Posledních deset let se zabývám nestátními ozbrojenými skupinami: teroristickými organizacemi, povstalci nebo milicemi. Zaznamenávám, co takové skupiny dělají, když zrovna nestřílí. Mým cílem je lépe těmto agresorům porozumět a hledat způsoby, jak z konfrontací vymýtit prvek násilí. Pracuji v terénu a v knihovně a jsem politicky aktivní.
For the past decade, I've been studying non-state armed groups: armed organizations like terrorists, insurgents or militias. I document what these groups do when they're not shooting. My goal is to better understand these violent actors and to study ways to encourage transition from violent engagement to nonviolent confrontation. I work in the field, in the policy world and in the library.
Řešit současné konflikty znamená nejprve pochopit nestátní ozbrojené skupiny, protože válka se změnila. Dříve byla válka bojem mezi státy. To už neplatí. Dnes je konfliktem mezi státy a nestátními útvary. Tak například, z 216 mírových dohod podepsaných v letech 1975 až 2011 jich 196 bylo uzavřeno mezi státem a nestátním útvarem. Musíme těmto skupinám porozumět; a buď je zapojit do řešení konfliktu, nebo je v něm porazit.
Understanding non-state armed groups is key to solving most ongoing conflict, because war has changed. It used to be a contest between states. No longer. It is now a conflict between states and non-state actors. For example, of the 216 peace agreements signed between 1975 and 2011, 196 of them were between a state and a non-state actor. So we need to understand these groups; we need to either engage them or defeat them in any conflict resolution process that has to be successful.
Jak na to? Musíme vědět, co takové organizace udržuje v chodu. Víme toho dost o tom, jak a proč bojují, ale nikdo neřeší, co dělají, když zrovna nebojují. Boj jde přitom ruku v ruce s politikou. Jsou to dvě tváře téže organizace. Nemůžeme těmto skupinám porozumět – natož je porazit – pokud o nich nevíme všechno.
So how do we do that? We need to know what makes these organizations tick. We know a lot about how they fight, why they fight, but no one looks at what they're doing when they're not fighting. Yet, armed struggle and unarmed politics are related. It is all part of the same organization. We cannot understand these groups, let alone defeat them, if we don't have the full picture.
A současné ozbrojené skupiny jsou složité organizace. Vezměme si libanonský Hizballáh, který je známý násilnými útoky proti Izraeli. Od svého vzniku na počátku 80. let ale také založil politickou stranu, síť sociálních služeb a vlastní armádu. Podobně je to i s palestinským Hamásem, který podniká sebevražedné protiizraelské útoky, ale také od roku 2007 spravuje pásmo Gazy. Střílením a zabíjením tedy činnost těchto skupin nekončí. Zvládají toho víc. Zřizují komplexní komunikační systémy: rozhlasové stanice, televizní kanály, internetové stránky a sociální média. Tady máte časopis ISIS, v angličtině, k náboru dalších členů. Ozbrojené skupiny také investují do komplexního financování – nejedná se o rabování, nýbrž o výdělečné podnikání, zakládají například stavební společnosti. Tyto aktivity jsou klíčové. Umožňují daným skupinám nabývat na síle, bohatnout, nabírat nové členy a budovat si vlastní značku. Ozbrojené skupiny dělají ještě něco: budují silnější pouta s obyvatelstvem tím, že investují do sociálních služeb. Staví školy, provozují nemocnice, zřizují profesní školicí programy či umožňují mikropůjčky. Hizballáh nabízí všechny tyto služby a ještě víc. Ozbrojené skupiny se také snaží získat si obyvatelstvo tím, že mu nabídnou něco, v čem stát selhává: ochranu a bezpečí. Počátečnímu vzestupu Talibanu ve válkou zmítaném Afghánistánu nebo vzniku ISISu můžeme porozumět, podíváme-li se na snahy těchto skupin zajistit obyvatelstvu bezpečí. V těchto dvou konkrétních případech bohužel muselo obyvatelstvo za bezpečnost zaplatit příliš vysokou cenu. Obecně ale zajištění sociálních služeb zaplňuje mezeru, správní mezeru vytvořenou vládou, díky které mohou tyto skupiny sílit a zvětšovat svou moc. Například volební vítězství palestinského Hamásu v roce 2006 nelze pochopit, pokud nevezmeme v potaz sociální práci této skupiny.
