Dotkněte se svého obličeje. Jen do toho. Co cítíte? Jemný? Měkký? Cíte sami sebe, je to tak? No, ne tak docela. Ve skutečnosti se dotýkáte tisíců mikroskopických stvoření která vám žijí na tváři a na prstech. Dotýkáte se některých z hub, které se dnes snesly z větracích šachet. Mohou za naše alergie a jsou cítit plísní. Dotýkáte se některých ze 100 miliard bakterií které vám žijí na kůži. Pochutnávají si na oleji z vaší pokožky, množí se a vyrábějí při tom tělesný pach. Nejspíše se dotýkáte i fekálních bakterií které na vás přistály po spláchnutí na záchodě. Nebo bakterií, které žijí ve vodovodních trubkách a usadily se na vás ve sprše. Omlouvám se.
I want you to touch your face. Go on. What do you feel? Soft? Squishy? It's you, right? You're feeling you? Well, it's not quite true. You're actually feeling thousands of microscopic creatures that live on our face and fingers. You're feeling some of the fungi that drifted down from the air ducts today. They set off our allergies and smell of mildew. You're feeling some of the 100 billion bacterial cells that live on our skin. They've been munching away at your skin oils and replicating, producing the smells of body odor. You're likely even touching the fecal bacteria that sprayed onto you the last time you flushed a toilet, or those bacteria that live in our water pipes and sprayed onto you with your last shower. Sorry.
(smích)
(Laughter)
Asi jste si také mikroskopicky plácli se dvěma druhy roztočů, kteří žijí na obličeji úplně každému z nás. Přes noc si užili procházky po vaší tváři a sexu na vašem nose.
You're probably even giving a microscopic high five to the two species of mites that live on our faces, on all of our faces. They've spent the night squirming across your face and having sex on the bridge of your nose.
(smích)
(Laughter)
Mnozí teď vypouští obsah svých střev na vaše póry.
Many of them are now leaking their gut contents onto your pores.
(smích)
(Laughter)
Teď se na ten prst podívejte znovu. Co cítíte? Odpor? Naléhavou potřebu mýdla a dezinfekce? To nejspíš cítíte teď, ale nemusí to tak být v budoucnu.
Now look at your finger. How's it feel? Gross? In desperate need of soap or bleach? That's how you feel now, but it's not going to be how you feel in the future.
Za posledních 100 let jsme si vybudovali nepřátelské vztahy s mikroskopickým životem v našem nejbližším okolí. Na každou mušku v domácnosti na každou bakterii ve dřezu lidé vymysleli nějaké řešení. Produkt, který vymýtí, vyhubí, vydezinfikuje. Snažíme se okolo sebe zabít většinu mikroskopického života. A přehlížíme tím nejlepší zdroj nových technologií na této planetě. Posledních 100 let bylo ve znamení lidských řešení na mikrobiální problémy, dalších 100 let budeme objevovat mikrobiální řešení na problémy lidské.
For the last 100 years, we've had an adversarial relationship with the microscopic life nearest us. If I told you there was a bug in your house or bacteria in your sink, there was a human-devised solution for that, a product to eradicate, exterminate, disinfect. We strive to remove most of the microscopic life in our world now. But in doing so, we're ignoring the best source of new technology on this planet. The last 100 years have featured human solutions to microbial problems, but the next 100 years will feature microbial solutions to human problems.
Jsem vědec a pracuji s výzkumníky na univerzitách v Severní Karolině a v Coloradu na odhalení mikroskopického života v našem bezprostředním okolí, na místech nudných i velmi osobních, pod gaučem, na zahradě nebo v pupíku. Dělám to proto, že je čím dál jasnější, jak málo víme o mikroskopickém životě kolem nás. Před několika lety vám žádný vědec nebyl schopen říct jaký hmyz a mikroby žijí u vás doma – tam, kde to znáte lépe než kdekoliv jinde.
I'm a scientist, and I work with researchers at North Carolina State University and the University of Colorado to uncover the microscopic life that is nearest us, and that's often in our most intimate and boring environments, be it under our couches, in our backyards, or in our belly buttons. I do this work because it turns out that we know very little about the microscopic life that's nearest us. As of a few years ago, no scientist could tell you what bugs or microorganisms live in your home -- your home, the place you know better than anywhere else.
Proto se s kolegy vydáváme, vyzbrojeni vatovými smotky, pinzetami a pokročilými technikami analýzy DNA, odhalit mikroskopický život okolo nás. Zatím jsme našli 600 druhů hmyzu který žije v amerických domácnostech, všechno od pavouků a švábů až po malé roztoče zachycené na peří. A našli jsme přes 100 000 druhů bakterií a hub které žijí v chomáčcích prachu a tisíce dalších na našem oblečení nebo ve sprše. Zašli jsme ale ještě dál a prozkoumali jsme mikroorganismy které žijí uvnitř toho hmyzu, co máme doma. Z každého hmyzu, vezměme si třeba vosu, rozkvete v petriho misce celá mikroskopická džungle, stovky druhů kypícího života. Hotový biologický vesmír! A monoho z těch všech druhů ještě ani nemá jméno. Většina živého kolem nás zůstává nepoznaná.
