Spisovatelka George Eliotová nás varovala, že z mnoha možných omylů je proroctví to nejsvévolnější. Yogi Berra, všemi uznávaný jako její protějšek z 20. století, s tím souhlasil. Řekl: "Je těžké předpovídat, zejména budoucnost."
The writer George Eliot cautioned us that, among all forms of mistake, prophesy is the most gratuitous. The person that we would all acknowledge as her 20th-century counterpart, Yogi Berra, agreed. He said, "It's tough to make predictions, especially about the future."
Budu ignorovat tato varování a předpovím něco velmi specifického. V tomto rychle utvářeném světě se budeme stále více setkávat s věcmi, které působí jako sci-fi, a bude stále méně toho, co vypadá jako práce. Naše auta brzy budou řídit sebe sama, bude tedy třeba méně řidičů náklaďáků. Propojíme Siri a Watsona a zautomatizujeme tak spoustu práce, kterou nyní dělají zaměstnanci callcenter, opraváři a diagnostici, a zde je robot R2D2, natřený na oranžovo, jak se dává do práce, a převáží regály ve skladech, bude tedy třeba méně lidí, kteří chodí ve skladech sem a tam.
I'm going to ignore their cautions and make one very specific forecast. In the world that we are creating very quickly, we're going to see more and more things that look like science fiction, and fewer and fewer things that look like jobs. Our cars are very quickly going to start driving themselves, which means we're going to need fewer truck drivers. We're going to hook Siri up to Watson and use that to automate a lot of the work that's currently done by customer service reps and troubleshooters and diagnosers, and we're already taking R2D2, painting him orange, and putting him to work carrying shelves around warehouses, which means we need a lot fewer people to be walking up and down those aisles.
Již asi 200 let se tvrdí to, co nyní říkám já, tedy že nastává doba technologické nezaměstnanosti, počínaje ludity, kteří rozbíjeli stavy v Británii před dvěma staletími, a mýlili se. Ekonomika našeho rozvinutého světa dosáhla téměř plné zaměstnanosti.
Now, for about 200 years, people have been saying exactly what I'm telling you -- the age of technological unemployment is at hand — starting with the Luddites smashing looms in Britain just about two centuries ago, and they have been wrong. Our economies in the developed world have coasted along on something pretty close to full employment.
Položme si kritickou otázku: Proč je tato doba jiná, pokud opravdu jiná je? Důvodem je, že v několika minulých letech naše stroje předváději to, co nikdy předtím: porozumění, mluvení, slyšení, vidění, odpovídání, psaní a další nové schopnosti stále přibývají. Například mobilní humanoidní roboti jsou stále velmi primitivní, ale výzkumníci ministerstva obrany právě vypsali soutěž, aby dokázali něco takového, a jak to zatím vypadá, tato soutěž bude úspěšná. Když se rozhlédnu kolem, myslím, že není daleko doba, kdy budeme mít androidy, kteří budou vykonávat hodně práce, kterou nyní děláme my. Vytváříme svět, kde bude stále více technologie a méně práce a úkolů. Bude to svět, kterému Erik Brynjolfsson a já říkáme "nová doba strojů."
Which brings up a critical question: Why is this time different, if it really is? The reason it's different is that, just in the past few years, our machines have started demonstrating skills they have never, ever had before: understanding, speaking, hearing, seeing, answering, writing, and they're still acquiring new skills. For example, mobile humanoid robots are still incredibly primitive, but the research arm of the Defense Department just launched a competition to have them do things like this, and if the track record is any guide, this competition is going to be successful. So when I look around, I think the day is not too far off at all when we're going to have androids doing a lot of the work that we are doing right now. And we're creating a world where there is going to be more and more technology and fewer and fewer jobs. It's a world that Erik Brynjolfsson and I are calling "the new machine age."
