Můj sedmiletý vnuk bydlí jen o patro níž a často se ráno vzbudí a říká: „Víš co? Dneska by mohl být úplně nejlepší den.“ A někdy jindy zase uprostřed noci začne volat třesoucím se hlasem: „Babi, ty taky někdy onemocníš a umřeš?“
My seven-year-old grandson sleeps just down the hall from me, and he wakes up a lot of mornings and he says, "You know, this could be the best day ever." And other times, in the middle of the night, he calls out in a tremulous voice, "Nana, will you ever get sick and die?"
Tohle je myslím stejné i u mne a většiny lidí, které znám: jsme prostě koktejl nadějných očekávání a úzkosti. A tak jsem si pár dní před svými 61. narozeninami sedla a rozhodla se sepsat seznam věcí, kterými jsem si jistá. V populární kultuře je dost málo pravdy a je dobré si pár věcmi být jistý.
I think this pretty much says it for me and most of the people I know, that we're a mixed grill of happy anticipation and dread. So I sat down a few days before my 61st birthday, and I decided to compile a list of everything I know for sure. There's so little truth in the popular culture, and it's good to be sure of a few things.
Například, že už mi není 47, přestože se tak cítím a líbí se mi tak o sobě uvažovat. Můj kamarád Paul před osmdesátkou říkával, že se cítí jako mladý muž, se kterým je něco dost v nepořádku.
For instance, I am no longer 47, although this is the age I feel, and the age I like to think of myself as being. My friend Paul used to say in his late 70s that he felt like a young man with something really wrong with him.
(smích)
(Laughter)
Naše skutečná osobnost je mimo čas a prostor, ale když se dívám do dokladů, všimnu si jistě, že jsem se narodila v roce 1954. Moje vnitřní já je mimo čas a prostor. Nemá žádný věk. Je mi tolik, na kolik se zrovna cítím, a u vás je to stejné. I když musím bokem poznamenat, že by bylo bývalo lepší, kdybych se v 60. letech neřídila trendy v péči o pleť, které zahrnovaly co nejvíce slunce na kůži pokryté vrstvou dětského olejíčku a vyhřívání se pod alobalovým reflektorem.
Our true person is outside of time and space, but looking at the paperwork, I can, in fact, see that I was born in 1954. My inside self is outside of time and space. It doesn't have an age. I'm every age I've ever been, and so are you, although I can't help mentioning as an aside that it might have been helpful if I hadn't followed the skin care rules of the '60s, which involved getting as much sun as possible while slathered in baby oil and basking in the glow of a tinfoil reflector shield.
(smích)
(Laughter)
Bylo to ale tak osvobozující, když jsem si přiznala, že už mám nejlepší léta za sebou, že jsem se rozhodla napsat o všech pravdách, které znám. Lidé se dnes cítí vystrašení a zahlcení a pořád se mě ptají, co je vlastně pravda. Takže doufám, že můj seznam věcí, kterými jsem si skoro jistá, by mohl nabídnout alespoň základní provozní pokyny komukoli, kdo se cítí přetížený nebo má stále nějaké potíže.
It was so liberating, though, to face the truth that I was no longer in the last throes of middle age, that I decided to write down every single true thing I know. People feel really doomed and overwhelmed these days, and they keep asking me what's true. So I hope that my list of things I'm almost positive about might offer some basic operating instructions to anyone who is feeling really overwhelmed or beleaguered.
Zaprvé: první a nejpravdivější věc je, že každá pravda je paradoxní. Život je zároveň drahocenný, nepopsatelně nádherný dar, a zároveň je v tělesné realitě téměř nemožný. Je to dost těžký problém pro ty z nás, kteří se narodili extrémně citliví. Je to těžké a podivné a někdy se divíme, jestli si z nás někdo střílí. Život je paralelně plný srdceryvné sladkosti a krásy, zoufalé chudoby, povodní, miminek, akné i Mozarta, všechno propletené dohromady. Myslím, že to není ideální systém.
Number one: the first and truest thing is that all truth is a paradox. Life is both a precious, unfathomably beautiful gift, and it's impossible here, on the incarnational side of things. It's been a very bad match for those of us who were born extremely sensitive. It's so hard and weird that we sometimes wonder if we're being punked. It's filled simultaneously with heartbreaking sweetness and beauty, desperate poverty, floods and babies and acne and Mozart, all swirled together. I don't think it's an ideal system.
(smích)
(Laughter)
Zadruhé: skoro všechno se zase rozeběhne, když to na chvíli vypnete –
Number two: almost everything will work again if you unplug it for a few minutes --
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
včetně vás samých.
including you.