And so I and teams of others are armed with Q-tips and tweezers and advanced DNA techniques to uncover the microscopic life nearest us. In doing so, we found over 600 species of bugs that live in USA homes, everything from spiders and cockroaches to tiny mites that cling to feathers. And we found over 100,000 species of bacteria and fungi that live in our dust bunnies, thousands more that live on our clothes or in our showers. We've gone further still, and we looked at the microorganisms that live inside the bodies of each of those bugs in our home. In each bug, for example, a wasp, we see a microscopic jungle unfold in a petri plate, a world of hundreds of vibrant species. Behold the biological cosmos! So many of the species you're looking at right now don't yet have names. Most of the life around us remains unknown.
Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem poprvé objevila nový druh. Byla to houba, která žije v hnízdě vosíka francouzského. Je bílá a nadýchaná a pojmenovala jsem ji „mucor nidicola“ což v latině znamená že žije v cizím hnízdě. Tady je obrázek, jak roste na dinosaurovi, protože všichni víme, že dinosauři jsou cool. Byla jsem tehdy v postgraduálním studiu a byla jsem ze svého objevu strašně nadšená. Tak volám tátovi a říkám: „Tati! Objevila jsem nový mikroorganizmus.“ Ten se zasmál a povídá „Super. Tak doufám že na něj máš i lék.“
I remember the first time I discovered and got to name a new species. It was a fungus that lives in the nest of a paper wasp. It's white and fluffy, and I named it "mucor nidicola," meaning in Latin that it lives in the nest of another. This is a picture of it growing on a dinosaur, because everyone thinks dinosaurs are cool. At the time, I was in graduate school, and I was so excited that I had found this new life form. I called up my dad, and I go, "Dad! I just discovered a new microorganism species." And he laughed and he goes, "That's great. I hope you also discovered a cure for it."
(smích)
(Laughter)
Lék, chápete to.
"Cure it."
Táta je mým největším fandou, takže v ten zdrcující moment, kdy chtěl zabít moji novou formu života, jsem zjistila, že jsem ho zklamala jako dcera i jako vědec. Za celou tu dobu, co jsem dřela v laboratořích a vrtala se v hlíně abych prozkoumala a zdokumentovala mikroskopický život okolo nás, jsem mu nikdy neřekla co je mým skutečným cílem. Není to hledání technologie která mikroskopický život zabije. Můj cíl je vyvinout z tohoto života technologii, která nás pomůže zachránit.
Now, my dad is my biggest fan, so in that crushing moment where he wanted to kill my new little life form, I realized that actually I had failed him, both as a daughter and a scientist. In my years toiling away in labs and in people's backyards, investigating and cataloging the microscopic life around us, I'd never made clear my true mission to him. My goal is not to find technology to kill the new microscopic life around us. My goal is to find new technology from this life, that will help save us.
V našich domácnostech je přes 100 000 nepopsaných druhů. To je 100 000 nových zdrojů pro řešení našich problémů. Chápu, že je těžké věřit, že něco tak malého, co má jen jednu buňku, může dokázat velké věci – ale ono může. Tato stvoření jsou mikroskopičtí alychmisté, kteří dokáží měnit prostředí celým arzenálem chemických nástrojů. To znamená, že mohou žít kdekoliv na planetě a jíst cokoliv, co mají v dosahu. Mohou jíst všechno od plastů po toxický odpad a mohou produkovat věci jako ropu nebo energii do baterií nebo dokonce nugety skutečného zlata. Dokážou proměnit nejedlé na výživné. Z cukru vyrobit alkohol. Čokoládě dát její typickou chuť a půdě energii pro růst.
The diversity of life in our homes is more than a list of 100,000 new species. It is 100,000 new sources of solutions to human problems. I know it's hard to believe that anything that's so small or only has one cell can do anything powerful, but they can. These creatures are microscopic alchemists, with the ability to transform their environment with an arsenal of chemical tools. This means that they can live anywhere on this planet, and they can eat whatever food is around them. This means they can eat everything from toxic waste to plastic, and they can produce waste products like oil and battery power and even tiny nuggets of real gold. They can transform the inedible into nutritive. They can make sugar into alcohol. They give chocolate its flavor, and soil the power to grow.
Jsem tu proto, abych vám řekla, že příštích 100 let budeme svědky, jak tato mikroskopická stvoření řeší naše problémy. A máme jich opravdu hodně. Máme ty banální: zapáchající oblečení nebo jídlo bez chuti, a pak ty obrovské: nemoci, znečištění a války. Toto je tedy mým cílem: nejen dokumentovat mikroskopický život okolo nás ale nacházet, v čem je pro nás jeho jedinečný přínos.
