Začnu otázkou: Kdy naposledy vám řekli, že jste dětinští? Dětem jako já to říkají poměrně často. Pokaždé když vyslovíme nesmyslné požadavky, chováme se nerozumně, nebo se projevujeme jinak než normální američtí občané, nazvou nás dětinskými. A to mě fakt štve. Konec konců, podívejte se na tyto události. Imperialismus a kolonizace, světové války, George W. Bush. Zeptejte se sami sebe: Kdo je zodpovědný? Dospělí.
Now, I want to start with a question: When was the last time you were called "childish"? For kids like me, being called childish can be a frequent occurrence. Every time we make irrational demands, exhibit irresponsible behavior, or display any other signs of being normal American citizens, we are called childish. Which really bothers me. After all, take a look at these events: Imperialism and colonization, world wars, George W. Bush. Ask yourself, who's responsible? Adults.
A teď, co dokázaly děti? No, Anna Franková zasáhla miliony svým silným popisem Holocaustu, Ruby Bridges pomohl ukončit nerovnoprávnost ve Spojených státech, a nedávno Charlie Simpson pomohl získat 120 000 liber pro Haiti na svém malém kole. Takže jak jak jste se mohli na těchto příkladech přesvědčit, věk s tím nemá nic společného. Vlastnosti, které jsou slovu dětinský připisovány, se tak často vyskytují u dospělých, že bychom měli odstranit toto věkově diskriminující slovo když se mluví o kritizování chování spojovaném s nezodpovědností a neracionálním myšlením.
Now, what have kids done? Well, Anne Frank touched millions with her powerful account of the Holocaust. Ruby Bridges helped to end segregation in the United States. And, most recently, Charlie Simpson helped to raise 120,000 pounds for Haiti, on his little bike. So as you can see evidenced by such examples, age has absolutely nothing to do with it. The traits the word "childish" addresses are seen so often in adults, that we should abolish this age-discriminatory word, when it comes to criticizing behavior associated with irresponsibility and irrational thinking.
Potlesk.
(Applause)
Díky.
Thank you.
Naproti tomu zase, kdo říká, že jisté typy nerozumného myšlení nejsou přesně tím, co svět potřebuje? Možná jste dříve měli velké plány, ale prostě jste skončili, když jste si pomysleli: To je nemožné, nebo že je to příliš drahé, nebo že vám to nic nedá. Tak či onak, my děti nejsme tak spoutané, když přijde na přemýšlení o důvodech proč věci nedělat. Děti mohou být plné inspirujících tužeb a nadějného myšlení, jako moje přání, aby nikdo nehladověl, nebo že všechno by bylo zadarmo, takový druh utopie Kolik z vás ještě takhle sní a věří v možnosti? Někdy znalost minulosti a minulých proher utopických ideálů může být břemenem, protože víte, že kdyby vše bylo zadarmo, zásoby jídla by byly nedostatečné, vyčerpaly by se a to by vedlo k chaosu. Na druhé straně my děti ješte stále sníme o dokonalosti. A to je dobře, protože aby se cokoliv stalo realitou, musíte o tom nejdřív snít.
Then again, who's to say that certain types of irrational thinking aren't exactly what the world needs? Maybe you've had grand plans before, but stopped yourself, thinking, "That's impossible," or "That costs too much," or "That won't benefit me." For better or worse, we kids aren't hampered as much when it comes to thinking about reasons why not to do things. Kids can be full of inspiring aspirations and hopeful thinking, like my wish that no one went hungry, or that everything were free, a kind of utopia. How many of you still dream like that, and believe in the possibilities? Sometimes a knowledge of history and the past failures of Utopian ideals can be a burden, because you know that if everything were free, then the food stocks would become depleted and scarce and lead to chaos. On the other hand, we kids still dream about perfection. And that's a good thing, because in order to make anything a reality, you have to dream about it first.