Zatřetí: skoro nic z toho, co je vně vás, vám nepomůže nějakým trvalým způsobem, pokud nepočítáme transplantaci orgánu. Klid duše a mír si nemůžete koupit, dosáhnout ho ani naplánovat. Tahle pravda je ze všech nejhorší a já ji hrozně nesnáším. Je to vnitřní úkol a my nemůžeme zařídit mír nebo trvalé zlepšení ani těm, které milujeme nejvíc na světě. Musí si najít své vlastní způsoby, své vlastní odpovědi. Nemůžete běžet dospělým dětem po boku s opalovacím krémem nebo s jelením lojem na jejich hrdinské výpravě. Musíte je osvobodit. Je urážkou, když to neuděláte. A pokud je to problém někoho jiného, stejně na něj nemáte řešení.
Three: there is almost nothing outside of you that will help in any kind of lasting way, unless you're waiting for an organ. You can't buy, achieve or date serenity and peace of mind. This is the most horrible truth, and I so resent it. But it's an inside job, and we can't arrange peace or lasting improvement for the people we love most in the world. They have to find their own ways, their own answers. You can't run alongside your grown children with sunscreen and ChapStick on their hero's journey. You have to release them. It's disrespectful not to. And if it's someone else's problem, you probably don't have the answer, anyway.
(smích)
(Laughter)
Naše pomoc většinou není příliš ku pomoci. Naše pomoc je často toxická. Pomoc je jen světlejší stránkou ovládání. Přestaňte tolik pomáhat. Nesnažte se všechny obalit do své pomoci a dobroty.
Our help is usually not very helpful. Our help is often toxic. And help is the sunny side of control. Stop helping so much. Don't get your help and goodness all over everybody.
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
A tím se dostávám ke čtvrtému bodu: každý z nás něco zpackal, je na dně, je vystrašený a musí někoho mít, i ti, kteří nejvíc vypadají, že jsou v pohodě. Jsou na tom stejně jako vy, víc, než byste mysleli, takže přestaňte porovnávat své nitro s vnější fasádou ostatních. Jenom vám bude hůř, než už vám je teď.
This brings us to number four: everyone is screwed up, broken, clingy and scared, even the people who seem to have it most together. They are much more like you than you would believe, so try not to compare your insides to other people's outsides. It will only make you worse than you already are.
(smích)
(Laughter)
Nemůžete ale nikomu z nich pomoci, dát je do pořádku nebo zachránit, nebo je vystřízlivět. Před 30 lety mi pomohlo zbavit se závislosti moje katastrofické chování a uvažování. Požádala jsem o pomoc pár střízlivých přátel a obrátila se i na vyšší moc. Jeden z akronymů slova Bůh v angličtině znamená „dar zoufalství“. G-O-D [gift of desperation], neboli, jak říkal jeden kamarád, už jsem se rozpadal rychleji, než jsem stačil snižovat své standardy.
Also, you can't save, fix or rescue any of them or get anyone sober. What helped me get clean and sober 30 years ago was the catastrophe of my behavior and thinking. So I asked some sober friends for help, and I turned to a higher power. One acronym for God is the "gift of desperation," G-O-D, or as a sober friend put it, by the end I was deteriorating faster than I could lower my standards.
(smích)
(Laughter)
Bůh v tomhle případě znamenal: „Už jsem sama vyčerpala všechny dobré nápady.“
So God might mean, in this case, "me running out of any more good ideas."
Napravování, zachraňování a snaha o spásu nefungují. Radikální péče o sebe sama je kvantum, které z vás září do okolního světa jako závan čerstvého vzduchu. Je ohromným darem světu. Když budou lidé reagovat: „No, ta má teda hlavu plnou sebe sama,“ prostě se křivě usmějte jako Mona Lisa a dejte si společně šálek čaje. Být láskyplní ke svému praštěnému, sobeckému, rozmrzelému, otravnému já, to je domov. Tam začíná světový mír.
While fixing and saving and trying to rescue is futile, radical self-care is quantum, and it radiates out from you into the atmosphere like a little fresh air. It's a huge gift to the world. When people respond by saying, "Well, isn't she full of herself," just smile obliquely like Mona Lisa and make both of you a nice cup of tea. Being full of affection for one's goofy, self-centered, cranky, annoying self is home. It's where world peace begins.
Bod číslo pět: Čokoláda se 75 % kakaa ve skutečnosti není jídlo.
Number five: chocolate with 75 percent cacao is not actually a food.
(smích)
(Laughter)
Nejlepší je jako návnada při lovu hadů nebo na podložení rozviklané židle. Nikdy neměla být považována za něco jedlého.