I'm here to tell you that the next 100 years will feature these microscopic creatures solving more of our problems. And we have a lot of problems to choose from. We've got the mundane: bad-smelling clothes or bland food. And we've got the monumental: disease, pollution, war. And so this is my mission: to not just catalog the microscopic life around us, but to find out what it's uniquely well-suited to help us with.
Tady je příklad. Bavili jsme se o škůdci, o vose, která žije v našich domácnostech. Z té vosy jsme vytáhli málo známý mikroorganizmus s jedinečnou schopností: umí tvořit pivo. To je vlastnost, kterou má jen několik druhů na celé planetě. Všechna piva, která jste kdy ochutnali, praděpodobně pocházela od jednoho z pouze tří druhů mikroorganismů. Ale náš mikroorganizmus umí dělat pivo, které chutná jako med a také umí dělat lahodně trpké pivo. Tento mikroorganizmus, který žije v břiše vosy, dokáže dělat také hodnotné kyselkavé pivo lépe než kterýkoliv jiný mikroorganismus na planetě. Celkem pivo dělají jen 4 druhy. Tam, kde jste dříve viděli škůdce, zkuste vidět vaše budoucí oblíbené pivo.
Here's an example. We started with a pest, a wasp that lives on many of our homes. Inside that wasp, we plucked out a little-known microorganism species with a unique ability: it could make beer. This is a trait that only a few species on this planet have. In fact, all commercially produced beer you've ever had likely came from one of only three microorganism species. Yet our species, it could make a beer that tasted like honey, and it could also make a delightfully tart beer. In fact, this microorganism species that lives in the belly of a wasp, it could make a valuable sour beer better than any other species on this planet. There are now four species that produce commercial beer. Where you used to see a pest, now think of tasting your future favorite beer.
Druhý příklad. Spolu s dalšími výzkumníky jsem vyhrabávala hlínu na zahrádkách. A objevili jsme mikroorganismus, který umí dělat nový typ antibiotik. Antibiotika, která umí zabít ty nejhorší bacily na světě. To je samo o sobě úžasné, ale je tu jedno tajemství: za posledních 60 let vznikla většina antibiotik na trhu z podobných půdních bakterií. Každý den jsme vy nebo já nebo kdokoliv tady v sále i na této planetě zachraňováni půdními bakteriemi, která produkují většinu našich antibiotik. Kdekoliv vidíte špínu, tak myslete na léky.
As a second example, I worked with researchers to dig in the dirt in people's backyards. There, we uncovered a microorganism that could make novel antibiotics, antibiotics that can kill the world's worst superbugs. This was an awesome thing to find, but here's the secret: for the last 60 years, most of the antibiotics on the market have come from similar soil bacteria. Every day, you and I and everyone in this room and on this planet, are saved by similar soil bacteria that produce most of our antibiotics. Where you used to see dirt, now think of medication.
Můj asi nejoblíbenější příklad pochází od kolegů, kteří zkoumají mikroorganismus z vodních řas, který se bohužel jmenuje stejně jako kravský trus, ve kterém se našel. Není ničím významný a nestál by za řeč, až na to, že když ho podáte myším, je to vakcína proti PTSD (post-traumatický stresový syndrom). Očkování proti strachu. Takže tam, kde vidíte žabinec, myslete na naději.
Perhaps my favorite example comes from colleagues who are studying a pond scum microorganism, which is tragically named after the cow dung it was first found in. It's pretty unremarkable and would be unworthy of discussion, except that the researchers found that if you feed it to mice, it vaccinates against PTSD. It vaccinates against fear. Where you used to see pond scum, now think of hope.
Je tolik dalších podobných příkladů o kterých dnes nemám čas mluvit. Uvedla jsem příklady řešení jen ze tří druhů mikroorgamismů, představte si, co může dokázat těch 100 000 druhů schovaných v prachu našich domácností. Možná díky ním v budoucnu budete krásnější nebo chytřejší, nebo budete žít déle.
There are so many more microbial examples that I don't have time to talk about today. I gave you examples of solutions that came from just three species, but imagine what those other 100,000 species in your dust bunnies might be able to do. In the future, they might be able to make you sexier or smarter or perhaps live longer.
Chci abyste se podívali znovu na váš prst. Pomyslete na všechna ta mikroskopická stvoření, která neznáme. Pomyslete na to, co mohou v budoucnu dokázat nebo vytvořit, nebo komu mohou zachránit život. Jaký z toho prstu máte pocit teď? Cítíte sílu? To proto, že cítíte budoucnost.
So I want you to look at your finger again. Think about all those microscopic creatures that are unknown. Think about in the future what they might be able to do or make or whose life they might be able to save. How does your finger feel right now? A little bit powerful? That's because you're feeling the future.
Děkuji vám.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)