Je třeba vědět, že toto je naprosto úžasná zpráva. Toto je aktuálně nejlepší zpráva z ekonomiky pro celou planetu. Ne že by tu bylo moc konkurence, že? Toto je nejlepší zpráva z ekonomiky, kterou máme, a to ze dvou důvodů. Za prvé, technologický pokrok nám umožňuje udržet ohromující tempo nedávné doby, kdy výroba stoupá, zároveň klesají ceny, a objem a kvalita pokračují ve vzestupu. Někdo to může pokládat za povrchní materialismus, ale to by byl naprosto špatný pohled. Toto je nadbytek, co je přesně to, co od našeho ekonomického systému chceme. Druhým důvodem skvělé zprávy o nové době strojů je fakt, že jakmile androidé začnou pracovat, nemusíme pracovat my, a budeme zbaveni lopoty a dřiny.
The thing to keep in mind is that this is absolutely great news. This is the best economic news on the planet these days. Not that there's a lot of competition, right? This is the best economic news we have these days for two main reasons. The first is, technological progress is what allows us to continue this amazing recent run that we're on where output goes up over time, while at the same time, prices go down, and volume and quality just continue to explode. Now, some people look at this and talk about shallow materialism, but that's absolutely the wrong way to look at it. This is abundance, which is exactly what we want our economic system to provide. The second reason that the new machine age is such great news is that, once the androids start doing jobs, we don't have to do them anymore, and we get freed up from drudgery and toil.
Když o tom hovořím s přáteli z Cambridge a Silicon Valley, říkají: "Skvělé. Už žádná lopota, žádná dřina. Máme šanci si představit úplně jinou společnost, kde tvůrci a objevitelé a vykonavatelé a inovátoři mohou spolu se svými mecenáši a podporovateli diskutovat, bavit se, objasňovat a pobízet jeden druhého." Tato společnost vypadá jako TED konference. Je v tom ve skutečnosti hodně pravdy. Sledujeme ohromný rozkvět. Ve světě, kde vyrobit předmět je stejně snadné jako vytisknout dokument, máme úžasné nové možnosti. Lidé, dříve řemeslnící a pouzí nadšenci jsou nyní tvůrci, a přinášejí ohromný objem inovací. A umělci, dříve omezeni, mohou nyní tvořit věci, které nikdy, nikdy předtím nebyly možné. Takže toto je doba rozkvětu a čím více se rozhlížím, tím víc jsem přesvědčen, že tento citát fyzika Freemana Dysona vůbec není nadsázka. Je to prostě tak. Nacházíme se v překvapivé době.
Now, when I talk about this with my friends in Cambridge and Silicon Valley, they say, "Fantastic. No more drudgery, no more toil. This gives us the chance to imagine an entirely different kind of society, a society where the creators and the discoverers and the performers and the innovators come together with their patrons and their financiers to talk about issues, entertain, enlighten, provoke each other." It's a society really, that looks a lot like the TED Conference. And there's actually a huge amount of truth here. We are seeing an amazing flourishing taking place. In a world where it is just about as easy to generate an object as it is to print a document, we have amazing new possibilities. The people who used to be craftsmen and hobbyists are now makers, and they're responsible for massive amounts of innovation. And artists who were formerly constrained can now do things that were never, ever possible for them before. So this is a time of great flourishing, and the more I look around, the more convinced I become that this quote, from the physicist Freeman Dyson, is not hyperbole at all. This is just a plain statement of the facts. We are in the middle of an astonishing period.
["Technologie je boží dar. Po daru života je to možná jeden z největších božích darů. Je to matka civilizace, umění a vědy."- Freeman Dyson]
["Technology is a gift of God. After the gift of life it is perhaps the greatest of God's gifts. It is the mother of civilizations, of arts and of sciences." — Freeman Dyson]
Což nás vede k následující ohromné otázce: Co by se asi tak mohlo zvrtnout v této nové době strojů? Že? Hurá, no nic, jásejte, kašlete na to. Budeme čelit dvěma ožehavým úkolům, jak zamíříme hlouběji do budoucnosti.
Which brings up another great question: What could possibly go wrong in this new machine age? Right? Great, hang up, flourish, go home. We're going to face two really thorny sets of challenges as we head deeper into the future that we're creating.