Its best use is as a bait in snake traps or to balance the legs of wobbly chairs. It was never meant to be considered an edible.
Bod číslo šest –
Number six --
(smích)
(Laughter)
psaní. Všichni spisovatelé píší dost hrozné první verze, ale dokáží nad prací do úmoru dřepět. A to je tajemství života. Možná, že je to ten jediný rozdíl mezi nimi a vámi. Prostě makají. Dělají to kvůli smlouvě se sebou samými. Dělají to jako čestný dluh. Vyprávějí příběhy, které skrz ně procházejí, den za dnem, kousek po kousku. Když byl můj starší bratr ve čtvrté třídě, měl do druhého dne napsat pololetní práci o ptácích a nevěděl jak začít. Táta si s ním na to sedl, s encyklopedií od Audubona, papírem, pastelkami a deskami s rychlovazačem – ti z vás, kteří už nejsou tak mladí, si na ty desky vzpomenou – a řekl bratrovi: „Hele, prostě vezmi jednoho ptáka za druhým. Přečti si o pelikánech a pak napiš svými slovy o pelikánech. Pak si prostuduj sýkorky a pověz nám o nich něco svými slovy. A pak vezmi husy...“
writing. Every writer you know writes really terrible first drafts, but they keep their butt in the chair. That's the secret of life. That's probably the main difference between you and them. They just do it. They do it by prearrangement with themselves. They do it as a debt of honor. They tell stories that come through them one day at a time, little by little. When my older brother was in fourth grade, he had a term paper on birds due the next day, and he hadn't started. So my dad sat down with him with an Audubon book, paper, pencils and brads -- for those of you who have gotten a little less young and remember brads -- and he said to my brother, "Just take it bird by bird, buddy. Just read about pelicans and then write about pelicans in your own voice. And then find out about chickadees, and tell us about them in your own voice. And then geese."
Takže dvě nejdůležitější věci ohledně psaní jsou: jeden pták za druhým a fakt dost hrozné první pokusy. Pokud nevíte, odkud začít, pamatujte si, že všechno, co se vám stalo, je vaše, a vy jste ti, kdo o tom vypráví. Pokud lidé chtějí, abyste o nich psali lépe, měli se lépe chovat.
So the two most important things about writing are: bird by bird and really god-awful first drafts. If you don't know where to start, remember that every single thing that happened to you is yours, and you get to tell it. If people wanted you to write more warmly about them, they should've behaved better.
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
Bude to strašný pocit, až se jednou vzbudíte a zjistíte, že jste nikdy nenapsali to, co pořád tahá za rukáv vašeho srdce: své příběhy, paměti, vize či písničky – vaši pravdu, vaši verzi všech věcí – svými vlastními slovy. To je vše, co nám musíte nabídnout. A taky kvůli tomu jste se narodili.
You're going to feel like hell if you wake up someday and you never wrote the stuff that is tugging on the sleeves of your heart: your stories, memories, visions and songs -- your truth, your version of things -- in your own voice. That's really all you have to offer us, and that's also why you were born.
Bod sedmý: z vydání díla a dočasných tvůrčích úspěchů je potřeba se zotavit. Někdo je přežije, někoho zabijí. Zraní vás, zničí nebo změní způsobem, jaký si nedovedete představit. Nejhůř padlí a zlí lidé, jaké znám, jsou muži–spisovatelé, kterým se povedlo vydat velký bestseller. Ale když se vrátíme k bodu jedna, že každá pravda je paradoxní, je zároveň zázrak, když se podaří dílo vydat, když jsou vaše příběhy čteny a poslouchány. Jenom se zkuste jemně osvobodit od představy, že vydání díla vás uzdraví, že nějak zaplní ty díry, jichž jste plní jak ementál. To nemůže. Nedokáže. Ale psaní to umí. A stejně tak zpívání ve sboru nebo v bluegrassové kapele. Nebo natírání zdí pro obec, vycházky s pozorováním ptáků, nebo péče o staré psy, které už nikdo nechce.
Seven: publication and temporary creative successes are something you have to recover from. They kill as many people as not. They will hurt, damage and change you in ways you cannot imagine. The most degraded and evil people I've ever known are male writers who've had huge best sellers. And yet, returning to number one, that all truth is paradox, it's also a miracle to get your work published, to get your stories read and heard. Just try to bust yourself gently of the fantasy that publication will heal you, that it will fill the Swiss-cheesy holes inside of you. It can't. It won't. But writing can. So can singing in a choir or a bluegrass band. So can painting community murals or birding or fostering old dogs that no one else will.
