Slavný výrok "Poznej sám sebe" je datován do starověkého Řecka. Někteří přisuzují toto poznání zlatého věku Platónovi, jiní Pythagorovi. Ale pravda není důležitá, který mudrc, to řekl dříve, protože je to moudrá rada, dokonce i dnes. "Poznej sám sebe." Je to tak výstižné, až to ztrácí veškerý smysl, ale zní to povědomě a pravdivě, že? "Poznej sám sebe." Já rozumím tomuto nadčasovému výroku jako prohlášení o problémech, nebo ještě zmateněji, o vědomí. Vždy jsem byla okouzlena sebepoznáváním. Toto okouzlení mne dovedlo k mému zanoření do umění, ke studiu neurovědy, a později jsem se stala psychoterapeutem.
The maxim, "Know thyself" has been around since the ancient Greeks. Some attribute this golden world knowledge to Plato, others to Pythagoras. But the truth is it doesn't really matter which sage said it first, because it's still sage advice, even today. "Know thyself." It's pithy almost to the point of being meaningless, but it rings familiar and true, doesn't it? "Know thyself." I understand this timeless dictum as a statement about the problems, or more exactly, the confusions, of consciousness. I've always been fascinated with knowing the self. This fascination led me to submerge myself in art, study neuroscience, and later, to become a psychotherapist.
V současnosti kombinuji všechny mé vášně jako generální ředitel InteraXon, společnosti vyvíjející myšlenkami řízené zařízení. Můj cíl je úplně jednoduchý, pomoci lidem, jak být více v souladu se sebou. Přebrala jsem si to ze rčení "Poznej sám sebe." Když o tom přemýšlím, je tento rozkaz určující charakteristikou našeho druhu, že ano? Myslím si, že je sebevědomí to, co oddělilo Homo Sapiens od dřívějších forem lidstva.
Today I combine all my passions as the CEO of InteraXon, a thought-controlled computing company. My goal, quite simply, is to help people become more in tune with themselves. I take it from this little dictum, "Know thyself." If you think about it, this imperative is kind of the defining characteristic of our species, isn't it? I mean, it's self-awareness that separates Homo sapiens from earlier instances of our mankind.
Dnes jsme často příliš zaneprázdněni péčí o naše iPhony a iPody, než abychom se doopravdy zastavili a začali poznávat sami sebe. Pod záplavou textových zpráv přijímaných a odesílaných každou minutu, e-mailů, vytrvalého přepínání mediálních kanálů a hesel, aplikací, upomínek, tweetů a tagů, ztrácíme ze zřetele na prvním místě především sebe. Většinu času jsme ochromeni všemi těmito způsoby, které nám umožňují projektovat sami sebe v okolním světě. A sotva umíme najít čas k hlubšímu zamyšlení o sobě. Sami jsme tím vším přeplněni, a pak si přejeme odejít daleko, daleko pryč na samotu, nechat všechno za sebou.
Today we're often too busy tending to our iPhones and iPods to really stop and get to know ourselves. Under the deluge of minute-to-minute text conversations, e-mails, relentless exchange of media channels and passwords and apps and reminders and Tweets and tags, we lose sight of what all this fuss is supposed to be about in the first place: Ourselves. Much of the time we're transfixed by all of the ways we can reflect ourselves out into the world. And we can barely find the time to reflect deeply back in on our own selves. We've cluttered ourselves up with all this. And we feel like we have to get far, far away to a secluded retreat, leaving it all behind.
Takže odjedeme daleko na vrchol hory domýšlejíc se, že svým usazením na místě získáme prostor, který potřebujeme pro uspořádání každodenního ruchu, a k opětovnému nalezení sama sebe. Ale na této hoře, kde jsme získali nádherný klid mysli, čeho jsme skutečně dosáhli? To je opravdu jediný úspěšný útěk. Myšleno v pojmech, které užíváme, "Ústup." Což je termín, který armády používají, když prohrají bitvu. To znamená, že musíme vypadnout. Je to tím, jak pociťujme tlaky okolního světa, že, aby jsme se dostali do svého nitra, tak utíkáme do kopců? Problémem úniku ze všedního života je, že se nakonec vrátíte domů. Pokud o tom takto přemýšlíme, jsme skoro jako turisté tam navštěvující sami sebe. Dříve nebo později naše dovolená skončí.