První jsou hospodářské, shrnuté opravdu hezky v apokryfním příběhu o rozhovoru mezi Henry Fordem II a Walterem Reutherem, což byl předseda odborů v automobilovém průmyslu. Projížděli novou moderní továrnou a Ford se v žertu zeptal Reuthera: "Hele, Waltře, jak asi přinutíte ty roboty, aby platili odborové příspěvky?" A Reuther odvětil: "Hele, Henry, a jak je přiměješ, aby kupovali auta?"
The first are economic, and they're really nicely summarized in an apocryphal story about a back-and-forth between Henry Ford II and Walter Reuther, who was the head of the auto workers union. They were touring one of the new modern factories, and Ford playfully turns to Reuther and says, "Hey Walter, how are you going to get these robots to pay union dues?" And Reuther shoots back, "Hey Henry, how are you going to get them to buy cars?"
Reutherův problém v tomto vtipu je, že je těžké nabízet svou pracovní sílu v ekonomice plné strojů, jak jasně vidíme ve statistikách. Když se podíváte, jaká byla během minulých dekád návratnost kapitálu, čili firemní zisky, vidíme, že vzrůstají, a vidíme, že jsou vyšší než kdy jindy. Jestliže se podíváme na zisk pracovní síly, čili na celkové vyplácené mzdy, vidíme, že jsou nejnižší v historii a míří velmi rychle opačným směrem.
Reuther's problem in that anecdote is that it is tough to offer your labor to an economy that's full of machines, and we see this very clearly in the statistics. If you look over the past couple decades at the returns to capital -- in other words, corporate profits -- we see them going up, and we see that they're now at an all-time high. If we look at the returns to labor, in other words total wages paid out in the economy, we see them at an all-time low and heading very quickly in the opposite direction.
Takže pro Reuthera je to špatná zpráva. Zdá se, že by to mohla být dobrá zpráva pro Forda, ale vůbec to tak není. Jestliže chcete lidem prodat velký objem poněkud dražšího zboží, opravdu potřebujete velkou, stabilní a prosperující střední třídu. V Americe jsme takovou měli během celé poválečné éry. Ale střední třída je zjevně ve velkém ohrožení. Známe to ze statistik, stručně zde zopakuji, že střední příjem v Americe klesl během posledních 15 let, a hrozí nám, že budeme lapeni ve zvráceném cyklu, kde nerovnost a polarizace budou postupně narůstat.
So this is clearly bad news for Reuther. It looks like it might be great news for Ford, but it's actually not. If you want to sell huge volumes of somewhat expensive goods to people, you really want a large, stable, prosperous middle class. We have had one of those in America for just about the entire postwar period. But the middle class is clearly under huge threat right now. We all know a lot of the statistics, but just to repeat one of them, median income in America has actually gone down over the past 15 years, and we're in danger of getting trapped in some vicious cycle where inequality and polarization continue to go up over time.
Společenské změny související s touto nerovností si zasluhují pozornost. Tyto změny ve společnosti, které bývají zobrazeny takto, mě v podstatě netrápí. Tento druh problémů společnosti mě neznepokojuje. Kolem je dost škarohlídských představ, co nastane, až stroje získají vědomí, a že povstanou a semknou se do útoku proti nám. Toho se začnu obávat tehdy, až si můj počítač všimne mé tiskárny.
The societal challenges that come along with that kind of inequality deserve some attention. There are a set of societal challenges that I'm actually not that worried about, and they're captured by images like this. This is not the kind of societal problem that I am concerned about. There is no shortage of dystopian visions about what happens when our machines become self-aware, and they decide to rise up and coordinate attacks against us. I'm going to start worrying about those the day my computer becomes aware of my printer.
(Smích) (Potlesk)
(Laughter) (Applause)
Takže těchto výzev se opravdu nemusíme bát. Abych popsal společenské změny, které nastanou v nové době strojů, řeknu vám příběh dvou obyčejných amerických zaměstnanců, A aby byli opravdu obyčejní, řekněme, že jsou oba běloši. První má vysokoškolské vzdělání, profesionální, kreativní typ, manažer, inženýr, doktor, právník nebo něco podobného. Říkejme mu Ted. Ted je na špičce americké střední třídy. Jeho protějšek nemá vysokou školu a je zaměstnán jako dělník, úředník, dělá podřízenou duševní nebo fyzickou práci. Říkejme mu Bill.
