Předvedl jsem program s diapozitivy, který jsem zde uvedl před dvěma roky asi 2.000krát. Uvedu dnes dopoledne krátký pořad s diapozitivy, který uvádím úplně po prvé, a zkrátka nechci ani nepotřebuji zvedat laťku. Ve skutečnosti se snažím položit laťku níže. Protože jsem to poskládal dohromady, abych se pokusil doplnit tematickou výzvu tohoto setkání.
I have given the slide show that I gave here two years ago about 2,000 times. I'm giving a short slide show this morning that I'm giving for the very first time, so -- well it's -- I don't want or need to raise the bar, I'm actually trying to lower the bar. Because I've cobbled this together to try to meet the challenge of this session.
A fantastická prezentace Karen Armstrongové mi připomněla, že náboženství - je-li správně chápáno - není o víře, ale o osobním chování. Snad bychom měli říci totéž o optimismu. Jak se odvažujeme být optimističtí? Optimismus je někdy charakterizován jako víra, intelektuální postoj. Jak zní slavný výrok Mahatma Gandhího: "Musíte se sami stát změnou, kterou chcete vidět ve světě." I výsledek, který tak optimisticky oičekáváme, nebude vytvořen jen vírou samotnou. Přesto tato víra vytváří nové modely chování. Ale též slovu "chování" se podle mého soudu v tomto kontextu také někdy nerozumí správně. Jsem velkým zástáncem výměny žárovek a nákupu hybridních vozidel; moje žena Tipper a já jsme dali 33 solárních panelů na náš dům, vykopali geotermální studny a udělali spoustu dalších věcí. Ale podobně jako je důležitá výměna žárovek, je ještě důležitější změna právních předpisů. A když měníme naše chování v našem každodenním životě, vynecháváme někdy jeho občanskou část a demokratickou část. Abychom zde mohli nabýt optimismu, musíme se stát neuvěřitelně aktivními jako občané v naší demokracii. Pro vyřešení klimatické krize musíme vyřešit krizi demokratickou. A jednu tu máme.
And I was reminded by Karen Armstrong's fantastic presentation that religion really properly understood is not about belief, but about behavior. Perhaps we should say the same thing about optimism. How dare we be optimistic? Optimism is sometimes characterized as a belief, an intellectual posture. As Mahatma Gandhi famously said, "You must become the change you wish to see in the world." And the outcome about which we wish to be optimistic is not going to be created by the belief alone, except to the extent that the belief brings about new behavior. But the word "behavior" is also, I think, sometimes misunderstood in this context. I'm a big advocate of changing the lightbulbs and buying hybrids, and Tipper and I put 33 solar panels on our house, and dug the geothermal wells, and did all of that other stuff. But, as important as it is to change the lightbulbs, it is more important to change the laws. And when we change our behavior in our daily lives, we sometimes leave out the citizenship part and the democracy part. In order to be optimistic about this, we have to become incredibly active as citizens in our democracy. In order to solve the climate crisis, we have to solve the democracy crisis. And we have one.
Snažím se to říkat už dlouhou dobu. Nedávno mi to připomněla jedna žena, která procházela kolem stolu, u něhož jsem seděl a jen se na mne dívala, když kráčela kolem. Byla ve věku přes sedmdesát a vypadala, že má laskavou tvář. Nebylo mi to nijak nápadné, až jsem zahlédl koutkem oka, že kráčela z opačné strany a také se jen na mne upřeně dívala. Tak jsem ji pozdravil a zeptal se jak se má. a ona odpověděla: "Víte, kdybyste si obarvil vlasy na černo, vypadal byste úplně stejně jako Al Gore.
