Před sedmi lety za mnou přišel student a požádal o investici do své společnosti. Řekl: „Pracuji se třemi kamarády a pokusíme se změnit průmysl prodejem věcí online.“ A já řekl: „Dobře, pánové, tímhle jste strávili celé léto, že?“ „Ne, všichni jsme měli stáže pro případ, že to nebude fungovat.“ „Dobře, ale po promoci se tomu budete věnovat naplno.“ „Ne tak docela. Všichni máme připravené záložní práce.“ Uteklo šest měsíců, je den před spuštěním firmy a stále nefunguje webová stránka. „Chápete kluci, že celá firma je pouze webová stránka. Doslova, nic jiného.“ Takže jsem pochopitelně investovat odmítl.
Seven years ago, a student came to me and asked me to invest in his company. He said, "I'm working with three friends, and we're going to try to disrupt an industry by selling stuff online." And I said, "OK, you guys spent the whole summer on this, right?" "No, we all took internships just in case it doesn't work out." "All right, but you're going to go in full time once you graduate." "Not exactly. We've all lined up backup jobs." Six months go by, it's the day before the company launches, and there is still not a functioning website. "You guys realize, the entire company is a website. That's literally all it is." So I obviously declined to invest.
Společnost nakonec pojmenovali Warby Parker.
And they ended up naming the company Warby Parker.
(smích) Prodávají brýle na internetu. Nedávno byli označeni za nejinovativnější společnost světa oceňovanou na více než miliardu dolarů. A teď? O naše investice se stará manželka. Proč jsem se tak mýlil?
(Laughter) They sell glasses online. They were recently recognized as the world's most innovative company and valued at over a billion dollars. And now? My wife handles our investments. Why was I so wrong?
Abych to zjistil, studoval jsem lidi kterým jsem začal říkat „originálové“. Originálové jsou nekonformní, lidé, kteří nejenom mají nové nápady, ale také pracují na jejich realizaci. Jsou to lidé, kteří vyčnívají a mluví nahlas. Originálové řídí kreativitu a změnu ve světě. Jsou to lidé, na které si chcete vsadit. A vůbec nevypadají tak, jak jsem očekával. Dneska vám chci ukázat tři věci, které jsem se naučil o tom, jak rozpoznávat originály a být tak trochu takovými, jako jsou oni.
To find out, I've been studying people that I come to call "originals." Originals are nonconformists, people who not only have new ideas but take action to champion them. They are people who stand out and speak up. Originals drive creativity and change in the world. They're the people you want to bet on. And they look nothing like I expected. I want to show you today three things I've learned about recognizing originals and becoming a little bit more like them.
První důvod, proč jsem neinvestoval do Warby Parker, byl ten, že se opravdu pomalu odlepovali od země. Určitě všichni důvěrně znáte mysl prokrastinátora. Mám pro vás přiznání. Jsem opak. Jsem prekrastinátor. Ano, to je opravdový výraz. Znáte tu paniku, kterou cítíte pár hodin před uzávěrkou, když jste ještě nic neudělali? Já se takto cítím už pár měsíců předem.
So the first reason that I passed on Warby Parker was they were really slow getting off the ground. Now, you are all intimately familiar with the mind of a procrastinator. Well, I have a confession for you. I'm the opposite. I'm a precrastinator. Yes, that's an actual term. You know that panic you feel a few hours before a big deadline when you haven't done anything yet. I just feel that a few months ahead of time.
(smích)
(Laughter)
Tohle začalo brzo: když jsem byl dítě, bral jsem velmi vážně hry Nintendo. Budil jsem se v 5 ráno, začal hrát a nepřestal, dokud jsem v nich nebyl mistr. Nakonec se to vymklo tak z ruky, že přišly místní noviny a připravily článek o odvrácené straně hry Nintendo, se mnou v hlavní roli.
So this started early: when I was a kid, I took Nintendo games very seriously. I would wake up at 5am, start playing and not stop until I had mastered them. Eventually it got so out of hand that a local newspaper came and did a story on the dark side of Nintendo, starring me.
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
Dnes jsem vyměnil zuby za vlasy.
Since then, I have traded hair for teeth.
