu jsme se naučili jak vypadá život na venkově Tanzánie. A rozdíl mezi návštěvou na půl dne nebo tři čtvtě dne a tím, zůstat přes noc byl ohromný a dovolte mi uvést jeden příklad. Měli šest dětí a když jsem mluvila s Annou v kuchyni, vařili jsme asi pět hodin v jejich kuchyni v chatrči a zatímco jsme spolu mluvily, dopodrobna plánovala s jejím manželem narození jejich dětí. Byl to velmi milující vztah. To byl Masajským válečník a jeho žena, ale rozhodli se, že se vezmou a očividně měli vztah plný lásky a respektu. Jejich děti, jejich šest dětí, ty dvě uprostřed jsou dvojčata, 13 let, chlapec a dívka jménem Grace. A když jsme šli štípat dříví, a dělat všechny ty věci, které dělala Grace a její matka, Grace nebyla dítě, ale dospívající, ale nebyla dospělá. Byly velmi, velmi stydlivá. A chtěla se pořád bavit se mnou a Jenn. Snažily jsme se jí oslovovat, ale hodně se styděla. Ale v noci, když se zhasla všechna světla na venkově Tanzánie a té noci nesvítil měsíc, byla to první noc, žádné hvězdy, a Jenn vyšla ze své chatrče se svou čelovkou, Grace šla okamžitě, se svým překladačem, za Jenn a řekla: "Až odjedeš domů, můžu dostat tvoji čelovku, abych mohla v noci studovat?"
MG: So we went to Tanzania. Jenn's been to Tanzania. All our kids have been to Africa quite a bit, actually. And we did something very different, which is, we decided to go spend two nights and three days with a family. Anna and Sanare are the parents. They invited us to come and stay in their boma. Actually, the goats had been there, I think, living in that particular little hut on their little compound before we got there. And we stayed with their family, and we really, really learned what life is like in rural Tanzania. And the difference between just going and visiting for half a day or three quarters of a day versus staying overnight was profound, and so let me just give you one explanation of that. They had six children, and as I talked to Anna in the kitchen, we cooked for about five hours in the cooking hut that day, and as I talked to her, she had absolutely planned and spaced with her husband the births of their children. It was a very loving relationship. This was a Maasai warrior and his wife, but they had decided to get married, they clearly had respect and love in the relationship. Their children, their six children, the two in the middle were twins, 13, a boy, and a girl named Grace. And when we'd go out to chop wood and do all the things that Grace and her mother would do, Grace was not a child, she was an adolescent, but she wasn't an adult. She was very, very shy. So she kept wanting to talk to me and Jenn. We kept trying to engage her, but she was shy. And at night, though, when all the lights went out in rural Tanzania, and there was no moon that night, the first night, and no stars, and Jenn came out of our hut with her REI little headlamp on, Grace went immediately, and got the translator, came straight up to my Jenn and said, "When you go home, can I have your headlamp so I can study at night?"
CA: Wow.
CA: Oh, wow.
MG: A její otec mi řekl, jaký měl strach, protože na rozdíl od jejich syna, který složil zkoušky pro druhý stupeň, kvůli jejím povinnostem se jí tak nedařilo a ještě nechodila do vládní školy. Řekl: "Nevím, jak zaplatím za její vzdělání. Nemůžu si dovolit soukromou školu a možná zůstane na téhle farmě jako moje žena." Takže si uvědomují rozdíl, jaký může mít vzdělání a to obrovským způsobem.
MG: And her dad had told me how afraid he was that unlike the son, who had passed his secondary exams, because of her chores, she'd not done so well and wasn't in the government school yet. He said, "I don't know how I'm going to pay for her education. I can't pay for private school, and she may end up on this farm like my wife." So they know the difference that an education can make in a huge, profound way.
CA: Tohle je další obrázek tebe a vašich dalších dvou dětí, Roryho a Phoebe, spolu s Paulem Farmerem. Výchova tří dětí v nejbohatší rodině na světě zní jako sociální experiment poněkud bez předobrazu. Jak se vám to podařilo? Jaký je váš přístup?