Bod osmý: rodiny. S rodinami je to velmi, velmi, velmi těžké, bez ohledu na to, jak báječné a úžasné také dokážou být. Opět, viz bod první.
Number eight: families. Families are hard, hard, hard, no matter how cherished and astonishing they may also be. Again, see number one.
(smích)
(Laughter)
Na rodinných sešlostech, kde máte pocit, že byste vraždili nebo se zastřelili –
At family gatherings where you suddenly feel homicidal or suicidal --
(smích)
(Laughter)
si vzpomeňte, že každopádně je to zázrak, že kdokoli z nás byl počat a narodil se. Země je školou odpouštění. Začíná to odpuštěním sobě samému, ale můžete pak pokračovat kolem rodinného stolu. Takhle se ta dřina dá zvládnout i v teplácích.
remember that in all cases, it's a miracle that any of us, specifically, were conceived and born. Earth is forgiveness school. It begins with forgiving yourself, and then you might as well start at the dinner table. That way, you can do this work in comfortable pants.
(smích)
(Laughter)
Když William Blake řekl, že jsme tady, abychom se naučili odolávat paprskům lásky, věděl, že naše rodiny budou intimní součástí toho procesu i ve chvílích, kdy byste nejraději s jekotem vzali nohy na ramena. Ale slibuji, že to dáte. Zvládneš to, Popelko, zvládneš to, a budeš žasnout.
When William Blake said that we are here to learn to endure the beams of love, he knew that your family would be an intimate part of this, even as you want to run screaming for your cute little life. But I promise you are up to it. You can do it, Cinderella, you can do it, and you will be amazed.
Za deváté: jídlo. Zkuste si na to trochu víc myslet. Myslím, že víte, o čem mluvím.
Nine: food. Try to do a little better. I think you know what I mean.
(smích)
(Laughter)
Za desáté –
Number 10 --
(smích)
(Laughter)
milosrdenství. Milosrdenství je duchovní WD-40, nebo plovací křidélka. Tajemství milosrdenství spočívá v tom, že Bůh miluje Henryho Kissingera a Vladimíra Putina a mne úplně stejně, jako miluje vaše nové vnouče. Poraďte si s tím.
grace. Grace is spiritual WD-40, or water wings. The mystery of grace is that God loves Henry Kissinger and Vladimir Putin and me exactly as much as He or She loves your new grandchild. Go figure.
(smích)
(Laughter)
Poskytnutí milosrdenství nás mění a uzdravuje a uzdravuje i náš svět. Abyste ho přivolali, zavolejte „pomoc“ a čekejte, co se stane. Milosrdenství vás najde tam, kde zrovna jste, ale nenechá vás tam, kde vás našlo. A milosrdenství nebude vypadat jako hodný malý duch Casper, bohužel. Ale zazvoní vám telefon nebo přijde pošta a navzdory všemu se vám zase vrátí nadhled a smysl pro humor. Smích je perlivá svatost. Pomáhá nám se znovu nadechovat, vrací nás k sobě samým, dává nám víru v život i ve druhé lidi. A pamatujte si, že milosrdenství má vždycky poslední slovo.
The movement of grace is what changes us, heals us and heals our world. To summon grace, say, "Help," and then buckle up. Grace finds you exactly where you are, but it doesn't leave you where it found you. And grace won't look like Casper the Friendly Ghost, regrettably. But the phone will ring or the mail will come and then against all odds, you'll get your sense of humor about yourself back. Laughter really is carbonated holiness. It helps us breathe again and again and gives us back to ourselves, and this gives us faith in life and each other. And remember -- grace always bats last.
Bod jedenáct: Bůh znamená prostě dobro. Vlastně to není nic tak strašidelného. Znamená božství, nebo prostě milující, oživující inteligenci, nebo, jak to známe ze skvělé parodie Deteriorata, „vesmírný muffin“. Dobré jméno pro Boha je „ne já“. Spisovatel Emerson říkal, že nejšťastnější na Zemi je ten, kdo se od přírody učí lekce uctívání. Vyjděte ven a dívejte se vzhůru. Náš farář říká, že můžete chytit hmyz na dně sklenice bez víčka, protože se nedívá nahoru, a jen chodí dokolečka a útrpně naráží do skleněných stěn. Vyjděte ven. Dívejte se vzhůru. Tajemství života.
Eleven: God just means goodness. It's really not all that scary. It means the divine or a loving, animating intelligence, or, as we learned from the great "Deteriorata," "the cosmic muffin." A good name for God is: "Not me." Emerson said that the happiest person on Earth is the one who learns from nature the lessons of worship. So go outside a lot and look up. My pastor said you can trap bees on the bottom of mason jars without lids because they don't look up, so they just walk around bitterly bumping into the glass walls. Go outside. Look up. Secret of life.