I have been trying to tell this story for a long time. I was reminded of that recently, by a woman who walked past the table I was sitting at, just staring at me as she walked past. She was in her 70s, looked like she had a kind face. I thought nothing of it until I saw from the corner of my eye she was walking from the opposite direction, also just staring at me. And so I said, "How do you do?" And she said, "You know, if you dyed your hair black, you would look just like Al Gore." (Laughter)
Před dlouhou dobou, když jsem byl mladý kongresman, strávil jsem strašnou spoustu času tím, že jsem zabýval programem kontroly nukleárních zbraní - závodu v jaderním zbrojení. A v té době mne vojenští historici naučili, že vojenské konflikty se typicky dějí ve třech kategoriích: místní bitvy, regionální nebo oblastní války, a vzácně, ale nanejvýš důležité globální, světové války. Každá úroveň konfliktu vyžaduje různou alokaci zdrojů, odlišný přístup a odlišný organizační model. Ekologické výzvy spadají do stejných tří kategorií, přičemž většina z toho o čem přemýšlíme, jsou místní ekologické problémy, jako je znečistění vzduchu a vod a nebezpečné divoké skládky odpadu. Ale existují též regionální ekologické problémy, jako je kyselý déšť od středozápadu na severovýchod a od západní Evropy k Arktidě a od středozápadu z Missisipi do mrtvé zóny mexického zálivu. A takových dešťů existuje mnoho. Ale klimatická krize je tím ojedinělým, ale nanejvýš důležitým globálním neboli strategickým konfliktem. Ovlivňuje jí vše. A my musíme zorganizovat naši reakci odpovídajícím způsobem. Potřebujeme celosvětovou, globální mobilizaci zdrojů obnovitelné energie, konzervace, účinnosti a celosvětového přechodu k nízko-uhlíkovému hospodářství. Máme před sebou velkou práci. A můžeme mobilizovat zdroje a politickou vůli. Ale politická vůle musí být zmobilizována, abychom mohli mobilizovat zdroje.
Many years ago, when I was a young congressman, I spent an awful lot of time dealing with the challenge of nuclear arms control -- the nuclear arms race. And the military historians taught me, during that quest, that military conflicts are typically put into three categories: local battles, regional or theater wars, and the rare but all-important global, world war -- strategic conflicts. And each level of conflict requires a different allocation of resources, a different approach, a different organizational model. Environmental challenges fall into the same three categories, and most of what we think about are local environmental problems: air pollution, water pollution, hazardous waste dumps. But there are also regional environmental problems, like acid rain from the Midwest to the Northeast, and from Western Europe to the Arctic, and from the Midwest out the Mississippi into the dead zone of the Gulf of Mexico. And there are lots of those. But the climate crisis is the rare but all-important global, or strategic, conflict. Everything is affected. And we have to organize our response appropriately. We need a worldwide, global mobilization for renewable energy, conservation, efficiency and a global transition to a low-carbon economy. We have work to do. And we can mobilize resources and political will. But the political will has to be mobilized, in order to mobilize the resources.
Dovolte mi, abych vám zde ukázal tyto diapozitivy. Myslel jsem, že bych mohl začít logem. To, co tu chybí, je samozřejmě ledová čepička severního pólu. Grónsko zůstává. Před 28 lety vypadala polární ledová čepička - ledová čepička severního pólu - jako na konci léta při podzimní rovnodennosti. Během minulého podzimu jsem zašel do Centra pro sledování sněhu a ledu ve měste Boulder v Coloradu a také hovořil s výzkumníky zde v Monterey, v Laboratoři námořních studií. A toto se stalo v posledních 28 letech: V perspektivě posledních let, rok 2005 byl předcházejícím rekordem. A poslechněte si, co se stalo minulý podzim a velmi vyvedlo výzkumníky z míry. Ledová čepička severního pólu má zepěpisně stejnou velikost. Nevypadá na zcela stejné rozměry, ale má přesně stejnou velikost jako Spojené státy s odečtením plochy rovnající se zhruba státu Arizona. Množství, které zmizelo v roce 2005, se rovnalo všemu na východ od řeky Missisipi. Další úbytek, který nastal minulý podzim, byl velký takto. Led se vrací znovu v zimě, ale nikoliv jako permanentní, nýbrž jako tenká ledová vrstva. Křehká. Zbývající množství by mohlo úplně zmizet během léta v následujících pouhých pěti letech. Toto vyvolává velký tlak na Grónsko. Nyní, kolem polárního kruhu - toto zde je slavná vesnice na Aljašce. Toto je městečko na Novém Foundlandu. Antarktida. Nedávné studie NASA. Množství mírného až vážného tání sněhu na ploše o velikosti Kalifornie.