CA: I mean, this is another pic of your other two kids, Rory and Phoebe, along with Paul Farmer. Bringing up three children when you're the world's richest family seems like a social experiment without much prior art. How have you managed it? What's been your approach?
BG: No, řekl bych že celkově naše děti dostanou skvělé vzdělání, ale musíme se ujistit, že chápou své vlastní schopnosti a kam se vydají a co udělají a naše filozofie je mít s nimi jasný vztah - většina peněz jde na nadaci - a pomoct jim najít něco, co by je mohlo zajímat. Chceme najít rovnováhu, ve které mají svobodu dělat cokoliv, ale aby neměli tolik peněz, že by nemuseli dělat nic. A zatím jsou vcelku pilní, nadšení vydat se vlastním směrem.
BG: Well, I'd say overall the kids get a great education, but you've got to make sure they have a sense of their own ability and what they're going to go and do, and our philosophy has been to be very clear with them -- most of the money's going to the foundation -- and help them find something they're excited about. We want to strike a balance where they have the freedom to do anything but not a lot of money showered on them so they could go out and do nothing. And so far, they're fairly diligent, excited to pick their own direction.
CA: Očividně střežíte jejich soukromí, z jasných důvodů. Zajímalo by mě, proč jste mi dovolili ukázat tento obrázek tady na TEDu. MG: No, je to zajímavé. Jak stárnou, hodně si uvědomují, že naše rodinné přesvědčení se týká zodpovědnosti, že jsme v neuvěřitelné situaci jen tím, že žijeme ve Spojených Státech a máme dobré vzdělání a máme povinnost něco vrátit tomuto světu. A tím jak stárnou a my je učíme - je tolik zemí na světě - a říkají: "Chceme, aby lidé věděli, že věříme v to, co děláte, mami a tati, a je v pořádku ukázat nám víc." Takže máme jejich svolení ukázat tu fotku a myslím si, že Paul Farmer ji pravděpodobně časem umístí někam do své práce. Ale vážně se hluboce zajímají také o misi nadace.
CA: You've obviously guarded their privacy carefully for obvious reasons. I'm curious why you've given me permission to show this picture now here at TED. MG: Well, it's interesting. As they get older, they so know that our family belief is about responsibility, that we are in an unbelievable situation just to live in the United States and have a great education, and we have a responsibility to give back to the world. And so as they get older and we are teaching them -- they have been to so many countries around the world — they're saying, we do want people to know that we believe in what you're doing, Mom and Dad, and it is okay to show us more. So we have their permission to show this picture, and I think Paul Farmer is probably going to put it eventually in some of his work. But they really care deeply about the mission of the foundation, too.
CA: Máte více než dostatek peněz, navzdory vaším příspěvkům do nadace, abyste z nich všech udělali miliardáře. Plánujete to pro ně?
CA: You've easily got enough money despite your vast contributions to the foundation to make them all billionaires. Is that your plan for them?
BG: Vůbec. Ne. Nebudou mít nic takového. Musí mít pocit, že jejich vlastní práce je smysluplná a důležitá. Četli jsme článek ještě dlouho předtím, než jsme se vzali, ve kterém o tom Warren Buffet mluvil, a jsme přesvědčeni, že to není k dobru ani společnosti, ani dětí.
BG: Nope. No. They won't have anything like that. They need to have a sense that their own work is meaningful and important. We read an article long, actually, before we got married, where Warren Buffett talked about that, and we're quite convinced that it wasn't a favor either to society or to the kids.
CA: No, když je řeč o Warrenovi Buffetovi, něco úžasného se stalo v roce 2006, kdy nějakým způsobem tvůj jediný soupeř o nejbohatšího člověka v America najednou obrátil a souhlasil s tím darovat 80 procent svého jmění na vaši nadaci. Jak se to proboha stalo? Hádám, že existuje dlouhá a krátká verze. Máme čas na krátkou verzi.