So this is not the set of challenges we really need to worry about. To tell you the kinds of societal challenges that are going to come up in the new machine age, I want to tell a story about two stereotypical American workers. And to make them really stereotypical, let's make them both white guys. And the first one is a college-educated professional, creative type, manager, engineer, doctor, lawyer, that kind of worker. We're going to call him "Ted." He's at the top of the American middle class. His counterpart is not college-educated and works as a laborer, works as a clerk, does low-level white collar or blue collar work in the economy. We're going to call that guy "Bill."
Kdyby to bylo před 50 lety, Bill a Ted by vedli pozoruhodně podobný život. Například, v roce 1960 by pravděpodobně oba pracovali na plný úvazek, pracovali aspoň 40 hod týdně. Ale jak ukázal sociolog Charles Murray, jak se ekonomika zautomatizovala, počítače se začaly ve firmách používat kolem roku 1960, jak jsme začali progresivně používat techologie, automatizaci a digitalizaci, osudy Billa a Teda se rozešly. Během této doby si Ted udržel svou práci na plný úvazek. Bill ale ne. Bill byl často bez práce, zatímco Ted jen zřídka. Tedovo manželství byl celkem spokojené, Billovo ne. Tedovy děti vyrůstaly doma s oběma rodiči, zatímco Billovy rozhodně ne. Jak ještě je Bill vyloučen ze společnosti? Chodí méně k prezidentským volbám, a častěji se vyskytuje ve vězení. Takže veselé povídání o společenských změnách to není, a na zlepšení to nevypadá. Změny probíhají bez ohledu na etnické nebo demografické skupiny, a změny jsou tak bouřlivé, že je dokonce ohrožen ohromující pokrok, kterého dosáhlo hnutí za občanská práva.
And if you go back about 50 years, Bill and Ted were leading remarkably similar lives. For example, in 1960 they were both very likely to have full-time jobs, working at least 40 hours a week. But as the social researcher Charles Murray has documented, as we started to automate the economy, and 1960 is just about when computers started to be used by businesses, as we started to progressively inject technology and automation and digital stuff into the economy, the fortunes of Bill and Ted diverged a lot. Over this time frame, Ted has continued to hold a full-time job. Bill hasn't. In many cases, Bill has left the economy entirely, and Ted very rarely has. Over time, Ted's marriage has stayed quite happy. Bill's hasn't. And Ted's kids have grown up in a two-parent home, while Bill's absolutely have not over time. Other ways that Bill is dropping out of society? He's decreased his voting in presidential elections, and he's started to go to prison a lot more often. So I cannot tell a happy story about these social trends, and they don't show any signs of reversing themselves. They're also true no matter which ethnic group or demographic group we look at, and they're actually getting so severe that they're in danger of overwhelming even the amazing progress we made with the Civil Rights Movement.
Mí přátelé v Silicon Valley a Cambridge přehlížejí, že oni jsou Ted. Žijí své skvělé, naplněné a produktivní životy a mají veškeré výsady, zatímco Bill žije úplně jinak. Oba jsou důkazem, že Voltaire měl pravdu, když popsal přínosy práce a fakt, že nás brání ne před jedním, ale před třemi velkými zly.
And what my friends in Silicon Valley and Cambridge are overlooking is that they're Ted. They're living these amazingly busy, productive lives, and they've got all the benefits to show from that, while Bill is leading a very different life. They're actually both proof of how right Voltaire was when he talked about the benefits of work, and the fact that it saves us from not one but three great evils.
["Práce chrání člověka před třemi velkými zly: nudou, neřestí a chudobou." — Voltaire]
["Work saves a man from three great evils: boredom, vice and need." — Voltaire]
Takže co s tím uděláme?
So with these challenges, what do we do about them?
Pravidla ekonomiky jsou překvapivě jasná, překvapivě přímá, zejména krátkodobě. Roboti nám v příštích několika letech nevezmou všechnu práci, takže platí Ekonomie pro první ročníky: Podporovat podnikání, budovat infrastrukturu a dbát, aby vzdělávací systém poskytoval patřičné vzdělání a potřebné znalosti.