Let me show you these slides here. I thought I would start with the logo. What's missing here, of course, is the North Polar ice cap. Greenland remains. Twenty-eight years ago, this is what the polar ice cap -- the North Polar ice cap -- looked like at the end of the summer, at the fall equinox. This last fall, I went to the Snow and Ice Data Center in Boulder, Colorado, and talked to the researchers here in Monterey at the Naval Postgraduate Laboratory. This is what's happened in the last 28 years. To put it in perspective, 2005 was the previous record. Here's what happened last fall that has really unnerved the researchers. The North Polar ice cap is the same size geographically -- doesn't look quite the same size -- but it is exactly the same size as the United States, minus an area roughly equal to the state of Arizona. The amount that disappeared in 2005 was equivalent to everything east of the Mississippi. The extra amount that disappeared last fall was equivalent to this much. It comes back in the winter, but not as permanent ice, as thin ice -- vulnerable. The amount remaining could be completely gone in summer in as little as five years. That puts a lot of pressure on Greenland. Already, around the Arctic Circle -- this is a famous village in Alaska. This is a town in Newfoundland. Antarctica. Latest studies from NASA. The amount of a moderate-to-severe snow melting of an area equivalent to the size of California.
"Byly to ty nejlepší časy, byly to ty nejhorší časy": tak zní nejslavnější úvodní věta anglické literatury. Chtěl bych se s vámi stručně podělit o "Povídku dvou planet." Země a Venuše mají přesně stejnou velikost. Průměr země je asi o 400 km větší, ale v podstatě jsou stejně velké. Obě mají přesně stejné množství uhlíku. Ale rozdíl spočívá v tom, že na Zemi se většina uhlíku v průběhu času z atmosféry uložla do zemského povrchu v podobě uhlí, nafty, zemního plynu atd. Na Venuši je většina v atmosféře. Rozdíl je v tom, že naše teplota je v průměru 15 stupňů. Na Venuši je to zhruba 532. To je relevantní pro naši současnou strategii těžit co možná nejvíce uhlíku ze země, jak je to nejrychleji možné a pouštět ho zpět do atmosféry. Není to proto, že Venuše je o něco blíže ke slunci. Je třikrát teplejší než Merkur, který leží hned vedle slunce. Teď vám stručně ukáži obrázek, který už jsem ukazoval i předtím, ale ukazuji ho, abych mohl demonstrovat další ze záhad klimatu.
"They were the best of times, they were the worst of times": the most famous opening sentence in English literature. I want to share briefly a tale of two planets. Earth and Venus are exactly the same size. Earth's diameter is about 400 kilometers larger, but essentially the same size. They have exactly the same amount of carbon. But the difference is, on Earth, most of the carbon has been leeched over time out of the atmosphere, deposited in the ground as coal, oil, natural gas, etc. On Venus, most of it is in the atmosphere. The difference is that our temperature is 59 degrees on average. On Venus, it's 855. This is relevant to our current strategy of taking as much carbon out of the ground as quickly as possible, and putting it into the atmosphere. It's not because Venus is slightly closer to the Sun. It's three times hotter than Mercury, which is right next to the Sun. Now, briefly, here's an image you've seen, as one of the only old images, but I show it because I want to briefly give you CSI: Climate.
Celosvětová vědecká komunita říká toto: lidmi způsobené, globální znečistění ohřívající atmosféru, zhuštuje tuto vrstvu a zadržuje více odcházejícího infračerveného záření. Vy všichni to víte. V posledním souhrnu IPCC na otázku vědcům "Jakou máte jistotu?" chtěli vědci odpovědět "devadesát devět procent". Číňané vznesli námitky, a kompromisní odpovědí se stalo "přes 90 procent." Nyní se ozvou skeptici a řeknou: "Moment, to by mohly být změny v ... v této energii, která přichází ze slunce." Kdyby to byla pravda, byla by stratosféra ohřátá stejně jako nižší atmosféra, jestliže energie přichází víc. Jestliže je jí více zachyceno na cestě ven, pak byste předpokládali, že tepleji bude zde a chladněji zde. Tady je nižší atmosféra. Tady je stratosféra: chladnější. Záhada klima vyřešena.
The global scientific community says: man-made global warming pollution, put into the atmosphere, thickening this, is trapping more of the outgoing infrared. You all know that. At the last IPCC summary, the scientists wanted to say, "How certain are you?" They wanted to answer that "99 percent." The Chinese objected, and so the compromise was "more than 90 percent." Now, the skeptics say, "Oh, wait a minute, this could be variations in this energy coming in from the sun." If that were true, the stratosphere would be heated as well as the lower atmosphere, if it's more coming in. If it's more being trapped on the way out, then you would expect it to be warmer here and cooler here. Here is the lower atmosphere. Here's the stratosphere: cooler. CSI: Climate.