So we go far away to the top of a mountain, assuming that perching ourselves on a piece is bound to give us the respite we need to sort the clutter, the chaotic everyday, and find ourselves again. But on that mountain where we gain that beautiful peace of mind, what are we really achieving? It's really only a successful escape. Think of the term we use, "Retreat." This is the term that armies use when they've lost a battle. It means we've got to get out of here. Is this how we feel about the pressures of our world, that in order to get inside ourselves, you have to run for the hills? And the problem with escaping your day-to-day life is that you have to come home, eventually. So when you think about it, we're almost like a tourist visiting ourselves over there. And eventually, that vacation's got to come to an end.
Takže se vás mohu zeptat, můžeme najít cestu k poznání sebe sama bez útěku? Můžeme znovu definovat náš vztah k technologickému světu, pro získání zvýšeného pocitu sebeuvědomění, které hledáme? Můžeme žít tady a teď v našem propojené světě a přitom dodržovat starověkou instrukci: "Poznej sám sebe?" Tvrdím, že ano. A já jsem zde dnes, abych se s vámi podělila o nový způsob, jakým můžeme pracovat s technologiemi, aby jsme se seznámili s naším nitrem, jako nikdy předtím -- polidštění technologie a pokračování starověkého hledání nás pro úplnější pochopení sama sebe. To se nazývá myšlenkami řízený počítač.
So my question to you is, can we find ways to know ourselves without the escape? Can we redefine our relationship with the technologized world in order to have the heightened sense of self-awareness that we seek? Can we live here and now in our wired web and still follow those ancient instructions, "Know thyself?" I say the answer is yes. And I'm here today to share a new way that we're working with technology to this end, to get familiar with our inner self like never before -- humanizing technology and furthering that age-old quest of ours to more fully know the self. It's called thought-controlled computing.
Mohli nebo nemuseli jste si všimnout, že nosím malou elektrodu na čele. To je ve skutečnosti snímač mozkových vln, který čte elektrickou aktivitu mého mozku během mého projevu. Tyto mozkové vlny jsou analyzovány a vy je můžete vidět jako graf. Ukáži vám, jak vypadají. Tato modrá čára představuje moji mozkovou vlnu. Jde o přímý signál zaznamenaný z mé hlavy a zobrazený v reálném čase. Zelený a červený sloupec ukazují stejný signál zobrazený podle četnosti, nízké frekvence jsou zde a vysoké frekvence tady nahoře. Právě se díváte do mé hlavy, během toho, co hovořím. Tyto grafy jsou působivé, jsou zvlněné, ale z lidského pohledu nejsou moc užitečné. To je důvod, proč jsme strávili spoustu času přemýšlením, jak udělat tyto data smysluplná pro lidi, kteří je budou používat.
You may or may not have noticed that I'm wearing a tiny electrode on my forehead. This is actually a brainwave sensor that's reading the electrical activity of my brain as I give this talk. These brainwaves are being analyzed and we can see them as a graph. Let me show you what it looks like. That blue line there is my brainwave. It's the direct signal being recorded from my head, rendered in real time. The green and red bars show that same signal displayed by frequency, with lower frequencies here and higher frequencies up here. You're actually looking inside my head as I speak. These graphs are compelling, they're undulating, but from a human's perspective, they're actually not very useful. That's why we've spent a lot of time thinking about how to make this data meaningful to the people who use it.
Například, co když budu chtít použít tyto data ke zjištění, jak jsem v jakémkoliv okamžiku uvolněná? Nebo, co když chci vzít tyto informace a zobrazit je na obrazovce v přirozeném tvaru? Postava napravo se stala indikátorem toho, co se děje v mé hlavě. Čím jsem uvolněnější, tím více energie prochází dolů postavou. Také mne může zajímat, jak jsem soustředěna, tak přesunu svoji pozornost na kruhovou desku na druhé straně. Čím více je můj mozek soustředěný, tím více energie prochází kruhovými deskami.
For instance, what if I could use this data to find out how relaxed I am at any moment? Or what if I can take that information and put it into an organic shape up on the screen? The shape on the right over here has become an indicator of what's going on in my head. The more relaxed I am, the more the energy's going to fall through it. I may also be interested in knowing how focused I am, so I can put my level of attention into the circuit board on the other side. And the more focused my brain is, the more the circuit board is going to surge with energy.