(smích)
(Laughter)
Ale na škole mi toto sloužilo dobře, protože jsem dokončil diplomku čtyři měsíce před termínem. A byl jsem na to ještě před pár lety pyšný. Měl jsem studentku jménem Jihae, která za mnou přišla a řekla: „Nejlepší tvůrčí nápady mám, když prokrastinuji.“ A já říkám: „To je pěkné, ale kde je těch pět prací, co mi dlužíš?“
But this served me well in college, because I finished my senior thesis four months before the deadline. And I was proud of that, until a few years ago. I had a student named Jihae, who came to me and said, "I have my most creative ideas when I'm procrastinating." And I was like, "That's cute, where are the four papers you owe me?"
(smích)
(Laughter)
Ne, byla jednou z našich nejkreativnějších studentek, a jako organizační psycholog testuji právě tenhle druh nápadů. Tak jsem ji vyzval, aby sehnala nějaká data. Šla do několika firem. Nechala lidi vyplnit dotazníky o tom, jak často prokrastinují. Pak nechala jejich šéfy ohodnotit, jak kreativní a inovativní jsou. A opravdu, prekrastinátoři jako já, kteří se do všeho pustí brzo, jsou hodnoceni jako méně kreativní než lidé, kteří mírně prokrastinují. Takže chci vědět, co se stane chronickým prokrastinátorům. Ona říká: „Netuším. Nevyplnili můj dotazník.“
No, she was one of our most creative students, and as an organizational psychologist, this is the kind of idea that I test. So I challenged her to get some data. She goes into a bunch of companies. She has people fill out surveys about how often they procrastinate. Then she gets their bosses to rate how creative and innovative they are. And sure enough, the precrastinators like me, who rush in and do everything early are rated as less creative than people who procrastinate moderately. So I want to know what happens to the chronic procrastinators. She was like, "I don't know. They didn't fill out my survey."
(smích)
(Laughter)
Ne, tady jsou naše výsledky. Opravdu vidíte, že lidé, kteří čekají na poslední chvíli, mají tolik práce s flákáním se, že nemají žádné nové nápady. A na druhou stranu lidé, kteří se do všeho vrhnou, jsou v takovém šílenství z nervozity, že stejně nemají originální nápady. Existuje ideální poloha, ve které zřejmě žijí originálové. Proč tomu tak je? Možná mají originální lidé jenom špatné pracovní návyky. Možná prokrastinace nezpůsobuje kreativitu.
No, here are our results. You actually do see that the people who wait until the last minute are so busy goofing off that they don't have any new ideas. And on the flip side, the people who race in are in such a frenzy of anxiety that they don't have original thoughts either. There's a sweet spot where originals seem to live. Why is this? Maybe original people just have bad work habits. Maybe procrastinating does not cause creativity.
Abychom to zjistili, navrhli jsme několik experimentů. Požádali jsme lidi, aby generovali nové nápady pro byznys, a pak jsme vzali nezávislé čtenáře, aby zhodnotili, jak kreativní a užitečné jsou. Po některých jsme chtěli, aby úkol udělali hned. Jiní dostali náhodně za úkol prokrastinovat tak, že jsme jim nabídli hledáním min na pět či deset minut. A vskutku, mírní prokrastinátoři jsou o 16 procent kreativnější než druhé dvě skupiny. Hledání min je skvělé, ale neurychlí to výsledek. protože pokud hrajete hru předtím, než znáte úkol, na kreativitě to nepřidá. Nastane to jedině když víte, že budete pracovat na tomto problému a potom začnete prokrastinovat, ale úkol je pořád aktivní na pozadí vaší mysli a začnete o něm přemítat. Prokrastinace vám dá čas zvážit rozdílné nápady, myslet nepřímým způsobem, dělat neočekávané skoky.
To find out, we designed some experiments. We asked people to generate new business ideas, and then we get independent readers to evaluate how creative and useful they are. And some of them are asked to do the task right away. Others we randomly assign to procrastinate by dangling Minesweeper in front of them for either five or 10 minutes. And sure enough, the moderate procrastinators are 16 percent more creative than the other two groups. Now, Minesweeper is awesome, but it's not the driver of the effect, because if you play the game first before you learn about the task, there's no creativity boost. It's only when you're told that you're going to be working on this problem, and then you start procrastinating, but the task is still active in the back of your mind, that you start to incubate. Procrastination gives you time to consider divergent ideas, to think in nonlinear ways, to make unexpected leaps.