V mnoha ohledech nám naše smělost představovat si pomáhá posunout hranice možností. Například Muzeum skla v Takomě, Washington, můj rodný stát - júhú Washington - (potlesk) má program zvaný Děti navrhují sklo A děti kreslí své vlastní nápady na předměty ze skla. No a tamní umělec říkal, že získali některé ze svých nejlepších nápadů díky tomuto programu, protože děti nemyslí na to, jak těžké může být vyfouknout sklo do určitých tvarů. Prostě myslí jen na dobré nápady. No a když přemýšlíte o skle, můžete přemýšlet nad barevnými Chihulyho návrhy, či snad italskými vázami, ale děti nutí sklářské umělce, aby šli ještě dál, do království hadů se zlomeným srdcem a tlouštíků kterým na očích jasně videt jejich sny o mase (smích)
In many ways, our audacity to imagine helps push the boundaries of possibility. For instance, the Museum of Glass in Tacoma, Washington, my home state -- yoohoo, Washington! (Applause) has a program called Kids Design Glass, and kids draw their own ideas for glass art. The resident artist said they got some of their best ideas from the program, because kids don't think about the limitations of how hard it can be to blow glass into certain shapes, they just think of good ideas. Now, when you think of glass, you might think of colorful Chihuly designs, or maybe Italian vases, but kids challenge glass artists to go beyond that, into the realm of brokenhearted snakes and bacon boys, who you can see has meat vision. (Laughter)
Naše vrozená moudrost nemusí být skrytou znalostí. Děti už se od dospělých hodně učí a máme toho hodně co říct. Myslím, že dospělí by se měli začít učit od dětí. Většinou mluvím ve škole, před učiteli a studenty, a tato analogie se mi líbí. Neměl by to být jen učitel vepředu ve třídě, kdo říká studentům, aby dělali to a ono. Studenti by měli učit své učitele. Učení mezi dospěláky a dětmi by mělo být vzájemné. Realita je bohužel poněkud jiná a má toho hodně co dělat s důvěrou či jejím nedostatkem.
Now, our inherent wisdom doesn't have to be insider's knowledge. Kids already do a lot of learning from adults, and we have a lot to share. I think that adults should start learning from kids. Now, I do most of my speaking in front of an education crowd -- teachers and students, and I like this analogy: It shouldn't be a teacher at the head of the class, telling students, "Do this, do that." The students should teach their teachers. Learning between grown-ups and kids should be reciprocal. The reality, unfortunately, is a little different, and it has a lot to do with trust, or a lack of it.
Pokud někomu nedůvěřujete, dáte jim omezení, že jo. Pokud pochybuju, že moje starší sestra je schopná splatit 10 % úrok, který jsem jí dala při poslední půjčce, odepřu jí možnost ždímat ze mě víc peněz dokud nezaplatí. Mimochodem, to je pravdivý příběh. Zdá se, že dospělí mají obykle vůči dětem omezující postoj počínaje každým "nedělej to" "nedělej tamto" ve školní učebnici, k omezením používání školního internetu. Jak minulost ukázala, režimy začínají utlačovat když mají obavy o udržení kontroly. A přestože dospělí možná nejsou na úrovni totalitních režimů, děti nemohou, nebo jen velmi málo, něco říci k tvorbě pravidel když by opravdový přístup měl být vzájemný, to znamená že populace dospělých by se měla učit a brát v úvahu přání mladší populace.
Now, if you don't trust someone, you place restrictions on them, right? If I doubt my older sister's ability to pay back the 10 percent interest I established on her last loan, I'm going to withhold her ability to get more money from me, until she pays it back. (Laughter) True story, by the way. Now, adults seem to have a prevalently restrictive attitude towards kids, from every "Don't do that, don't do this" in the school handbook, to restrictions on school Internet use. As history points out, regimes become oppressive when they're fearful about keeping control. And although adults may not be quite at the level of totalitarian regimes, kids have no or very little say in making the rules, when really, the attitude should be reciprocal, meaning that the adult population should learn and take into account the wishes of the younger population. Now, what's even worse than restriction,
A co je ještě horší než omezování je, že dospělí často podceňují schopnosti dětí. Milujeme výzvy, ale když jsou nízká očekávání, věřte mi, snížíme se k nim. Moji vlastní rodiče měli ode mne a mé sestry cokoli jen ne nízká očekávání. OK, takže nám neříkali, abychom se staly lékařkami, nebo právničkami nebo někým takovým, ale můj táta nám četl o Aristotelovi a průkopnických bojovnících s mikroby když spousta ostatních dětí poslouchalo "kolečka na autobusu se točí dokolečka dokola". No, my to taky poslouchaly, ale průkopničtí bojovníci s mikroby byli prostě klasa! (smích)
is that adults often underestimate kids' abilities. We love challenges, but when expectations are low, trust me, we will sink to them. My own parents had anything but low expectations for me and my sister. Okay, so they didn't tell us to become doctors or lawyers or anything like that, but my dad did read to us about Aristotle and pioneer germ-fighters, when lots of other kids were hearing "The Wheels on the Bus Go Round and Round." Well, we heard that one too, but "Pioneer Germ Fighters" totally rules. (Laughter)
Už od čtyř let jsem ráda psala a když mi bylo šest, moje máma mi koupila můj vlastní laptop vybavený Microsoft Wordem. Díky, Billy Gatesi a díky mami. Napsala jsem přes 300 krátkých příběhů na tom malém laptopu. a chtěla jsem je vydat. Místo aby se jen tak ušklíbli nad troufalostí že dítě chce něco vydat nebo místo aby řekli "počkej až vyrosteš" moji rodiče mne velmi podporovali. Spousta vydavatelů už tak povzbuzující nebyla. Jeden velký vydavatel dětských knížek ironicky řekl že s dětmi nepracují. Vydavatel pro děti nepracuje s dětmi? No nevím, tak nějak jste ztratil sympatie velkého zákazníka. (smích) No a jedno vydavatelství, Action Publishing, bylo ochotné to zkusit a věřit mi a naslouchat tomu, co chci říct. Vydali moji první knihu "Flying Fingers" (Létající prstíky) - tady je - a od té doby už byla předčítána ve stovkách škol, prezentována tisícům učitelů a nakonec, dnes, promlouvá k vám.