A nyní nějaké dobré zprávy. 68 procent Američanů dnes věří, že lidská činnost způsobuje globální oteplování. 69 procent věří, že Země se výrazně ohřívá. Zde došlo k pokroku, ale je tu háček: když dostanou soupis aktuálních problémů k řešení, globální oteplování stále figuruje na dolním konci. To, co tu chybí, je prvek naléhavosti. Jestliže souhlasíte s rozborem faktů, ale nemáte pocit naléhavosti řešení, kam vás to přivádí? Aliance pro ochranu klimatu, v jejímž čele stojím, ve spojení s CurrentTV - která to udělala pro dobro věci, uspořádala celosvětovou soutěž na přípravu reklam, jak toto sdělit lidem. Tady je vítěz.
Now, here's the good news. Sixty-eight percent of Americans now believe that human activity is responsible for global warming. Sixty-nine percent believe that the Earth is heating up in a significant way. There has been progress, but here is the key: when given a list of challenges to confront, global warming is still listed at near the bottom. What is missing is a sense of urgency. If you agree with the factual analysis, but you don't feel the sense of urgency, where does that leave you? Well, the Alliance for Climate Protection, which I head in conjunction with Current TV -- who did this pro bono -- did a worldwide contest to do commercials on how to communicate this. This is the winner.
NBC - ukáži vám zde všechny sítě - špičkoví žurnalisté za NBC položili 956 otázek v roce 2007 o prezidenstských kandidátech: dvě z nich byly o krizi klimatu. V případě ABC to bylo 844 otázek, dvě z nich o krizi klimatu. Fox: dvě. CNN: dvě. CBS: žádná. Není to k smíchu, ale k pláči. Toto je jedna ze starších tabákových reklam. A tady je to, co děláme. Toto je spotřeba benzinu ve všech těchto zemích. A Spojené Státy. Ale nejsou to jen rozvinuté národy. Rozvojové země nás nyní následují u zrychlují své tempo. A skutečně jsou jejich kumulativní emise letos rovnocenné těm, které byly v roce 1965 ve Státech. A dohánějí nás velmi rychle. Celkové koncentrace: v roce 2025 budou v podstatě tam, kde jsme byli my v roce 1985. Kdybych bohaté země ze srovnání úplně vyřadil, stále bychom tu měli tuto krizi. Ale my jsme dávali a dáváme rozvojovým zemím technologie a takové způsoby myšlení, které tuto krizi vytvářejí. Toto je v Bolívii. Za dobu -- za dobu třiceti let.
NBC -- I'll show all of the networks here -- the top journalists for NBC asked 956 questions in 2007 of the presidential candidates: two of them were about the climate crisis. ABC: 844 questions, two about the climate crisis. Fox: two. CNN: two. CBS: zero. From laughs to tears -- this is one of the older tobacco commercials. So here's what we're doing. This is gasoline consumption in all of these countries. And us. But it's not just the developed nations. The developing countries are now following us and accelerating their pace. And actually, their cumulative emissions this year are the equivalent to where we were in 1965. And they're catching up very dramatically. The total concentrations: by 2025, they will be essentially where we were in 1985. If the wealthy countries were completely missing from the picture, we would still have this crisis. But we have given to the developing countries the technologies and the ways of thinking that are creating the crisis. This is in Bolivia -- over thirty years.
Toto je vrcholové rybaření v několika sekundách. Šedesátá léta. Sedmdesátá. Osmdesátá. Devadesátá. Musíme to zastavit. A dobrá zpráva je, že můžeme. Máme potřebné technologie. Musíme mít sjednocený názor, jak na to jít: boj proti chudobě ve světě a výzva ke sražení emisí bohatých zemí, to vše má jediné a velmi jednoduché řešení.
This is peak fishing in a few seconds. The '60s. '70s. '80s. '90s. We have to stop this. And the good news is that we can. We have the technologies. We have to have a unified view of how to go about this: the struggle against poverty in the world and the challenge of cutting wealthy country emissions, all has a single, very simple solution.