Obvykle nemám možnost zjistit, jak jsem soustředěná či uvolněná, libovolným hmatatelným způsobem. Jak víme, naše pocity o tom, jak se cítíme jsou notoricky nespolehlivé. Všichni jsme zažili plíživý stres, aniž jsme si ho všimli, dokud jsme neztratili někoho, kdo si to nezasloužil, a pak jsme si uvědomili, že jsme měli kontrolovat sami sebe o trochu dříve. Toto nové povědomí nám otvírá rozsáhlé možnosti pro aplikace, která nám pomohou zkvalitnit naše životy i nás samotné. Zkoušíme vytvořit technologii, která používá pochopení udělat naši práci více efektivní, naše přestávky více uvolněné a naše vztahy hlubší a více uspokojující než kdy předtím. Chci se s vámi podělit o některé tyto vize, ale nejdříve se pojďte podívat, jak jsme se dostali sem. Mimochodem, můžete se podívat, co se děje v mé hlavě v každém čase.
Ordinarily, I would have no way of knowing how focused or relaxed I was in any tangible way. As we know, our feelings about how we're feeling are notoriously unreliable. We've all had stress creep up on us without even noticing it until we lost it on someone who didn't deserve it, and then we realize that we probably should have checked in with ourselves a little earlier. This new awareness opens up vast possibilities for applications that help improve our lives and ourselves. We're trying to create technology that uses the insights to make our work more efficient, our breaks more relaxing and our connections deeper and more fulfilling than ever. I'm going to share some of these visions with you in a bit, but first I want to take a look at how we got here. By the way, feel free to check in on my head at any time.
(Smích)
(Laughter)
Můj tým v InteraXonu a já vyvíjíme myšlenkami ovládané aplikace téměř celé desetiletí. V počáteční fázi vývoje jsme byli nadšeni všemi předměty, které jsme mohli ovládat svou myslí. Vyrábíme předměty ožívající, rozsvěcující se a pracující pouze pomyšlením. Překonali jsme prostor mezi myslí a přístrojem. Uvedli jsme do života rozsáhlou sbírku prototypů a produktů, které můžete ovládat Vaší myslí, jako myšlenkami ovládané domácí spotřebiče nebo autodráhy nebo videohry nebo levitující křeslo. Vytvořili jsme technologii a aplikace, které se zabývají lidskou představivostí a to bylo opravdu vzrušující.
My team at InteraXon and I have been developing thought-controlled application for almost a decade now. In the first phase of development, we were really enthused by all the things we could control with our mind. We were making things activate, light up and work just by thinking. We were transcending the space between the mind and the device. We brought to life a vast array of prototypes and products that you could control with your mind, like thought-controlled home appliances or slot-car games or video games or a levitating chair. We created technology and applications that engaged people's imaginations, and it was really exciting.
Pak jsme byli požádáni vytvořit něco opravdu velkého pro olympijské hry. Byli jsme vyzváni vytvořit masívní instalaci na zimních olympijských hrách ve Vancouveru 2010, byla použita ve Vancouveru pro ovládání osvětlení na C.N. Tower, na budově kanadského parlamentu a u niagarských vodopádů, ze všech směrů napříč zemí, s použitím jejich myslí. Během 17 dní olympijských her 7000 návštěvníků ze všech koutů světa skutečně jednotlivě ovládali světla od C.N. Tower, parlamentu a Niagary v reálném čase s jejich myslí napříč zemí o délce přes 3000 km. Samozřejmě, ovládání předmětů s myslí je docela v pohodě.
And then we were asked to do something really big for the Olympics. We were invited to create a massive installation at the Vancouver 2010 winter Olympics, were used in Vancouver, got to control the lighting on the CN Tower, the Canadian Parliament buildings and Niagara Falls from all the way across the country using their minds. Over 17 days at the Olympics, 7,000 visitors from all over the world actually got to individually control the light from the CN Tower, parliament and Niagara in real time with their minds from across the country, 3,000 km away. So controlling stuff with your mind is pretty cool.
Ale my jsme se vždy zajímali o víceúrovňové lidské interakce. Takže jsem začali vymýšlet myslí ovládané aplikace v komplexnějším rámci než jen pouhé ovládání. A to byla citlivost reagování. Uvědomili jsem si, že máme systém, který umožnil technologii poznat něco o vás. Aby s vámi mohla technologie vstoupit do kontaktu. Vytvořili jsme citlivou místnost, ve které se osvětlení, hudba a rolety přizpůsobí vašemu stavu. Sledují se tyto malé změny ve vaší duševní aktivitě. Takže když se chcete uvolnit na konci náročného dne, na pohovce ve vaší kanceláři, hudba se zklidňuje s Vámi. Když čtete, stolní lampa bude svítit jasněji. Začnete-li usínat, systém by věděl, že má stmívat až do tmy, stejně jako vy.