A konečně: smrt. Číslo 12. Jů a jau. Hrozně těžce se nese, když těch pár lidí, bez kterých nemůžete žít, umře. Přes to se nikdy nepřenesete. A ať si lidé říkají co chtějí, ani byste neměli. My křesťané rádi uvažujeme o smrti jako o velkém stěhování, ale tak či onak, ten člověk může dál plně žít ve vašem srdci, pokud ho nezapečetíte. Jak zpíval Leonard Cohen: „Ve všem jsou praskliny, tak se dovnitř dostává světlo.“ Stejně tak můžeme cítit, že naši milovaní jsou opět naživu.
And finally: death. Number 12. Wow and yikes. It's so hard to bear when the few people you cannot live without die. You'll never get over these losses, and no matter what the culture says, you're not supposed to. We Christians like to think of death as a major change of address, but in any case, the person will live again fully in your heart if you don't seal it off. Like Leonard Cohen said, "There are cracks in everything, and that's how the light gets in." And that's how we feel our people again fully alive.
A budete se díky nim smát nahlas v těch nejnevhodnějších chvílích, a to je báječná zpráva. Ale zároveň bude jejich nepřítomnost celoživotní noční můra a stesk. Truchlení, přátelé, čas a slzy vás trochu zahojí. Slzy vykoupou, pokřtí, zavlaží a zvláční vás i zemi, po které kráčíte.
Also, the people will make you laugh out loud at the most inconvenient times, and that's the great good news. But their absence will also be a lifelong nightmare of homesickness for you. Grief and friends, time and tears will heal you to some extent. Tears will bathe and baptize and hydrate and moisturize you and the ground on which you walk.
Víte, co vůbec jako první řekl Hospodin Mojžíšovi? Řekl: „Zuj si boty.“ Protože toto je posvátná půda, i když všechno svědčí o opaku. Těžko se tomu věří, ale je to ta nejjistější věc, co znám. Když trochu zestárnete, jako tady moje maličkost, zjistíte, že smrt je stejně posvátná jako narození. Nebojte se – a pokračujte v životě. Téměř každá smrt je snadná a něžná, když jste obklopeni těmi nejlepšími lidmi tak dlouho, jak potřebujete. Nebudete sami. Pomohou vám přejít k tomu, co vás čeká. Jak řekl učitel Ram Dass: „Když už je všechno řečeno a dokonáno, už vážně jen jeden druhého doprovázíme domů.“
Do you know the first thing that God says to Moses? He says, "Take off your shoes." Because this is holy ground, all evidence to the contrary. It's hard to believe, but it's the truest thing I know. When you're a little bit older, like my tiny personal self, you realize that death is as sacred as birth. And don't worry -- get on with your life. Almost every single death is easy and gentle with the very best people surrounding you for as long as you need. You won't be alone. They'll help you cross over to whatever awaits us. As Ram Dass said, "When all is said and done, we're really just all walking each other home."
Tak, to by asi bylo vše, ale kdyby mě ještě něco napadlo, dám vám vědět.
I think that's it, but if I think of anything else, I'll let you know.
Děkuji.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)
Děkuji.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)
Opravdu mě překvapilo to pozvání. Ani technologie, design nebo zábava nejsou mojí doménou. Můj svět je víra a psaní a takové poskakování lidem po boku. Překvapilo mě to, ale prý že mohu vystoupit – a já řekla, že hrozně ráda.
I was very surprised to be asked to come, because it is not my realm, technology or design or entertainment. I mean, my realm is sort of faith and writing and kind of lurching along together. And I was surprised, but they said I could give a talk, and I said I'd love to.
(video) Pokud nevíte, kde začít, pamatujte si, že každá věc, která se vám stane, je vaše, a vy o ní musíte vyprávět.
(Video) If you don't know where to start, remember that every single thing that happened to you is yours and you get to tell it.
Anne Lamott: V dnešní Americe se lidé bojí a cítí se lapeni špatným osudem, a já jsem trochu chtěla lidem připomenout smysl pro humor a to, že moc věcí není problém. Pokud chcete něco udělat, udělejte něco opravdu zdravého, laskavého nebo přátelského. Odměnou bude pocit lásky a přátelství.
Anne Lamott: People are very frightened and feel really doomed in America these days, and I just wanted to help people get their sense of humor about it and to realize how much isn't a problem. If you take an action, take a really healthy or loving or friendly action, you'll have loving and friendly feelings.