Žijeme ve velmi uspěchané době. Tempo našeho života je zběsilé, naše mysl stále zaměstnaná, pořád něco děláme.
We live in an incredibly busy world. The pace of life is often frantic, our minds are always busy, and we're always doing something.
Takže proto bych se vás rád zeptal, kdy jste měli naposled čas nedělat nic? Nerušeně 10 minut nedělat nic? A když říkám nic, myslím nic. Žádné mailování, SMS, internet, žádná televize, žádné chatování, žádné jídlo, žádné čtení, dokonce ani žádné vzpomínání na minulost nebo plánování budoucnosti. Jednoduše nedělat nic. Vidím mnoho zamyšlených tváří. (Smích) Nejspíš se musíte vracet daleko do minulosti.
So with that in mind, I'd like you just to take a moment to think, when did you last take any time to do nothing? Just 10 minutes, undisturbed? And when I say nothing, I do mean nothing. So that's no emailing, texting, no Internet, no TV, no chatting, no eating, no reading. Not even sitting there reminiscing about the past or planning for the future. Simply doing nothing. I see a lot of very blank faces. (Laughter)
A je to mimořádná věc, nemám pravdu? Mluvím o naší mysli. Mysl, náš nejcennější a nejvzácnější zdroj, skrz který prožíváme každý okamžik našeho života, mysl, na níž závisí zda budete šťastný, spokojený, citově vyrovnaný jedinec, a zároveň, zda budete laskaví a vnímaví a ohleduplní k ostatním. Je to ta samá mysl, na níž závisí, zda budete soustředěný, kreativní, spontánní a dobrý v tom, co děláte. A přesto na ni nemáme vyhrazený žádný čas. Ve skutečnosti trávíme více času péčí o naše auta, naše oblečení a naše vlasy než — dobře, možná ne moje vlasy, ale chápete kam mířím.
You probably have to go a long way back. And this is an extraordinary thing, right? We're talking about our mind. The mind, our most valuable and precious resource, through which we experience every single moment of our life. The mind that we rely upon to be happy, content, emotionally stable as individuals, and at the same time, to be kind and thoughtful and considerate in our relationships with others. This is the same mind that we depend upon to be focused, creative, spontaneous, and to perform at our very best in everything that we do. And yet, we don't take any time out to look after it. In fact, we spend more time looking after our cars, our clothes and our hair than we -- okay, maybe not our hair,
(Laughter)
Výsledek, samozřejmě, je, že jsme ve stresu.
but you see where I'm going.
Mysl se mele jako pračka kolem dokola, spousta těžko zvládnutelných, zmatených citů, a my opravdu nevíme, jak se s nimi vyrovnat, a smutným faktem je, že jsme tak roztržití, že už nejsme přítomni ve světě, v němž žijeme. Na čem nám nejvíc záleží nám klouže mezi prsty a je šílené, že každý už očekává že takto to má být, že takový je život, a musíme se s tím smířit. Takto to ale opravdu nemusí být.
The result, of course, is that we get stressed. You know, the mind whizzes away like a washing machine going round and round, lots of difficult, confusing emotions, and we don't really know how to deal with that. And the sad fact is that we are so distracted that we're no longer present in the world in which we live. We miss out on the things that are most important to us, and the crazy thing is that everybody just assumes, that's the way life is, so we've just kind of got to get on with it. That's really not how it has to be.
Když mi bylo 11, zúčastnil jsem se prvních meditačních cvičení. A věřte mi, zahrnovalo to všechny obvyklé předsudky, co si dokážete představit, seděli jsme se zkříženýma nohama na podlaze, vonné tyčinky, bylinkový čaj, vegetariánská kuchyně, všechno, ale účastnila se moje máma a já byl zvědavý, tak jsem šel s ní. Také jsem viděl pár kung-fu filmů a tajně jsem doufal, že bych se mohl naučit se létat. Byl jsem opravdu velmi mladý. Když jsem tam byl, stejně jako mnoho lidí, jsem předpokládal, že meditace je pro mysl takový acylpyrin. Když jste vystresovaní, tak pomeditujete. Neměl jsem tušení, že by mohla mít preventivní charakter, dokud mi nebylo kolem 20 a nestala se řada věcí docela rychle za sebou, Vážné věci, které obrátily můj život vzhůru nohama a najednou jsem byl zaplaven myšlenkami, zaplaven složitými emocemi, s kterými jsem se neuměl se vypořádat. Pokaždé, když jsem jednu potlačil, jiná na mne vyskočila. Bylo to opravdu velmi stresující období.
So I was about 11 when I went along to my first meditation class. And trust me, it had all the stereotypes that you can imagine, the sitting cross-legged on the floor, the incense, the herbal tea, the vegetarians, the whole deal, but my mom was going and I was intrigued, so I went along with her. I'd also seen a few kung fu movies, and secretly I kind of thought I might be able to learn how to fly, but I was very young at the time. Now as I was there, I guess, like a lot of people, I assumed that it was just an aspirin for the mind. You get stressed, you do some meditation. I hadn't really thought that it could be sort of preventative in nature, until I was about 20, when a number of things happened in my life in quite quick succession, really serious things which just flipped my life upside down and all of a sudden I was inundated with thoughts, inundated with difficult emotions that I didn't know how to cope with. Every time I sort of pushed one down, another one would pop back up again. It was a really very stressful time.