Když jsme dokončovali tyto experimenty, začínal jsem psát knihu o originálech a myslel si: „Když už píšu kapitolu o prokrastinaci, nastala ideální chvíle naučit sám sebe prokrastinovat.“ Tak jsem metaprokrastinoval a jako každý prekrastinátor, který k sobě má úctu, jsem se příští ráno vzbudil brzo a udělal si seznam úkolů s kroky, jak prokrastinovat.
So just as we were finishing these experiments, I was starting to write a book about originals, and I thought, "This is the perfect time to teach myself to procrastinate, while writing a chapter on procrastination." So I metaprocrastinated, and like any self-respecting precrastinator, I woke up early the next morning and I made a to-do list with steps on how to procrastinate.
(smích)
(Laughter)
A potom jsem pilně pracoval na svém úkolu nepostupovat k cíli. Začal jsem psát kapitolu o prokrastinaci a jeden den ‒ byl jsem uprostřed ‒ jsem na měsíce doslova odložil práci v polovině věty. Byla to agónie. Ale když jsem se k tomu vrátil, měl jsem spoustu nových nápadů. Jak říká Aaron Sorkin: „Vy tomu říkáte prokrastinace. Já přemýšlení.“ Cestou jsem přišel na to, že spousta velkých myslitelů v historii prokrastinovala. Vezměte si Leonarda da Vinciho. Dřel se 16 let s Monou Lisou. Myslel, že se mu nepovedla. To napsal do svého deníku. Ale některé z kratochvílí, kterým se věnoval, změnily způsob, jakým modeloval světlo, a stal se tak mnohem lepším malířem. Co třeba Martin Luther King jr.? Noc před největším proslovem svého života, Pochodem na Washington, byl vzhůru do 3 ráno a přepisoval jej. Sedí v hledišti a čeká, až na něho přijde řada na pódiu, a pořád čmárá poznámky a škrtá řádky. Když je na pódiu už 11 minut, odkládá připravené poznámky aby vyslovil čtyři slova, která obrátila směr dějin: „I have a dream.“ Tohle v textu neměl. Oddalováním dokončení své řeči až do úplně poslední minuty, zůstal otevřený nejširší škále možných nápadů. A protože text nebyl vytesán do kamene, měl svobodu improvizovat.
And then I worked diligently toward my goal of not making progress toward my goal. I started writing the procrastination chapter, and one day -- I was halfway through -- I literally put it away in mid-sentence for months. It was agony. But when I came back to it, I had all sorts of new ideas. As Aaron Sorkin put it, "You call it procrastinating. I call it thinking." And along the way I discovered that a lot of great originals in history were procrastinators. Take Leonardo da Vinci. He toiled on and off for 16 years on the Mona Lisa. He felt like a failure. He wrote as much in his journal. But some of the diversions he took in optics transformed the way that he modeled light and made him into a much better painter. What about Martin Luther King, Jr.? The night before the biggest speech of his life, the March on Washington, he was up past 3am, rewriting it. He's sitting in the audience waiting for his turn to go onstage, and he is still scribbling notes and crossing out lines. When he gets onstage, 11 minutes in, he leaves his prepared remarks to utter four words that changed the course of history: "I have a dream." That was not in the script. By delaying the task of finalizing the speech until the very last minute, he left himself open to the widest range of possible ideas. And because the text wasn't set in stone, he had freedom to improvise.
Prokrastinování je zlozvykem, pokud jde o produktivitu, ale pro kreativitu může být předností. U spousty originálů vidíte, že rychle začínají, ale pomalu dokončují. A to je to, co mi uteklo u Warby Parker. Když se šest měsíců loudali, podíval jsem se na ně a říkám: „Víte, že spousta dalších společností začíná s prodejem brýlí online.“ Utekla jim výhoda být první. Ale nedošlo mi, že trávili všechen ten čas zjišťováním, jak lidem zajistí pohodlí při objednávání brýlí online. A jak se ukazuje, výhoda být první je většinou mýtus. Podívejte se na klasickou studii více než 50 kategorií produktů a porovnejte průkopníky, kteří vytvořili daný trh, s inovátory, kteří představili něco jiného a lepšího. Vidíte, že průkopníci selhávali ve 47 % případů v porovnání s pouhými 8 % u inovátorů. Podívejte se na Facebook, čekali s budováním sociální sítě až po uvedení Myspace a Friendsteru. Podívejte se na Google, který čekal roky po Altavistě a Yahoo. Je mnohem jednodušší vylepšovat nápad někoho jiného, než vytvářet něco nového od začátku. Ponaučení tedy je, že abyste byli originály, nemusíte být první. Jenom musíte být jiní a lepší.