Zeptáte se "Jaké je to řešení?" Tady je. Nastavte cenu za uhlík. Potřebujeme daň z CO2, výnosově neutrální, abychom nahradili zdanění zaměstnání vynalezené Bismarkem - přičemž některé věci se od 19. století změnily. V chudém světě musíme integrovat způsoby řešení chudoby s řešeními krize klimatu. Plány na boj s chudobou v Ugandě budou diskutabilní, jestliže nevyřešíme klimatickou krizi.
People say, "What's the solution?" Here it is. Put a price on carbon. We need a CO2 tax, revenue neutral, to replace taxation on employment, which was invented by Bismarck -- and some things have changed since the 19th century. In the poor world, we have to integrate the responses to poverty with the solutions to the climate crisis. Plans to fight poverty in Uganda are mooted, if we do not solve the climate crisis.
Ale reakce skutečně mohou znamenat obrovský rozdíl v chudých zemích. Toto je návrh, o kterém se v Evropě hodně mluvilo. Toto bylo z časopisu Nature. Toto jsou zařízení na koncentraci sluneční obnovitelné energie, spojené do tzv. supersítě, dodávající veškerou elektrickou energii do Evropy, z velké části z rozvojových zemích. Vysokonapěťové stejnosměrné proudy. Nejsou to "vzdušné zámky", toto lze to realizovat.
But responses can actually make a huge difference in the poor countries. This is a proposal that has been talked about a lot in Europe. This was from Nature magazine. These are concentrating solar, renewable energy plants, linked in a so-called "supergrid" to supply all of the electrical power to Europe, largely from developing countries -- high-voltage DC currents. This is not pie in the sky; this can be done.
Potřebujeme to udělat pro naše vlastní hospodářství. Nejnovější čísla ukazují, že starý model nefunguje. Existuje spousta velkých investic, které můžete udělat. Jestliže investujete do dehtových písků nebo břidličného oleje, pak máte portfolio, které je napěchováno sub-primárními uhlíkovými aktivy. A je založeno na starém modelu. Narkomani vyhledávají žíly v palcích u nohou, když ty v jejich pažích a nohou zkolabují. Vyvíjet dehtové písky a břidličné uhlí je rovnocenné. Tady je několik investic, o kterých si osobně myslím, že dávají smysl. Investoval jsem do nich, takže jsem popřel ty druhé. Ale výroba proudu cestou geotermální, solární, na základě pokročilé fototechniky, účinnosti a konzervace.
We need to do it for our own economy. The latest figures show that the old model is not working. There are a lot of great investments that you can make. If you are investing in tar sands or shale oil, then you have a portfolio that is crammed with sub-prime carbon assets. And it is based on an old model. Junkies find veins in their toes when the ones in their arms and their legs collapse. Developing tar sands and coal shale is the equivalent. Here are just a few of the investments that I personally think make sense. I have a stake in these, so I'll have a disclaimer there. But geothermal, concentrating solar, advanced photovoltaics, efficiency and conservation.
Tento diapozitiv jste viděli už dříve, ale je tu jedna změna. Jediné dva státy, které neratifikovaly - -- a teď už zbývá jen jeden. V Autrálii proběhly volby. A v Austrálii se konala kampaň, která zapojila reklamní šoty v televizi a na internetu a v rozhlase, aby vyzdvihla naléhavost problému pro místní obyvatelstvo. A my jsme vyškolili 250 lidí, aby dali tuto prezentaci v každém městečku, vsi a městě v Austrálii. Spousta dalších věcí k tomu přispěla, ale nový ministerský předseda oznámil, že jeho první prioritou by mělo být změnit přístup Austrálie ke Kyotu a udělal to. Teď si to konečně uvědomili zčásti kvůli strašlivému suchu, které je postihlo. Toto je jezero Lanier. Přítelkyně Heidi Cullinsová mi řekla, že kdybychom dávali suchu jména podobně jako u hurikánů, nazvali bychom nyní to na jihovýchodě Katrina a řekli bychom, že míří k Atlantě. Nemůžeme čekat na takový druh sucha, který měla Austrálie, abychom změnili svou politickou kulturu. Tady jsou další dobré zprávy. Počet měst ve Spojených státech podporující Kyotský protokol dosáhl 780 - a já myslím, že jsem tam zahlédl i jedno důležité - toto. To jsou dobré zpávy.