CA: Well, speaking of Warren Buffett, something really amazing happened in 2006, when somehow your only real rival for richest person in America suddenly turned around and agreed to give 80 percent of his fortune to your foundation. How on Earth did that happen? I guess there's a long version and a short version of that. We've got time for the short version.
BG: Tak dobrá. Warren byl blízký přítel a chtěl, aby to jeho žena Suzie všechno rozdala. Bohužel zemřela dříve než on a velmi rád deleguje - (Smích) - a řekl -
BG: All right. Well, Warren was a close friend, and he was going to have his wife Suzie give it all away. Tragically, she passed away before he did, and he's big on delegation, and — (Laughter) — he said —
CA: To tweetněte.
CA: Tweet that.
BG: Pokud má někoho, kdo dělá něco dobře, a je ochotný to dělat zadarmo možná to je tak správně. Ale my jsme byli v šoku. MG: Úplně v šoku. BG: Nikdy jsme to nečekali a bylo to neuvěřitelné. Umožnilo nám to dramaticky navýšit naše ambice ohledně toho, čeho jsme s nadací schopni dosáhnout. Polovina zdrojů, kterými disponujeme, pochází z Warrenovy ohromující štědrosti.
BG: If he's got somebody who is doing something well, and is willing to do it at no charge, maybe that's okay. But we were stunned. MG: Totally stunned. BG: We had never expected it, and it has been unbelievable. It's allowed us to increase our ambition in what the foundation can do quite dramatically. Half the resources we have come from Warren's mind-blowing generosity.
CA: Domnívám se, že jste přislíbili, že než skončíte, více než 95 procent vašeho bohatství připadne nadaci.
CA: And I think you've pledged that by the time you're done, more than, or 95 percent of your wealth, will be given to the foundation.
BG: Ano.
BG: Yes.
CA: A od počátku tohoto vztahu, je to úžasné - (Potlesk) A v nedávné době, jste se vy a Warren snažili přesvědčit ostatní miliardáře a úspěšné lidi, aby přislíbili snad více než polovinu svého majetku na dobročinnost. Jak se to daří? BG: No, máme teď asi 120 lidí, kteří přislíbili svou podporu. Jedna ze skvělých věcí je, že se sejdeme každý rok a bavíme se, nabíráš zaměstnance, co jim dáváš? Nesnažíme se to sjednotit. Krása dobročinnosti je v té ohromné diverzitě. Lidé na některé věci přispívají. My si řekneme "Wow." Ale to je skvělé. To je úkol dobročinnosti, vybrat různé přístupy i v jedné oblasti, jako vzdělávání. Potřebujeme více experimentování. Ale setkat se s těmi lidmi bylo skvělé, sdílet jejich cestu k dobročinnosti, jak zapojili své děti, co dělají jinak a bylo to mnohem úspěšnější, než jsme čekali. Teď to vypadá, že to bude pořád růst, v následujících letech.
CA: And since this relationship, it's amazing— (Applause) And recently, you and Warren have been going around trying to persuade other billionaires and successful people to pledge to give, what, more than half of their assets for philanthropy. How is that going? BG: Well, we've got about 120 people who have now taken this giving pledge. The thing that's great is that we get together yearly and talk about, okay, do you hire staff, what do you give to them? We're not trying to homogenize it. I mean, the beauty of philanthropy is this mind-blowing diversity. People give to some things. We look and go, "Wow." But that's great. That's the role of philanthropy is to pick different approaches, including even in one space, like education. We need more experimentation. But it's been wonderful, meeting those people, sharing their journey to philanthropy, how they involve their kids, where they're doing it differently, and it's been way more successful than we expected. Now it looks like it'll just keep growing in size in the years ahead.
MG: A lidé vidí, že ostatní lidé dosahují pomocí dobročinnosti změny, to jsou lidé, kteří vybudovali vlastní podnikání, podpořili neuvěřitelné nápady svou důmyslností. Pokud by vložili své nápady a své myšlení do dobročinnosti, mohou změnit svět. A vidí ostatní, jak se zapojují a říkají: "Wow, to chci taky udělat se svými penězmi." To je pro mě ta neuvěřitelná věc.