Procrastinating is a vice when it comes to productivity, but it can be a virtue for creativity. What you see with a lot of great originals is that they are quick to start but they're slow to finish. And this is what I missed with Warby Parker. When they were dragging their heels for six months, I looked at them and said, "You know, a lot of other companies are starting to sell glasses online." They missed the first-mover advantage. But what I didn't realize was they were spending all that time trying to figure out how to get people to be comfortable ordering glasses online. And it turns out the first-mover advantage is mostly a myth. Look at a classic study of over 50 product categories, comparing the first movers who created the market with the improvers who introduced something different and better. What you see is that the first movers had a failure rate of 47 percent, compared with only 8 percent for the improvers. Look at Facebook, waiting to build a social network until after Myspace and Friendster. Look at Google, waiting for years after Altavista and Yahoo. It's much easier to improve on somebody else's idea than it is to create something new from scratch. So the lesson I learned is that to be original you don't have to be first. You just have to be different and better.
Ale to nebyl jediný důvod, proč jsem nechtěl Warby Parker. Měli taky spoustu pochybností. Měli předem dané záložní plány, a to mě přimělo pochybovat, že mají odvahu být originály, protože jsem čekal, že originálové budou vypadat nějak takhle.
But that wasn't the only reason I passed on Warby Parker. They were also full of doubts. They had backup plans lined up, and that made me doubt that they had the courage to be original, because I expected that originals would look something like this.
(smích)
(Laughter)
Na povrchu vypadá spousta originálů sebevědomě, ale ve skutečnosti cítí stejný strach a pochyby jako my ostatní. Jenom s tím pracují jinak. Dovolte mi ukázat vám, jak funguje kreativní proces pro většinu z nás.
Now, on the surface, a lot of original people look confident, but behind the scenes, they feel the same fear and doubt that the rest of us do. They just manage it differently. Let me show you: this is a depiction of how the creative process works for most of us.
(smích)
(Laughter)
Vyzkoumal jsem, že existují dva druhy pochybností: pochybnosti o sobě a o nápadu. Pochybnosti o sobě paralyzují. Vedou k zamrznutí. Pochybovat o nápadu posiluje. Motivuje vás to zkoušet, experimentovat, vylepšovat, jako to dělal MLK. A proto, klíč k tomu, jak být originálem spočívá v jedné jednoduché věci: vyhnout se skoku z kroku tři na krok čtyři. Neříkejte si: „Stojím za houby,“ ale: „První návrhy stojí vždy za houby, a jestě tam prostě nejsem.“ Takže jak se tam dostanete? Jak se ukazuje, je to prohlížečem, který používáte. Můžeme předpovědět váš výkon a vaše zapálení jen se znalostí toho, jaký prohlížeč používáte. Některým z vás se nebudou výsledky této studie líbit ‒
Now, in my research, I discovered there are two different kinds of doubt. There's self-doubt and idea doubt. Self-doubt is paralyzing. It leads you to freeze. But idea doubt is energizing. It motivates you to test, to experiment, to refine, just like MLK did. And so the key to being original is just a simple thing of avoiding the leap from step three to step four. Instead of saying, "I'm crap," you say, "The first few drafts are always crap, and I'm just not there yet." So how do you get there? Well, there's a clue, it turns out, in the Internet browser that you use. We can predict your job performance and your commitment just by knowing what web browser you use. Now, some of you are not going to like the results of this study --
(smích)
(Laughter)
Ale existují dobré důkazy, že uživatelé Firefoxu a Chrome jsou výrazně výkonnější, než uživatelé Internet Exploreru a Safari. Ano.
But there is good evidence that Firefox and Chrome users significantly outperform Internet Explorer and Safari users. Yes.