The economic playbook is surprisingly clear, surprisingly straightforward, in the short term especially. The robots are not going to take all of our jobs in the next year or two, so the classic Econ 101 playbook is going to work just fine: Encourage entrepreneurship, double down on infrastructure, and make sure we're turning out people from our educational system with the appropriate skills.
Z dlouhodobého hlediska, s ekonomikou spoléhající více na technologii a méně na lidskou práci musíme zvážit radikálnější zásahy, například zaručený minimální příjem. To se asi některým z vás nelíbí, protože to je spojeno s levicovými názory a s poněkud radikálními schematy přerozdělování bohatství. Prozkoumal jsem tuto myšlenku a možná vás uklidní, že myšlenka zaručeného minimálního příjmu byla prosazována takovými zavilými socialisty jako byli Friedrich Hayek, Richard Nixon a Milton Friedman. A pokud se obáváte, že něco jako zaručený minimální příjem utlumí naši snahu uspět a že zpohodlníme, možná vás zaujme, že sociální mobilita, jedna z věcí, kterou se my v USA pyšníme, je nyní nižší než v zemích severní Evropy, které mají velmi štědrý sociální systém. Takže ekonomická pravidla jsou velmi přímočará.
But over the longer term, if we are moving into an economy that's heavy on technology and light on labor, and we are, then we have to consider some more radical interventions, for example, something like a guaranteed minimum income. Now, that's probably making some folk in this room uncomfortable, because that idea is associated with the extreme left wing and with fairly radical schemes for redistributing wealth. I did a little bit of research on this notion, and it might calm some folk down to know that the idea of a net guaranteed minimum income has been championed by those frothing-at-the-mouth socialists Friedrich Hayek, Richard Nixon and Milton Friedman. And if you find yourself worried that something like a guaranteed income is going to stifle our drive to succeed and make us kind of complacent, you might be interested to know that social mobility, one of the things we really pride ourselves on in the United States, is now lower than it is in the northern European countries that have these very generous social safety nets. So the economic playbook is actually pretty straightforward.
Pravidla společnosti jsou mnohem podnětnější. Nevím, jakým pravidlem přimět Billa, aby byl a zůstal aktivní celý život.
The societal one is a lot more challenging. I don't know what the playbook is for getting Bill to engage and stay engaged throughout life.
Vím, že vzdělání hraje velkou roli. Vím to z vlastní zkušenosti. Prvních pár let jsem chodil do Montessori školy a tam jsem poznal, že svět je zajímavé místo a že mým úkolem je prozkoumávat jej. Ve třetí třídě byla škola zrušena, takže jsem přešel do veřejné školy a měl jsem pocit, že mě poslali do Gulagu. Zpětně nyní vidím, že úkolem té školy bylo připravit mě na život úředníka nebo dělníka, ale tehdy jsem cítil, že mě chtějí naučit podřízenosti. Musí se to zlepšit. Nesmíme už odmítat Billy.
I do know that education is a huge part of it. I witnessed this firsthand. I was a Montessori kid for the first few years of my education, and what that education taught me is that the world is an interesting place and my job is to go explore it. The school stopped in third grade, so then I entered the public school system, and it felt like I had been sent to the Gulag. With the benefit of hindsight, I now know the job was to prepare me for life as a clerk or a laborer, but at the time it felt like the job was to kind of bore me into some submission with what was going on around me. We have to do better than this. We cannot keep turning out Bills.
Vidíme, že se objevují jiskřičky naděje. Vidíme, jak technologie ovlivňuje vzdělávání a lidé se zapojují, od nejmladších až po ty nejstarší. Významní představitelé průmyslu říkají, že je třeba změnit přístup k věcem, kterých jsme si dříve cenili. A vidíme velmi vážné a důsledné a daty podložené snahy pochopit, jak postupovat v těch nejohroženějších komunitách.
So we see some green shoots that things are getting better. We see technology deeply impacting education and engaging people, from our youngest learners up to our oldest ones. We see very prominent business voices telling us we need to rethink some of the things that we've been holding dear for a while. And we see very serious and sustained and data-driven efforts to understand how to intervene in some of the most troubled communities that we have.
