Možná se budete chtít podívat blíže. Na tomto obraze je víc, než se na první pohled zdá. A ano, je to akrylová malba muže, ale nenamalovala jsem ji na plátno. Namalovala jsem ji přímo na toho muže.
You may want to take a closer look. There's more to this painting than meets the eye. And yes, it's an acrylic painting of a man, but I didn't paint it on canvas. I painted it directly on top of the man.
Ve své tvorbě plátno úplně vynechávám, a když budu chtít namalovat váš portrét, namaluji jej přímo na vás, fyzicky na vás. To také znamená, že pravděpodobně budete mít barvu až po uši, protože musím namalovat ucho na vašem uchu. Vše v této scéně – osoba, oblečení, židle, zeď – je pokryto nánosem barvy, která napodobuje to, co je přímo pod ní, a tímto způsobem jsem schopna udělat trojrozměrnou scénu tak, aby vypadala jako dvojrozměrný obraz. Mohu ji fotografovat z jakéhokoli úhlu a bude stále vypadat jako 2D. Nepoužila jsem žádný Photoshop. Toto je jen fotka jednoho z mých trojrozměrných obrazů.
What I do in my art is I skip the canvas altogether, and if I want to paint your portrait, I'm painting it on you, physically on you. That also means you're probably going to end up with an earful of paint, because I need to paint your ear on your ear. Everything in this scene, the person, the clothes, chairs, wall, gets covered in a mask of paint that mimics what's directly below it, and in this way, I'm able to take a three-dimensional scene and make it look like a two-dimensional painting. I can photograph it from any angle, and it will still look 2D. There's no Photoshop here. This is just a photo of one of my three-dimensional paintings.
Možná se divíte, jak jsem přišla k tomuto nápadu, měnit lidi v obrazy. Ale původně to nemělo nic společného ani s lidmi, ani s malováním. Jednalo se o stíny. Byla jsem fascinována absencí světla a chtěla jsem najít způsob, jak bych je mohla zhmotnit a zachytit dříve, než se změní. Přišla jsem s myšlenkou malby stínů. Milovala jsem, že jsem mohla v tomto stínu ukrýt svou vlastní malovanou verzi, a bylo by to téměř neviditelné, než by se světlo změnilo, a najednou by byl můj stín osvětlen.
You might be wondering how I came up with this idea of turning people into paintings. But originally, this had nothing to do with either people or paint. It was about shadows. I was fascinated with the absence of light, and I wanted to find a way that I could give it materiality and pin it down before it changed. I came up with the idea of painting shadows. I loved that I could hide within this shadow my own painted version, and it would be almost invisible until the light changed, and all of a sudden my shadow would be brought to the light.
Přemýšlela jsem, na co jiného bych mohla dát stíny a pomyslela jsem na svého přítele Bernieho. Ale nechtěla jsem jen malovat stíny. Chtěla jsem také malovat zvýraznění a vytvořit na jeho těle zobrazení v šedém spektru. Měla jsem velmi přesnou vizi o tom, jak to bude vypadat, a jak jsem jej malovala, velmi přesně jsem ji následovala. Ale něco mi pořád problikávalo před očima. Nebyla jsem si zcela jistá, na co se dívám. A pak, když jsem se v tom okamžiku zastavila, abych poodstoupila stalo se kouzlo. Změnila jsem svého přítele v obraz. Nemohla jsem předvídat, že když chci namalovat stín, objevím tento úplně jiný rozměr, že jej zničím, že z obrazu udělám svého přítele a pak jej přivedu zpět do obrazu.
I wanted to think about what else I could put shadows on, and I thought of my friend Bernie. But I didn't just want to paint the shadows. I also wanted to paint the highlights and create a mapping on his body in greyscale. I had a very specific vision of what this would look like, and as I was painting him, I made sure to follow that very closely. But something kept on flickering before my eyes. I wasn't quite sure what I was looking at. And then when I took that moment to take a step back, magic. I had turned my friend into a painting. I couldn't have foreseen that when I wanted to paint a shadow, I would pull out this whole other dimension, that I would collapse it, that I would take a painting and make it my friend and then bring him back to a painting.
Byla jsem však trochu rozpolcená, protože jsem byl tak nadšená tím, co jsem našla, ale právě jsem se chystala k promoci s titulem z politologie a vždycky jsem snila o cestě do Washingtonu, D.C. a sezení u stolu a práci ve vládě. (Smích) Proč se tohle muselo připlést do cesty?
I was a little conflicted though, because I was so excited about what I'd found, but I was just about to graduate from college with a degree in political science, and I'd always had this dream of going to Washington, D.C., and sitting at a desk and working in government. (Laughter) Why did this have to get in the way of all that?
Udělala jsem těžké rozhodnutí a po promoci se vrátila domů, takže jsem nešla do Capitol Hill, nýbrž do sklepa mých rodičů a mojí prací se stalo učení se, jak malovat. Netušila jsem, kde začít. Naposledy, kdy jsem malovala, bylo v mých 16 letech na letním táboře a já jsem se nechtěla učit malovat napodobováním starých mistrů nebo natahováním plátna a cvičením na tomto povrchu znovu a znovu, protože to nebylo tím, co pro mě tento projekt znamenal. Bylo to o prostoru a světle.