And armed groups today are complex organizations. Take the Lebanese Hezbollah, known for its violent confrontation against Israel. But since its creation in the early 1980s, Hezbollah has also set up a political party, a social-service network, and a military apparatus. Similarly, the Palestinian Hamas, known for its suicide attacks against Israel, also runs the Gaza Strip since 2007. So these groups do way more than just shoot. They multi-task. They set up complex communication machines -- radio stations, TV channels, Internet websites and social media strategies. And up here, you have the ISIS magazine, printed in English and published to recruit. Armed groups also invest in complex fund-raising -- not looting, but setting up profitable businesses; for example, construction companies. Now, these activities are keys. They allow these groups to increase their strength, increase their funds, to better recruit and to build their brand. Armed groups also do something else: they build stronger bonds with the population by investing in social services. They build schools, they run hospitals, they set up vocational-training programs or micro-loan programs. Hezbollah offers all of these services and more. Armed groups also seek to win the population over by offering something that the state is not providing: safety and security. The initial rise of the Taliban in war-torn Afghanistan, or even the beginning of the ascent of ISIS, can be understood also by looking at these groups' efforts to provide security. Now, unfortunately, in these cases, the provision of security came at an unbearably high price for the population. But in general, providing social services fills a gap, a governance gap left by the government, and allows these groups to increase their strength and their power. For example, the 2006 electoral victory of the Palestinian Hamas cannot be understood without acknowledging the group's social work.
Jedná se o velmi komplexní záležitost, přesto to jediné, na co se my na Západě soustředíme, je násilí. To ale pro pochopení síly, strategie a dlouhodobé vize těchto skupin nestačí. Jsou hybridní. Získávají moc, protože zaplňují mezeru, která zůstala po vládě. Mají jak ozbrojenou, tak politickou složku. Zapojují se do násilného boje a zároveň poskytují vládu.
Now, this is a really complex picture, yet in the West, when we look at armed groups, we only think of the violent side. But that's not enough to understand these groups' strength, strategy or long-term vision. These groups are hybrid. They rise because they fill a gap left by the government, and they emerge to be both armed and political, engage in violent struggle and provide governance.
A čím jsou tyto organizace složitější a propracovanější, tím hůře je lze považovat za protipól státu. Jak tedy vnímat skupiny jako Hizballáh? Spravují část území, vykonávají všechny své funkce, starají se o odpadky a o splašky. Je to stát? Je to rebelská skupina? Nebo něco úplně jiného, něco nového? A co ISIS? Hranice jsou nejasné. Žijeme ve světě států, nestátních skupin a něčeho mezi tím, a čím slabší jsou státy, jako například ty na Blízkém východě, tím více zasahují nestátní organizace, které zaplňují mezeru po státech. Tohle je pro vlády důležité, neboť chtějí-li tyto skupiny porazit, musí více investovat do nevojenských záležitostí. Vyplnit tu správní mezeru musí být hlavním bodem každého udržitelného přístupu. Je to důležité také pro vytváření a udržování míru. Porozumíme-li ozbrojeným skupinám lépe, budeme lépe vědět, co nabídnout, abychom podpořili přechod od násilí k nenásilí.
And the more these organizations are complex and sophisticated, the less we can think of them as the opposite of a state. Now, what do you call a group like Hezbollah? They run part of a territory, they administer all their functions, they pick up the garbage, they run the sewage system. Is this a state? Is it a rebel group? Or maybe something else, something different and new? And what about ISIS? The lines are blurred. We live in a world of states, non-states, and in-between, and the more states are weak, like in the Middle East today, the more non-state actors step in and fill that gap. This matters for governments, because to counter these groups, they will have to invest more in non-military tools. Filling that governance gap has to be at the center of any sustainable approach. This also matters very much for peacemaking and peacebuilding. If we better understand armed groups, we will better know what incentives to offer to encourage the transition from violence to nonviolence.
V tomto novém boji mezi státy a nestátními činiteli sice vojenská síla může vyhrát některé bitvy, nemůže nám ale přinést mír ani stabilitu. Pro takový cíl je třeba dlouhodobých investic do zaplňování bezpečnostních mezer, správních mezer, které těmto skupinám umožnily získat na popularitě.
So in this new contest between states and non-states, military power can win some battles, but it will not give us peace nor stability. To achieve these objectives, what we need is a long-term investment in filling that security gap, in filling that governance gap that allowed these groups to thrive in the first place.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)