You've seen this slide before, but there's a change. The only two countries that didn't ratify -- and now there's only one. Australia had an election. And there was a campaign in Australia that involved television and Internet and radio commercials to lift the sense of urgency for the people there. And we trained 250 people to give the slide show in every town and village and city in Australia. Lot of other things contributed to it, but the new Prime Minister announced that his very first priority would be to change Australia's position on Kyoto, and he has. Now, they came to an awareness partly because of the horrible drought that they have had. This is Lake Lanier. My friend Heidi Cullen said that if we gave droughts names the way we give hurricanes names, we'd call the one in the southeast now Katrina, and we would say it's headed toward Atlanta. We can't wait for the kind of drought Australia had to change our political culture. Here's more good news. The cities supporting Kyoto in the U.S. are up to 780 -- and I thought I saw one go by there, just to localize this -- which is good news.
Než úplně skončím, slyšeli jsme před pár dny o projevech hrdinství u jedinců, jejichž hodnota je tak běžná, že se stává až banální nebo rutinní. To, co potřebujeme, je jiná generace hrdinů. Ti z nás, kteří jsou naživu ve Spojených státech amerických, ale též ve zbytku světa, musí zvláště dnes nějak pochopit, že nám dějiny daly na vybranou -- právě tak, jak si Jill Bolte Taylorová představovala záchranu svého života, když byla rozptylována udivujícím zážitkem, kterým procházela. Máme teď kulturu, která odvádí naši pozornost. Ale máme naléhavou planetární krizi. A musíme najít cestu, jak vytvořit v generaci těch, kteří dnes žijí, smysl generačního poslání. Přál bych si umět najít slova, jak to sdělit. Toto byla jiná generace hrdinů, která zemi přinesla demokracii. Jiná, která ukončila otroctví. A dala ženám volební právo. Můžeme to dokázat. Neříkejte mi, že nemáme na to, to dokázat. Kdybychom měli jen jednotýdenní hodnotu toho, co spotřebujeme na válku v Iráku, byl by to úspěšný nástup na cestě k vyřešení této výzvy. Máme kapacitu to dokázat.
Now, to close, we heard a couple of days ago about the value of making individual heroism so commonplace that it becomes banal or routine. What we need is another hero generation. Those of us who are alive in the United States of America today especially, but also the rest of the world, have to somehow understand that history has presented us with a choice -- just as Jill [Bolte] Taylor was figuring out how to save her life while she was distracted by the amazing experience that she was going through. We now have a culture of distraction. But we have a planetary emergency. And we have to find a way to create, in the generation of those alive today, a sense of generational mission. I wish I could find the words to convey this. This was another hero generation that brought democracy to the planet. Another that ended slavery. And that gave women the right to vote. We can do this. Don't tell me that we don't have the capacity to do it. If we had just one week's worth of what we spend on the Iraq War, we could be well on the way to solving this challenge. We have the capacity to do it.
Poslední bod na závěr. Jsem optimista, protože věřím, že máme schopnost v době velkých výzev dát stranou přičiny našeho rozptylování se a pozdvihnout se k řešení výzvy, kterou nám dějiny předkládají. Někdy slýchám reakce lidí na znepokojivé skutečnosti ohledně krize kilmatu jako např.: "Ano, je to hrozné. Jaké těžké břemeno tu máme." Chtěl bych vás požádat, abyste to přeformulovali. Kolik generací v dlouhých dějinách lidstva mělo příležitost pozvednout se k výzvě, která stojí za naše maximální úsilí? Výzva, která z nás může dostat více, než jsme si uměli představit. Myslím, že bychom k této výzvě měli přistupovat se smyslem hluboké radosti a vděku, že my jsme tou generací, kterou o tisíc let později budou oslavovat filharmonické orchestry a básníci a zpěváci tím, že my jsme byli těmi, kteří v sobě našli to, jak vyřešit tuto krizi a kteří položili základy pro jasnou a optimistickou budoucnost lidstva.
One final point: I'm optimistic, because I believe we have the capacity, at moments of great challenge, to set aside the causes of distraction and rise to the challenge that history is presenting to us. Sometimes I hear people respond to the disturbing facts of the climate crisis by saying, "Oh, this is so terrible. What a burden we have." I would like to ask you to reframe that. How many generations in all of human history have had the opportunity to rise to a challenge that is worthy of our best efforts? A challenge that can pull from us more than we knew we could do? I think we ought to approach this challenge with a sense of profound joy and gratitude that we are the generation about which, a thousand years from now, philharmonic orchestras and poets and singers will celebrate by saying, they were the ones that found it within themselves to solve this crisis and lay the basis for a bright and optimistic human future.