Všichni se se stresem nějak vypořádáváme. Někteří lidé utopí sami sebe v práci, vděčni za každé rozptýlení. Jiní se obrátí na přátele, rodiny a hledají podporu u nich. Někteří se chytnou flašky, začnou brát léky. Já se stal mnichem. Vykašlal jsem se na školu a odjel do Himalájí, Stal jsem se mnichem a začal se učit meditovat.
I guess we all deal with stress in different ways. Some people will bury themselves in work, grateful for the distraction. Others will turn to their friends, their family, looking for support. Some people hit the bottle, start taking medication. My own way of dealing with it was to become a monk. So I quit my degree, I headed off to the Himalayas, I became a monk, and I started studying meditation.
Lidé se často ptají, co jsem se tam naučil. No, spousta věcí se změnila. Přiznejme si, stanete-li se celibátním mnichem, řadu věcí to změní. Ale bylo to víc než to. Naučil jsem se – získal jsem větší pochopení, porozumnění přítomnosti. Tím myslím nebýt ztracen v myšlenkách, nebýt roztěkaný, nebýt zavalen obtížně zvládnutelnými city, ale místo toho se naučit, jak být tady a teď, jak žít vědomě, jak být přítomen.
People often ask me what I learned from that time. Well, obviously it changed things. Let's face it, becoming a celibate monk is going to change a number of things. But it was more than that. It taught me -- it gave me a greater appreciation, an understanding for the present moment. By that I mean not being lost in thought, not being distracted, not being overwhelmed by difficult emotions, but instead learning how to be in the here and now, how to be mindful, how to be present.
Přítomnost je tak nedoceněná. Zní to tak samozřejmě, a přesto trávíme tak málo času v přítomnosti, je všechno jen ne samozřejmé. Četl jsem nedávno článek, z Harvardu, že v průměru naše mysl 47 procent času bloudí. Čtyřicet sedm procent. A zároveň, tohle neustálé putování mysli je přímou příčinou neštěstí. I tak na tomto světě nejsme tak dlouho, abychom trávili téměř polovinu našeho života ztraceni v myšlenkách a potenciálně nešťastní, nevím, připadá mi tragické, zejména když s tím můžeme něco udělat, když existuje pozitivní, praktická, dosažitelná, vědecky ověřená technika která umožní naši mysli být zdravější více si pamatovat a být méně roztržitý. A kouzlo je v tom, že přestože na ni potřebujete jen asi 10 minut denně, ovlivní celý náš život. Ale musíte vědět jak na to. Potřebujete cvičit. Potřebujete návod jak se naučit být více vnímavý. To je v podstatě to, co meditace je. Je to ztotožnění se s přítomností. Ale je třeba vědět, jak začít, jak se dostat k tomu nejlepšímu. A od toho meditace je. Možná se divíte, protože většina lidí předpokládá, že meditace je o zastavení myšlenek, zbavení se citů, ovládnutí mysli, ale ve skutečnosti je to něco zcela jiného. Je to spíš o ustoupení do pozadí, pohledu skrze myšlenky, dívat se, jak přicházejí a odcházejí, jak city přicházejí a odcházejí bez předsudků, s klidnou, jasnou myslí.
I think the present moment is so underrated. It sounds so ordinary, and yet we spend so little time in the present moment that it's anything but ordinary. There was a research paper that came out of Harvard, just recently, that said on average, our minds are lost in thought almost 47 percent of the time. 47 percent. At the same time, this sort of constant mind-wandering is also a direct cause of unhappiness. Now we're not here for that long anyway, but to spend almost half of our life lost in thought and potentially quite unhappy, I don't know, it just kind of seems tragic, actually, especially when there's something we can do about it, when there's a positive, practical, achievable, scientifically proven technique which allows our mind to be more healthy, to be more mindful and less distracted. And the beauty of it is that even though it need only take about 10 minutes a day, it impacts our entire life. But we need to know how to do it. We need an exercise. We need a framework to learn how to be more mindful. That's essentially what meditation is. It's familiarizing ourselves with the present moment. But we also need to know how to approach it in the right way to get the best from it. And that's what these are for, in case you've been wondering, because most people assume that meditation is all about stopping thoughts, getting rid of emotions, somehow controlling the mind, but actually it's quite different from that. It's more about stepping back, sort of seeing the thought clearly, witnessing it coming and going, emotions coming and going without judgment, but with a relaxed, focused mind.