(potlesk)
(Applause)
Také mimochodem zůstávají v práci o 15 procent déle. Proč? Není to výhodou v odbornosti. Uživatelé těchto čtyř prohlížečů píšou v průměru stejně rychle a mají také podobnou úroveň počítačových znalostí. Je to o tom, jak ten prohlížeč seženete. Protože když používáte Internet Explorer či Safari, dostanete je nainstalované na počítači a přijali jste výchozí volbu, která vám byla nabídnuta. Pokud jste chtěli Firefox nebo Chrome, pochybovali jste o standardu a ptali se, jestli neexistuje jiná možnost, a potom jste si po chvíli pátrání stáhli nový prohlížeč. Takže lidé slyší o téhle studii a říkají: „Skvělé, pokud chci lepší práci, stačí upgradovat můj prohlížeč?“
They also stay in their jobs 15 percent longer, by the way. Why? It's not a technical advantage. The four browser groups on average have similar typing speed and they also have similar levels of computer knowledge. It's about how you got the browser. Because if you use Internet Explorer or Safari, those came preinstalled on your computer, and you accepted the default option that was handed to you. If you wanted Firefox or Chrome, you had to doubt the default and ask, is there a different option out there, and then be a little resourceful and download a new browser. So people hear about this study and they're like, "Great, if I want to get better at my job, I just need to upgrade my browser?"
(smích)
(Laughter)
Ne, je to o tom být tím, kdo je iniciativní, pochybuje o standardu a hledá lepší možnost. A když to uděláte dobře, otevřete se opaku déjà vu. Má to i jméno. Říká se tomu vuja de.
No, it's about being the kind of person who takes the initiative to doubt the default and look for a better option. And if you do that well, you will open yourself up to the opposite of déjà vu. There's a name for it. It's called vuja de.
(smích)
(Laughter)
Vuja de znamená, že se díváte na něco, co už jste mockrát viděli a najednou to vidíte novýma očima. Je to případ scénaristy, který se dívá na scénář filmu, jenž už půl století nedostal zelenou. Ve všech dřívějších verzích byla hlavní postavou zlá královna. Ale Jennifer Lee se začíná ptát, jestli to dává smysl. Přepíše první dějství, znovuobjeví padoucha jako týraného hrdinu a z Ledového království je najednou nejúspěšnější animovaný film všech dob. Zde je jednoduché poselství toho příběhu. Když máte pochyby, nepouštějte se jich.
Vuja de is when you look at something you've seen many times before and all of a sudden see it with fresh eyes. It's a screenwriter who looks at a movie script that can't get the green light for more than half a century. In every past version, the main character has been an evil queen. But Jennifer Lee starts to question whether that makes sense. She rewrites the first act, reinvents the villain as a tortured hero and Frozen becomes the most successful animated movie ever. So there's a simple message from this story. When you feel doubt, don't let it go.
(smích)
(Laughter)
A co strach? Originálové také mají strach. Bojí se neúspěchu, ale od jiných se liší tím, že se ještě více bojí toho, že by promarnili šanci. Vědí, že se dá selhat tak, že vám nová firma zbankrotuje, nebo tím, že firmu vůbec nerozjedete. Vědí, že v dlouhodobém horizontu tolik nelitujeme svých činů, ale toho, že jsme nezačali. Věci, které bychom chtěli vrátit, například ve vědě, jsou šance, kterých jsme se nechopili.
What about fear? Originals feel fear, too. They're afraid of failing, but what sets them apart from the rest of us is that they're even more afraid of failing to try. They know you can fail by starting a business that goes bankrupt or by failing to start a business at all. They know that in the long run, our biggest regrets are not our actions but our inactions. The things we wish we could redo, if you look at the science, are the chances not taken.
Elon Musk mi nedávno říkal, že nečekal, že Tesla uspěje. Byl si jistý, že se SpaceX při prvních pár startech nezvládne dostat na orbitu, natož se vrátit, ale bylo velmi důležité to aspoň zkusit. A spousta z nás, když dostane dobrý nápad, se to nesnaží zkusit. Ale mám pro vás dobrou zprávu. Nikdo vás nebude soudit podle vašich špatných nápadů. Hodně lidí si myslí, že ano. Když se podíváte napříč obory a ptáte se lidí na jejich největší nápad, nejdůležitější doporučení, 85 procent zůstane raději zticha, než aby něco řekli. Bojí se, že se ztrapní, že budou vypadat hloupě. Ale víte, originálové mají spousty špatných nápadů, ve skutečnosti celé tuny. Podívejte se na člověka, který vymyslel tohle. Vadí vám, že přišel s mluvící panenkou tak strašidelnou, že děsila nejen děti, ale i dospělé? Ne. Oslavujete Thomase Edisona jako vynálezce žárovky.