Udělejme to. Mnohokrát vám děkuji.
Let's do that. Thank you very much.
Chris Anderson: Hodně lidí kolem TED pociťuje velkou bolest, že v podstatě otázka návrhu -- na konci dne, otázka návrhu na volební formulář -- otázka jednoho špatného návrhu znamenala, že váš hlas nebyl slyšet, jak tomu bylo v posledních 8 létech v postavení, kde by jste mohl dokázat, že by se tyto věci uskutečnily. To bolí.
Chris Anderson: For so many people at TED, there is deep pain that basically a design issue on a voting form -- one bad design issue meant that your voice wasn't being heard like that in the last eight years in a position where you could make these things come true. That hurts.
Al Gore: Nemáte ani zdání.
Al Gore: You have no idea. (Laughter)
CA: Když se podíváte na to, co dělají vedoucí kandidáti ve vaší vlastní straně -- chci tím říci, zkrátka -- pociťujete nějaké vzrušení ohledně jejich plánů na globální oteplován?
CA: When you look at what the leading candidates in your own party are doing now -- I mean, there's -- are you excited by their plans on global warming?
AG: Odpovědět na tuto otázku je pro mne těžké, poněvadž si na jedné straně myslím, že bychom měli být opravdu šťastní z toho důvodu, že republikánský kandidát - jeden konkrétní kandidát - Jonn McCain a oba finalisté za demokratickou stranu - ti všichni zastávají velmi odlišný a pozitivní přístup ohledně klimatiké krize. Všichni tři navrhli aktivní vedení a všichni tři se velmi liší od přístupu zaujímaného současnou vládou. A já si myslím, že všichni tři měli též odpovědnost za předkládání plánů a návrhů. Ale dialog kampaně, který -- jak je ilustrováno dotazy - byl připraven Ligou konzervativních voličů, mimochodem, rozbor všech těchto otázek -- a mimochodem debaty, ty všechny byly sponsorovány něčím, co vystupuje pod orweliánskou nálepkou "čisté uhlí". Povšiml si toho někdo? Každá jednotlivá debata byla sponsorována "čistým uhlím". Takže - ještě nižší emise!"
AG: The answer to the question is hard for me because, on the one hand, I think that we should feel really great about the fact that the Republican nominee -- certain nominee -- John McCain, and both of the finalists for the Democratic nomination -- all three have a very different and forward-leaning position on the climate crisis. All three have offered leadership, and all three are very different from the approach taken by the current administration. And I think that all three have also been responsible in putting forward plans and proposals. But the campaign dialogue that -- as illustrated by the questions -- that was put together by the League of Conservation Voters, by the way, the analysis of all the questions -- and, by the way, the debates have all been sponsored by something that goes by the Orwellian label, "Clean Coal." Has anybody noticed that? Every single debate has been sponsored by "Clean Coal." "Now, even lower emissions!"
Bohatost a plnost dialogu v naší demokracii nestanovil základ pro takový druh odvážné iniciativy, která je opravdu třeba. Tak říkají správné věci a mohou -- ať už bude zvolen kterýkoliv z nich - udělat tu správnou věc, ale dovolte mi řici toto: když jsem se vrátil z Kyota v roce 1997 s pocitem velkého štěstí, že jsme tam tehdy dosáhli toho průlomu, a pak jsem konfrontoval senát Spojených států, jen jediný ze 100 senátorů byl ochoten hlasovat pro potvzení, to je ratifikaci té dohody. Cokoliv řeknou kandidáti, musí být položeno vedle toho, co řeknou lidé.
The richness and fullness of the dialogue in our democracy has not laid the basis for the kind of bold initiative that is really needed. So they're saying the right things and they may -- whichever of them is elected -- may do the right thing, but let me tell you: when I came back from Kyoto in 1997, with a feeling of great happiness that we'd gotten that breakthrough there, and then confronted the United States Senate, only one out of 100 senators was willing to vote to confirm, to ratify that treaty. Whatever the candidates say has to be laid alongside what the people say.