Tak například, právě teď, Pokud se budu soustředit příliš na koule, pak neexistuje způsob, jak se uvolnit a současně mluvit s vámi. Stejně tak, když se kvůli mluvení s vámi příliš uvolním, pak tu není způsob, jak se mohu soustředit na koule. Spadnou mi. V životě i v meditaci se někdy soustředíte až trochu moc a život pak začne vypadat takto. Je to velmi nepříjemný způsob, jak žít upjatý a stresující život. Jindy možná sundáte nohu z plynu kapku příliš, a s věcmi se stane něco takového. Samozřejmě u meditace – (Chrápe) – to skončí usnutím. Takže hledáme rovnováhu, soustředěnou relaxaci, při které dovolíme myšlenkám přicházet a odcházet bez obvyklého vměšování se.
So for example, right now, if I focus too much on the balls, then there's no way I can relax and talk to you at the same time. Equally, if I relax too much talking to you, there's no way I can focus on the balls. I'm going to drop them. Now in life, and in meditation, there'll be times when the focus becomes a little bit too intense, and life starts to feel a bit like this. It's a very uncomfortable way to live life, when you get this tight and stressed. At other times, we might take our foot off the gas a little bit too much, and things just become a sort of little bit like this. Of course in meditation -- (Snores) we're going to end up falling asleep. So we're looking for a balance, a focused relaxation where we can allow thoughts to come and go without all the usual involvement.
Co se obvykle stane, když se snažíme být takto vědomí, je, že jsme vyrušeni myšlenkou. Řekněme, že ta myšlenka je znepokojující. Takže všechno jde dobře, a pak přijde tato znepokojující myšlenka, a najednou, "Aha, neuvědomoval jsem si, že mne tohle trápí." A pak se k tomu znovu vracíte a opakujete to. "Aha, mám problém. Mám opravdu velké starosti. Je v tom tolik úzkosti." A než si to uvědomíme, jsme nervózní, že jsme nervózní.
Now, what usually happens when we're learning to be mindful is that we get distracted by a thought. Let's say this is an anxious thought. Everything's going fine, and we see the anxious thought. "Oh, I didn't realize I was worried about that." You go back to it, repeat it. "Oh, I am worried. I really am worried. Wow, there's so much anxiety." And before we know it, right, we're anxious about feeling anxious.
Víte, je to šílené. Děláme to celou dobu, i na každodenní bázi. Naposled třeba, co já vím, když jste měli rozviklaný zub. Víte, že je vratký, a víte, že to bolí. Ale co budete dělat každých 20, 30 sekund? (Mumlaní) To bolí. A budeme se v tom utvrzovat.
(Laughter) You know, this is crazy. We do this all the time, even on an everyday level. If you think about the last time you had a wobbly tooth. You know it's wobbly, and you know that it hurts. But what do you do every 20, 30 seconds? (Mumbling)
A znovu si to opakujeme a děláme to pořád dokola. A přitom to je jenom o tom se naučit uvědomovat si, že to děláme a zanechat tahle dramata a vzorce našeho myšlení. Když si sednete a sledujete takto mysl, můžete vidět mnoho různých vzorů. Můžete najít mysl, která je opravdu neklidná, po celou dobu. Nebuďte překvapeni, pokud je vaše tělo napnuté když sedíte, neděláte nic a vaše mysl se takto cítí. Můžete najít mysl, která je velmi fádní a nudná, že je téměř jako stroj, že se zdá, že jenom vstáváte, jdete do práce, jíte, spíte, vstáváte, pracujete. Nebo to může být, že jedna malá neodbytná myšlenka neustále klepe na dveře vaší mysli. Ať už je to jakkoli, meditace nabízí příležitost, šanci udělat krok zpátky a získat jiný pohled, vidět, že věci nejsou vždy takové jak vypadají. Nemůžeme změnit každou maličkost, co se nám stane, ale můžeme změnit způsob, jak věci prožíváme. Meditace a prožitek má tento potenciál. Napotřebujeme žádné vonné tyčinky, a rozhodně nemusíte sedět na podlaze. Vše, co musíte udělat, je 10 minut denně vrátit se a uvědomit si přítomnost abyste zažili ten prožitek soustředění, klidu a světla ve vašem životě.
It does hurt. And we reinforce the storyline, right? And we just keep telling ourselves, and we do it all the time. And it's only in learning to watch the mind in this way that we can start to let go of those storylines and patterns of mind. But when you sit down and you watch the mind in this way, you might see many different patterns. You might find a mind that's really restless and -- the whole time. Don't be surprised if you feel a bit agitated in your body when you sit down to do nothing and your mind feels like that. You might find a mind that's very dull and boring, and it's just, almost mechanical, it just seems it's as if you're getting up, going to work, eat, sleep, get up, work. Or it might just be that one little nagging thought that just goes round and round your mind. Well, whatever it is, meditation offers the opportunity, the potential to step back and to get a different perspective, to see that things aren't always as they appear. We can't change every little thing that happens to us in life, but we can change the way that we experience it. That's the potential of meditation, of mindfulness. You don't have to burn any incense, and you definitely don't have to sit on the floor. All you need to do is to take 10 minutes out a day to step back, to familiarize yourself with the present moment so that you get to experience a greater sense of focus, calm and clarity in your life.
Děkuju. (Potlesk)
Thank you very much.