Takže ty jiskřičky naděje svítí. Nechci předstírat ani na chvíli, že to bude dostačovat. Čelíme náročným problémům. Například máme asi 5 milionů Američanů, kteří jsou bez práce aspoň 6 měsíců. Nebylo by k ničemu, kdybychom je poslali zpět do Montessori školy. Nejvíce se obávám toho, že vytváříme svět plný nablýskaných technologických hraček uvelebených ve zchátralé společnosti a podporované ekonomikou, která generuje nerovnost místo příležitostí.
So the green shoots are out there. I don't want to pretend for a minute that what we have is going to be enough. We're facing very tough challenges. To give just one example, there are about five million Americans who have been unemployed for at least six months. We're not going to fix things for them by sending them back to Montessori. And my biggest worry is that we're creating a world where we're going to have glittering technologies embedded in kind of a shabby society and supported by an economy that generates inequality instead of opportunity.
Myslím ale, že to neuděláme. Myslím, že uděláme něco mnohem lepšího z jednoho prostého důvodu: Fakta jsou zřejmá. Realita této nové doby strojů a změny v ekonomice vycházejí najevo. Kdybychom chtěli tento proces urychlit, mohli bychom nechat naše nejlepší ekonomy a politiky hrát hru Jeopardy proti Watsonovi. (Jeopardy = americká TV show, obdoba pořadu Riskuj. Watson = inteligentní systém IBM, pozn. překlad.) Mohli bychom poslat Kongres na samostatný výlet auty. A kdybychom provedli hodně podobných věcí, vzrostlo by povědomí, že časy se mění. A pak bychom se dali do práce, protože ani na vteřinu si nemyslím, že jsme zapomněli řešit náročné problémy nebo že jsme příliš lhostejní nebo bezcitní, abychom se vůbec o něco snažili.
But I actually don't think that's what we're going to do. I think we're going to do something a lot better for one very straightforward reason: The facts are getting out there. The realities of this new machine age and the change in the economy are becoming more widely known. If we wanted to accelerate that process, we could do things like have our best economists and policymakers play "Jeopardy!" against Watson. We could send Congress on an autonomous car road trip. And if we do enough of these kinds of things, the awareness is going to sink in that things are going to be different. And then we're off to the races, because I don't believe for a second that we have forgotten how to solve tough challenges or that we have become too apathetic or hard-hearted to even try.
Svou přednášku jsem uvedl slovy mistrů pera, oddělených od sebe oceánem a staletím. Zakončím ji slovy politiků, kteří si byli podobně vzdálení.
I started my talk with quotes from wordsmiths who were separated by an ocean and a century. Let me end it with words from politicians who were similarly distant.
Winston Churchill navštívil mou mateřskou MIT v roce 1949 a řekl: "Jestliže máme přinést prosperitu širokým masám všech lidí v každé zemi, stane se tak jedině neúnavným zdokonalováním všech prostředků technické výroby."
Winston Churchill came to my home of MIT in 1949, and he said, "If we are to bring the broad masses of the people in every land to the table of abundance, it can only be by the tireless improvement of all of our means of technical production."
Abraham Lincoln si uvědomil, že s tím souvisí ještě něco. Řekl: "Mám pevnou víru v lidi. Když jim říkáte pravdu, můžete se na ně spolehnout a čelit jakékoliv národní krizi. Je třeba jim říct prostá fakta."
Abraham Lincoln realized there was one other ingredient. He said, "I am a firm believer in the people. If given the truth, they can be depended upon to meet any national crisis. The great point is to give them the plain facts."
Rozloučím se s vámi optimisticky: je skvělé, že jasně a zřetelně vidíme, že doba strojů nastupuje, a pevně věřím, že je užijeme takovým způsobem, abychom mířili správným směrem v náročné, bohaté ekonomice, kterou vytváříme.
So the optimistic note, great point that I want to leave you with is that the plain facts of the machine age are becoming clear, and I have every confidence that we're going to use them to chart a good course into the challenging, abundant economy that we're creating.
Děkuji vám.
Thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)