But we're always interested in multitiered levels of human interaction. And so we began looking into inventing thought-controlled applications in a more complex frame than just control. And that was responsiveness. We realized that we had a system that allowed technology to know something about you. And it could join into the relationship with you. We created the responsive room where the lights, music and blinds adjusted to your state. They followed these little shifts in your mental activity. So as you settled into relaxation at the end of a hard day, on the couch in our office, the music would mellow with you. When you read, the desk lamp would get brighter. If you nod off, the system would know, dimming to darkness as you do.
Pak jsme si uvědomili, že pokud by technologie znala něco o vás, tak toho může využít, aby vám pomohla. Je to mnohem důležitější aplikace než to, že můžete poznat něco o sobě. Mohli by jste poznat aspekty sebe sama, které byly všechny neviditelné a uvidíte věci, které byly dříve skryté. Dovolte mi ukázat vám příklad toho, o čem jsem zde mluvila.
We then realized that if technology could know something about you and use it to help you, there's an even more valuable application than that. That you could know something about yourself. We could know sides of ourselves that were all but invisible and come to see things that were previously hidden. Let me show you an example of what I'm talking about here.
Tady je aplikace, kterou jsem vytvořila pro iPad. Cílem původní hry Zen Bound je omotat provaz okolo dřevěné figurky. Můžete ji ovládat s pomocí vašich sluchátek. Sluchátka jsou propojena bezdrátově na iPod nebo chytrý telefon. V těchto sluchátkách máme zabudované senzory na čele a nad uchem. Originální hru Zen Bound hrajete pohybem prstů na podložce. Ve hře, kterou jsme vytvořili, samozřejmě, ovládáte dřevěnou figurku, která je zde na obrazovce s pomocí vaší mysli. Jak se soustředíte na dřevěnou figurku, tak rotuje. Čím více se soustředíte, tím rychleji rotuje. To je skutečné. Tohle není podvod. Ale co je pro mne skutečně zajímavé, že na konci hry dostanete statistiky a zpětnou vazbu, o tom, jak jste to zvládli. Máte grafy a tabulky, které Vám řeknou, jak váš mozek funguje -- ne jenom kolik jste použili provazu a jaké je vaše skóre, ale co se dělo uvnitř vaší mysli. A to je cenná zpětná vazba, kterou můžete použít k pochopení, co se děje ve vašem nitru.
Here's an application that I created for the iPad. So the goal of the original game Zen Bound is to wrap a rope around a wooden form. So you use it with your headset. The headset connects wirelessly to an iPad or a smartphone. In that headset, you have fabric sensors on your forehead and above the ear. In the original Zen Bound game, you play it by scrolling your fingers over the pad. In the game that we created, of course, you control the wooden form that's on the screen there with your mind. As you focus on the wooden form, it rotates. The more you focus, the faster the rotation. This is for real. This is not a fake. What's really interesting to me though is at the end of the game, you get stats and feedback about how you did. You have graphs and charts that tell you how your brain was doing -- not just how much rope you used or what your high score is, but what was going on inside of your mind. And this is valuable feedback that we can use to understand what's going on inside of ourselves.
Ráda bych to nazvala "intra - aktivní." Obvykle si myslíme o technologii, že je interaktivní. Tato technologie je intra-aktivní. Chápe, co se děje uvnitř vás, a vytvoří formu vzájemného vztahu mezi vámi a vaší technologií, takže můžete použít tyto informace k vlastnímu pokroku. Můžete použít tyto informace k pochopení sama sebe prostřednictvím zpětné vazby. V InteraXonu, je intra-aktivní technologie stanovena za jeden z našich hlavních trendů. Je to o tom, jak rozumíme vnitřnímu světu a jeho vnějším projevům v jejich úzkém svazku.
I like to call this "intra-active." Normally, we think about technology as interactive. This technology is intra-active. It understands what's inside of you and builds a sort of responsive relationship between you and your technology so that you can use this information to move you forward. So you can use this information to understand you in a responsive loop. At InteraXon -- intra-active technology is one of our really defining mandates. It's how we understand the world inside and reflect it outside into this tight loop.