I made the tough decision of going home after graduation and not going up to Capitol Hill, but going down to my parents' basement and making it my job to learn how to paint. I had no idea where to begin. The last time I'd painted, I was 16 years old at summer camp, and I didn't want to teach myself how to paint by copying the old masters or stretching a canvas and practicing over and over again on that surface, because that's not what this project was about for me. It was about space and light.
Mými ranými plátny byly věci, u kterých byste nečekali, že budou používány jako plátno, například smažené jídlo. Je téměř nemožné přimět barvu, aby držela na tuku ve vejci. (Smích) Ještě těžší bylo udržet nátěr na kyselině v grapefruitu. Prostě to vymazalo moje tahy štětcem jako by to byl neviditelný inkoust. Něco jsem natřela a nátěr byl okamžitě pryč.
My early canvases ended up being things that you wouldn't expect to be used as canvas, like fried food. It's nearly impossible to get paint to stick to the grease in an egg. (Laughter) Even harder was getting paint to stick to the acid in a grapefruit. It just would erase my brush strokes like invisible ink. I'd put something down, and instantly it would be gone.
A když jsem chtěla malovat na lidi, no, byla jsem trochu v rozpacích přivést lidi dolů do mého studia a ukázat jim, že trávím dny v suterénu natíráním barvy na toast. Připadalo mi, že větší smysl by dávalo procvičovat malování na sebe samé. Jeden z mých oblíbených modelů byl starý muž v důchodu, kterému nejen že nevadilo sedět bez hnutí a nechat si natírat barvu do uší, ale také se moc nestyděl při vycházkách na zcela veřejná místa na výstavu, jako třeba do metra.
And if I wanted to paint on people, well, I was a little bit embarrassed to bring people down into my studio and show them that I spent my days in a basement putting paint on toast. It just seemed like it made more sense to practice by painting on myself. One of my favorite models actually ended up being a retired old man who not only didn't mind sitting still and getting the paint in his ears, but he also didn't really have much embarrassment about being taken out into very public places for exhibition, like the Metro.
Tolik mě tento proces bavil. Učila jsem sama sebe jak malovat v různých stylech, a chtěla jsem vidět, co jiného bych s tím mohla dělat. Sešla jsem se se spolupracovnicí, Sheilou Vand, a měly jsme myšlenku o vytváření obrazů na neobvyklejším povrchu, což bylo mléko. Pořídili jsme si bazén. Naplnili jsme jej mlékem. Dali jsme do něj Sheilu. A já jsem začala malovat. A obrázky byly na konci vždy zcela nečekané, protože jsem sice mohla mít velmi konkrétní představu o tom, jak to dopadne, mohla jsem malovat tak, aby to té představě odpovídalo, ale ve chvíli, kdy si Sheila lehla do mléka, všechno se změnilo. Bylo to v neustálém pohybu, a musely jsme to – spíše než proti tomu bojovat – přijmout, nechat mléko, kam nás vezme, a vyrovnávat to, aby to bylo ještě lepší. Někdy, když si Sheila do mléka lehla, smylo jí z paží barvu, a mohlo by se to zdát trochu nešikovné, ale naše řešení bylo, dobře, schovej paže. A jednou se jí dostalo do vlasů tolik mléka, že smazalo všechnu barvu z její tváře. Dobře, dobře, schovej si obličej. A skončily jsme s něčím mnohem elegantnějším, než jsme si mohly představit, ačkoli je to v podstatě stejné řešení, které používá frustrované dítě, když neumí nakreslit ruce, prostě je schová v kapsách.
I was having so much fun with this process. I was teaching myself how to paint in all these different styles, and I wanted to see what else I could do with it. I came together with a collaborator, Sheila Vand, and we had the idea of creating paintings in a more unusual surface, and that was milk. We got a pool. We filled it with milk. We filled it with Sheila. And I began painting. And the images were always completely unexpected in the end, because I could have a very specific image about how it would turn out, I could paint it to match that, but the moment that Sheila laid back into the milk, everything would change. It was in constant flux, and we had to, rather than fight it, embrace it, see where the milk would take us and compensate to make it even better. Sometimes, when Sheila would lay down in the milk, it would wash all the paint off of her arms, and it might seem a little bit clumsy, but our solution would be, okay, hide your arms. And one time, she got so much milk in her hair that it just smeared all the paint off of her face. All right, well, hide your face. And we ended up with something far more elegant than we could have imagined, even though this is essentially the same solution that a frustrated kid uses when he can't draw hands, just hiding them in the pockets.
Když jsme začali s tímto mléčným projektem a když jsem začala já, nemohla jsem předvídat, že půjdu od následování svého snu v politice a práce u stolu a zakopnu o stín a pak budu měnit lidi v obrazy a budu malovat na lidi v bazénu mléka. Ale na druhou stranu, myslím, že to také není nepředvídatelné, že ve známém můžete najít něco zvláštního, pokud jste ochotni se podívat za hranice toho, co již bylo vyneseno na světlo, že můžete vidět, co je pod povrchem, ukryté ve stínech, a uvědomit si, že toho zde může existovat více, než se na první pohled zdá.
When we started out on the milk project, and when I started out, I couldn't have foreseen that I would go from pursuing my dream in politics and working at a desk to tripping over a shadow and then turning people into paintings and painting on people in a pool of milk. But then again, I guess it's also not unforeseeable that you can find the strange in the familiar, as long as you're willing to look beyond what's already been brought to light, that you can see what's below the surface, hiding in the shadows, and recognize that there can be more there than meets the eye.
Děkuji vám.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)