Elon Musk told me recently, he didn't expect Tesla to succeed. He was sure the first few SpaceX launches would fail to make it to orbit, let alone get back, but it was too important not to try. And for so many of us, when we have an important idea, we don't bother to try. But I have some good news for you. You are not going to get judged on your bad ideas. A lot of people think they will. If you look across industries and ask people about their biggest idea, their most important suggestion, 85 percent of them stayed silent instead of speaking up. They were afraid of embarrassing themselves, of looking stupid. But guess what? Originals have lots and lots of bad ideas, tons of them, in fact. Take the guy who invented this. Do you care that he came up with a talking doll so creepy that it scared not only kids but adults, too? No. You celebrate Thomas Edison for pioneering the light bulb.
(smích)
(Laughter)
Když se podíváte napříč obory, největší originálové jsou ti, kteří často selhávají, protože toho nejvíc vyzkoušejí. Vezměte si klasické skladatele, nejlepší z nejlepších. Proč mají někteří více stránek v encyklopediích než ostatní a proč se jejich skladby častěji znovu nahrávají? Nejlepším prediktorem je ohromné množství skladeb, které generují. Čím více toho vychrlíte, tím více získáte na rozmanitosti a o to větší jsou vaše šance narazit na něco opravdu originálního. I tři ikony klasické hudby ‒ Bach, Beethoven, Mozart ‒ museli vytvořit stovky a stovky skladeb, aby pak přišli s daleko menším množstvím mistrovských děl. Možná si říkáte, jak to, že ten člověk byl tak dobrý bez toho, aby toho hodně udělal? Já nevím, jak to Wagner udělal. Ale pro většinu z nás platí, že chceme-li být originální, musíme generovat víc nápadů.
If you look across fields, the greatest originals are the ones who fail the most, because they're the ones who try the most. Take classical composers, the best of the best. Why do some of them get more pages in encyclopedias than others and also have their compositions rerecorded more times? One of the best predictors is the sheer volume of compositions that they generate. The more output you churn out, the more variety you get and the better your chances of stumbling on something truly original. Even the three icons of classical music -- Bach, Beethoven, Mozart -- had to generate hundreds and hundreds of compositions to come up with a much smaller number of masterpieces. Now, you may be wondering, how did this guy become great without doing a whole lot? I don't know how Wagner pulled that off. But for most of us, if we want to be more original, we have to generate more ideas.
Když se zakladatelé Warby Parker snažili pojmenovat svou společnost, potřebovali něco sofistikovaného, unikátního, bez negativních asociací, aby vytvořili obchodní značku, a otestovali přes 2 000 možných jmen, než nakonec spojili jména Warby a Parker. Když si to všechno dáte dohromady, pak uvidíte, že originálové se od zbytku lidí příliš neliší. Mají strach a pochyby. Prokrastinují. Mají špatné nápady. A občas uspějí ne kvůli těmto vlastnostem, ale díky nim.
The Warby Parker founders, when they were trying to name their company, they needed something sophisticated, unique, with no negative associations to build a retail brand, and they tested over 2,000 possibilities before they finally put together Warby and Parker. So if you put all this together, what you see is that originals are not that different from the rest of us. They feel fear and doubt. They procrastinate. They have bad ideas. And sometimes, it's not in spite of those qualities but because of them that they succeed.
Takže až tyhle věci uvidíte, nedělejte stejnou chybu jako já. Neodepisujte je. A pokud jde o vás, neodepisujte ani sebe. Vězte, že rychle začínat a pomalu končit může podpořit vaši kreativitu, že můžete získat motivaci pochybováním o svých nápadech a překonáním obav vůbec začít a že abyste dostali pár dobrých nápadů, musí vás napadnout spousta špatných.
So when you see those things, don't make the same mistake I did. Don't write them off. And when that's you, don't count yourself out either. Know that being quick to start but slow to finish can boost your creativity, that you can motivate yourself by doubting your ideas and embracing the fear of failing to try, and that you need a lot of bad ideas in order to get a few good ones.
Podívejte, být originální není jednoduché, ale o tomhle nepochybuji: je to ta nejlepší cesta, jak zlepšit svět kolem nás.
Look, being original is not easy, but I have no doubt about this: it's the best way to improve the world around us.
Děkuji.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)