Například, myšlenkami ovládané počítače mohou naučit děti s ADD (porucha pozornosti), jak zlepšit jejich schopnost soustředit se. Děti s poruchou pozornosti mají při soustředění nižší podíl beta vln (13 - 30 Hz) a vyšší podíl theta vln (4 - 8 Hz). Takže můžete vytvořit aplikaci, která by podporovala soustředěné stavy mozku. Představte si děti hrající video hry s jejich mozkovými vlnami a díky tomu zlepšení jejich ADD symptomů. Mohlo by to být stejně účinné jako Ritalin (lék pro zklidnění a soustředění hyperaktivních dětí). A co je možná ještě důležitější, že myšlenkami ovládané počítače mohou poskytnout dětem s ADD pochopení jejich vlastních proměnlivých duševních stavů, tak, aby mohli lépe porozumět sami sobě a jejich potřebám učení. Vzhledem k tomu, že děti budou schopné použít jejich vědomí ke svému zlepšení, mohou odstranit mnoho škodlivých a rozsáhlých sociálních stigmat, kterými jsou tito lidé (diagnostikováni jako odlišní) postiženi.
For example, thought-controlled computing can teach children with ADD how to improve their focus. With ADD, children have a low proportion of beta waves for focus states and a high proportion of theta states. So you can create applications that reward focused brain states. So you can imagine kids playing video games with their brain waves and improving their ADD symptoms as they do it. This can be as effective as Ritalin. Perhaps even more importantly, thought-controlled computing can give children with ADD insights into their own fluctuating mental states, so they can better understand themselves and their learning needs. The way these children will be able to use their new awareness to improve themselves will upend many of the damaging and widespread social stigmas that people who are diagnosed as different are challenged with.
Můžeme se podívat dovnitř našich hlav a pracovat s tím, co nám bylo kdysi skryto, co bylo zahaleno tajemstvím a od nás izolované. Technologie mozkových vln nám může rozumět, předvídat naše emoce a najít nejlepší řešení pro naše potřeby. Představte si, že shromáždíme vědomí jednotlivých osob, která zpracujeme a promítneme na průběh celého života. Představte si poznání, které můžeme získat z tohoto druhu pohledu. Může to být jako připojení k vašemu osobnímu Googlu.
We can peer inside our heads and interact with what was once locked away from us, what once mystified and separated us. Brainwave technology can understand us, anticipate our emotions and find the best solutions for our needs. Imagine this collected awareness of the individual computed and reflected across an entire lifespan. Imagine the insights that you can gain from this kind of second sight. It would be like plugging into your own personal Google.
Na téma Googlu, dnes se můžete hledat a označit obrázky na základě myšlenek a pocitů vzniklých během jejich prohlížení. Můžete fotografie zvířecích mláďat označit značkou "šťastný" nebo čím jsou zvířecí mláďata pro vás, a pak můžete prohledávat tuto databázi, k navigaci použít vlastní pocity, místo klíčových slov, která právě tipujete. Nebo můžete označkovat fotografie na Facebooku, s emocemi, se kterými máte spojeny tyto vzpomínky, a pak okamžitě upřednostnit záběry, které upoutaly vaši pozornost, přesně jako tento. Polidštěná technologie přebírá přirozeně lidsko-technické zkušenosti a tvoří technologie v souladu s tím. Souvisí to s lidským chováním, to může dát větší smysl tomu, co děláme, a ještě důležitější, proč vytváříme velké obrazy bez všech důležitých malých detailů, aby jsme doplnili, kdo jsme.
On the subject of Google, today you can search and tag images based on the thoughts and feelings you had while you watched them. You can tag pictures of baby animals as happy, or whatever baby animals are to you, and then you can search that database, navigating with your feelings, rather than the keywords that just hint at them. Or you could tag Facebook photos with the emotions that you had associated with those memories and then instantly prioritize the streams that catch your attention, just like this. Humanizing technology is about taking what's already natural about the human-tech experience and building technology seamlessly in tandem with it. As it aligns with our human behaviors, it can allow us to make better sense of what we do and, more importantly, why. Creating a big picture out of all the important little details that make up who we are.