Tato výzva je součástí přediva celé naší civilizace. CO2 je doslovně výdech naší civilizace. A nyní jsme tento proces mechanizovali. Změnit takový stereotyp vyžaduje takový rozsah, škálu a rychlost změny, které jsou mimo dosah toho, co jsme dělali v minulosti. To je důvod, proč jsem začal větou buďte optimističtí v tom, co děláte, ale buďte aktivními občany. Poadavek je nejen změnit světelné žárovky, ale změnit zákony. Změnit celosvětové mezinárodní dohody. Musíme konečně promluvit. Musíme vyřešit tuto demokracii - toto - Naše demokracie trpí sklerózou- A my to musíme změnit. Užívejte internet a připojujte se k němu. Spojujte se s lidmi. Staňte se jako občané velmi aktivními Stanovte moratorium - neměli bychom mít žádné nové uhelné elektrárny, které nebudou schopné zachycovat a ukládat CO2. To znamená, že musíme rychle vybudovat tyto obnovitelné zdroje. Dnes na této škále nemluví nikdo. Ale já věřím, že mezi dneškem a listopadem to bude možné. Tato Aliance pro ochranu klimatu se chystá spustit celonárodní kampaň - mobilizaci u kořenů, televizní inzeráty, inzeráty na internetu, v rozhlase, novinách - s účástí každého, počínaje skautkami a konče lovci a rybáři.
This challenge is part of the fabric of our whole civilization. CO2 is the exhaling breath of our civilization, literally. And now we mechanized that process. Changing that pattern requires a scope, a scale, a speed of change that is beyond what we have done in the past. So that's why I began by saying, be optimistic in what you do, but be an active citizen. Demand -- change the light bulbs, but change the laws. Change the global treaties. We have to speak up. We have to solve this democracy -- this -- We have sclerosis in our democracy. And we have to change that. Use the Internet. Go on the Internet. Connect with people. Become very active as citizens. Have a moratorium -- we shouldn't have any new coal-fired generating plants that aren't able to capture and store CO2, which means we have to quickly build these renewable sources. Now, nobody is talking on that scale. But I do believe that between now and November, it is possible. This Alliance for Climate Protection is going to launch a nationwide campaign -- grassroots mobilization, television ads, Internet ads, radio, newspaper -- with partnerships with everybody from the Girl Scouts to the hunters and fishermen.
Potřebujeme pomoc. Potřebujeme každou pomoc.
We need help. We need help.
CA: Z hlediska Vaší osobní role, jak pokračuje, Ale, existuje něco více než to, co byste rád dělal?
CA: In terms of your own personal role going forward, Al, is there something more than that you would like to be doing?
AG: Modlil jsem se, abych byl schopen najít odpověď na tuto otázku. Co mohu udělat? Buckminster Fuller jednou napsal: "Kdyby budoucnost veškeré lidské civilizace záležela na mně, co bych udělal? Jakým bych chtěl být?" Záleží to na každém z nás, ale znovu a opakovaně, nejen se světelnými žárovkami. My - většina z nás zde - jsme Američané. Máme demokracii. Můžeme měnit věci, ale musíme měnit aktivně. To, co je opravdu potřeba, je vyšší úroveň uvědomnění. A to je těžké - to je opravdu těžké vytvořit - ale blíží se to. Existuje jedno staré africké přísloví, které někteří z vás znají, které říká: "Chcete-li jít rychle, jděte sami; chcete-li dojít daleko, jděte společně." Musíme jít daleko a rychle. Takže musíme mít změnu v uvědomění. Změnu v povinnosti a závazku. Nový smysl naléhavosti. Nové zhodnocení pro privilegium, které máme ze závazku provést tuto změnu.
AG: I have prayed that I would be able to find the answer to that question. What can I do? Buckminster Fuller once wrote, "If the future of all human civilization depended on me, what would I do? How would I be?" It does depend on all of us, but again, not just with the light bulbs. We, most of us here, are Americans. We have a democracy. We can change things, but we have to actively change. What's needed really is a higher level of consciousness. And that's hard to -- that's hard to create -- but it is coming. There's an old African proverb that some of you know that says, "If you want to go quickly, go alone; if you want to go far, go together." We have to go far, quickly. So we have to have a change in consciousness. A change in commitment. A new sense of urgency. A new appreciation for the privilege that we have of undertaking this challenge.
CA: Ale Gore, mnohokrát Vám děkuji, že jste přišel na TED.
CA: Al Gore, thank you so much for coming to TED.
AG: Děkuji. Mnohokrát děkuji.
AG: Thank you. Thank you very much.