MG: And having people see that other people are making change with philanthropy, I mean, these are people who have created their own businesses, put their own ingenuity behind incredible ideas. If they put their ideas and their brain behind philanthropy, they can change the world. And they start to see others doing it, and saying, "Wow, I want to do that with my own money." To me, that's the piece that's incredible.
CA: Zdá se mi, že pro některé lidi je opravdu těžké přijít na to, jak aspoň částečně utratit tolik peněz za něco jiného. Nejspíš i tady máme pár miliardářů a určitě nějaké úspěšné lidi. Zajímalo by mě, dají se přesvědčit? Jak je přesvědčujete?
CA: It seems to me, it's actually really hard for some people to figure out even how to remotely spend that much money on something else. There are probably some billionaires in the room and certainly some successful people. I'm curious, can you make the pitch? What's the pitch?
BG: Je to ta nejvíce naplňující věc, kterou jsme kdy udělali, a nemůžete si to vzít s sebou, a pokud to není dobré pro děti, pojďme se sejít a bavit se o tom, co se dá udělat. Svět je mnohem lepší místo díky filantropům z minulosti a americká tradice, která je nejsilnější, je závidět zbytku světa. A důvod, proč jsem tak optimistický, je protože si myslím, že dobročinnost bude dále růst a zabývat se věcmi, na kterých vláda neumí pracovat a objevovat je, a poskytne náhled tím správných směrem.
BG: Well, it's the most fulfilling thing we've ever done, and you can't take it with you, and if it's not good for your kids, let's get together and brainstorm about what we can be done. The world is a far better place because of the philanthropists of the past, and the U.S. tradition here, which is the strongest, is the envy of the world. And part of the reason I'm so optimistic is because I do think philanthropy is going to grow and take some of these things government's not just good at working on and discovering and shine some light in the right direction.
CA: Na světě je hrozná nerovnost, rostoucí nerovnost, která je strukturálním problémem. Zdá se mi, že kdyby více vašich vrstevníků přijalo ten přístup, který jste zaujali vy, mělo by to dopad jak na ten problém, tak určitě na vnímání toho problému. Je to připomínka na místě?
CA: The world's got this terrible inequality, growing inequality problem that seems structural. It does seem to me that if more of your peers took the approach that you two have made, it would make a dent both in that problem and certainly in the perception of that problem. Is that a fair comment?
BG: Samozřejmě. Pokud vezmete nejbohatším a dáte to nejchudším, je to dobře. Zkoušíte to vyrovnat a to je správné.
BG: Oh yeah. If you take from the most wealthy and give to the least wealthy, it's good. It tries to balance out, and that's just.
MG: Ale měníte systémy. V Americe se snažíme změnit systém vzdělávání, aby byl spravedlivý pro všechny a fungoval pro všechny. A to, pro mě, mění rovnováhu nerovnosti.
MG: But you change systems. In the U.S., we're trying to change the education system so it's just for everybody and it works for all students. That, to me, really changes the inequality balance.
BG: To je nejdůležitější. (Potlesk)
BG: That's the most important. (Applause)
CA: No, myslím si, že většina lidí tady v sále a mnoho miliónů po celém světě je uneseno směrem, kterým se vaše životy ubírají, a neuvěřitelnou mírou, jakou měníte budoucnost. Děkuji vám mnohokrát, že jste přišli na TED a že jste se s námi podělili a za všechno, co děláte.
CA: Well, I really think that most people here and many millions around the world are just in awe of the trajectory your lives have taken and the spectacular degree to which you have shaped the future. Thank you so much for coming to TED and for sharing with us and for all you do.
BG: Děkuji vám. MG: Děkuji. (Potlesk)
BG: Thank you. MG: Thank you. (Applause)
BG: Děkuji. MG: Mockrát děkuji: BG: Dobrá práce. (Potlesk)
BG: Thank you. MG: Thank you very much. BG: All right, good job. (Applause)