I loved to write from the age of four, and when I was six, my mom bought me my own laptop equipped with Microsoft Word. Thank you, Bill Gates, and thank you, Ma. I wrote over 300 short stories on that little laptop, and I wanted to get published. Instead of just scoffing at this heresy that a kid wanted to get published, or saying wait until you're older, my parents were really supportive. Many publishers were not quite so encouraging. One large children's publisher ironically said that they didn't work with children. Children's publisher not working with children? I don't know, you're kind of alienating a large client there. (Laughter) One publisher, Action Publishing, was willing to take that leap and trust me, and to listen to what I had to say. They published my first book, "Flying Fingers," you see it here. And from there on, it's gone to speaking at hundreds of schools, keynoting to thousands of educators, and finally, today, speaking to you.
Oceňuji vaši dnešní pozornost, protože ukazujete, že se opravdu staráte, tím že posloucháte. Ale v tomto růžovém obrázku dětí o tolik lepších než dospělí je problém. Děti vyrostou a stanou se dospěláky jako jste vy. (smích) Ale opravdu budou jako vy? Cílem není vychovat z dětí takové dospělé, jakými jste vy, ale spíše lepší dospělé, než jakými jste, což může být trochu náročné, když zvážíme vaše kvality. Ale pokrok se děje, protože nové generace a nové éry přicházejí a rozvíjejí se a stávají se lepšími než ty předchozí. To je důvod, proč už nejsme v temném středověku. Ať už děláte v životě cokoliv, je nutné vytvářet příležitosti pro děti, tak abychom mohli vyrůst a smést vás. (smích)
I appreciate your attention today, because to show that you truly care, you listen. But there's a problem with this rosy picture of kids being so much better than adults. Kids grow up and become adults just like you. (Laughter) Or just like you? Really? The goal is not to turn kids into your kind of adult, but rather, better adults than you have been, which may be a little challenging, considering your guys' credentials. (Laughter) But the way progress happens, is because new generations and new eras grow and develop and become better than the previous ones. It's the reason we're not in the Dark Ages anymore. No matter your position or place in life, it is imperative to create opportunities for children, so that we can grow up to blow you away. (Laughter)
Dospěláci a TEDáci, musíte naslouchat dětem a učit se od nich a věřit nám a očekávat od nás víc. Musíte nám dnes dopřát sluchu, protože my povedeme budoucnost, což znamená, že se o vás budeme starat až zestárnete a budete senilní. Ne, dělám si srandu. Ne, vážně, my budeme ta příští generace, ti, kdo tento svět posunou dál. A pokud si nemyslíte, že to pro vás má smysl, pamatujte si, že klonování je možné a že to zahrnuje znovu si projít dětstvím a v tom případě budete chtít, aby vám naslouchali stejně jako mé generaci. Svět potřebuje příležitosti pro nové vůdce a nové myšlenky. Děti potřebují příležitosti vést a uspět. Jste na to připraveni? Protože problémy světa by se neměly v rodině lidstva dědit
Adults and fellow TEDsters, you need to listen and learn from kids, and trust us and expect more from us. You must lend an ear today, because we are the leaders of tomorrow, which means we're going to take care of you when you're old and senile. No, just kidding. (Laughter) No, really, we are going to be the next generation, the ones who will bring this world forward. And in case you don't think that this really has meaning for you, remember that cloning is possible, and that involves going through childhood again, in which case you'll want to be heard, just like my generation. Now, the world needs opportunities for new leaders and new ideas. Kids need opportunities to lead and succeed. Are you ready to make the match? Because the world's problems shouldn't be the human family's heirloom.
Díky. (potlesk) Děkuji vám. Díky.
Thank you. (Applause) Thank you. Thank you.