S polidštěnou technologií můžeme sledovat kvalitu našich spánkových cyklů. Když začne klesat naše produktivita, můžeme se vrátit k získaným datům a uvidíme, jak máme vytvořit účinnější rovnováhu mezi prací a volným časem. Víte, co jsou příčiny vaší únavy nebo co Vám dodává více energie, co je spouštěčem depresivního stavu nebo které legrační věci vás vyděsí? Představte si, že máte přístup k datům, které Vám umožní měřit rozsah vašeho celkového štěstí, určit, kteří lidé vás ve vašem životě učinili šťastné, nebo která aktivita Vám přináší potěšení. Budete trávit více času s těmito lidmi? Které upřednostníte? Chtěli by jste se rozvést?
With humanized technology we can monitor the quality of your sleep cycles. When our productivity starts to slacken, we can go back to that data and see how we can make more effective balance between work and play. Do you know what causes fatigue in you or what brings out your energetic self, what triggers cause you to be depressed or what fun things are going to bring you out of that funk? Imagine if you had access to data that allowed you to rank on a scale of overall happiness which people in your life made you the happiest, or what activities brought you joy. Would you make more time for those people? Would you prioritize? Would you get a divorce?
Myšlenkami ovládaný počítač vám dovolí vytvořit sérii živých obrazů z vašeho života. A díky nim můžete získat výhodu ve vašem psychologickém scénáři a vytvořit si příběh vašeho chování v čase. Můžete začít vidět skryté příběhy, které nás popohání vpřed a říkají nám o tom, co se s námi stane. Z toho se můžeme naučit, jak změnit plán, výsledek a charakter našich osobních příběhů.
(Laughter) What thought-controlled computing can allow you to do is build colorful layered pictures of our lives. And with this, we can get the skinny on our psychological happenings and build a story of our behaviors over time. We can begin to see the underlying narratives that propel us forward and tell us about what's going on. And from this, we can learn how to change the plot, the outcome and the character of our personal stories.
Před dvěma tisíci let, tito Řekové měli velmi dobrý náhled. Věděli, že základní kousek zapadne na místo, když začnete žít podle jejich krátkého rčení, když přijdete do kontaktu se sebou. Pochopili sílu lidského příběhu a hodnoty, které lidé uznávají jako proměnu, vývoj a růst. Ale také rozuměli něčemu více základnímu -- čiré radosti z objevování, potěšení a okouzlení, které získáme ze světa a z přebývání v sobě, bohatství, které získáme od vidění, cítění a poznání života, který máme.
Two millennia ago, those Greeks had some powerful insights. They knew that a fundamental piece falls into place when you start to live out their little phrase, when you come into contact with yourself. They understood the power of human narrative and the value that we place on humans as changing, evolving and growing. But they understood something more fundamental -- the sheer joy in discovery, the delight and fascination that we get from the world and being ourselves in it; the richness that we get from seeing, feeling and knowing the lives that we are.
Moje máma je malířka a jako dítě jsem ji často pozorovala, jak tahem štětce vdechuje věcem život. V jednu chvíli tam byl bílý prostor, plný možností. Následně ožil s jejími barevnými myšlenkami a jejich vyjádřením. Jak jsem seděla vedle stojanu a sledovala její přeměnu plátna za plátnem, Uvědomila jsem si, že si mohu vytvořit svůj vlastní svět. Uvědomila jsem si, že naše vlastní vnitřní světy -- naše myšlenky, emoce a představivost -- ve skutečnosti nejsou omezeny naším mozkem a tělem. Pokud se nad tím zamyslíte, můžete to objevit a přivést zpět do života.
My mom's an artist, and as a child, I'd often see her bring things to life with the stroke of a brush. One moment, it was all white space, pure possibility. The next, it was alive with her colorful ideas and expressions. As I sat easel-side, watching her transform canvas after canvas, I learned that you could create your own world. I learned that our own inner worlds -- our ideas, emotions and imaginations -- were, in fact, not bound by our brains and bodies. If you could think it, if you could discover it, you could bring it to life.
Myšlenkami ovládaný počítač je pro mně jednoduchý a účinný jako malířský štětec -- další nástroj pro odemknutí a oživení skrytých světů v nás. Vyhlížím den, kdy budu sedět vedle vás, vedle stojanu, sledující svět, který můžeme vytvořit s našimi novými nástroji a objevy, které můžeme odhalit o sobě.
To me, thought-controlled computing is as simple and powerful as a paintbrush -- one more tool to unlock and enliven the hidden worlds within us. I look forward to the day that I can sit beside you, easel-side, watching the world that we can create with our new toolboxes and the discoveries that we can make about ourselves.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)